Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

12. 7. 2017

Kar (2017)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 13:38

Terézia Vansová. Rozhlasová dramatizace povídky. Dramatizace Miro Dacho. Hudební dramaturgie Ludmila Hodulíková. Zvuk Mária Kotčíková. Dramaturg Peter Pavlac. Produkce Silvia Lukáčová. Režie Ondrej Kaprálik.

Účinkují Daniela Mackovičová, Adam Jančina, Soňa Ulická, Pavol Šimun a Judita Hansman.

Natočeno 2017 (22 min.). Premiéra 11. 7. 2017 (Rádio Devín, 20:00 h.); 21. 3. 2019 (SRo 8 Rádio Litera, 20:30 h.); 12. – 17. 10. 2022 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn. 2: Hra se dostala do užšího výběru Festivalu rozhlasovej hry (10. – 12. 6. 2019, Trnava).

Lit.: anonym: Festival rozhlasovej hry: Užší výber. Rozhlasová tvorba. In web SRo Rádio Devín, 30. 4. 2019 (článek). – Cit.: Dnes boli v priamom prenose vo vysielaní Rádia Devín medzi 15:00 – 16:00 vyhlásené rozhlasové hry, ktoré v oboch kategóriách (rozhlasové hry do 30 minút a rozhlasové hry nad 30 minút) postupujú do užšieho výberu Festivalu rozhlasovej hry (10. – 12. jún 2019, Trnava).

Rozhodovala porota zložená z erudovaných odborníkov s rôznou mierou priamej rozhlasovej skúsenosti, no zato s potrebnou dávkou objektívnosti a erudovaného posúdenia kvalít rozhlasovej dramatickej produkcie RTVS za uplynulé dva roky.

Porotca Aleš Vrzák, šéfrežisér Českého rozhlasu, konštatoval, že má rád príbehy ľudí (malých i tzv. veľkých) – „a tými je rozhlasová tvorba RTVS naozaj naplnená. A to tak v podobe dramatickej, tak v podobe takpovediac „literárnej“ až „publicistickej“.“ Výrazná tematická a formálna pestrosť súťažných rozhlasových hier fascinovala porotcu Juraja Bielika, umeleckého šéfa Divadla Jána Palárika v Trnave: „Byť členom poroty súťaže rozhlasových hier je nesmierne zaujímavé zadanie. Zaujímavé a vzrušujúce. Študentské práce, dramatizácie, dokumentárne hry, experimentálne kompozície… Celkovo 63 hier – to už je naozaj slušná vzorka pôvodnej (a kvalitnej) tvorby. Rozhlasová hra žije!“

Podľa porotkyne Nadeždy Lindovskej, teatrologičky z Divadelnej fakulty Vysokej školy múzických umení, prím hrali dramatizácie: „Ukazuje sa, že najlepšie, najkvalitnejšie, najzaujímavejšie výsledky dosiahli prevažne tí tvorcovia, ktorí sa mohli oprieť o kvalitnú literárnu alebo dramatickú predlohu. Medzi postupujúcimi ich bola väčšina, najmä v kategórii dlhých hier. Pôvodné námety sa ocitli v menšine.“

Avšak bez ohľadu na to, aké inšpiračné zdroje súťažné hry mali, bodovali očarujúcou vlastnosťou rozhlasového umenia, že dramatické dielo nemusí slepo kopírovať realitu, ale môže konštruovať vlastný svet. Podľa predsedu poroty, spisovateľa Pavla Rankova, výsledná kolekcia hier v užšom výbere v oboch kategóriách ponúka rôzne typy poetík a spracovaní: od „temného tajomného príbehu vyrozprávaného v strhujúcom tempe Wedekindovej Lulu“ cez „dialóg rozporuplného básnika – ministra s rovnako rozporuplným eštebáckym technikom“ v Pavlacovom Slove Válkovom či „dramatizáciu knihy poľskej reportérky o rómskej poetke v Papuši Angeliky Kuźniak“ až po „spletitý príbeh o komplikovaných medziľudských vzťahoch v súčasnom svete“ v hre Ivice Ruttkayovej Volám sa Mária.

