Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Dnešek je „Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu“. Vzácným hostem Osobnosti Plus proto je Tomáš Radil, muž, který přežil takzvanou „továrnu na smrt“, jak se přezdívalo koncentračnímu táboru Osvětim. Deportován byl ve třinácti letech a pro nacisty byl jen číslem „B-14543“. Po osvobození vystudoval psychologii a jako vědecký pracovník Akademie věd se věnuje tématu nenávisti ve společnosti. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2018. Premiéra 27. 1. 2018 (ČRo Plus, 11:07 h).

Lit.: Chvátalová, Kateřina – Tachecí, Barbora: Cílem bylo přežít. Přežili jsme a najednou jsme nevěděli, co máme dělat, říká Tomáš Radil. In web ČRo Plus, 27. 1. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Podstatné je, že dnes máme svobodu. A když je někde antisemitismus, můžeme odejít jinam,“ říká profesor Tomáš Hradil.

„Měli jsme jasný cíl. Přežít. Byla to hlavní věc, která se týkala konce války, hlavní předpoklad a dělat všechno pro to, abychom přežili. A když jsme přežili, neměli jsme jasné, co bude dál. Zřejmé bylo, že se chceme dostat domů. Ale co budeme dělat?“ říká neeurolog Tomáš Radil, který přežil Osvětim a nelidské zacházení kápů i esesmanů. Moderátorka Barbora Tachecí v Mezinárodní den památky obětí holocaustu vítá vzácného hosta Osobnosti Plus.

„Ta radost po osvobození, která byla dána endogenními opiáty, které tělo vyloučí do krve, a chvíli je člověk hrozně šťastný, ale netrvá déle než hodiny nebo dny. Potom přišla deprese, která trvala dlouho a u některýchl lidí až do smrti,“ dodává a vysvětluje situaci po konci války:

Profesor Tomáš Radil se narodil 8. 11. 1930 v Bratislavě do maďarsko-slovenské židovské rodiny. Od června 1944 byl vězněm v nacistickém vyhlazovacím táboře v Osvětimi. Po osvobození vystudoval medicínu. Jako neurofyziolog pracoval ve Fyziologickém ústavu Akademie věd. Jeho autobiografická kniha se jmenuje Ve čtrnácti sám v Osvětimi.

„Nebylo to tak, že osvobození začali jásat. Travalo to chvíli, ta radost. Ale pak byli smutní. Z toho, že museli znova přebudovat celý život a že nemohli zapomenout, že větší část jejich rodiny zabili v lágru. Tyto zkušenosti jim změnili svět. Dívali se na něj pak už navždy jinak.“

„Hrůzná pravda se musí podávat do lžičkách. Jinak je to nesnesitelné.“
Tomáš Radil

Dělat patnáctitetého

„Po válce jsem začal zase chodit do školy. Byl jsem úplně jiný, po monoho let jsem byl dospělejší než dospělí v tom městě. Jejich chování a celá škola mně připadaly jako hraní si malých dětí, včetně profesora. Byl pro mě dítě. Trvalo mně dlouho, než jsem se dokázal přizpůsobit. Abych zase dělal toho patnáctiletého. Ale vždycky jsem ho už jen dělal. Už jsem patnáctiletým nikdy skutečně nebyl,“ vede posluchače do narušené doby svého dospívání Tomáš Hradil.

Mengele byl jen dítětem svého prostředí

„Na Mengelem nebylo vidět, že je zvíře. Nemáme dost genetické paměti,k terá by nám stačila k životu ve společnosti. Velmi záleží na tom, a přišel jsem na to až nedávno ve zralém věku, jaké člověka obklopuje prostředí. Když šel Mengele jako chlapec do Hitlerjugend a i ve škole do něj hučeli, myslel, že dělá správnou věc, že je to historická nutnost, kterou musí udělat.

