Jejím autorem je scénárista, režisér, pedagog a zakladatel divadelní skupiny Boca Loca Lab Jiří Adámek, který vyvinul originální typ hudebního divadla. Orientuje se na scénické kompozice, ve kterých kombinuje hudební a divadelní tvůrčí postupy.
„Hra na uši“ je inspirovaná texty konceptuálního umělce Jiřího Valocha. Alena Rokosová se Jiřího Adámka zeptala, jak se zrodil nápad vytvořit autorskou rozhlasovou kompozici s tímto názvem. „Historie je taková, že jsem dělal asi před dvěma roky představení z experimentální grafické poezie, a to viděl Ladislav Železný a spojilo se mu s tím, že jeden z experimentátorů je Jiří Valoch. To je starý pán a v Moravské galerii v Brně mají plné krabice jeho archivů. Je takový zmatek různých kartiček a cedulek, na nichž jsou jeho drobné nápady. A já jsem si začal s těmi kartičkami hrát, a to mě inspirovalo k napsání vlastního scénáře.“
Básník, kurátor a teoretik umění Jiří Valoch začal s tvorbou vizuální poezie a s konceptuálním uměním koncem 60. let. Vychází z možností jazyka, zaměřuje se na jeho reflexi. Ve své tvorbě se dotýká i land artu nebo performance, ovšem centrem jeho pozornosti byla vždy práce se slovem, jeho významy a představami a asociacemi, které vyvolává.
Autor a režisér Hry na uši Jiří Adámek popisuje, jaký scénář na základě inspirace tvorbou Jiřího Valocha vytvořil. „Scénář se točí v kruhu mezi herci, autorem, rozhlasovým dílem a posluchači. Obrací se to na posluchače, otvírá to otázky, co to je rozhlasové dílo a postupně z něčeho, co vypadá jako hra se slovy, se rodí nějaký význam,“ říká Jiří Adámek a dodává, že jeho snahou je v posluchačích vyvolat zvědavost a vtáhnout ho do hry.
Zvukovou kompozici inspirovanou dílem brněnského konceptualisty Jiřího Valocha autora a režiséra Jiřího Adámka uslyšíte na Vltavě 25. září ve 20 hodin.
Lit.: Venclová, Renata: Jiří Adámek: Hra na uši. Letošní vítěz Prix Bohemia Radio v kategorii Drama. In web ČRo 3 Vltava, 4. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Slova, věty a tvrzení namísto postav, jejich řetězení, rozvíjení i vzájemné popírání místo děje. Zvukově-hudební meditace, při které se doporučuje nechat uši otevřené. Poslechněte si kompozici inspirovanou dílem brněnského konceptualisty Jiřího Valocha, která zvítězila na mezinárodním festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio 2019 v kategorii Drama.
35. ročník festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio má za sebou finálový večer, na kterém byli vyhlášeni vítězové všech soutěžních kategorií a předány Ceny Thálie. Za herecký výkon v rozhlasové hře Ladislava Grosmana Obchod na korze byla oceněna Zdenka Procházková.
V dnešním stále komplikovanějším světě si svoje fungování zjednodušujeme a spoustu věcí děláme automaticky. I poslech rozhlasu mívá často podobu zautomatizovaného rituálu. V pravidelných časech a k určitým činnostem automaticky zapínáme rozhlasový přijímač a ještě než se ozvou první slova nebo tóny, už předjímáme, co uslyšíme. Ale najdou se tvůrci, kteří rádi prověřují zavedené jistoty. Kteří se nerozpakují vyzkoušet, co se stane, když se všeobecně dodržovaná pravidla přenastaví nebo poruší.
Ve zvukové kompozici Hra na uši takto experimentuje autor a režisér Jiří Adámek. Při psaní vyšel z textů z archivu brněnského kunsthistorika, teoretika, výtvarníka a básníka Jiřího Valocha. Hra, ve které místo postav hrají hlavní roli slova, věty a tvrzení, při níž místo děje sledujeme jejich řetězení, rozvíjení nebo vzájemné popírání, zavede posluchače do hájemství zvuků, z nichž jedině se skládá pravé rozhlasové dílo. Je možné vystavět rozhlasové dílo na jeho sebedefinici? Co může vzniknout? A jak na to zareaguje posluchač?
Stejně jako na mnoha svých předchozích radioakustických projektech spolupracoval Jiří Adámek i na Hře na uši se zvukovým designérem Ladislavem Železným. Před mikrofony se postavili a svoje hlasy dali do hry Vendula Holičková, Anna Bubníková, Ondřej Bauer a Pavol Smolárik.
Jak vypadaly texty Jiřího Valocha, ze kterých jste vycházel, a v čem především vás inspirovaly?
Přijel jsem do archivu Moravské galerie v Brně a přede mě přistálo asi pět beden plných rychle načrtnutých cedulek, někdy dokonce jen počmáraných ubrousků či rubu pozvánek na někdejší vernisáže. Málokdy delší texty, spíše pár slov. I když to jsou jen fragmenty, a možná ne vždycky bůhvíjak původní, spíše inspirované kolegy umělci, mají dost silný filozofický obsah. Znovu a znovu nahlížejí fenomén slova jako podivný ryze lidský úkaz. Zkoumají kategorii tvrzení a jeho pravdivosti. Vědomě si hrají s procesem lidského vnímání.
Tyhle všechny materiály jsem si nafotil, přepsal a pak jsem si s nimi hrál. Původně jsem myslel na přímou poctu Jiřímu Valochovi, na mozaiku z jeho tvorby, jenomže pod tím vlivem to začalo psát mně samotnému. Nakonec mi pod rukama vznikl původní text. Stalo se to i proto, že Valochovu reflexi média literatury jsem musel transformovat směrem k médiu rozhlasu.
Jste divadelní režisér, s obrazem a vizuálními prostředky obvykle pracujete. Proč jste se tedy rozhodl ve Hře na uši obrazové představy z mysli posluchačů vyloučit?
Při poslechu mnoha rozhlasových her jsem měl dojem, že tvůrci příliš spoléhají na iluzivní vykreslování prostředí. Jako by největším mistrovstvím bylo vyvzdorovat si vnímání konkrétního prostoru. Cinkají skleničky, bouchají okna, jezdí auta, telefonuje se, vzrušeně se dýchá. Ve výsledku tak často vznikají hry, které se co nejvíce podobají divadelnímu dramatu, i když nemají obrazovou stránku k dispozici. Jenomže rozhlas nabízí především akustické pole, ohromující dobrodružství zvuku. A na to se podle mě často zapomíná.
Berete obecně přijímané zákonitosti uměleckých druhů (nebo v horším případě umělecké konvence) jako výzvu k tomu, abyste je zpochybnil nebo prověřil? A co vás na tomhle přístupu baví?
Šlo mi o něco jiného, o reflexi vnímání, které je u rozhlasu dost specifické. Když si pustíte hudbu, tak ta funguje zcela autonomně, je jasné, že jde prostě o zvuk. Ale rozhlasové kompozice, pracující i s herectvím a slovem, mají v sobě zakódovanou onu absenci vizuální složky. Fascinuje mě třeba v této hře zmíněná nutnost neustále vyluzovat zvuky, protože příliš velká pauza působí podivně: zbude jenom svítící hifi věž nebo zapnutý počítač, ale po rozhlasovém díle najednou ani památky. Nebo ještě jiná věc: oproti divadlu, na které jsem zvyklý, si posluchač může nejen kdykoli přeladit stanici, ale podle chuti měnit hlasitost. A co je nejhorší, posluchač je před tvůrci skrytý. To je patrné v porovnání s divadlem, u kterého mají herci neustálou zpětnou vazbu. Takže mi nešlo o pranýřování konvencí, ale o fascinaci rozhlasem a vnímáním.
Co pro vás vedle divadla znamená práce v rozhlase?
Práce v rozhlase je rozkoš. Ani nevím, co více dodat. Možná, že k postupům, které znám z divadla, se přidává něco ze svůdnosti tvorby filmové: relativně krátké období hereckých zkoušek, pak lehký adrenalin při natáčení ve studiu, jehož důsledky jsou nezvratné. Občas následuje zoufání nad tím, že ani jeden z pěti záběrů není ideální. A pak donekonečna úpravy v takzvané postprodukci: úpravy hlasů, zvukové efekty, střihy, přesná délka pauz, dodávání hudební složky a všechno okolo. A pořád fascinace ryze zvukovým médiem a možností komponovat zvuky do výsledného tvaru, který už zůstane definitivní a nikdo na něm nic nezmění.
Lit.: anonym: Jury praises Ulrike Janssen and Marc Matter. In web SWR 2, červenec (?) 2019 (článek). – Cit.: The Jury awarded the 58th Karl-Sczuka-Prize to „Meerschallschwamm und Schweigefang“, a work by the German composers Ulrike Janssen and Marc Matter.
The support grant goes to Jiří Adámek and Ladislav Źelezný for „Hra na uši / The Ears Game“.
The Karl Sczuka Prize for Works of Radio Art, established by the SWR in 1955, will be awarded this year for the 58th time. The invitation to submit works is public and the award consists of a main prize, endowed with 12.500 euros, and a support grant of 5.000 euros.
According to the regulations governing the prize, the award is made for “the best production of a work of radio art using musical material and structures in an acoustic performance”.
An independent jury, consisting of Christina Weiss (chair), Marcel Beyer, Julia Cloot, Michael Grote and Helmut Oehring, selects the prize winner.
The prize will be awarded on 20 October 2019 during the Donaueschingen Festival.
The regulations setting out all the conditions governing the submission of entries are available in German, English and French.
Lit.: Železný, Ladislav – Venclová, Renata: Hra na uši oceněná tvůrčím stipendiem Karl Sczuka Preis 2019. In web ČRo 3 Vltava, 16. červenec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ve čtvrtek 11. července v německém Baden-Badenu rozhodla nezávislá porota v čele s bývalou německou ministryní kultury Christinou Weiss o vítězích letošního ročníku mezinárodně uznávané soutěže KARL SCZUKA PREIS. Významné ocenění získala textově-zvuková kompozice Hra na uši z Českého rozhlasu, kterou v loňském roce natočili Jiří Adámek a Ladislav Železný.
Karl Scuka Pries je považována za nejprestižnější ocenění v oblasti rozhlasové tvorby využívající prvky radioartu, rozhlasového dramatu a různých zvukových a hudebních struktur v akusmatické kompozici. Cenu od roku 1955 pravidelně uděluje odborná porota na půdě německého rozhlasu SWR. Mezi laureáty jsou autoři a autorky zvučných jmen, jako např: Mauricio Kagel, Luc Ferrari, Gerhard Rühm, John Cage, Heiner Goebbels, Heiner Müller, Friederike Mayröcker, Pierre Henry, Ferdinand Kriwet, Christina Kubisch nebo německý autor s českým jménem Jan Jelinek.
Dosud se v žádném ročníku soutěže české produkci nepodařilo postoupit do finále a získat ocenění. Letos se v konkurenci 74 příspěvků z celkem 17 zemí prosadila textově-zvuková kompozice Hra na uši, kterou pro Český rozhlas napsal a režíroval Jiří Adámek, autorem zvukové a hudební realizace je Ladislav Železný. Inspiraci našli v díle brněnského konceptualisty, básníka, kurátora a teoretika umění Jiřího Valocha. Hra na uši byla poprvé odvysílaná 25. září 2018 na stanici Vltava v dramaturgii Renaty Venclové.
Stipendium Karl Sczuka Preis není prvním oceněním, které Hra na uši získala, v dubnu obsadila 1. místo v kategorii Drama na Prix Bohemia Radio 2019.
Lit.: anonym: Karl-Sczuka-Förderpreis 2019 Hra na uši / The Ears Game. Jiří Adámek. In web SWR2, b. d. (článek + video s anglickými titulky). – Cit.: Hra na uši / The Ears Game ist eine abstrakte Klang-Musik-Meditation über Radioproduktionen, das Erschaffen von Radiokunstwerken und deren Rezeption durch die Hörer.
Inspiration für den Autor war das Archiv des Brünner Kunsthistorikers, Theoretikers, Künstlers und Dichters Jiří Valoch. Valochs kurze, grafisch aufbereitete Stücke sind selten länger als ein paar Worte. Auffallend ist jedoch ihr philosophischer Inhalt. Alle von ihnen konzentrieren sich auf das Phänomen „Wort“ als eigentümliche, streng humane Form. Sie untersuchen Behauptungen auf ihren Wahrheitsgehalt.
Jiří Adámek wandte Valochs kreative Methode auf das Phänomen der Radiokunst und ihrer Rezipienten an. Worte, Sätze und Aussagen treten an die Stelle der handelnden Personen, und wir beobachten, wie sie heranwachsen und sich selbst verleugnen. (Renata Venclová) (…)