V kategórii rozhlasových hier do 30 minút si umiestnenie v užšom výbere vo vyrovnanej proporcionalite rozdelili tituly zastupujúce všetky série tohto formátu: Naša zabudnutá klasika z dramaturgickej proveniencie Petra Pavlaca, banskobystrický projekt Ako to bolo ďalej i progresívne Fórum mladých autorov. V oboch kategóriách sa sa tak v hre o ocenenia ocitajú diela, na margo ktorých porotca, teatrológ Miron Pukan, povedal: „Umeleckú úroveň tohtoročného Festivalu rozhlasovej hry považujem za pomerne vyrovnanú, pričom sa objavili aj také spracovania, ku ktorým sa história bude vracať a interpretovať ich, čo považujem za potešujúce.“

Do užšieho výberu v kategórii do 30 minút postupujú hry:

Faust, Ján Mikuš
Feldpošta, Barbora Nitschová
Incident Ludex, Patrik Samohýl
Infekcia stereotypu, Vanda Zemanová – Alberty
Kar, Terézia Vansová / Miroslav Dacho
Requiem pre Rusalku, Klára Madunická
Tuberáci, Boleslav Bratislavský / Miroslav Dacho
V borbe s temnotou,  Boleslav Bratislavský / Miroslav Dacho
Zememerač K, Tomáš Hučko
Život v lese, Tomáš Hučko

Do užšieho výberu v kategórii nad 30 minút postupujú hry:

Advent (groteska z hranice), Dodo Gombár
Lulu, Frank Wedekind
Marína Havranová, Ivan Stodola /
Mrzutá, Jonáš Záborský / Lenka Garajová
Obvinenie, Maroš Hečko a Maja Hriešik / Radka Hoffmanová
Papuša, Angelika Kuźniak / Martina Vannayová
Posledné dni ľudstva, Karl Kraus
Slovo Válkovo, Peter Pavlac
Volám sa Mária, Ivica Ruttkayová
Vražda na Níle, Agatha Christie / M. Vannayová a M. Cvečková

Lit.: anonym: Naša zabudnutá klasika. Rozhlasová hra/Rozprávka. In web Rádio Devín, 10. 7. 2017 (článek). – Cit.: Naša zabudnutá klasika je názov nového cyklu krátkych rozhlasových hier Rádia Devín, ktoré majú ambíciu nachádzať v slovenskej literatúre zaujímavé, menej známe a dodnes nikdy nespracované texty rôznych slovenských autorov. Tieto texty sme dali spracovať trom mladým autorom, ktorí už skúsenosť s rozhlasovou drámou majú, aby sa pokúsili z predlôh koncipovať texty, nesúce v sebe hĺbku a podstatu predlohy a zároveň sa snažia pozrieť na témy a formu spôsobom adekvátnym mysleniu dneška. Ide teda o akýsi most medzi minulosťou a prítomnosťou, ktorého cieľ by mal presiahnuť didaktický rozmer oboznámenia sa s neznámym. Jednotlivé spracovania budú vysielané počas prázdnin v týždňových premiérových časoch.

11.7. o 20:00 T.VANSOVÁ – KAR
Cyklus otvárame spracovaním poviedky známej slovenskej spisovateľky, ktorá patrí do prvej generácie slovenských literárnych realistiek, aktívne sa zúčastňujúca kultúrneho života na Slovensku na prelome storočí a najmä v prvej polovici 20.storočia. Zároveň je považovaná za priekopníčku ženského románu u nás. Poviedka Kar bola uverejnená v zbierke Pani Georgiadesová na cestách a nesie v sebe znaky jemnej satiry na súdobú spoločnosť, hoci sama osebe je skôr akýmsi nevinným žartovaním s myslením svojich postáv, najmä však vtipnou analýzou jedného skoro tragického omylu.  (…)

Literárne potulky po Slovensku – Ružomberok (Literární toulky Slovenskem – Ružomberok, 2017)

Filed under: Literární pásma,Radiodokument,Slovenské — Premek @ 13:29

Připravil Ján Bábik.