Nyní je to také tak. Máme Jižní a Severní Koreu. Tito lidé jsou geneticky i vůbec naprosto identičtí, ale sociální kultura, v níž vyrostla Severní Korea, vytvořila úplně jiné lidi, než jsou v Jižní. A na sociální kultuře strašně moc záleží. Nacisté na to zkušeností přišli a věděli, že když vyvinou velké usilí, udělají z člověka, co chtějí. Mengele byl jen dítětem sociálního prostředí, ve kterém vyrostl,“ říká Tomáš Radil, který stál doktoru SS přezdívanému Anděl smrti jako chlapec tváří v tvář.

 Jak svým čtyřem dcerám jako malým dětem Tomáš Hradil vysvětlil svou zkušenost s násilím a krutostí? Poslechněte si celý rozhovor s hostem Barbory Tachecí a Osobnosti Plus >>

Zdenka Kaizlová a její dívčí deníky z let 1909 – 1919. Komentují historičky Dagmar Hájková a Helena Kokešová.  Připravil Jiří Kamen. Technická spolupráce Jiří Benák.

Úryvky z deníku čte Vladimíra Bezdíčková.

Natočeno 2018. Premiéra 27. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 10:05 – 11:00 h) v cyklu ČeskoSlovenský rok a Víkendová příloha stanice Vltava.

Pozn.: V pondělí 29. 1. 2018 začala na ČRo 3 Vltava četba z knihy Zdenky Kaizlové Dívčí deníky.

O humoru Vladimíra Renčína budou hovořit vydavatel a teoretik kresleného humoru Ivan Hanousek, sběratel a znalec Renčínova díla Jiří Hruboň a z archivních záznamů Vladimír Renčín a Miroslav Horníček. Režie Pavel Krejčí. Připravil Milan Dus. Připravil Pavel Krejčí a Pavel Dus. Zvuková spolupráce Leoš Sedláček.  Režie Milan Dus.

Hovoří Miloň Čepelka, Milan Dus, Ivan Hanousek.  Z archivních záznamů hovoří Vladimír Renčín, Miroslav Horníček, Rudolf Křesťan, herec Boris Šlechta, Dagmar Novotná, Pavel Novotný a Petr Hýbner.

Literární úryvky /Miroslav Horníček, Bohumil Hrabal, Vladimír Komárek/ čte Miloň Čepelka .

Natočeno 2018. Premiéra 27. 1. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 10:05 h) v cyklu ČeskoSlovenský rok a Víkendová příloha stanice Vltava.

Lit.: Krejčí, Pavel: Vážný humorista Vladimír Renčín aneb Když plebejci meditují o vesmíru. In web ČRo 3 Vltava, 25. leden 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jeho kresby si vystřihovali a vylepovali do šatních skříněk lidé z fabrik, byly však i pod skly psacích stolů vědců či lékařů.

Publikoval v novinách a časopisech vycházejících ve statisícových nákladech, ale zrovna tak v úzce specializovaných publikacích určených třeba jaderným fyzikům. Jeho plebejci nad kupou hnoje meditovali o vesmíru.

Čím Vladimír Renčín dokázal spojit tak různorodé publikum?  Neformuloval manifesty, nepoučoval, jen si občas rýpnul, připomněl, zalovil v paměti, jež se většině z nás tolik krátí.

Jako by prolistoval všechny deníky a časopisy celého světa, ze kterých si vybírá to, co souvisí s myšlenkou, která jej posedá, Bohumil Hrabal

Vladimír Renčín chtěl být původně novinářem a cítil se jím, i když už se proslavil jako kreslíř. Proto jeho kresby jsou spíš glosy či komentáře, které často dokážou sdělit víc, než mnohastránkové mudrování. Najdeme v nich druhý i třetí plán, od zdánlivě úsměvných sdělení až po ta, při nichž úsměv tuhne na rtech.

Na stanici Český rozhlas Vltava budou o tvorbě Vladimíra Renčína hovořit vydavatel a teoretik kresleného humoru Ivan Hanousek a z archivních záznamů Vladimír Renčín, Miroslav Horníček a fejetonista Rudolf Křesťan. V režii Pavla Krejčího dále účinkují Miloň Čepelka, Boris Šlechta, Dagmar Novotná, Pavel Novotný a autor pořadu Milan Dus.

