Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

11. 9. 2017

Aby se politici chovali ve prospěch svých zemí. Ne ve prospěch svůj či svých stran (2017)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 9:15

Jiří Stránský. Glosa. Slogan „Starší sestrou nenávisti je závist“ byl nikdy nevyřčeným základním kamenem komunistické ideologie.

Natočeno 2017. Premiéra 30. 8. 2017 (ČRo Plus, 18:33 h.) v cyklu Názory a argumenty. K poslechu zde.

Lit.: Stránský, Jiří: Jiří Stránský: Aby se politici chovali ve prospěch svých zemí. Ne ve prospěch svůj či svých stran. In web ČRo Plus, 30. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jelikož se zdá, že jsem své spoluobčany odhadl dokonce líp, než jsem si představoval, musím ze všeho nejdřív začít se svým PRŮVODCEM ČESKÉHO VOLIČE PO ČESKÝCH VOLBÁCH, alespoň kvůli počtu dotazů.

Tentokrát obzvlášť proto, že dnes vybízím své spoluvoliče, aby od kandidátů, co touží být zvoleni, chtěli slyšet zřetelnou odpověď na zřetelnou a nedvojsmyslnou otázku a její podotázky: Před téměř 800 lety chudý mnich jménem František taky řekl, že starší sestrou nenávisti je závist. Souhlasíte či nesouhlasíte. A proč?

A víte, že tento Františkův „slogan“ byl nikdy nevyřčeným základním kamenem komunistické ideologie? S miliony obětí? A že se o to pokoušejí mocichtiví vládci ze všech možných stran? I světových?

Kdysi dávno, přesněji na podzim roku 1994, otvíral Václav Havel v hotelu, co se teď jmenuje Hilton, coby prezident republiky i člen Penklubu Světový kongres Mezinárodního spisovatelského Penu.  (more…)

Koktejl – Lea Surovcová (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 8:56

Redaktorka televizního zpravodajství Lea Surovcová se věnuje sociálním tématům. O jejích reportážích se mluví jako o těch, které zachraňují. S jakým největším nebo nejcitlivějším tématem se potkala? I na to se zeptá Kateřina Huberová.

Natočeno 2017. Premiéra 7. 9. 2017 (ČRo Ostrava, 10:04 h). K poslechu zde.

Osobnost Plus – Arnošt Goldflam (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 8:22

Hostem Osobnosti Plus je původně student medicíny, pak slévač a úředník, dnes uznávaný dramatik, herec a pedagog Arnošt Goldflam. Připravila a moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2017. Premiéra 10. 9. 2017 (ČRo Plus, 11:10 h). K poslechu zde.

Lit.: Chvátalová, Kateřina – Tachecí, Barbora: Jako kluk jsem vymýšlel, jak se zachránit před válkou, kdyby znovu přišla, říká Arnošt Goldflam. In web ČRo Plus, 10. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Jsem skeptik a poddat se nějaké víře do důsledku pro mě není úplně přirozené,“ vysvětluje Arnošt Golflam, proč není praktikující žid.

„Neměl jsem o sobě nikdy vysoké mínění. Měl jsem vždy pocit, že jsem se ke věcem, které dělám, dostal nějakým podvodem a že to praskne a provalí se to. Proto jsem rád, že jsem se dožil důchodu a nějak už vyžiji, už jsem knihy a hry napsal, už to nějak přetluču,“ říká s nadhledem herec, dramatik, režisér, pedagog a spisovatel Arnošt Goldflam, host Barbory Tachecí a Osobnosti Plus.

„Mám takovou nešťastnou povahu, že neumím být šťastný. Převzal jsem dokonce životní motto z knihy maďarského židovského autora a to zní: Jen hlavu dolů a nikdy neztrácejme naši beznaděj,“ dodává.  (more…)

9. 9. 2017

Historie českého zločinu – Tonka a Jack Rozparovač (2017)

Filed under: Radiodokument — Martin @ 14:35

Ivana Denčevová a Radim Kopáč. Webový speciál Historie českého zločinu. Literární spolupráce Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš.

Účinkují Zdenka Procházková, Jan Teplý, Zuzana Onufráková, Vasil Fridrich, Růžena Merunková a Jan Novotný.

Připravil Český rozhlas v roce 2017 (28 min.).

Pozn.: Webový speciál Historie českého zločinu i s ceníkem a interaktivní mapou vyhlášených pražských bordelů.

