Hana Parkánová Whitton. Audiokniha. Hudba Daniel Tůma a Ondřej Timpl. Záznam zvuku, střih, mixáž a mastering Radek Veselý. Grafický design Vladimír Verner, 2017. Úprava textu, scénář a režie Jindřiška Nováková.
Čte Jitka Ježková.
Natočeno ve zvukovém studiu na DAMU v Praze v roce 2017. Vydaly Audiostory a Vyšehrad 6. 11. 2017 (1 CD mp3, 431,28 min.).
Ukázka k poslechu zde.
Obsah: 1. Kapitola první – Úvod příběhu (23:50), 2. Kapitola první – Guta (26:32), 3. Kapitola druhá – Eliška Rejčka (20:05), 4. Kapitola druhá – Sourozenecká přísaha (20:50), 5. Kapitola třetí – Druhá svatba Václava II. (21:50), 6. Kapitola třetí – Jindřich Korutanský a Bernard (20:56), 7. Kapitola čtvrtá – Nástrahy osudu (18:16), 8. Kapitola čtvrtá – Plány Václava II. (24:20), 9. Kapitola pátá – Eliščin žal (21:01), 10. Kapitola pátá – Lukarta a Václav III. (20:34), 11. Kapitola šestá – Královna Anna a Habsburkové (28:19), 12. Kapitola šestá – Jindřich z Lipé (27:24), 13. Kapitola sedmá – Anna versus Eliška (16:03), 14. Kapitola sedmá – Intriky a Oto z Bergova (20:07), 15. Kapitola osmá – Odboj české šlechty (20:06), 16. Kapitola osmá – Pokus o vraždu (19:30), 17. Kapitola devátá – Jan Lucenburský (23:44), 18. Kapitola desátá – Potupná zkouška (18:46), 19. Kapitola desátá – Svatba poslední Přemyslovny (22:19), 20. Kapitola jedenáctá – Závěr příběhu (15:23), 21. Epilog (15:00).
Pozn.: Princezna Eliška a její dva sourozenci jsou posledními potomky slavného přemyslovského rodu. Kdo z nich usedne na královský trůn? Král Václav III., princezna Anna, nebo Eliška, kterou teta Kunhuta Přemyslovna připravovala na řeholní život ve svatojiřském klášteře na Pražském Hradě? Jak silné je jejich sourozenecké pouto a jaké nástrahy jim osud přinese? Urozená Eliška, dcera krále Václava II., zdědila po svém dědečkovi Přemyslu II. Otakarovi nejen exotický půvab, byla po něm také chytrá, ambiciózní a cílevědomá. Kromě toho silně cítí rodovou zodpovědnost, jako by byla předurčena k vládnoucí roli. Když si tyto skutečnosti uvědomí její odpůrci z nejvyšších šlechtických a vládnoucích kruhů, první útok na její život na sebe nenechá dlouho čekat… (anotace vydavatele)
Lit.: Gregor, Lukáš: Eliščina koruna. In web Naposlech.cz, 28. 11. 2017 (recenze). – Cit.: Beletristicky zachycená historie, zvláště ta „naše“, má už v prvopočátku potenciál oslovit nemalou skupinu čtenářů. A ne nutně si musí hnidopišsky zakládat na faktech. Vítězí autorova schopnost popasovat se s důvěryhodností reálií a zejména pak s dostatečně atraktivním vykreslením povah a chování hlavních aktérů. Ve zkratce by se tak dalo říci: příběh na prvním místě! A že poutavých příběhů česká historie nabízí…
Kupříkladu taková Eliška Přemyslovna. Spolu se dvěma sourozenci patří mezi poslední potomky významného přemyslovského rodu. Na světle se vyrojí otázka, kdo z nich nakonec usedne na trůn a komu se povede lépe? Bude to Václav III., princezna Anna, nebo právě Eliška, kterou teta Kunhuta Přemyslovna připravovala na řeholní život ve svatojiřském klášteře na Pražském Hradě? To, že se do „hry o trůny“ vloží i další postavy, není ani třeba předjímat. Česká koruna byla totiž vskutku atraktivní. A nepřekvapí ani, že
Eliška Přemyslovna je pouhým prvním dílem v trilogii, kterou jí Hana Parkánová-Whitton věnovala.
Když padla řeč o autorce, nutno v mžiku dodat, že Hana Whitton si zaslouží být srovnávána s matadorem tuzemského historického románu, Vlastimilem Vondruškou. A to se všemi klady i zápory. I Whitton dokáže vyhmátnout podstatné informace a seskládat si je tak, aby sloužily dostatečně atraktivnímu příběhu. Zatímco Vondruška mnohdy domýšlí další dějové linie, Whitton si ve své Elišce Přemyslovně více hlídá srozumitelnost a jednoduchost základní kostry. Proto se není čemu divit, že co do počtu stran má její román třetinovou délku. Vondruška je na stranu druhou „literárnější“, což může někomu více vyhovovat než umírněná popisnost Hany Whitton. Nebo v tomto klání naopak vaše sympatie získá právě ona dáma, neboť se rádi vystříháte nápodoby dobového vyprávění a až sebeopojné skladbě vět.
Hana Whitton tak má mnohem blíže Josefu Bernardu Prokopovi. A i zvuková verze nabízí obdobně příjemný poslech.
Interpretace se (totiž) chopila Jitka Ježková, jejíž portfoliu sice dominují dětské texty, to pro její stále mladistvou barvu hlasu, přesto ji najdeme i v nových žánrově dramatičtějších titulech OneHotBook (Do vody, To). Jestliže by se nám mohla Eliška Přemyslovna díky jednoduchému stylu psaní dobře číst, pak poslech je ještě vstřícnější. Ježková zachází velmi citlivě s intonací, melodie je doslova libozvučná. Je ale fakt, že v dramatičtějších momentech by si právě proto zasloužila výraznější odklon. Ježkové sice nescházejí i řečová gesta, práce s dechem, pauzami, přesto je co do identifikace jednotlivých postav opatrná – posluchač je pak rozlišuje na základě textu, nikoliv odlišné modulace.
Hudební podkres, nepřekvapivě, odkazuje na dobové kompozice, dokonce se nám kromě instrumentálních střípků dostane i zpěvu, ten (čistě subjektivně) však v kontextu celé nahrávky působí spíše nahodile, než dramaturgicky opodstatněně. V porovnání s nahrávkami ze série děl J. B. Prokopa naštěstí hudební vsuvky mají rozumnou délku a opravdu fungují jako předěly, nevztahují na sebe větší pozornost, než by bylo zdrávo.
Ve výsledku je tak Eliška Přemyslovna z dílny AudioStory povedeným kouskem. Kvalitou literatury nijak vyčnívající, ale v kombinaci se zvukovým ztvárněním nenáročnou záležitostí, která dobře (u)plyne a dokonce i trochu poučí.