Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ukázala kauza kolem těžby lithia v Česku, do jaké míry ovlivňuje tuzemské politické prostředí ruská dezinformační kampaň? Jsme obětí moskevské propagandy nebo pouze špatně vyhodnocujeme zprávy z dostupných zdrojů? Veronika Sedláčková se na to zeptá dvou bývalých poslanců, kteří sledovali předvolební válku o lithium ze sněmovních lavic.

Hovoří Ivan Gabal (KDU-ČSL) a Bohuslav Chalupa (ANO).

Natočeno 2017. Premiéra 27. 11. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Parlament se porval o dezinformaci o lithiu. Posloužili jsme ruským zájmům, tvrdí bývalý poslanec Gabal. In web ČRo Plus, 27. 11. 2017 (článek +nahrávka k poslechu). – Cit.: Absence varování od bezpečnostních služeb o ruské dezinformaci je selháním, tvrdí Ivan Gabal.

Jak důležitá je kauza lithium, která zahýbala tuzemskou politickou scénou těsně před volbami a velmi pravděpodobně také ovlivnila jejich výsledek? S tvrzením o způsobu těžby lithia ve prospěch sociální demokracie přišel jako první proruský server Aeronet. Zprávu pak rozšířili přes sociální sítě příznivci SPD Tomia Okamury, až se jí na Facebooku chopil Andrej Babiš. „Neříkám, že se nejednalo o dezinformační kampaň. Ale negativní dopad měl hlavně postup ministra průmyslu a vlády v této věci,“ uvedl v pořadu Pro a proti bývalý poslanec za ANO Bohuslav Chalupa.

Podle Chalupy web Aeronet zřejmě nějakou informaci vypustil. „Co také můžeme čekat od našeho soupeře? Nevím ale, jestli to lze označit jako dezinformaci, protože při projednávání ve Sněmovně se ukázalo, že tyto věci byly vládou špatně řešeny.“

„V televizi jsou také reklamy na zboží, to jsou dezinformace v přímém přenosu a rozhodně ne ruské. Trápí mě, že nejsme schopni se takovým útokům bránit, že nejsme schopni kriticky posuzovat věci, které jsou v zájmu našeho státu. “
Bohuslav Chalupa

„Mé vystoupení ve Sněmovně k věci bylo vedeno pouze mým osobním přesvědčením. Memorandum sice není asi úplně závazné, nicméně pana ministra nikdo nenutil, aby ho podepsal. Pokud vláda projednává strategické suroviny, jak to předvedl premiér Sobotka, je to způsob, jakým vláda fungovat nemá a nesmí.“

Chalupa prý právních názorů na memorandum a jeho výhodnost četl více. „Tu jednoznačnost nepovažuji za jednoznačnou. Zprávu z Aeronetu neznám, ale četl jsem to, co se týká konkrétní kauzy, k tomu se vyjádřil ve Sněmovně, a na svém názoru trvám.“

„Proč se dezinformacím neumíme bránit? Jsme špatně vzděláváni. To není problém protivníka, ale náš. Všichni v rámci obchodních, politických a jiných zájmů budou podobné metody nadále využívat,“ upozornil Chalupa.

Bývalý poslanec za KDU-ČSL Ivan Gabal připomněl, že po volbách uznal Andrej Babiš, že podepsané memorandum o těžbě lithia je pro Českou republiku nezávazné.

„Český parlament diskutoval, hlasoval a porval se o dezinformaci. Dostal se tedy do role užitečného idiota sloužícího cizím zájmům. Co Rusové chtějí, je ovlivnit voliče, a to se jim povedlo. “
Ivan Gabal

„Když před volbami tvrdím, že nás memorandum zavazuje, ale po volbách řeknu, že memorandum závazné není, tak se znedůvěryhodním. Sice to můžu udělat, ale pak se nemůžu divit, že nedokážu sestavit koalici, protože jsem totálně nedůvěryhodný,“ řekl na adresu Andreje Babiše Gabal.

Ten je přesvědčen, že analýza bezpečnostních expertů jasně ukazuje, jak byla dezinformace vyvolána. „Také muž jménem Soukup byl v obskurní televizi Barrandov domluvený s Tomio Okamurou a předsedou Filipem na tématu lithia. To byl domluvený komplot.“

Bývalý poslanec připomněl, že vláda jedná ve sboru a má kolektivní odpovědnost. „Myslím, že když jeden ministr dává licence, druhý ministr se snaží vstoupit do jednání, ale pak to rozštípne proruský server, tak jde o nedospělé a nesuverénní jednání.“

„Jsme v situaci dezinformačních náletů, ale nikdo lidi nevaruje. Pak roli užitečných idiotů sehrají poslanci a členové vlády, kteří po sobě jdou jen proto, že jsou poštváni ruskou dezinformací. Absence varování od bezpečnostních služeb je selhání,“ konstatoval Ivan Gabal.