Lit.: Taud, Rostislav – Denčevová, Ivana: Tonka a Jack Rozparovač. Symbolický osud jedné prostitutky u nás na přelomu století. In web ČRo 23. 8. 2017 (anotace). – Cit.: Příběh z doby, kdy hampejzy byly legální a největším pasákem byl stát. Webový speciál Historie českého zločinu i s ceníkem a interaktivní mapou vyhlášených pražských bordelů.

To jméno znali tehdy všichni. Protože Ferdinanda Prokůpka odsoudili k smrti za vraždu tří mladých dívek. O to divnější bylo, když 12. srpna 1881 inspektor Lederer požádal jiné mladé dívky, jestli by jedna z nich nesplnila českému Jacku Rozparovačovi jeho poslední přání. A nestrávila s ním noc.

Byly to dívky ze salónu Emanuela Kauckého. Všechny mezi 18 a 25 lety. Všechny prostitutky. Antonie Havlová, které se kvůli jejím modrým očím neřeklo tehdy jinak než Modrá Tonka, nakonec svolila. A tohle rozhodnutí jí nakonec stálo její luxusní život.

Cestu mladé nevěstky z vrcholu až na dno popsal ve své povídce Nanebevzetí Tonky Šibenice (1921) Egon Erwin Kisch. Ještě ten rok byl příběh zdramatizován a v roce 1930 i zfilmován. K pochopení jeho symboličnosti je ale dnes potřeba znát i dobové reálie.

V Praze na přelomu 19. a 20. století existovalo na 60 veřejných domů. A právě salón Emanuela Kauckého patřil spolu s podniky Goldschmieda, Friedmanna, Návesníka nebo se salonem Aaron do pětky těch nejluxusnějších. Jejich věhlas přesahoval i naše tehdejší hranice.

Tyhle salóny totiž nezaměstnávaly jen obyčejné pouliční nevěstky, ale dámy na úrovni, se vzděláním i vychováním. Tyhle „lehký holky“ četly, chodily do divadla, později do kinematografu. Byly schopné diskutovat na jakékoli vážné téma. A právě jednou z nich byla i Antonie Havlová.

„Jenže tím, že vrahovi splnila přání, se mu stala blízkou. Ostatní prostitutky se jí pak začaly bát, podobně jako měly strach z Prokůpka,“ odhaduje publicista Radim Kopáč, který o zapomenutém světě pražských hampejzů napsal několik knih. Havlová tehdy musela luxusní salón opustit.

Dočasně našla útočiště v podniku druhé kategorie Modrá nudle na Klárově. Ale jen do chvíle, než to na ni prasklo. Pak musela i tenhle podnik opustit a skončila na ulici. A tam už nebylo snadné se uživit. V roce 1900 stála holka na ulici 1 korunu, holka z nevěstince (koncesionovaná) 15-20 korun.

V Praze na přelomu 19. a 20. století totiž pracovalo na 2000 prostitutek. A víc než půlka z nich pracovala bez koncese, načerno. Prostituce totiž byla trojí: pouliční, pohostinská a „bordelní“. A právě tu zákon z roku 1860 legalizoval.

Majitelé veřejných domů pak museli žádat o koncesi a jejich zaměstnankyně musely se zdravotní knížkou na pravidelné lékařské prohlídky. Protože prostitutky kontroloval stát, říkalo se, že je největším pasákem. Taky právě salón Kaucký nebo Friedmann patřily bývalým detektivům.

Konec přišel v roce 1922 s aboličním zákonem, který bordely de iure zrušil. Ale ne de facto. Prostitutky se jen přesunuly. Kam? Už v lednu 1927 uvádí Volná myšlenka, že prostitutek je v Praze stále 1452. Stejný časopis pak v září 1932 obviní Národní politiku, že „nepřímo podporuje prostituci publikováním výnosné inzerce masérských salónů“.

Ceník služeb Anežky Pádivé v roce 1932
Omakání – 5
Vzpřímení – 7,50
Prohlídka popelníčku – 10
Štych obyčejný – 20
Štych zezadu – 30
Vojsko a trampové 30% sleva.

Jen rok před tím, než začal platit aboliční zákon, nechal Egon Erwin Kisch svou hrdinku za její čin odejít do nebe. „Ona podle mě opravdu projevila křesťanský soucit,“ myslí si Kopáč. Její skutečná životní dráha z vrcholu na dno ale spíš připomíná i postavení pražských hampejzů od Rakouska-Uherska až do první republiky.

Příběh českých prostitutek a české prostituce na přelomu 19. a 20. století symbolicky uzavírá dosud nevyřešená brutální vražda Otýlie Vranské z 1. září 1933. „Je to svatý grál české kriminalistiky. Na případu se stále pracuje. Aktuálně zkoumáme stopy DNA,“ prozradil v lednu 2016 policejní historik Radek Galaš.

Co vyprávěl netopýr 1/5 (2017)

Filed under: Četba na pokračování — Martin @ 13:23

Jan Jícha. Bydlet na předměstí může být docela nuda, když tam nic moc není. Ale i půdy úplně nových domů mohou skrývat tajemství. Nevěříte? I úplně nové domy, které nemají žádnou minulost a historii, mohou vyprávět tajemné příběhy. Zvukový mistr Roman Špála. Režie Yvona Žertová.

Účinkují Ondřej Rychlý a Ladislav Županič.

Připravil Český rozhlas v roce 2017 (5 x 12 min.). Premiéra 4.-8. 9. 2017 v cyklu Příběhy, fantazie, dobrodružství (ČRo Rádio Junior, 18:10-18:25). Reprízy 1. – 5. 9. 2019 (ČRo Rádio Junior), 3. – 7. 9. 2020 (ČRo Rádio Junior).

Díly: 1. Půda s příběhem, 2. O zbytečnostech, 3. Pravda o netopýrech, 4. Příběh z Tichomoří, 5. Sodoma Gomora.

8. 9. 2017

O začarovaném tulákovi (1967)

Filed under: Povídky — Premek @ 19:50

Karel Čapek. Pohádka. Připravil Jaroslav Pacovský. Režie Josef Svátek.

Čte Václav Voska.

Natočeno 1967. Repríza 22. 10. 1968 (Praha, 16:00 h.) v cyklu Nejmilejší pohádka; 29. 3. 1991 (Praha, 7:40 – 8:30 h.) v rámci pořadu Jarní poklad; 12. 2. 1993 (Praha, 19:30 h.) v cyklu Pusa na dobrou noc; 27. 8. 1993 (Praha, 19:30 – 19:58 h.); 30. 6. 2003 (ČRo 2 Praha, 16:00 h.) v cyklu Prázdninová pohádka; 21. 6. 2026 (ČRo Rádio Junior, 20 min.) v cyklu Pohádkové poklady.

Lit.: anonym: O začarovaném tulákovi. Poslechněte si pohádku od Karla Čapka. In web ČRo Rádio Junior, 21. 6. 2026 (anotace). – Cit.: Pohádka o dobráckém tulákovi Františkovi, který je tak poctivý, že nad tím i bílá vrána nevěřícně kroutí hlavou.

Propátrali jsme náš rozhlasový archiv a vybrali z něj díla, která nebyla od svého uvedení reprízována. Čekají vás pohádky od českých i zahraničních autorů v podání špičkových herců a hereček té doby.  (…)

Interview Plus – Saša Uhlová (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:01

Přestože firmám chybějí pracovníci na mnoho pozic, v řadě případů jsou ochotny platit jen minimální mzdu. Jak se dá s takovým platem vyžít? Připravil Jan Bumba.

Hovoří Saša Uhlová.

Natočeno 2017. Premiéra 6. 9. 2017 (ČRo Plus, 11:34 h). K poslechu zde.

Lit.: Bumba, Jan: V prádelně lidé běžně řešili, že jejich děti nemají boty nebo kalhoty, říká novinářka Uhlová. In web ČRo Plus, 6. 9. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Do všech zaměstnání se Uhlová hlásila pod novým jménem, které si nechala legálně změnit. Každý den si zapisovala, co v nové práci zažila.

Hospodářství České republiky je ve vynikající kondici. Rostou platy, průměrná mzda se blíží 30 tisícům korun, nezaměstnanost je nízká. Přestože firmám chybějí pracovníci na mnoho pozic, v řadě případů jsou ochotny platit jen minimální mzdu. Ta činí v současnosti 11 tisíc korun. „Nejvíc se mi líbilo v prádelně, i když tam byla nejnižší mzda,” říká novinářka Saša Uhlová po absolvování pěti zaměstnání se špatnými pracovními podmínkami.

Uhlová se nechala najmout postupně do pěti různých nekvalifikovaných zaměstnání. Pracovala v nemocniční prádelně, v drůbežárně, za pokladnou v obchodním řetězci, v továrně na výrobu holicích strojků a v třídírně odpadu.   (more…)

Fenomény: Thelma a Louise (2017)

Filed under: Radiodokument,Slovenské — Premek @ 14:59

Připravila Mariana Jaremková.

Hovoří Zuzana Gindl Tatárová.

Natočeno 2017. Premiéra 10. 9. 2017 (Rádio Devín, 10:00 h).