Lubomír Typlt je výtvarníkem a tento týden mu v jihlavské galerii otevřou výstavu s názvem Jedlíci kukuřice. Rozhovor připravila Tamara Pecková.

Připravil ČRo Vysočina v roce 2018. Premiéra 24. 1. 2018 (ČRo Vysočina, 11:00 h.). K poslechu zde.

Klidnější publikum, ale o to ostřejší výroky obou kandidátů. Taková byla druhá prezidentská debata.  Hodnotí ji komentátoři Petr Holub z Echo24.cz a Petr Kolář z MF DNES. Připravil a moderuje Michael Rozsypal.

Natočeno 2018. Premiéra 26. 1. 2018 (ČRo Plus, 8:10 h.). K poslechu zde.

Lit.: Rozsypal, Michael: Zeman sází na emoce, Drahoš na rozum. Bude záležet na tom, co voliči upřednostní, říká komentátor. In web ČRo Plus, 26. 1. 2018 (článek +; nahrávka k poslechu). – Cit.: Podle Petra Koláře jedinou novinkou bylo to, že Miloš Zeman předložil seznam sponzorů. „O jeho kredibilitě si ale můžeme myslet cokoli,“ soudí.

Klidnější publikum, ale o to ostřejší byly výroky, které si navzájem adresovali Miloš Zeman a Jiří Drahoš v prezidentské debatě České televize. Tématem bylo trestní stíhání Andreje Babiše, migrační krize, ovlivňování voleb i financování kampaně Miloše Zemana, který zveřejnil seznam sponzorů spolku Přátelé Miloše Zemana. Oba kandidáti čelili i otázkám na své spolupracovníky. Drahoš na šéfa své kampaně Jakuba Kleindiensta, Zeman zase hájil kancléře Vratislava Mynáře nebo tiskového mluvčího Jiřího Ovčáčka.

„Oba kandidáti se snažili hlavně neudělat chybu a takříkajíc se nepouštět do žádných větších akcí. Nevím, jestli je to špatně, ale není to moc zábavné,“ soudí komentátor Petr Kolář z MF DNES. Debatě podle něj chyběly emoce a ani jeden z kandidátů neřekl nic překvapivého.  (more…)

Jak se žije muslimům v Česku? A jak vypadá tuzemská muslimská komunita? Rozumí Češi islámu a rozumí mu vlastně i samotní muslimové? Jaký je rozdíl mezi islámem a islamismem? Hostem v Interview Plus je islámský duchovní Samer Shehadeh. Připravil a moderuje Michael Rozsypal.

Natočeno 2016. Premiéra 17. 8. 2016 (ČRo Plus, 11:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Rozsypal, Michael: Islámský duchovní Samer Shehadeh: Češi prostě nechápou, co je to islám. In web ČRo Plus, 17. 8. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Islámský duchovní Samer Shehadeh: „Termín mohamedán je nepřesné označení, protože my nejsme mohamedáni, my neuctíváme proroka Mohameda, je to pro nás jen vzor „.

Otázky Michaela Rozsypala v Interview Plus: Jak se žije muslimům u nás? Jak vypadá tuzemská muslimská komunita? Rozumí Češi i muslimové islámu? A má v sobě islám skutečně zakořeněnou nenávist vůči těm, kdo v něj nevěří?

„Když se mluví o muslimských duchovních, tak je třeba si uvědomit, že to u nás funguje trochu jinak – u nás nefunguje hierarchie a není podmínkou, aby muslimský duchovní působil v nějaké mešitě. I ten výraz duchovní je trochu s nadsázkou nebo rezervou – duchovní u nás spočívá v tom, že má schopnosti a znalosti k tomu učit muslimy islám, bez ohledu na to, že má k tomu mešitu nebo byl pověřen,“ vysvětluje svou pozici v Interview Plus islámský duchovní Samer Shehadeh.  (more…)