Natočeno 2017. Premiéra 15. 7. 2017 (Rádio Devín, 10:00 h).

Lit.: anonym: Literárne potulky po Slovensku – Ružomberok. Literatúra. In web Rádio Devín, 12. 7. 2017 (anotace). – Cit.: Každú sobotu cez letné mesiace môžu poslucháči Rádia Devín počúvať cyklus rozhlasových pásiem Literárne potulky po Slovensku. Zameriava sa na literárne tradície slovenských miest a predstavuje osudy spisovateľov, ktorí sa v meste narodili, študovali a pôsobili. Približuje tiež, ako prostredie mesta inšpirovalo ich umeleckú tvorbu.

Autor relácie Ján Bábik nás zavedie túto sobotu do Ružomberka, kde bude hovoriť o bratoch Emovi a Jánovi Bohúňovcoch, literárnom vedcovi Jozefovi Felixovi, Jaroslavovi Rezníkovi i o rodákovi z Mane, ktorý časť života prežil v Ružomberku, spisovateľovi Benjamínovi Tinákovi.

No H2O (2017)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:15

Jiří Jelínek. Minutová hra.

Natočeno 2017. Premiéra 15. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 7:28 h).

Astronautův průvodce životem na Zemi (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 9:55

Chris Hadfield. Audiokniha. Vyprávění zkušeného astronauta o krásách, ale i strastech života ve vesmíru. Režie a mistr zvuku Miloš Vrána.

Čte Ladislav Frej.

Natočeno 2017. Vydala Bookmedia, Audiotéka v roce 2017 (MP3, celková délka 12 hodin 22 minut).

Pozn.: Příběh astronauta Chrise Hadfielda, který ve vesmíru strávil více než čtyři tisíce hodin. Příběhy o jeho úspěších, krizích, vesmírných procházkách a také o tom, jak mu to vše změnilo pohled na život na Zemi. Intimní vyprávění o vesmíru z pohledu astronauta vám také možná změní náhled na svět, a možná i to byl autorův důvod k celému napsání knihy.

Chris Hadfield
Astronaut, který je známý hlavně pro své video, které natočil na Mezinárodní stanici ISS, nahrál ho na YouTube a které vidělo přes 22 milionů lidí. Jednalo se o videoklip na počest Davida Bowieho – Space Oddity. Původně vojenský pilot, Chris Hadfield vzlétl do vesmíru celkem třikrát. Poté, co odešel z kosmické agentury, napsal svou knihu a zapsal se do srdcí všech, co si jeho příběh přečetli.

Ladislav Frej
K divadlu tíhnul již od svého mládí. Po absolutoriu brněnské JAMU začal na scéně Divadla Večerní Brno, Východočeském divadle v Pardubicích, odkud se přestěhoval do Státního divadla v Ostravě a pak do Prahy, kde zakotvil hlavně v Divadle na Vinohradech. Je úspěšným divadelním hercem, dabérem a spolupracuje i s filmem a televizí. Největší popularitu získal ztvárněním doktora Karla Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města a i v dalších jeho pokračováních. Kromě jiného se věnuje také načítání audioknih.