Dnes startuje projekt Českého Rozhlasu Tahle země bude pro starý. Jedním z hostů, které se seniorům věnují je celoživotní učitelka Ludmila Vladyková. Dlouhodobě spolupracuje s organizací pro seniory a jejich blízké Život 90. Vede jazykové kurzy a pro zájemce o zdravý životní styl připravuje Zdravotní samoobluhu, v níž zajímavým způsobem zprostředkovává informace z různých oborů lidské činnosti. K poslechu rozhovoru s aktivní seniorkou Vás zve Stanislava Lekešová. Pořad není vysílán živě.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 11. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:04 h) v rámci cyklu Tahle země bude pro starý.

Petr Morávek, geolog z Muzea zlata v Jílovém u Prahy. Rozhovory s těmi, kterým umění proměňuje život. Moderuje Blanka Stárková.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h). Repríza  27. 11. 2017 (ČRo 3 Vltava, 19.00 hodin).

Lit.: Stárková, Blanka: Petr Morávek: Chtěl jsem být zlatokopem. Stalo se. In web ČRo 3 Vltava,27. listopad 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jako kluk prolézal s kamarády staré zlaté štoly v Jílovém u Prahy, kde se roku 1936 narodil. Zlato se mu stalo životním osudem i profesí.

Připravila Šárka Skaláková. Český herec, který dostal dětského Oscara (1949) i cenu Zlatý globus (1948). Tehdy mu bylo jen 10 let, ale jeho úspěch totalitní režim důsledně ututlal.

Účinkují Lucie Trmíková a Hanuš Bor.

Natočeno 2017. Premiéra 27. 11. – 1. 12. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 128 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Skaláková, Šárka – Luptáková, Věra: V roce 1949 dostal Oscara. Vědět o tom ale tady nikdo nesměl. Příběhy slavných: Ivan Jandl. In web ČRo 2 Praha, 1. 12. 2017 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: „Neprokazoval dostatečnou politickou a třídní vyspělost…“.

Ivanu Jandlovi (1937-1987) bylo 10, když dostal roli v protiválečném švýcarsko-americkém filmu Poznamenaní (1947). Režisér Fred Zinnemann ho objevil v Dismanově rozhlasovém dětském souboru. Za roli dostal v roce 1949 jako úplně první Čechoslovák dětský Zlatý glóbus a pak i Oscara.

O úspěchu malého herce se psalo po celém světě. Až na Československo. Amerika se tehdy stala politickým nepřítelem, Jandl pro ceny ani nesměl zajet osobně. Jen pěkně tramvají na filmové ředitelství, kam je akademie poslaly poštou. Tehdy už 12letého chlapce před dalšími nabídkami z ciziny zrazovali hrozbou, že se „něco špatného stane jeho tatínkovi“.

Tehdy zakročil otec

Napříště směl prý jen do socialistického filmu. Hrál v něm už dříve: ve snímku Zelená Knížka (1948) nebo ve Svědomí Jiřího Krejčíka (1948). Poslední nabídka byla na film Olověný chléb. Tehdy zakročil otec a další filmování zakázal. Když pak Ivan Jandl dospěl do puberty a přišel i o své blonďaté vlasy, přestal být filmovým typem.

Přitom vlastně ani hercem být nechtěl, spíš fotbalistou. Jenže po obrně ve třech letech měl jednu nohu kratší. Zažil celý rok na vozíku, znovu se učil chodit. Místo sportu hrál na piano, četl. Pak na libeňském gymnáziu spoluzakládal studentské divadlo Studio 9 nebo občas režíroval v divadle Gong.

Neprokázal politickou a třídní vyspělost

Začal hrát divadlo a zkusil to i na DAMU. K přijímačkám si vzal zlatou sošku Oscara. Porota ale jeho přijetí zamítla, že má Oscara nikdo nevěřil, pak zavládlo ticho. I bez hereckého vzdělání nakonec dostal tříleté angažmá sboristy kladenského souboru. Od února 1965 pracoval v Československém rozhlase jako inspektor vysílání a hlasatel pořadů Kolotoč a S mikrofonem za sportem.

Protože ale v roce 1968 „neprokazoval dostatečnou politickou a třídní vyspělost pro vykonávání tak významné funkce v masově sdělovacím prostředku“, musel v červenci 1972 z rozhlasu odejít. Stejně jako Jiří Dientsbier, Karel Kyncl, Karel Tejkal…

Vyhodili ho i z práv

A protože Jandla vyhodili i z práv, která studoval, živil se jako skladník, požární technik nebo kontrolor potravin. Před životem a maminkou, která už byla vdovou, začal utíkat za kamarády do divadla nebo na pivo. Kvůli diabetickým komplikacím se v listopadu 1987 dostal do nemocnice. Odešel na reverz, doma pak ale dostal další záchvat. Našli ho už mrtvého.

O čem vůbec jeho osudový film je? Hrály v něm skutečné děti z koncentráku. Až na Jandla a jednoho francouzského kluka. Jandl hrál hlavní postavu Karla Malíka, kluka z lágru, který po válce utekl i z humanitárního střediska. Americký voják Steve si chce sirotka odvést, ale v tom Karla konečně objeví maminka (Jarmila Novotná, slavná česká pěvkyně, která žila v USA).

Proč si režisér vybral právě Ivana Jandla? Byl to malý, hubený a neduživý blonďáček, který navíc kulhal. V 10 vypadal na 6. Z natáčení si psal deníčky, které pak dokonce otiskl časopis Vpřed. Ve Švýcarsku s ním vyšlo několik rozhovorů. V roce 1948 mu nabízeli filmování v zahraničí nebo točení reklam.

Škola Aria – ráj nadaných dětí nebo podivná sekta? Připravil Jakub Ort a Petr Wagner.

Hovoří Mariana Slačálková Otterová.

Natočeno 2017. Premiéra 26. 11. 2017 (ČRo Radio Wave, 18:00 h.; 49 min.).

Lit.: Ort, Jakub: Hergot!: Škola Aria – líheň osobností nebo podivná sekta? In web ČRo Radio Wave, 26. listopad 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Co je to Škola Aria? Vzdělávací spolek pro zvlášť nadané děti se vyvinul na začátku devadesátých let z oddílu podobného skautu a fungoval až do roku 2014. Za tu dobu jím prošli desítky mladých lidí a mnozí z nich se stali známými postavami českého veřejného života. Postoje k této zkušenosti se ovšem u pamětníků liší. Někteří na Školu Aria vzpomínají jako na úžasnou příležitost k intelektuálnímu rozkvětu, druzí jako na podivnou náboženskou sektu plnou manipulativních praktik.

Připravila Kateřina Kovaříková.

Natočeno 2017. Premiéra 22. 11. 2017 (Radio Proglas, 16:55 h.).

Lit.: anonym: Božena Němcová a Chodsko.  Pořad v souvislostech. In web Rádio Proglas, 22.11.2017 (článek). – Cit.:  Božena Němcová pobývala v letech 1845-1847 v Domažlicích. Z té doby pocházejí její lidovou kulturou prodchnuté texty. Ve Folklorním okénku jejich prostřednictvím navštívíme kraj pod Čerchovem v polovině 19. století a nebudou chybět ani nejlepší chodské soubory a zpěváci. Zdeněk Vejvoda se těší na slyšenou ve středu 22. listopadu za pět minut pět odpoledne.

Česká spisovatelka, jejíž původ i datum narození není přes snahy badatelů a literárních historiků dosud plně objasněn, pobývala několik let i na Chodsku. Do Domažlic se přistěhovala s manželem 20. září 1845. Zde a od roku 1847 ve Všerubech prožila jedno z literárně nejúspěšnějších období svého života.. V té době měla již 4 děti. Němcová se tehdy zhrozila nad kulturní i národní zaostalostí zdejších měšťanů i okolních sedláků a ve svém vlasteneckém hnutí tu začala šířit vlasteneckou osvětu. Stala se také vlastně první folkloristkou Chodska – sbírala a zapisovala vše: pohádky a pověsti, písničky, říkadla a přísloví, lidové zvyky a obyčeje. Dojmy z města i okolí vyjádřila v národopisných črtách a dopisech. Její příspěvky byly otiskovány v Květech a České včele v letech 1845 a 1846 a později vydány pod souborným názvem Obrazy z okolí domažlického. Z pobytu v Domažlicích načerpala B. Němcová i náměty některých pohádek, např. Chytrá horákyně, Spravedlivý Bohumil, Alabastrová ručička, Čertův švagr. (more…)

Připravila Hana Svanovská.

Hovoří redaktorka Hana Svanovská a literární vědec Jiří Trávníček. Ukázku načetl Filip Breindl.

Natočeno 2017.  Premiéra 26. 11. 2017 (Radio Proglas, 13:20 h.). Repríza 27. 11. 2017 (Radio Proglas, 10:15 h.).

Lit.: Svanovská, Hanka:  Knihovnička: Magorova těsná skořápka. Pořad v souvislostech. In web Rádio Proglas, 26.11.2017 (článek). – Cit.: Dlouho očekávanou monografii z nakladatelství Torst představí aktuální Knihovnička Proglasu. Poslouchejte v neděli 26. listopadu ve 13.20, opakujeme v pondělí 27. listopadu ve čtvrt na jedenáct dopoledne.

Redaktor názorového týdeníku Respekt Marek Švehla zúročil takřka šestiletou práci a vydal pod názvem Magor a jeho doba monografii nejen o Ivanu Martinu Jirousovi. Ta funguje především v konturách smutného svědectví o tísnivé atmosféře československé normalizace 70. a 80. let.

Jak sám autor autor v předmluvě přiznává, Ivan Martin Jirous (1944-2011) byl pro něj osobně především tvůrcem, potažmo hrdinou podzemní kultury. Alfou i omegou celé knihy se tak stává muž s přezdívkou „Magor“ coby umělecký vedoucí a inspirační pramen zakázaných Plastic People of The Universe, a taky neúnavný provokativní symbol „moci bezmocných“ v době opětovného utužování komunistické totality po roce 1968. Jenže – je tato Jirousova podoba roztažená do více než pěti set stran tou jedinou autentickou? Co knize chybí a co v ní naopak přebývá? Nad tím se společně zamyslí redaktorka Hana Svanovská a literární vědec Jiří Trávníček. Ukázku načetl Filip Breindl.