Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Před 25 lety, v létě roku 1992, postupovaly rozhovory českých a slovenských politiků k rozhodnutí o zániku československé federace. O složité době srpna 1992 a zapomenutých postavách české a slovenské politické scény. Připravila Veronika Kindlová.

Natočeno 2017. Premiéra 25. 8. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h) v cyklu Archiv Plus. K poslechu zde.

Lit.: Kindlová, Veronika: Dál už to společně nešlo. Češi a Slováci se rozvodem vyhnuli balkánskému vývoji. In web ČRo Plus, 25. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: V polovině srpna roku 1992 už to bylo víceméně jasné: česko-slovenské federaci zvoní hrana. Představy české a slovenské politické reprezentace o státoprávním uspořádání i ekonomickém směřování země byly naprosto odlišné a ochota z nich ustupovat mizivá.

V této situaci už nešlo o to, zda se federace zachrání nebo nezachrání, ale o to, zda její zánik bude klidný a kultivovaný.

„Sice nám běží o čas, jsme si vědomi, že každé další prodlužování dosavadní krize nás stojí nesmírně mnoho, ale samozřejmě nějaký dramatický, nebo jakýsi balkánský vývoj by nás stál ještě nesrovnatelně více. Proto bychom dávali a stále dáváme přednost té o něco pomalejší, i když přísně termínované cestě pokojného rozchodu na úrovni federálních zákonů a federálních opatření,“ řekl v srpnu 1992 předseda Křesťanskodemokratické strany Václav Benda.

Komentoval tak skutečnost, že už od červnových voleb probíhala jednání mezi českým vítězem voleb, tedy ODS, a slovenským, kterým bylo HZDS. Cílem jednání bylo do konce září dohodnout, co se společným státem Čechů a Slováků dále.

Přestávka netrvala dlouho

Bylo čím dál zřejmější, že společně to nepůjde. Slováci federaci jednoznačně odmítali a chtěli volnou konfederaci dvou prakticky samostatných zemí. To se ovšem vůbec nezamlouvalo české straně. Tedy vládní koalici.

Česká levicová opozice, která se s rozdělením země nemohla smířit, by na jiné formy soužití, než byla federace, byla ochotna přistoupit. K tomu by ale mělo dojít až po referendu.

„Je možné, že Češi a Slováci v referendu rozhodnou, že nechtějí pokračovat ve federativním systému. Pak je nutno, po mém soudu, připravit nějaký nový útvar, který by zakonzervoval spolupráci mezi Slováky a Čechy.“
Předseda ČSSD Jiří Horák, srpen 1992

V poslední srpnové dekádě HZDS přerušilo jednání o státoprávním uspořádání. Oficiálním důvodem byly spory ohledně nového šéfa federální bezpečnostní služby, mnozí čeští politici za přerušením viděli snahu Slováků zvýšit svůj vydírací potenciál v dalších česko-slovenských rozhovorech.

Přestávka v jednáních netrvalo dlouho. Ve středu 26. srpna 1992 se český premiér Václav Klaus a jeho slovenský protějšek Vladimír Mečiar sešli ve funkcionalistické vile Tugendhat v Brně. Jednali tu celý den a hodinu před půlnocí předstoupili před novináře. Oznámili, že se dohodli na návrhu na způsobu rozdělení československé federace na dvě samostatné země. Pokud parlament jejich návrh schválí, federace zanikne 31. prosince 1992.

V posledním srpnovém vydání Archivu Plus si můžete poslechnout, jak se tyto události odrazily v rozhlasovém vysílání. Kromě záznamů s hlasy Václava Klause a Vladimíra Mečiara můžete slyšet také Pavla Tigrida, Pavla Bratinku, Františka Mikloška a další.

Hodina plná zajímavého povídání, písniček a soutěží.  V pátek přivítá ve studiu moderátorka Veronika Hájková mykoložku Annu Švecovou a půjdeme s košíky do lesa! Víte, jaký je rozdíl mezi houbou a plodnicí? Poslouchejte páteční Klub Rádia Junior a o lese, zvířátkách a houbách se dozvíte více! Připravena je i pravidelná rubrika Knižní záložka, v které vám Jana Klusáková představí nové dětské knihy a bude taky Hajaja s pohádkou Jak Rézička a Čtvrtjadýrko pomáhali jezevci. Pište na adresu: radiojunior@rozhlas.cz.  

Natočeno 2017. Premiéra 1. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

18. díl dokumentárního cyklu. Každý týden vám nabízíme portréty femmes fatales, žen, které ovlivňovaly politický i kulturní život. Tento díl připravila a slovem provází Ivana Denčevová. Autorem dokudramat je Hynek Pekárek. Režie Michal Bureš. 

Účinkují Kristýna Frejová, Daniel Bambas, Antonie Talacková, Pavel Batěk a Libuše Švormová.

Natočeno 2017. Premiéra 1. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h). Repríza 18. 9. 2021 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 21. 10. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Dnešní tvář Afriky – Zanzibar. Hostem dnešního Jak to vidí je novinářka Markéta Kutilová. Moderuje Zita Senková.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 8. 2017 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Senková, Zita – Luptáková, Věra: Z pětileté dcerky se mi tam stala pravá celebrita! Říká o cestě Afrikou Markéta Kutilová. In web ČRo Plus, 31. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Na dobrodružné safari v Africe můžete pomalu zapomenout. Kontinent je v obležení turistů. Ale bílé dítě je pořád za atrakci. A místní mu dovolí víc než dospělým.

Markéta Kutilová je spíš známá jako válečná zpravodajka a humanitární pracovnice třetího světa. Tentokrát ale navštívila africkou Tanzanii a Zanzibar a jen jako turistka. „Byl to takový výlet pro mou malou Magdalénku,“ říká Kutilová. Chtěla jí ukázat africké země, které jsou bezpečné i pro malé dítě.

„Taková Afrika pro začátečníky. Doslova přes noc z ní byla obrovská celebrita. Hlavně ženy totiž věří, že pokud si sáhnou na malé bílé dítě, přinese jim to štěstí.“ Maminka tak byla svědkem paradoxu, kdy si malou fotili na každém kroku, což obvykle dělají turisté místním.

Chtěli si ji koupit (za 15 krav)

„Dětské oči nejvíc zaujaly polonazí Masajové, kteří se stále oblékají jen do těch jejich červených dek. Dokonce si ji v jedné vesnici chtěli koupit. Za 15 krav,“ vzpomíná novinářka. Sama se do Tanzanie a Zanzibaru vrátila po nějakých 10 letech, hodně ji překvapil tak velký nárůst islámu. „Teď tam nepotkáte ženu, která by nebyla zahalená a těch mešit, co přibylo.“

Změnu přisuzuje stále většímu vlivu Kataru a Saúdské Arábie, zemí které šíří saláfistickou větev islámu. Arábie se ani nijak netají svou podporou radikálů jako je obávané Muslimské bratrstvo. Zanzibar, dva krásné ostrovy východoafrického pobřeží jsou tedy muslimské a Tanzanie je pak víc křesťanská.

Zanzibar je na tom (zatím) líp

Co Kutilovou potěšilo, je velký posun v ochraně africké původní přírody. Velké peníze mají z turistického ruchu, zanzibarské pláže ve skutečnosti vypadají jako z nějaké katalogové fotky. „Pro mne je to spíš kýč. Tyrkysové moře a zlaté písky. Úplně jinak ale žijí běžní, velmi chudí lidé ve vnitrozemí.“

„Byly jsme tam v období ramadánu, projížděly jsme se obě na motorce a v tom vedru jsem od nich chtěla koupit kokos,“ vzpomíná. Místní muži to ale nesli velmi nelibě, dítě se napít mohlo, ale žena by je mohla velmi urazit porušením ramadánu. Až do západu slunce totiž dospělý nesmí nic jíst ani pít.

Afriku svírá turismus

V posledních letech je Afrika (i další evropské destinace) v obležení turistů. Evropa bohatne a stále víc lidí si může dovolit dovolenou u moře nebo v některém z afrických národních parků. Tanzanský Ngorongoro, který leží uvnitř vyhaslého vulkánu, má unikátní ekosystém: odejít nemohou ani zvířata, kterým v tom brání stěna kaldery.

„V sezóně pouštějí dovnitř až 5000 aut denně. Když se tam pak objeví chudák zvíře, rázem jste v koloně takových 60 aut jen s turisty. Přirozeně se už nechovají ani divoká zvířata, protože se nebojí lidí. Na nějaké dobrodružné safari tak pomalu můžete zapomenout.“

Proč (a jak) mizí africká zvířata, slonovina nebo rohy nosorožců do Číny, Ruska nebo k „novým“ ukrajinským oligarchům? Jak bojují s pytláky a proč tak kvete korupce? Poslechněte si sami v audiozáznamu pořadu.