Lit.: Gregor, Lukáš: Vzhůru do nekonečna a ještě dál! In web Naposlech.cz, 9. 8. 2017 (recenze). – Cit.: Jeho videa z Mezinárodní stanice ISS a cesty ze Země do vesmíru a zase zpět hravě překonávala hranice několika miliónů zhlédnutí. Chris Hadfield využil svého daru poutavě zachytit život astronauta a po návratu v roce 2013 sepsal knižního průvodce. O tom, že se stal bestsellerem, nemusíte mít pochyb…

V českém překladu ho pod názvem Astronautův průvodce životem na Zemi vydalo v roce 2014 Universum, s tříletým odstupem jej máme možnost nejen číst, ale také poslouchat. V nezkráceném tvaru jej vydala Bookmedia, přičemž čtení se chopila stálice mluveného slova, herec Divadla na Vinohradech, Ladislav Frej. Interpret v tomto případě nejenže svým zabarvením hlasu, ale nemálo i vzhledem připomíná autora předlohy, osmapadesátiletého Hadfielda.

Astronaut uchopil své vyprávění jako přímý exkurz do života lidí, kteří se podílejí na vesmírném výzkumu. Přednostně, takřka vlastně výhradně staví na svých vlastních zážitcích, zkušenostech a postřezích. Ladislav Frej i z toho důvodu nemoduluje hlas do vícero poloh a zůstává de facto v jediné hlasové interpretaci vypravěče Chrise Hadfielda. Ani ve chvílích, když náhodou přichází na řadu citace či parafráze jiných výpovědí, úryvků z dialogů, nepokouší se Frej hrát jiné osoby. Díky tomu celý poslech působí velmi kompaktně, jako „obyčejné“ (v tom nejlepším slova smyslu) povídání jednoho člověka směrem k posluchači. Jako bychom spíše seděli někde u stolu, stočila se řeč na zážitky z vesmíru, vypravěč se chtěl o ně především podělit, a nikoliv nás zaujmout přílišnou dramatizací a nápodobou jiných postav.

Na druhou stranu by bylo nesprávné domnívat se, že by snad audioverze Astronautova průvodce životem na Zemi byla fádní. Frej ctí text, tedy jeho obsah a významy jednotlivých událostí, a i když se obejde bez změn barvy hlasu, pracuje dostatečně s dynamikou a hlídá si zacházení s tempem a pauzami. Díky tomu se nejenže v textu nemáme šanci ztratit, především ale vypozorujeme podstatné informace či emoce, které vstupovaly do „děje“.

Když k tomuto skutečně profesionálně zvládnutému přednesu připočteme i kvalitu samotného textu, vzniká audiokniha, která by se měla setkat s vaší pozorností. Už proto, že Hadfiled, jak zaznělo zkraje, má mimořádný cit pro zachycení dílčích etap příprav i samotného běhu vesmírného výzkumu. Vypráví tak, abychom za vším vnímali zejména lidi – člověka jako individualitu, de facto jakoby sebe sama. S jeho pocity, strastmi, úspěchy. Věnuje se zdánlivě banálnostem, ale díky životu s všednostmi utváří mnohem autentičtější obraz astronauta. Velmi sympatická je také jeho houževnatost a pokora, dvě linie, které procházejí celým textem od samého počátku až do finále.

Snad jen s hudební složkou si mohli v Bookmedia lépe poradit. Mezi kapitolami zazní spíše zvukové efekty než tóny, bohužel navíc značně „bezpohlavní“, takže vás dost možná napadne, že bez nich by audiokniha zněla o poznání lépe.

Proč má Janička velrybu (2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 9:37

Milena Durková. Audiokniha. Hudba Daniel Tůma. Režie Jindřiška Nováková.

Čte Jitka Ježková.

Natočeno 2017. Vydal Fragment v roce 2017 (1 CD MP3).