Lit.: anonym: Fenomény: Thelma a Louise.Kultúra a umenie. In web Rádio Devín, 5. 9. 2017 (anotace). – Cit.:  V poslednej časti cyklu Fenomény sa vydáme na cestu. V spoločnosti dvoch žien, pre ktoré sa cesta stala slobodou. Film Thelma a Louise je ale viac ako iba road movie, či dokonca buddy movie. A nálepka feministické kino ho iba zbytočne obmedzuje. Silný príbeh, atraktívne obsadenie a majstrovstvo Ridleyho Scotta z neho robí jedno z prelomových diel. On the road budeme v nedeľu o desiatej aj so Zuzanou Gindl Tatárovou.

Cyklus Fenomény
Každú nedeľu od 9. júla do 9. septembra – od 10.00 do 10.30 bude Mariana Jaremková so svojimi hosťami prevažne vážne hovoriť (nielen) o tom, kedy sa z filmu stane fenomén. Prinesie príklady desiatich filmov, ktoré už desaťročia napĺňajú kinosály.

To (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:55

Stephen King. Audiokniha. Redaktorka audioknihy Šárka Nováková. Režie Hynek Pekárek.

Osoby a obsazení: vypravěč, židovský chlapec Stanley (Pavel Soukup), Klub smolařů: koktající Bill Denborough (Jan Vondráček), černoch Mike Hanlon (Vasil Fridrich), obézní Ben Hanscom (Michal Zelenka), obrýlený Richie Tozier (David Novotný), astmatický Eddie Kaspbrak (Jan Zadražil) a Beverly Marshová (Jitka Ježková).

Natočeno 2017. Vydal OneHotBook, listopad – prosinec 2017 (5 CD MP3, katalogové č.: AK155; EAN: 8594169481555; celková délka nahrávky: 51 hodin 41 minut). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: První část audioknihy (více než 21 hodin) vyšla o několik měsíců dříve v předprodeji, pak bylo možné dokoupit zbytek kompletu.

Pozn. 2: Americké město Derry ve státě Maine má už od svého vzniku znepokojivé statistiky úmrtnosti, především co se týče dětí a dospívajících… Každých sedmadvacet let tu nastává období plné smrti, které často vyvrcholí katastrofou, tragédií nebo masakrem. Jen v roce 1957 se cyklus zkázy podařilo zastavit partě sedmi dětí, outsiderů, kteří se spojili dohromady. Koktající Bill, černoch Mike, obézní Ben, astmatický Richie, zakřiknutý Eddie, židovský chlapec Stanley a Beverly, dcera věčně opilého násilníka, ale nakonec vyrostli v úspěšné osobnosti a na dávná traumata už si nepamatují. Jenže teď nastal rok 1985 a TO se vrátilo. A oni musí splnit, co tehdy slíbili. (anotace)

king to (2017)Pozn. 3: Chcete vědět, jak se natáčela audiokniha TO od Stephena Kinga? Byl to samozřejmě naprostý horor: tisícistránkový text, sedm interpretů a více než padesát hodin výsledné nahrávky… Zrůdné podrobnosti prozradí v pátek 17. listopadu od 17:00 hodin na akci HorrorCon 2017 (v pražském Darkvelvetcafebar) jeden z vypravěčů Pavel Soukup, krotitel herců – režisér Hynek Pekárek, redaktorka audioknihy Šárka Nováková a spisovatelka Františka Vrbenská, která o svých strašlivých zkušenostech z nahrávacího studia chystá reportáž. Ti nejotrlejší budou moci audioknihu i vyhrát!

Lit.: Gregor, Lukáš: TO musíte slyšet! In web Naposlech.cz, 15. 11. 2017 (recenze). – Cit.: Rok po třicátém výročí vydání románu a souběžně s premiérou nové filmové adaptace přichází OneHotBook se zvukovou podobou jednoho z nejznámějších literárních hororů.

