Dnešní Historie Plus je o alejích. Jejich vznik je údajně spojen s lidskou touhou po bezpečné přírodě, která člověka vede a chrání za nepříznivého, mlhavého nebo bouřlivého počasí. Minulostí a součastností tohoto jedinečného prvku krajiny přiblíží Petr Slinták. Mistr zvuku Jonáš Rosůlek. Režie Yvona Žertová.
Natočeno 2017. Premiéra 6. 1. 2018 (ČRo Plus, 20:33 – 21:00 h). Repríza 31. 8. 2019 (ČRo Plus, 20:33 h.); 7. 8. 2020 (ČRo Plus, 12:34 h.).
Lit.: Slinták, Petr: Když staří muži sází stromy, v jejichž stínu si nestihnou pohovět. In web ČRo Plus, 6. 1. 2018 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Aleje a stromořadí vytváří typický ráz české krajiny. Ostatně jejich krásu mnohokrát ztvárnili malíři nebo fotografové. Dříve byly vysazovány z mnoha důvodů. Dávaly stín pocestným a skýtaly potravu lidem i zvěři.
Vysazování stromořadí bylo nařizováno i panovníky. Od dob císařovny Marie Terezie se sice mnohé změnilo, ale ještě v průběhu 20. století politika systematické podpory údržby alejí platila.
Jak je uvedeno v knize Aleje české a moravské krajiny, vznik alejí je spojen s lidskou touhou po bezpečné přírodě, která člověka vede a chrání za nepříznivého, mlhavého či bouřlivého počasí, případně jej a jeho povoz v horkých dnech kryje před sluncem.
V 16. století píše významný architekt Andrea Palladio, že na venkově se dosahuje krásy cest stromy zasazenými po stranách, a zároveň mluví o tom, že aleje dokáží obveselit duše a stínem nám činit pohodlí. Není divu, že i slovutný Aristoteles zůstává navždy spojen s alejemi. Založil totiž filozofickou školu zvanou peripatetická, kde se vyučovalo při procházkách stinnými alejemi a sloupořadími.
Cesta ke kvasické Kalvárii
A jaký je stav alejí v dnešní době? Částečnou odpověď na tuto otázku nám může nabídnout výlet do Kvasic na Kroměřížsku. Městečko Kvasice se může chlubit řadou přírodních a historických skvostů. Pětadvacetimetrový ořešák černý rostoucí v zámeckém parku se honosí titulem Strom roku České republiky a v roce 2018 figuruje jako český zástupce v soutěži evropské.
Vedle něj v katastru Kvasic upoutají pozornost i dva památné duby letní. Jeden roste u bývalého cukrovaru a druhý v parčíku u Proskovcovy vily. Do Kvasic se však můžete vypravit i kvůli alejím. Tři z nich jsou památkově chráněné a každá je svérázná.
Vlastníci půdy od dob baroka přejímali roli tvůrců krajiny. Ta se tehdy přiblížila ke stavu trvalé udržitelnosti. Jinými slovy: byla využívána a přetvářena citlivě bez negativních trvalých následků. V porovnání s dnešní materialistickou dobou je to přístup nanejvýš osvícený.
Navazovat na něj se snaží i v Kvasicích, byť je to obtížné především v lokalitách, kde obec není vlastníkem pozemků. Investice do veřejné zeleně se mnohdy zúročí v horizontu desetiletí.
Jedno řecké přísloví praví, že společnost roste pouze tehdy, když staří muži sází stromy, v jejichž stínu si už nestihnou pohovět. Jak dlouho bude v Kvasicích stínit silnici i starou křížovou cestu chřadnoucí listnatá alej, záleží především na tom, jak si jí budou vážit nejen místní obyvatelé, ale i krajští správci silnic. Cesta ke kvasické Kalvárii, při které se střídají stromy s poutními zastaveními, je svým způsobem jedinečná.