Lit.: Fajmon, Kamil: Janiččino Hélium pro celou rodinu. In web Naposlech.cz, 11. 7. 2017 (recenze). – Cit.: Když maminka jednoho dne koupila za velmi bizarních okolností Janičce v hračkářství obrovskou velrybu, nemohla tušit, jaké starosti sobě a manželovi způsobila. Janička se totiž do svého plyšového mořského tvora doslova zamilovala. Sice si uvědomovala, že její velryba je hračka, ve svých představách ji ale považovala za součást rodiny a za živou bytost, které musí být věnována stejná pozornost jako všem ostatním. Se svou hrbatkou rozmlouvala, chtěla, aby se u ní měla pokud možno skvěle a také se příliš bála, aby se jí něco nestalo. Zvíře nejprve pojmenovala Hélium, protože od tohoto slova se nedala udělat zdrobnělina, což Janičce vyhovovalo, poněvadž svou kamarádku nechtěla v žádném případě nijak zmenšovat. Nakonec ale uznala, že Helenka, jak jí začala říkat maminka, se přece jen vyslovuje lépe. Kolem Helenky se pak odvíjel celý rodinný život, který zúčastněné přivedl do mnoha nečekaných a komických situací.

Mileně Durkové se podařilo v knížce Proč má Janička velrybu elegantně, vtipně a působivě proplést svět dětí a dospělých tak, že se obě cílové skupiny v příbězích snadno identifikují. Autorka samozřejmě zůstala na straně Janičky – je to nesmírně bystré a inteligentní děvčátko, které má na všechno, co se kolem něj děje, vlastní logicky odůvodnitelná vysvětlení. Ta ovšem dospělí přes získané životní zkušenosti a reálné posuzování okolností vnímají z poněkud odlišné perspektivy.
(more…)

11. 7. 2017

Lost in France (Ztracena ve Francii, 2017)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 16:20

Alice Burden a Harriet Collings. Rozhlasová komedie. Produkce a režie Bruce Young.

Osoby a obsazení:  Liz (Sophie Thompson), babička (Phyllida Law), Helen (Harriet Collings), James (Geoffrey Whitehead),
chlapec v obchodě (David Sturzaker).

Nastudoval BBC Scotland v roce 2017. Premiéra 6. 7. 2017 (BBC Radio 4, 14:15 h.; 45 min).

Lit.: anonym: Lost in France. In web BBC Radio 4, červenec 2017 (anotace). – Cit.:At the age of 29, career girl Helen splits from her boyfriend, quits her job in recruitment,  and decides to retreat to the Dordogne for a family holiday with her mother and grandmother.
But it seems all three women are facing problems at home – mainly to do with men. Will they fare any better abroad? Comedy by Alice Burden and Harriet Collings. 

The Archivist (Archivář, 2017)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 16:14

Kellie Smith. Psychologický thriller. Produkce a režie Pauline Harris.

Osoby o obsazení: Ben (Adam Nagatis), Clare (Christine Bottomley), John (Henry Devas), Nadia (Fiona Clarke), Ellie (Beatrix Baxter).

Natočeno 2017. Premiéra 7. 7. 2017 (BBC Radio 4, 14:15 h.; 45 min.).

Lit.: anonym: The Archivist. In web BBC Radio 4, červenec 2017 (anotace). – Cit.: (..) Like many young parents Ben and Clare enjoy basking in the responses they get from uploading photos and videos of their family on social media. But things spiral out of control when Ben starts to secretly film his family for his personal archive.

Le Carré on Spying (Le Carré špiónem, 2017)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 16:11

David Reed. Komediální hra z doby studené války. Produkce Julia McKenzie.

Osoby a obsazení: David Cornwell (Miles Jupp), vypravěč (Mark Heap), Lizbeth / paní M (Margaret Cabourn-Smith). Dále v různých rolích účinkují Humphrey Ker, David Reed a Thom Tuck.

Připravilo BBC Studios Production. Natočeno živě v Radio Theatre v roce 2017. Premiéra 8. 7. 2017 (BBC Radio 4, 14:30 h).

Lit.: anonym: The Penny Dreadfuls Present: Le Carré on Spying. In web BBC Radio 4, červenec 2017 (článek). – Cit.: David Cornwell (the real name of the spy and thriller writer John Le Carré) is the star of this comedy drama as we follow his desperate efforts to uncover the latest mole in the secret service. John F Kennedy’s official visit to Berlin looms and the pressure is on to get to the truth. Dramatic tension and big laughs abound in this seventh comedy play by acclaimed sketch group The Penny Dreadfuls. Also starring Miles Jupp as Cornwell and Mark Heap as the narrator. Recorded in front of an audience in the Radio Theatre.

