Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Rostislav Novák, ředitel Cirku La Putyka a Michaela Šimková, lékařka tradiční čínské medicíny se v určité fázi svého podnikání dostali do velké osobní krize. Pak do jejich života vstoupil Kalman Horváth, původně profesionální pianista a úspěšný korporátní kouč. Nosí silné brýle a miluje tango. Po smrti svého otce se rozhodl, že bude pomáhat lidem podnikat eticky a spolupracuje s klienty se silnou misí, která proměňuje společnost k lepšímu. Jeho práce je jako tanec, své klienty vede jako muž ženu na taneční parketu. Podnikání se stává uměním a umění podnikáním. Připravila Tereza Tara. Dramaturgie pořadu Lenka Svobodová, mistr zvuku Roman Špála.

Natočeno 2017. Premiéra 2. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Jeden lidský osud. Příběh ženy, která se ocitla pod skoro až neskutečnou tíhou Osudu. Nejprve šťastná, potom ponižovaná. Důvěrně poznala pravou tvář Smrti. Několikrát se ocitla v jejím stínu. Několikrát jí unikla. Aby – ve chvíli štěstí ze znovu nabyté svobody – zjistila, že ztratila všechny své blízké. Zoufalá. Dvakrát okradená o všechen svůj majetek. Aby se opět zvedla vstříc novým nadějím. To všechno a mnoho jiného stihla prožít jistá paní Edith. Její příběh, třebaže je příběhem smutku, dává sílu. Také víru, že člověk, pokud nechce, není nikdy poražen.

Natočeno 2017. Premiéra 2. 9. 2017 (ČRo 2 Praha, 16:04 h.) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (326).

Rozhlasový cyklus o historii Vídeňských filharmoniků k 175. výročí existence orchestru připravila a uvádí Vlasta Reittererová.

Natočeno 2017. Premiéra 1. dílu 2. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h), 4. dílu 30. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 13:00 h.) v cyklu Rakouský rok.

Ota Nutz a Jiří Vejvoda. Hovory o lidech, věcech a událostech poslouchané s odstupem dvaceti let. Hostem byl Otto Pick.

Natočeno 1997. Obnovená premiéra 2. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 6:30 h.).

Rachel Carsonová a její kniha, která změnila svět.  Nebývá běžné, aby vydání jediné knihy ovlivnilo uvažování téměř v globálním měřítku. Rachel Carsonové se to jejím Tichým /Mlčícím/ jarem podařilo. Připravil David Hertl. Technická spolupráce Jan Brauner.

Hovoří historička Doubravka Olšáková. Ukázky čte Lucie Vašinková.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 8. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David – Olšáková, Doubravka:  Rachel Carsonová poslala lidstvu varování a zemřela. Její Bible environmentalistiky změnila svět. In web ČRo Plus, 31. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Nebývá běžné, aby vydání jediné knihy ovlivnilo uvažování téměř v globálním měřítku. Rachel Carsonové se to jejím Tichým jarem podařilo.

Rachel Carsonová (*1907) vystudovala genetiku a vývojovou biologii na Johns Hopkins University. Mezi lety 1936 až 1952 pracovala ve státní ochraně ryb a volně žijících zvířat federální vlády USA. Významnější výzkumné úspěchy známy nejsou; záhy se ale projevilo její literární nadání.

Napsala stovky článků, tři knihy o moři – a Tiché jaro, především o nebezpečí neuvážlivého používání insekticidů, herbicidů i rodenticidů a o jejich vlivu na biologickou rovnováhu v přírodě. Ke knize sbírala materiál čtyři a půl roku.

„Kniha místy zveličuje – ale nikdo jí neupře, že pohnula americkým kongresem a řadou mezinárodních organizací. Vyšla poprvé v létě roku 1962; brzy poté autorka zemřela – na rakovinu, před níž tolik varuje,“ psal ve druhé polovině šedesátých let československý časopis Vesmír.

Aby to pochopil každý

Tiché jaro je pokládáno za publikaci, která změnila pohled lidí na životní prostředí. Přišla v pravou chvíli: na počátku šedesátých let se na Západě měnil přístup lidí k narůstajícím problémům životního prostředí. Ty se z lokálních stávaly globálními. Carsonová formulovala myšlenku, že nestačí chránit jednotlivé krajinné prvky, ale důležitý je systém zabývající se celým životním prostředím planety. Ne nadarmo se o její knížce mluví jako o „Bibli environmentalistiky“. V Tichém jaru podrobila Carsonová kritice pojímání přírody jako neživého, snadno ovladatelného mechanismu.