S příchodem informace, že se OneHotBook pustil do zvukové adaptace Kingova To, se mi v nitru rozezněly zvony a vznesly balónky. V září, v souběhu s kinopremiérou filmu Andyho Muschietti, vydavatelství vypustilo do digitální distribuce první část audioknihy. Formou předprodeje si tak posluchači mohli zakoupit prvních 21 z plánovaných více než 50 hodin. Tah to byl výborný – nejenže se sešly dvě možnosti, jak se dostat do městečka Derry (za doprovodu obrazu i za doprovodu čteného slova), posluchači navíc nemusí čekat až na vydání kompletní audioknihy.Tato strategie by ovšem mohla být pro vydavatele riskantní – o jeho To by se mohlo roznést, že se nepovedlo, a slavnostní „dovydání“ by doprovázela jen hořká pachuť. Taková budoucnost ale tomuto projektu rozhodně nehrozí. Zvukové To se totiž povedlo a nemít jej znamená prohřešek, který se milovníkům audioknih jen tak neodpouští.Vždyť To v sobě nese to nejlepší, co si se Stephenem Kingem pojíme – naprostou bravurnost ve vykreslení charakterů a fascinující schopnost splétat kvantum dějových linek do sítě, která drží tak pevně, že by jí neprolétl ani okřídlený dravec. Strach se ukrývá velmi hluboko, přichází plíživě a spíše nepříjemně šeptá, než že by křikem hodlal lekat. To má v sobě i nemalou dávku retro atmosféry a také humoru, je to zkrátka dílo mnohovrstevnaté a rozhodně si nezaslouží nálepku jediného žánru, v tomto případě hororu.Už proto si zaslouží pozornost a pochvalu režijní přístup Hynka Pekárka, který ani v nejmenším nehodlal To vtisknout punc strašidelného textu, v němž každá věta musí znít jako rozechvělé struny rozeznívané razantním smyčcem. Pestrý výběr interpretů, respektive jejich individualita, zaručuje různé polohy, stejně jako Kingův text samotný. De facto bych zde mohl recenzi uzavřít a poslech jednoznačně doporučit. Přesto, už proto, abych více dostál roli recenzenta, své dojmy více rozvedu.Všimnout si musím především výkonu Michala Zelenky, který propůjčil svůj hlas postavě Bena Hanscoma. Ben je ten tlouštík, outsider, který tak trošku naivně doufá v pozornost a lásku Beverly (tu tradičně dobře ztvárnila Jitka Ježková). A samozřejmě se, už kvůli svému vzhledu, stává docela snadnou obětí šikany a to, co v jistých okamžicích vyvolává sympatie a také úsměv (i ve filmovém zpracování), má ve výsledku spíše nádech hořkosti až tragédie. Ben je ale také hrdina, který jako jediný jde více pod povrch aktuálních událostí. Zkoumá historii města Derry a odkrývá Zlo, které se do městečka opakovaně v průběhu dějin vrací. Rozhodně není žádným infantilním tlouštíkem, žádnou „aby byla sranda“ postavou do party (jako třeba Vendelín z Mikulášových patálií). Michal Zelenka jej však právě takto podává. Jeho hlasová gesta a melodie řeči jako by text překlápěla už zcela mimo žánr a cílové čtenářstvo, někam směrem k literatuře pro děti.Podobně na hraně se ocitl i David Novotný, snad pro svou bohatou zkušenost se čtením dětských textů. V jeho případě však interpretace i v těch hraničních okamžicích stále ještě funguje adekvátně k originálu, neboť právě Richie Tozier je tou nejvtipnější postavou z celého románu.Všichni ostatní se poslouchají naprosto výtečně. Jak volba vypravěče, Pavla Soukupa, pro uvedení do rozsáhlé kroniky Zla ve městě Derry, nebo protřelých veteránů Jana Zadražila a Jana Vondráčka. Od dob Totálního rauše mezi mé oblíbence patří i Vasil Fridrich.Hudební složka audioknihy snad mohla být nápaditější a bohatší. Zároveň lze ale kvitovat, že posluchače nečeká opačný extrém – totiž přehlcenost zbytečnou a nezajímavou hudbou. Proto ono rčení „dobrého pomálu“ má své opodstatnění a režisér Pekárek by se jím mohl zaštítit.

Lit.: Horák, Jakub: Všichni koktají dobře. In web Naposlech.cz, 22. 11. 2017 (zpráva + videorozhovory). – Cit.: V mnoha ohledech nejrozsáhlejší audioknižní projekt vydavatelství OneHotBook, TO Stephena Kinga, mohl díky možnostem digitální distribuce přijít ke svým posluchačům postupně. Nejprve byla uvolněna první, více než 21 hodinová část a v těchto dnech se k ní přidává zbývajících 30 hodin. Legendární TO k vám tedy může promlouvat hlasy sedmi herců po více než dva dny v kuse.

Navštívili jsme nahrávací studia právě když v nich pracoval režisér Hynek Pekárek s herci Pavlem Soukupem, Davidem Novotným a Janem Vondráčkem. Vyzpovídali jsme je i producenta Martina Pilaře a z krátkých rozhovorů jsme vybrali to nejzásadnější.

Martin Pilař hovořil o nebývalém rozsahu audioknihy a o výběru interpretů. Vysvětlil, proč byl pro roli vypravěče vybrán právě herec Pavel Soukup.