Host do domu – Ivan Mládek (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:48

„Nejvíc mě baví si brnkat, nebo maluju. Než chodit na procházky, to raději chodím do kavárny nebo do hospody,“ popisuje Ivan Mládek svůj současný život. Připravil Jiří Holoubek.

Natočeno 2017. Premiéra 11. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 11:00 h).

Lit.: Holoubek, Jiří – Horálková, Elena: Hraju, maluju, sedím a čumím, chodím do hospody. Vedu prostě penzistickej život, tvrdí Ivan Mládek. In web ČRo 2 Praha, 11. 7. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Utíká to, utíká. Banjo Band Ivana Mládka oslavil půl století a kapelník je pořád nevyčerpatelným zdrojem ptákovin všeho druhu. I když s vystupováním v televizi skončil.

„Čtyři roky jsem v televizní penzi a měl jsem hodně důvodů. Řekl jsem si, že v 70 se na to vykašlu. S tím starým obličejem nebudu zbytečně exhibovat,“ glosuje Ivan Mládek. Zároveň ale trvá na tom, že hlavním důvodem je hospodaření s časem.

„Dělat pravidelně pro televizi, to se upisuješ totálně a život ti utíká. Chci dělat už jen to, co mě baví. Hraju, maluju a chodím s kamarádama do hospody. Nebo jenom sedím a čumím. Vedu penzistickej život.“  (more…)

Co chtějí čeští komunisté? (2017)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 15:44

Jindřich Šídlo. Fejeton. Pokud se Andrej Babiš stane premiérem, bude to první předseda české vlády, který byl ještě v listopadu 1989 v KSČ a kterého si i přes to lidé vybrali, aby zemi řídil… Jindřich Šídlo si myslí, že by nás mělo víc zajímat, co si KSČM myslí o roce 2017 než o roce 1977.

Natočeno 2017. Premiéra 10. 7. 2017 (ČRo Plus, 18:33 h.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: Co chtějí čeští komunisté? In web ČRo Plus, 10. 7. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Začátek léta patří už tradičně českým komunistům. Jejich recept na veřejný zájem je vcelku prostý: stačí pronést něco neobvykle nehorázného kolem výročí vraždy Milady Horákové, jak to letos zvládl sám předseda Filip tvrzením, že oběť justičního zločinu chtěla stejně vstoupit do KSČ, takže domyšleno do konce, co asi tak čekala.

A pak už se hrne jedno pozvání do médií za druhým, kde se tato slova rozebírají tam a zpátky, řeší se 50. léta i normalizace, srovnává se doba „tehdy“ a „nyní“, novináři se snaží z komunistických politiků dostat přiznání, jestli se náhodou nestydí – a oni se překvapivě nestydí, protože „chyby se přece dějí ve všech režimech a dneska tu zase máme statisíce bezdomovců“.

Není to samozřejmě úplně zbytečná práce, protože Marta Semelová, učitelka, kterou byste nikdy nechtěli dostat na žádný předmět, nebo Josef Skála, místopředseda KSČM a zcela upřímný stalinista, aspoň nezištně připomínají, že primitivní antikomunismus není vůbec překonaný postoj. Koneckonců, proto si do rozhovorů zveme nejradši právě je, protože přesně víme, co nám řeknou.

Kličkování kolem Babiše

Ale přesto: nelze se zbavit dojmu, že by nás dnes už mohlo a mělo mnohem víc zajímat, co přesně si dnešní čeští komunisté myslí o roce 2017 než 1977. A co chtějí.

Životní dráhy Vojtěcha Filipa (na snímku) a Andreje Babiše jsou v mládí velmi podobné, píše Šídlo.