Začalo to Tichým jarem…

Tiché jaro dostalo jméno podle následků, které mělo užívání pesticidů na jednu ptačí rezervaci v USA. Postřik proti nežádoucím škůdcům se potravním řetězcem dostal až do těl ptáků, kteří masově hynuli, a ptačí rezervace ztichla. Přes tvrdou kritiku především z řad chemických koncernů se Carsonové podařilo obhájit své názory v televizní debatě v roce 1963, kterou sledovalo na patnáct milionů diváků.

Užívání pesticidů se od té chvíle stalo veřejným tématem: v roce 1970 byla založena Federální agentura na ochranu životního prostředí a roku 1972 bylo v USA používání insekticidu DDT zakázáno (v Československu od ledna 1974). Postupně byla tato látka zakázána ve více než sedmdesáti zemích světa a v květnu 2001 byla ve Stockholmu podepsána úmluva o eliminaci nejnebezpečnějších persistentních organických látek včetně pesticidů.

Je třeba být kritický

Tiché jaro zasáhlo čtenáře na celém světě. V češtině knížka nevyšla a obecně se má za to, že až na několik privátně přeložených částí (posloužily na přelomu 70. a 80. let při práci na dokumentech Charty 77 o životním prostředí v Československu) se ani nikdo o její ucelený překlad nepokusil. Až během přípravy pořadu Portréty došlo k zajímavému objevu: Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích uchovávala dlouhá léta v jediném exempláři svazek s názvem Mlčící jaro. Vyšlo najevo, že jde o scénáře rozhlasové četby z roku 1966.

Už čtyři roky po vydání klíčové knížky Rachel Carsonové se z ní četlo na pokračování v Československém rozhlase! Nešlo jen o četbu, ale o jakési komentované ukázky. Autoři se nebáli citovat ožehavou pasáž, ve které se Carsonová věnovala Československu:

„V literatuře najdeme mnoho případů, které potvrzují domněnku, že existuje vztah mezi některými chemikáliemi a leukemií či jinými krevními chorobami. Napůl skrytě v lékařské terminologii popisují případ dvou bratranců z Československa. Chlapci žili ve stejném městě a hráli si i pracovali společně. Jejich poslední a osudné společné zaměstnání bylo v zemědělském družstvu, kde vykládali pytle s hexachlor-cyklohexanem. Po osmi měsících byl jeden z chlapců postižen akutní leukemií a zemřel v devíti dnech. Jeho bratranec onemocněl toutéž nemocí tři měsíce potom.“

Tuto pasáž z Tichého jara doplnili autoři rozhlasové četby komentářem: „U případu, který autorka uvádí, je třeba být kritický při posuzování příčinné souvislosti mezi těmito vlivy a onemocněním leukemií. Pro zhoubná bujení, a tedy i leukemii, je typická dlouhá doba latence, která uplyne mezi poškozením karcinogenní látkou a propuknutím nemoci. Jak si můžeme býti jisti, že kromě známého karcinogenního vlivu, nepůsobil v tomto období nebo i dlouho předtím jiný vliv, o jehož existenci nevíme?“

Podle Světové zdravotnické organizace postihuje malárie až 40 miliónů lidí ročně, přičemž za rok má za následek smrt více než půl druhého milionu lidí. Odpůrci Carsonové v chytlavé mediální zkratce tvrdí, že její kniha „zabila“ od svého vydání více lidí, než nacisté v koncentračních táborech. Problém DDT se aktualizuje i dnes, kdy se svět snaží zastavit množení komárů, přenášejících virus zika. Řešením by mohlo být DDT. Zatímco část odborníků se zdviženým prstem poukazuje na Tiché jaro, jiná část upozorňuje, že Carsonová v Tichém jaru varovala před nevybíravým a nekritickým používáním pesticidů, nikdy ale prý nepožadovala jejich úplný zákaz; byla pouze pro jejich podstatné omezení.

Jak to vlastně myslela?

Po odvysílání seriálu byly scénáře jednotlivých dílů svázány a ocitly se v českobudějovické vědecké knihovně, která tak uchovává skutečnou raritu: nejstarší známý český překlad podstatných pasáží Tichého jara, publikace, která byla opakovaně zařazena mezi nejvýznamnější “nonfiction“ knihy kdy vydané.

Na druhou stranu – lobby chemického průmyslu ji dodnes zařazuje mezi deset nejškodlivějších knih 19. a 20. století, protože prý vedla k prosazení prvních zákonů regulujících činnost chemického průmyslu a účinněji chránících životní prostředí a zdraví. Užívání DDT vedlo například v letech 1945 až 1965 téměř k vymýcení malárie na Sardinii, Srí Lance nebo v Indii. Poté, co bylo užívání DDT zakázáno, počet případů stoupl.

Celý záznam pořadu Portréty si pusťte z audioarchivu Českého Rozhlasu Plus. Rachel Carsonovou a její knihu, která změnila svět, připomíná v tomto díle mimo jiné historička Doubravka Olšáková.

Nekorektnímu kabaretu Ovčáček čtveráček se lidé smáli. Přijmou stejně ale i jeho pokračování? Reportáž připravil Ondřej Bambas.

Hovoří Petr Michálek.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 8. 2017 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:55 h.; 2 min.). K poslechu zde.

Lit.: Bambas, Ondřej: Čtveráček miláček, Kajínek, Babiš. Nekorektní kabaret je stále ve střehu i v novém pokračování. In web ČRo 1 Radiožurnál, 31. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Ze Čtveráčka miláčkem. Politickou satirou Ovčáček čtveráček dokázali herci Městského divadla Zlín vyprodat svá představení loni na podzim bez problému. Od čtvrtka budou chtít tvůrci navázat pokračováním nazvaným Čtveráček miláček. Vstupenky na večerní premiéru jsou ale beznadějně vyprodané.

„Byl to netušený nápad, podvědomý nápad, najednou se to zrodilo, okamžitě jsem svolal herce, udělali jsme tiskovku. Podstatné je, že to mělo být jako premiéra a derniéra zároveň,“ řekl před půl rokem Českému rozhlasu autor hry a ředitěl Městského divadla Zlín Petr Michálek.

Představení Městského divadla Zlín mělo několik repríz, zájem diváků byl obrovský. Na derniéru přenášenou živě do kin přišlo letos v únoru více než 17 tisíc lidí.

Ústředním tématem Ovčáčka čtveráčka byla loňská kauza, kdy nedostal Jiří Brady státní vyznamenání. Scénář se ale průběžně měnil. „Pravdou je, že po čtrnácti dnech vždy ty největší, nejaktuálnější perličky nějakým způsobem začleníme,“ uvedl již dříve režisér.  (more…)

Reportáž z přetíženého autobusového nádraží Grand.  Stále více spojů, stále více cestujících. Ale autobusové nádraží u hotelu Grand v Brně není nafukovací. Ve špičkách lidé často vystupují do křižovatky, cestující si při čekání nemají kam sednout. Co bude s nádražím dít dál, zjišťoval Tomáš Jelen.

Připravilo Brno v roce 2017. Premiéra 31. 8. 2017 (ČRo Brno, 8:24 h.; 2 min.). K poslechu zde.

Jelen, Tomáš: Autobusové nádraží u Grandu je přetížené, lidé často vystupují do křižovatky. In web ČRo Brno, 31. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu) . – Cit.:  Na brněnském autobusovém nádraží před hotelem Grand zastaví denně téměř 250 autobusů. Jeho kapacita je vyčerpaná a na rekonstrukci zatím majitel nemá peníze.

Brněnské autobusové nádraží před hotelem Grand je podle jeho provozovatele na hraně své kapacity. Mezi dopravci je stále oblíbenější hlavně kvůli blízkosti do centra. Denně tam projede téměř 250 autobusů. Pravidelně zastavují i v druhé řadě a někdy se na nádraží nevejdou vůbec – a cestující vystupují v křižovatce.

Autobusové nádraží Grand je v podstatě jen jeden velký přístřešek a po jeho bocích je 8 nástupišť. Na jedné straně volně přechází v silnici, kde je i placené parkoviště pro auta. Na autobus tady čeká třeba student Lukáš Kroček.  (more…)