Sám Pavel Soukup o knize TO nechtěl příliš hovořit, neboť při nahrávání pracoval vždy jen se svou částí textu a celá román nezná. Prozradil ale, že jeho úloha není jen čistě vypravěčská.

Jeho slova ostatně potvrzuje i pasáž, kterou právě natáčel – názvy rokenrolových zpěváků a kapel daly zabrat i tak ostřílenému interpretovi. Ve studiu ho povzbuzovali režisér Hynek Pekárek a zvukařka Karolína Škápíková.

I herec David Novotný přiznal, že celé Kingovo TO nezná (na rozdíl od kolegyně Jitky Ježkové). Podle vlastních slov je tím ovšem k četbě výborně motivován.

Režisér Hynek Pekárek samozřejmě musel TO přečíst hned několikrát, aby mohl text rozepsat pro hlasy. Mluvil také o hudbě a na závěr se pokusil sestavit žebříček nejlépe koktajících herců.

V tomto smyslu se pochválil i Jan Vondráček, který si jako Bill Denborough koktání opravdu užil. Vše si prý předem nacvičil při dabingu Colina Firtha ve filmu Králova řeč.

O snažení všech herců, jmenovitě Pavla Soukupa, Jana Vondráčka, Davida Novotného, Jitky Ježkové, Jana Zadražila, Michala Zelenky a Vasila Fridricha, ale samozřejmě i režiséra Hynka Pekárka a celého tvůrčího týmu se mohou posluchači přesvědčit poslechem více než padesátihodinové četby TO, která je k dispozici v digitálním prodeji i na pěti mp3CD.

Lit.: Horák, Jakub: Stephen King: TO – audiokniha. In YouTube Naposlech, 30. 4. 2018 (videorecenze).

Lit.: Vavrečka, Lukáš: Stephena Kinga slyšeti 5 (2017). In web Naposlech.cz, 19. 11. 2019 (téma). – Cit.: Zatímco v minulém dílu článku jsme se zabývali rokem 2017 pouze z hlediska série Temná věž, nyní se zaměříme na audioknihy, které vznikaly paralelně. Jednu z nich měla na svědomí KTN a nesla název Svědectví. Druhou pak byl velký projekt vydavatelství OneHotBook, které ještě před koncem roku uvedlo na trh dvaapadesátihodinové TO v podání sedmi herců. (…)

V září 2017 měl jít do kin první díl nové dvoudílné filmové adaptace knihy TO, v režii Andyho Muschiettiho. A to byl signál pro vydavatelství OneHotBook, které se už několik let nebálo ani literární fantastiky, ani vícehlasé četby. Jeho záměrem bylo nabídnout posluchačům propracovanou, nikoli jen dostačující nebo bezchybnou, audioknižní verzi.Dospívající chlapci a jedna dívka se každý zvlášť (a později společně) ocitli tváří v tvář TO, schopnému brát na sebe podobu personalizované hrůzy, a v této podobě také zabíjet. Už před časem TO zabilo Georgieho, mladšího brášku Billa Denbrougha. Ten se později stane úspěšných autorem hororových příběhů, ovšem ani ostatní za ním, co se profesního života týče, nezaostávají. Až jednoho dne je svolá telefonát, protože minulost i TO se vrací a oni přece složili slib, i když co všechno se tehdy vlastně stalo, si vybavují jen mlhavě. Vzpomínky se postupně vrací teprve, když se znovu setkají.TO není jenom horor. Kingův velký román se často řadí mezi 100 nejlepších knih vůbec díky tomu, jak výrazný má přesah (nejen mimo kategorii literární fantastiky); například do mystiky, teologie či morálky. Kingovo vyprávění je anatomií pocitu viny, strachu i snahy postihnout to, co považujeme za zlo. Navíc je nabité stovkami postřehů ze života dospívajícího chlapce či dívky, a stejně tak muže nebo ženy, kteří na své dětství vzpomínají a pokoušejí se s ním vyrovnat. Obsáhlo kus americké historie a kultury, stejně jako spletité osobní příběhy, traumata i jednotlivá přátelství.

Partu členů „klubu smolařů“ si mezi sebe ve studiu OneHotBook rozdělili Jan Vondráček, David Novotný, Jitka Ježková, Jan Zadražil, Michal Zelenka a Vasil Fridrich. Za nestranného vypravěče vydavatelství umně zvolilo Pavla Soukupa. Nutno říct, že všichni jmenovaní podali vynikající výkon, stejně jako režisér Hynek Pekárek, který celý ten po dílech skládaný dvaapadesátihodinový kolos udržel, aniž by se cokoli začalo rozpadat.

Nutno říct, že knižní vydání v překladu Gabriela Gössela (v září 2016 vydalo Beta-Dobrovský) obsahuje bohužel velké množství tiskových a redakčních nedostatků. Tyto však byly z textu před natáčením pečlivě odstraněny. Stejně tak ustálené anglofonní názvosloví či kulturní odkazy byly navráceny zpět do původního znění, v němž může posluchač konkrétní reminiscence snáze identifikovat. Díky této pečlivé redakční práci lze v tomto případě objektivně konstatovat, že je audiokniha skutečně lepší než kniha. Ne nadarmo obdržela nahrávka v ceně Audiokniha roku 2017 nejen ocenění za nejlepší vícehlasou audioknihu, ale navíc i titul Absolutní vítěz. Stala se tak první oceněnou audioknihou Stephena Kinga v českém prostředí.

Lit.: Vavrečka, Lukáš: Stephena Kinga slyšeti 7 (2019). In web Naposlech.cz, 3. 12. 2019 (téma). – Cit.: (…) Způsob jakým Stephen King koncipuje román, fakt, že jej mnohdy skládá z několika pohledů nebo přinejmenším segmentů postupně fokalizovaných na více postav, často nahrává formátu vícehlasého zpracování. Audioknižní vydavatel a s ním i režisér jsou pak postaveni před obtížnou volbu, zda autorovu hozenou rukavici zvednout či nikoli. V sedmém dílu tohoto článku se zaměříme na to, jak může správný přístup audioknize prospět. Jinými slovy, podíváme se na to, jak si v roce 2019 vedla vícehlasá četba Řbitova zviřátek a jednohlasá četba románu Osvícení – dvou knih, jejichž koncepce jsou si velice blízké. (…)

… Osvícení. Zde se Jack Torrence na půl rok stěhuje se svou ženou Wendy a synem Dannym do prázdného horského hotelu Overlook, aby v něm působil coby zimní správce, držel se stranou problémů a pití… a aby dokončil svou divadelní hru. Mnozí posluchači příběh nejspíše znají z velice úspěšného filmového zpracování Stanleyho Kubricka s Jackem Nicholsonem v hlavní roli z roku 1980.

Struktura příběhu je zdánlivě podobná Řbitovu zviřátek, avšak vypravěč od začátku velmi svižně střídá postavy, kterým (a jejichž myšlenkám) věnuje pozornost. Nestihneme si jej tedy ztotožnit s hlavním hrdinou (dokonce může být sporné, kdo je zde tím hlavním hrdinou, a stává se tak plnohodnotným, svrchovaným pánem příběhu).

I z toho důvodu je pochopitelné, že se vydavatelství rozhodlo pro jednoho interpreta (byť nutně nemuselo). O to vynalézavěji se pustilo do koprodukční práce s vnitřními hlasy, jejich našeptáváním, práci s akustikou, ruchy a „ozvěnami“ dávno minulého života hotelu jako takového. Zkrátka OneHotBook tentokrát zašlo ještě dál než v případě předchozího Kingova hororu a mistrně zapůsobilo na posluchačovy smysly i nervy.

Navíc volba Petra Janišty coby interpreta se ukázala být více než přínosná. Není pochyb o tom, že Jeništa (kterého známe už z vícehlasé četby Kingova Práva nálezce) ten příběh utáhl, že ho prožíval stejně silně, jako by jej za mrazivých nocí prožíval čtenář, kterému se román dostal do rukou poprvé. Interpretův devatenáctihodinový výkon v režii Hynka Pekárka a za doprovodu velice pestrých hudebních motivů a ruchů, je naprosto strhující, v plném významu toho slova.

Jak už jsem naznačil dříve, řada románů Stephena Kinga je příkladem toho, jak může i brakové téma posloužit kvalitnímu literárnímu dílu. Můžeme říci, že Řbitov zviřátek je brakový příběh, stejně jako společenský román. Kingovi se podařilo skloubit esenciálně americký maloměstský zombie horror s případovou eschatologií židovsko-křesťanské (ne)smrtelnosti. Osvícení je pak neméně eschatologické, avšak přímé spojení je zde pro změnu se spiritismem či paranormálními jevy v obecném smyslu – i když příčina potíží se v obou případech odvíjí od magie místa.

Může se zdát, že síla Kingova autorského génia tkví v tom, že dokáže propojit zdánlivě nepropojitelné, přesto v jeho pojetí o nic neslučitelného nejde. „Magie“ není v kontrastu s pragmatickou skutečností, ona z ní přímo vychází. Nachází své opodstatnění (Mrtvá zóna, Konec hlídky, Dýchací metoda) či přímou oporu v dobře známém světě skutečnosti a vědy. V dobře známém světě víry, jako je tomu u Řbitova zvířátek, a v neposlední řadě ve světě (para)psychologie, duševní nemoci a traumatu v Osvícení. Jak Řbitov zviřátek, tak Osvícení nám krom hrůzostrašných příběhů představují anatomii přístupů k lidské konečnosti, posmrtnému návratu nebo dokonce v jistém smyslu nevítané nesmrtelnosti v paranormálním slova smyslu.

Lit.: anonym: Stephen King – TO. In web Blog Ijáček, 20. 11. 2021 (recenze). – Cit.:  Poprvé jsem zabrousil do vod hororu a vybral jsem si k tomu velmi dobře hodnocené dílo z roku 2016 jménem TO. Jak se mi kniha, která má v tištěné verzi úctyhodné rozměry líbila? Dozvíte se v následujících řádcích.

Nejprve si pojďme trochu popsat děj této nemalé knihy, která má v tištěné podobě má 1096 stran a její audio podoba, sáhnete-li po ní tak jako já, vás zaměstná na úctyhodných 51 hodin a 41 minut. Děj se odehrává v americkém městečku Derry, ve kterém se statistika zločinnosti úmrtnosti ale i ztrát dětí a mnohdy i dospělých vymyká jakémukoliv jinému místu Ameriky. Cyklus se pravidelně opakuje a většinou končí obrovskou tragédií, která má za následek další mrtvé. V roce 1957 se však partě dětí podaří tento cyklus přerušit a ono zlo porazit. Na boj však většina hrdinů zapomene poté co jejich životy pokračují dál a postupně se z města odstěhují. Jenže v roce 1985 je zlo zpět a bude potřeba se znovu vydat na nebezpečnou pouť za nastolením rovnováhy a poražením zla, které se opět probudilo.

Naše hrdiny to tak opět táhne domů do místa, které není tak úplně normální. Do místa, které se vymyká čemukoliv jinde ve světě. V Derry bude opět čekat nelítostný protivník jenž až do roku 1957 nenašel nikoho, kdo by se mu postavil. Podaří se hrdinům tentokrát onoho protivníka opravdu porazit a nejen zranit?

Děj knihy se odehrává ve dvou časových linkách, a to první je tedy onen rok 1957 a druhý je současnost roku 1985. Linky se navzájem proplétají a odhalují tak postupně životní cesty hrdinů i samotného městečka Derry s jeho pohnutou a temnou minulostí, která je udržována jen v paměti přeživších. Každý z hrdinů knihy je naprosto odlišný. Dohromady je však pojí přátelství, ale i minulost na kterou většina z nich zapomněla po prvním vítězství. Na slib si však pamatují všichni. Na přísahu, že pokud se ono zlo vrátí, vrátí se i oni společně do Derry, aby dokončili, co napoprvé začali. Mistrně je tak čtenáři porcován jak základní příběh, tak postupné odkrývání minulosti hrdinů, a to s velkou precizností a důrazem na detail. S nemalým důrazem na detail je pak popisováno ono město Derry, jeho obyvatelé, zvláštnosti i zvláštní minulost tohoto místa.

U tak velké knihy je však docela složité udržet čtenáře vždy v obraze, a tak se v knize střídají velmi poutavé a zajímavé pasáže, tak také ty méně zajímavé a pocitově docela natahované. Také je zde jedna vyloženě kontroverzní, kterou dle mého mohl autor úplně klidně vypustit anebo ji elegantně zabalit do oblaku tajemství. Za mě zase některé vedlejší postavy, zato dostaly nemalý prostor a poté byl jejich konec dle mého velmi uspěchaný. Zanechává to pak ve čtenáři více otázek než odpovědí. Klidně tedy mohla být kniha o něco málo kratší, to však rozhodně její kvalitu dramaticky nemění. (…)

Aby se děti divily (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 14:03

 Alois Mikulka. Audiokniha.

Čte Miroslav Táborský.

Natočeno 2017. Vydal Colibris, distributor Radioservis, září 2017 (1 CD,  celková délka 54 min. 13 sek.; EAN 8594156584221)

Pozn.: Spojení pohádek Aloise Mikulky a interpreta Miroslava Táborského se ukázalo jako opravdu skvělý počin a trefa do černého. Poetika se snoubí s humorem a krásný jazyk s vynikajícím přednesem. Jde o vůbec první knihu, dnes už slavného ilustrátora Aloise Mikulky.  Tyto veselé pohádkové příběhy o zvířátkách a lidech jsou napsané a vyprávěné tak, aby se děti divily. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress