Režisér, scenárista a moderátor Otakáro Schmidt. Svatý Václav a ochrana země české, to je nový poetický dokument s hranými pasážemi Otakára Márii Schmidta a Jany Studničkové. Proč si vybrali právě toto téma české historie? Jaké to je točit dokument oproti klasickému hranému filmu? A jak probíhalo natáčení právě tohoto filmu? Moderuje Vladimír Kroc.
Natočeno 2018. Premiéra 18. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 11:04 h).
Hostem je europoslankyně z KDU-ČSL Michaela Šojdrová, která přišla s návrhem abychom přijali 50 syrských dětí, které ve válce ztratily rodiče. Premiér Andrej Babiš se proti němu postavil. Podle ministra vnitra Jana Hamáčka i dalších vrcholných představitelů bychom sirotky ze Sýrie přijmout měli. Podaří se Andreje Babiše a ostatní odpůrce tohoto humanitárního gesta přesvědčit, aby svůj názor změnili? Moderuje Marie Bastlová.
Natočeno 2018. Premiéra 17. 9. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h).
Lit.: Bastlová, Marie: Michaela Šojdrová o návrhu na přijetí syrských sirotků: Nejde o žádné populistické gesto. In web ČRo 1 Radiožurnál, 17. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Česká republika se hlásí k tomu, že je solidární zemí, existuje řešení, které je bezpečné – pomoc dětem. To jsou slova europoslankyně z KDU-ČSL Michaely Šojdrové. Ta přišla s návrhem na přijetí 50 syrských dětí, které ve válce ztratily rodiče. Plán se ale nezamlouvá premiérovi Andreji Babišovi.
„Některým silám v České republice se podařilo vyvolat velký strach a obavu z uprchlíků. To, že to jsou děti, se mi zdá, že zatím moc lidí nevnímá jako významný argument. Naopak vidí to jako populistické gesto z mé strany, to by mě velmi mrzelo,“ říká.
Zdůrazňuje také, že jde o jednu z posledních pomocí jak dětem, tak i České republice, která je stále vnímána jako země, která není solidární. (more…)
Maciej Ruczaj. Glosa.
Natočeno 2018. Premiéra 13. 9. 2018 (ČRo 3 Vltava, 3 min.).
Lit.: Ruczaj, Maciej: Maciej Ruczaj: Pánbíčkáři? In web ČRo 3 Vltava, 13. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Můj oblíbený český mýtus o Polácích je „Poláci jsou konzervativní národ“. Reálná zkušenost ovšem ukazuje něco přesně opačného.
Mohl bych trochu zlomyslně říct, že do Varšavy jezdím proto, abych zjistil, co bude trendy v Praze tak za 2-3 roky. Tak tomu bylo s cyklistikou, minipivovary, veganskými restauracemi, prostě skoro se vším, co člověka napadne. Poláci z toho srovnání vychází jako bytostní novinkáři, kteří skočí po každé novotě a rádi přivítají každou změnu.
A je to samozřejmě logické. Jak může být konzervativní země, která se posledních několik století neustálé pohybuje po mapě, případně z ní zcela mizí, která přišla v důsledku dějinných katastrof o velkou část svého materiálního dědictví či společenské elity, která se neustále vytváří znovu a znovu?
Srovnejme si to s nehybností hranic České koruny, s neměnností starobylé Prahy, s Hradem jako sídlem moci od nepaměti. Máme tady polskou diskontinuitu a věčnou změnu a na druhé straně české trvání. (more…)
Lubomír Martínek. Povídka českobudějovického rodáka. Zavede nás na svatbu dcery hlavního hrdiny Františka Mědílka, muže, který sám za sebe má pocit, že v životě se ctí obstál. Jeho okolí si ovšem myslí něco jiného. Blízcí vědí, že je to nesnášenlivý xenofob, který kdysi, před revolucí míval dobré styky. Mistr zvuku Michal Kolář. Režie Jakub Doubrava.