Protože doba šedivých obleků na senilních figurách někdejšího politbyra je sice definitivně pryč, o svých aktuálních názorech skrytých za vším tím nostalgickým ideologickým nánosem pro jejich „tradiční“ voliče toho stále víme dost málo. A komunisté to také vcelku umně tají. Všimněte si jen, jak umně kličkují, dostanou-li otázku na možnou budoucí spolupráci s Andrejem Babišem.

Což samozřejmě zní zdánlivě nesmyslně: jak by se mohli komunisté spřáhnout s člověkem, kterého by měli nenávidět jako máloco na světě? Miliardář a ještě k tomu jejich bývalý člen je přece tím nejpřirozenějším třídním nepřítelem.

Jenže tohle je přece jen složitější. Životní dráhy Vojtěcha Filipa a Andreje Babiše se sice liší – ale ne až tolik, a hlavně až po 35. roce věku. Do té doby jako bychom sledovali paralelní životopis spolužáků ročníku 1954/1955.

Oba už v mládí vstoupili do komunistické strany (Babiš o tři roky dřív, v roce 1980), oba pracovali v socialistickém „byznysu“ a oba se proto logicky setkali se Státní bezpečností. (A jak jim později oběma potvrdil soud, ani o tom nevěděli.) Jen po roce 1989 Filip ve straně zůstal a Andrej Babiš založil Agrofert.

Tahle generace dnes tvoří vlastně základní sestavu KSČM. Lidé mezi, řekněme, 50 a 65 lety, kteří do KSČ vstupovali na konci 70. a v 80. letech. Tohle nejsou žádní naivní revolucionáři a dělnické kádry. Tohle jsou někdejší mladí, na tehdejší poměry slušně vzdělaní cyničtí realisté, kteří nikdy neměli problém s nesvobodou, profízlovanou zemí nebo dokonce okupací – oni si přece uměli zařídit, aby se jich nic z toho netýkalo. A tyhle instinkty se nijak nezměnily.

KSČM v záloze

KSČM také dnes není žádná radikálně levicová strana, jak ji chtěli vidět třeba sociální demokraté, když s nimi v letech 2006, 2010 i 2013 plánovali – nakonec marně – menšinovou vládu, které by komunisté schvalovali za nějaké ty drobné vyšší dávky a daně.

Protože teď se píše rok 2017 a situace je jiná. Komunisté jsou nacionálně-konzervativní partaj, která má poprvé po letech ostrakizace a pohrdání opravdu šanci prosadit některé své cíle. A to už nejsou jen vyšší důchody, ale nezakryté omezení liberální demokracie, která se tu s očekávatelnými těžkostmi etablovala po roce 1989 a kterou nesnášejí úplně stejně jako Andrej Babiš.

Proto jsou komunisté připraveni stát se součástí oné „nové většiny“, kam patří prezident Zeman, Andrej Babiš, ale taky Tomio Okamura nebo i část ČSSD. S různými akcenty tu najdeme zásadní změnu zahraničně-politické orientace země, apetit na zkrocení médií, zvlášť těch veřejnoprávních, s sebou se pochopitelně svezou i mnohé neziskové organizace, onen nový módní postkomunistický terč nenávisti.

Pokud se Andrej Babiš stane po volbách premiérem, bude to první předseda české vlády po roce 1989, který byl ještě v listopadu členem KSČ, a lidé si ho sami přesto vybrali, aby řídil zemi. (Pánové Tošovský, Fischer i Rusnok přece jen předsedali „pouze“ dočasným vládám v časech krize.)

Samozřejmě, že nakonec může sestavit i koalici s jednou či více demokratickými stranami, které dnes tvrdí, že to nikdy neudělají. Ale komunisté, dnes třetí nejsilnější strana sněmovny, jsou už připraveni v záloze. Na tuhle chvíli čekali skoro třicet let. Koho by to tenkrát napadlo.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress