Bianca Bellová. Dystopická povídka o světě mužů a žen české spisovatelky. Z autorčina rukopisu připravila Klára Fleyberková. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Tereza Hofová.
Natočeno 2019. Premiéra 22. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 25 min) v cyklu Současná povídka. Repríza 27. 9. 2020 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou.
Lit.: Fleyberková, Klára: Ženy, muži a Bianca Bellová. O povídce Ptačí klec současné české autorky. In web ČRo 3 Vltava, 22. duben 2019 (článek). – Cit.: O světě mužů a žen. Dystopická povídka současné české spisovatelky, která před časem zazářila prózou Jezero.
Před pár lety rozvířila literární vody svou knihou Jezero. Novela o putování chlapce Namiho za svou ztracenou matkou posbírala řadu českých i světových ocenění a dočkala se už slušného množství překladů do nejrůznějších jazyků. Před nedávnem pak Bianca Bellová vířila znovu. Tentokrát vody společenské. Pro portál iLiteratura.cz napsala sloupek nazvaný jasně Proč nejsem feministkou. Sklidila za něj množství zcela rozporuplných reakcí a postavila jím základy bouřlivé debatě nejen na sociálních sítích.
A do tématu vykloubeného chápání feminismu a dnešní často hystericky pojímané pozice žen a mužů se teď pustila znovu. Přímo pro Český rozhlas Vltava napsala dystopickou povídku Ptačí klec. Představuje v ní svět, v němž jsou ženy postavené před soud, pokud přispívají k takzvané toxické maskulinitě. Hrozí jim pak převýchovný tábor:
Bela si nemohla stěžovat, pobyt v táboře se nijak nepodobal gulagu, jak ho znala z knih. Bydlely v chatičkách bývalého dětského letního tábora, na který už dávno žádné děti nejezdily. Ráno byl nástup a hygiena, pak pracovní činnosti a večer ve společenské místnosti povinná účast na promítání vybraných filmů, které splňovaly všechna genderová i etnická kritéria. Asi po deseti dnech se tytéž filmy pouštěly znovu, protože jich víc nebylo. Bela většinou s Rózou v zadních řadách potmě hrála karty. Jinak se ovšem zdálo, že jsou ve věcech převýchovy Sestry poněkud bezradné. Jakmile měly škodlivé elementy pod zámkem, nevěděly, co si s nimi počít. V táboře bylo několik strážných vybavených tazerem, ale jen jedné z nich se říkalo Bachařka, protože se tak chovala a vypadala.
Hlavní hrdinka Bela je v táboře obklopena několika dalšími ženami a spoustou ptáčků v kleci. Právě ti jsou totiž hlavním symbolem, jímž jsou značkovány ženy určené k převýchově. Bianca Bellová tu umně pracuje i s odkazem k jedné z nejvýraznějších dystopií poslední doby, s Příběhem služebnice Margaret Atwoodové proslaveným především seriálovým zpracováním. A tak se i tady objevují ony ikonické bílé čepce.
Bianca Bellová má o palčivém tématu postavení žen a jejich vztahu k mužskému světu jasný názor. To, že s ním někteří nesouhlasí a některé přímo dráždí, je rozhodně dobře. Jedině tak lze totiž diskutovat, hádat se a třeba si i ujasňovat vlastní stanovisko. Anebo je také možné jen naslouchat hlasu herečky Terezy Hofové a užít si současnou českou literaturu. Jen tak, bez názoru… (…)