Čte Pavel Oubram.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2018. Premiéra 2. 9. 2018 (ČRo České Budějovice, 14:05 h) v cyklu Čtení na neděli.
Jiří Pehe. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 29. 8. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Pehe, Jiří: Jiří Pehe: Babišova hra na evropského politika. In web ČRo Plus, 29. srpen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Premiér Andrej Babiš podnikl cestu do Itálie a na Maltu s cílem představit v obou zemích údajně ucelený český plán pro řešení migrace Evropskou unií.
Cestu do Itálie inicioval italský premiér Giuseppe Conte poté, co Česká republika odmítla v polovině července italskou výzvu, aby si země EU mezi sebou rozdělily zhruba 450 migrantů z rybářské lodě, která je zachránila během jejich pokusu přeplavit se přes Středozemní moře.
Conte chtěl vysvětlit Babišovi, který rezolutně odmítl přijmout byť jediného migranta, italské stanovisko. Jeho jádro spočívalo v tom, že pokud se k italským břehům i přes všechna opatření, která jeho země i Evropská unie už přijaly, aby nelegální migraci zabránily, migranti přeci jen dostanou, měly by ostatní země EU Itálii pomoci. A to tak, že si běžence rozeberou k azylovému nebo imigračnímu řízení.
Babiš tvrdí, že EU musí vyslat jasný signál, že nelegální migranty nepřijímá. Vyjít vstříc italské žádosti by podle něj naopak vyslalo signál, že pokud se nelegálním migrantům podaří do Evropy s pomocí pašeráků proniknout, EU se o ně nějak postará, což povzbudí k cestě přes Středozemní moře migranty další.
. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 17. 9. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Kulidakis, Thomas: Thomas Kulidakis: Babišova sázka na nelidskost. In web ČRo Plus, 17. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V případě Andreje Babiše se někdy zdá, že řekne první myšlenku, která se mu v ústech ocitne dříve, než ji kritickému zkoumání podrobí myšlenkové ústrojí zvané mozek.
V případě syrských sirotků to ale vypadá, že především nestíhalo srdce. Tedy ústrojí básníky zvané místem, z nějž vyvěrá smysl pro lidskost.
Babiš prohlásil, že nadále odmítá převzít byť jediného uprchlíka, včetně syrských sirotků. Na Ukrajině je prý také válka, takže sirotky údajně můžeme přebírat i z východoevropské země.
Andreji Babišovi v jeho svatém nadšení asi ušlo, že na Ukrajině se především bojuje na frontové linii, z níž většina lidí už dávno odešla. Pravá podstata věci ale spočívá v nesporném faktu, že oběť války je prostě oběť války.
Dítě, které v důsledku střetu ozbrojenců přišlo o rodiče, je sirotek bez ohledu na svou národnost, víru nebo původ. Je to bezesporu potřebná lidská bytost, jejíž další existence vystavuje testu soucit a lidskost jiných lidských bytostí, které mají štěstí a žijí. Některé navíc v blahobytu, míru a užívají si vymožeností civilizace. Pro takové dítě stižené následky války je zázrak i čistá tekoucí voda nebo pravidelné jídlo. A co teprve možnost chodit do školy. (more…)
Petr Hartman. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 6. 9. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Hartman, Petr: Petr Hartman: Babiš nakládá s migrací jako obchodník s deštěm. In web ČRo Plus, 6. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Prodával recept na to, jak podle návodu indiánských šamanů přivolat déšť. Byť zdravý rozum velí tomu nevěřit, přesto byl u některých kansaských farmářů úspěšný.
Příslib toho, že se z nebe na vyprahlou zem snese déšť, si koupili. Takto se choval hlavní hrdina ve slavném americkém filmu s názvem Obchodník s deštěm.
Podobnou taktiku používají i někteří politici. Rovněž oni v lidech vyvolávají naději, že zařídí něco, co není úplně v jejich silách. Nejednou bývají úspěšní. Alespoň v tom slova smyslu, že jim část veřejnosti uvěří a podpoří je. Například tím, že jim ve volbách dá svůj hlas.
V roli obchodníka s deštěm vystupuje rovněž Andrej Babiš. Nejnověji nabízel svůj recept na zastavení přílivu uprchlíků do Evropy například italskému premiérovi, nebo německé kancléřce. Ve skutečnosti nejde o nějaký zázračný lék, který by hned zbavil starý kontinent bolení hlavy z náporu migrantů. (more…)
. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 17. 9. 2018 v rámci cyklu Názory a argumenty (ČRo Plus).
Lit.: Palata, Luboš: Luboš Palata: Syrské sirotky lze přijmout i proti vůli Babiše. Nestojí nad zákony. In web ČRo Plus, 17. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Větu o našich vlastních českých sirotcích, o které se musíme postarat a proto se nebudeme starat o padesát sirotků ze Sýrie, kterou koncem minulého týdne vypustil premiér Andrej Babiš, jsem v jen o něco odlišné variantě už četl.
Podobné věty totiž ovládly český veřejný prostor po Mnichovu 1938. A zdůvodňovalo se jimi vypovídání židovských utečenců, nebo odebírání azylu německým politickým běžencům. Té době, kdy se tak dělo, se dnes říká druhá republika. A z těch pár měsíců mezi Mnichovem a okupací je toho málo, na co bychom mohli být jako Češi hrdi.
Jednou z mála takových pozitivních kapitol je dnes už slavný příběh Wintonových dětí. Dětí židovských, které před smrtí v plynových komorách zachránil odvozem do Velké Británie sir Nicolas Winton.
Nad tímto příběhem se dnes dojímáme. Ale většinou už nedodáváme, že se tak dělo v pomnichovském Československu zachváceném obří, odpornou a zbaběle hanebnou vlnou antisemitismu, která neměla obdoby.
Karel Čapek. Četba na pokračování. Rozhlasová úprava Jan Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Zvukový mistr Walter Rient. Režie Lukáš Kopecký.
Čte Igor Bareš.
Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 23. 12. 2018 – 2. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 1. dílu 24. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Kopecký, Lukáš: PŘÍPAD X. In web Lukáš Kopecký Backstage, 29. 7. 2018 (článek). – Cit.: Poklidnou hladinu letních dní rozčeřila nenápadná událost. Natáčení slavného Případu X (takový vzácný a krásný případ!) jako rozhlasovou četbu na pokračování. Řeč je samozřejmě o Čapkově Povětroňovi, románu mnoha příběhů a jediného osudu, jak stojí v podtitulu rozhlasové úpravy. Tento opus, který je společně s Hordubalem a Obyčejným životem součástí volné, noetické trilogie, začíná tím, že do nemocnice přivezou muže v bezvědomí, jenž utrpěl vážná zranění při leteckém neštěstí. Nad jeho lůžkem se postupně vystřídají jasnovidec, jeptiška a básník a každý z nich se snaží přijít na důvod, který muže vedl k tomu, letět v tak špatném počasí. Vznikají tak tři příběhy, všechny stejně pravděpodobné, ale pravda zůstává skryta.
V Povětroni Karel Čapek ukazuje, nakolik vlastní osud a osobnost ovlivňuje vidění světa. A tak příběh neznámého letce nechává nad jeho nemocničním lůžkem vyprávět tři různé postavy: jasnovidce, jeptišku a básníka. Vznikají tak tři stejně pravděpodobné příběhy, ale pravda přesto zůstává skryta…
Adolf Branald. Životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého. Pro rozhlas připravila Iveta Novotná. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.
Čtou Zdeněk Bureš a Michal Bumbálek.
Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 17. – 28. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).
Obsah: 1. Velký filmový třesk. – 2. Český kinematograf. – 3. Výstava architektury a inženýrství. – 4. Smích a pláč. – 5. Dobývání Prahy. – 6. Sen starého mládence. – 7. Grand Royal Bio de Prague. – 8. Louvre a Illusion. – 10. Nedozírné následky.
Lit.: Kopecký, Lukáš: PRŮKOPNÍCI KINEMATOGRAFIE. In web Lukáš Kopecký Backstage, 20. 8. 2018 (článek). – Cit.: Životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého připomene Český rozhlas desetidílnou četbou na pokračování z knihy Adolfa Branalda My od filmu. Stanice Dvojka ji odvysílá při příležitosti 10. výročí autorovy smrti (28. září 2008), 150 let od narození Jana Kříženeckého (20. března 1868) a 120 let od chvíle, kdy byl převeden na výstavě architektury a inženýrství na pražském výstavišti ve Stromovce Český kinematograf Jana Kříženeckého (19. června 1898). Rozhlasový pořad připravila Iveta Novotná. Účinkují: Zdeněk Bureš a Michal Bumbálek
„Diváci se smějí, ale ne všichni. Nepochopitelnost podívané zmrazila jejich smysl pro humor.“
Lit.: anonym (= Blažejovská, Alena): Adolf Branald: My od filmu. In web ČRo 2 Praha, 21. září 2018 (článek). – Cit.: Desetidílná dramatizovaná četba mapující životní osudy průkopníka českého filmu Jana Kříženeckého.
Spisovatel, dramatik a filmový historik Adolf Branald (4. října 1910 – 28. září 2008) se narodil do kočovné herecké rodiny. Po maturitě vystřídal řadu zaměstnání. Pracoval jako úředník v bance, výpravčí, klavírista v kině, tiskový referent na ministerstvu dopravy nebo i v nakladatelství a v olejářské firmě. Náměty pro svá díla často čerpal právě ze svých bohatých pracovních zkušeností, a stal se tak jedním z průkopníků profesního románu u nás.
Můj otec, režisér, stával na rampě a v ruce držel scénář, podle nějž fabuloval svůj svět. Také já potřebuji podklad. Dělám své knihy jako tatínek. Já je nepíši, já je režíruji. Adolf Branald
Reportážní styl, ve kterém Branald propojoval faktografické informace s fikcí a ve kterém kladl důraz na specifičnosti určitých povolání, poprvé autor použil už ve své románové prvotině Stříbrná paruka (1947), kde zachycoval osudy několika generací kočujících herců ve druhé polovině 19. století.
Branald se často vracel do prostředí herců a filmařů, které mu bylo nejbližší. Jako dítě hrál v několika němých filmech. Ve 12 letech se například ocitl před kamerou s prvním českým filmovým hercem Josefem Švábem-Malostranským, který se následně stal jednou z hlavních postav Branaldova románu My od filmu (1988), ve kterém spisovatel mapuje počátky filmu u nás a osudy prvního českého filmaře Jana Kříženeckého.
Fotografa Jana Kříženeckého „pohyblivé obrázky“ zaujaly v roce 1896, kdy byly poprvé v hostinci U saského dvora předvedeny snímky bratrů Lumièrů. Film si ho okamžitě získal a společně se svým bývalým spolužákem Josefem Pokorným se v roce 1898 za přispění Josefova otce rozhodli koupit kameru a svitky.
V té době se oba mladí muži podíleli na přípravě Výstavy architektury a inženýrství v Praze, kterou společně oživili snímky ze života pražského a zejména pak výstavního. V prosté dřevěné boudě se zrodil Český kinematograf a předvedl překvapeným divákům div divoucí, a sice Prahu oživenou skrz přístroj na bílém plátně.
Desetidílnou četbu vysílá Dvojka při příležitosti 10. výročí autorovy smrti, 150 let od narození Jana Kříženeckého a 120 let od chvíle, kdy byl na Výstavě architektury a inženýrství na pražském výstavišti ve Stromovce předveden Český kinematograf Jana Kříženeckého (19. června 1898).
Powered by WordPress