. Komentář.
Natočeno 2018. Premiéra 17. 9. 2018 (ČRo Plus) v cyklu Názory a argumenty.
Lit.: Kulidakis, Thomas: Thomas Kulidakis: Babišova sázka na nelidskost. In web ČRo Plus, 17. září 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V případě Andreje Babiše se někdy zdá, že řekne první myšlenku, která se mu v ústech ocitne dříve, než ji kritickému zkoumání podrobí myšlenkové ústrojí zvané mozek.
V případě syrských sirotků to ale vypadá, že především nestíhalo srdce. Tedy ústrojí básníky zvané místem, z nějž vyvěrá smysl pro lidskost.
Babiš prohlásil, že nadále odmítá převzít byť jediného uprchlíka, včetně syrských sirotků. Na Ukrajině je prý také válka, takže sirotky údajně můžeme přebírat i z východoevropské země.
Andreji Babišovi v jeho svatém nadšení asi ušlo, že na Ukrajině se především bojuje na frontové linii, z níž většina lidí už dávno odešla. Pravá podstata věci ale spočívá v nesporném faktu, že oběť války je prostě oběť války.
Dítě, které v důsledku střetu ozbrojenců přišlo o rodiče, je sirotek bez ohledu na svou národnost, víru nebo původ. Je to bezesporu potřebná lidská bytost, jejíž další existence vystavuje testu soucit a lidskost jiných lidských bytostí, které mají štěstí a žijí. Některé navíc v blahobytu, míru a užívají si vymožeností civilizace. Pro takové dítě stižené následky války je zázrak i čistá tekoucí voda nebo pravidelné jídlo. A co teprve možnost chodit do školy.
Migrační hysterie
Jestliže tedy Andrej Babiš odmítá převzít byť jediného syrského sirotka, neprohřešuje se jen proti základním principům humanity, ale také proti základní logice. Dělá chybu, protože odlišuje trpící podle jejich původu. Jako by ukrajinský sirotek byl snad více člověkem, než sirotek syrský.
Andreji Babišovi by možná neškodilo, kdyby se místo nedávné dovolené na řeckém ostrově Mykonos podíval třeba do řeckých uprchlických táborů. Nebo ještě lépe do řeckých škol. Do nich chodí společně s dětmi řeckými i dětmi jiných národností děti uprchlíků. V Řecku se totiž běženců tísní stále přes 60 tisíc.
Řecká společnost pod vedením vlády vzpomněla na všechny peripetie historie a je si vědomá, že uprchlíci jsou oběti. A obětem má bližní pomáhat. Uprchlíci si snahu svých bližních pomáhat pochvalují. Extremisté tedy nemají důvod pochybně je hájit teroristickými útoky nebo jejich situaci využívat k propagandě.
Vím, o čem mluvím, protože s několika mladými Syřany jsem zrovna před pár dny mluvil. Jeden byl z oblasti podporující Bašára Asada, uprchnul před vojsky rebelů. Druhý byl z oblasti vzbouřenecké, uprchnul před vojsky vládními. Třetí utekl z oblasti, na kterou útočili džihádisté. Jeden z nich byl sirotek, který se těšil na přemístění do Francie a loučil se s rodinou, která se ho v Řecku ujala. Naprosto normální lidské bytosti to byly.
Problém syrských sirotků je, že nemají v České republice volební právo. Andrej Babiš si s nimi fotky nedělá, to raději s unijními politiky. Místo toho vykládá nelidské řeči o neochotě pomoci válečným obětem.
V tomto případě nemluví o ekonomických migrantech, ale o obětech války. Vykládá také pohádky, jak s Viktorem Orbánem zamezil unijním migračním kvótám. Neměl čemu zamezit, protože ty samy v září minulého roku skončily.
Andrej Babiš prostě na migrační hysterii hraje rád. Obzvláště v době, kdy jsou volby za rohem. Lidskost a fakta jdou stranou. Nevadí mu ani, že i Maďaři přijímají takzvané „pravé“ uprchlíky. Jen doufám, že jednou nebudeme potřebovat pomoc my a naši bližní v zahraničí si nevzpomenou na činy naší vlády v době uprchlické krize. Je rozdíl odmítat ekonomické migranty a oběti války, obzvláště sirotky.