Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Valentin Rasputin  Dramatická balada z poslední válečné zimy roku 1944-45, příběh tragického mravního selhání frontového vojáka. Dramaturg Pavel Minks. Rozhlasová režie Jan Lorman.

Účinkují Vlastislav Kubec, Hana Čížková, Jiří Konečný, Miloslava Kykalová, Monika Hladová, Luděk Čtvrtlík.

Natočeno 1984. Premiéra 16. 4. 1984 (70 min.)

Pozn.: Převzaté absolventské představení AMU 1983.

Milena Mathausová. Původní rozhlasová hra je dramatickým portrétem dnešní ženy. Dramaturg Pavel Minks. Režie Jana Bezdíčková.

Osoby a obsazení:  Magda (Gabriela Vránová), Oldřich (František Němec), Kateřina (Veronika Žilková), Marek (Tomáš Juřička), Libuše (Věra Bublíková), matka (Antonie Hegerlíková), Pavel (Viktor Preiss), Aleš (Ladislav Mrkvička), Renáta (Blanka Lormanová), ředitelka (Miriam Kantorková), novinář (Jiří Ornest), notář (Oldřich Janovský). Dále účinkují Vilém Besser, Luďa Marešová, Alexandra Tomanová, Nataša Baženovová, Artur Šviha, Zuzana Sílová, Daniela Bartáková, Jaroslav Kašpar, Karel Kvarda, Jindra Kvardová, Hana Brothánková, Jana Klimentová.

Natočeno 1985. Premiéra 18. 4. 1985 (57 min.). Repríza 17. 1. 1986 (Praha, 19:15 h.). Obnovená premiéra 2. 10. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 19. 2. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Pozn.: Smrt osoby, kterou hrdinka považovala za svou matku, vyvolává vzpomínky na válečné události. V kolizních situacích je hrdinka nucena zamyslet se nad svým životem a znovu se identifikovat, jak s minulostí, tak s přítomností.

Lit.: (pm): Milena Mathausová, Střepy úzkosti. In Rozhlas, 3/1986 (6. 1. 1986), s. 4. (článek). – Cit.: K nejzajímavějším hrám posledního období patří i Střepy úzkostí Mileny Mathausové. V soutěži, podněcující tvorbu původních rozhlasových her, obdržela autorka za text této hry čestné uznání. Střepy úzkostí měly premiéru v dubnu loňského roku a o několik měsíců později, na festivalu Prix Bohemia, získala Gabriela Vránová cenu za herecký výkon v hlavní rolí této hry.

Hra přináší příběh, jehož hlavní postavou je Magda, žena středního věku, která pracuje jako stavební inženýrka v projektovém ateliéru a momentálně se plně věnuje přípravě náročného projektu rekonstrukce architektonicky cenného objektu. Kromě toho má každodenní starosti zaměstnané ženy, která pečuje o rodinu. V rodinném životě a v manželství však ztrácí potřebnou oporu, v zaměstnání se zase konfliktně vyhrocují situace kolem obhájení a prosazení jejího projektu. Navíc z městečka, kde prožívala dětství a mládí, přichází zpráva o úmrtí její matky. Po pohřbu dostává Magda dopis, který po sobě matka zanechala. Tento dopis hluboce zasáhne do Magdina života. Aby se Magda mohla vyrovnat s jeho překvapivým obsahem a se všemi svými problémy, musí se zamýšlet nad celým svým životem a znovu se konfrontovat s minulostí i přítomností. (…)

Josef Koenigsmark. O zločinech a stíhání válečného zločince Klause Barbieho – na podkladě autentických dokumentů. Dramaturg Pavel Minks. Režie Pavel Krejčí.

Účinkují Pavel Soukup, Miroslav Moravec, Petr Hüber, Jan Pilař, Václav Poul, Dagmar Felixová, Miroslav Švejda, Václav Dušek, Luděk Horáček.

Nastudoval Hradec Králové v roce 1991. Premiéra 5. a 12. 9. 1991 (Vltava, 10:30 h.; 52 + 44 min.). Repríza 21. a 28. 4. 1992 (Vltava, 20:00 h.).

Obsah: 1. Starý Němec – 2.  Krysí linka.

Emil František Burian. Dramatizace na motivy povídek Osm odtamtud a další z řady Helena Benešová. Hudba Jiří Váchal. Asistentka režie Mirka Hajská. Dramaturg Pavel Minks. Režie Petr Adler.

Osoby a obsazení: Walter (Petr Haničinec), Petr Buchan (Rudolf Jelínek), otec Haase (Vladimír Šmeral), revírkápo (Roman Hemala), lágerkápo (Čestmír Řanda), lágerführer (Miroslav Doležal), Sepp (Josef Větrovec), Rochen Motte (Josef Langmiler), Saša (Jiří Pick), Sziglarski (Milan Mach), Watterhoven (Miloš Willig), Scharf (Jiří Hálek), Wöchtler / vězeň (Miloš Rozhoň) a Karlchen (Jan Řeřicha).

Natočeno 1972. Premiéra 14. a 21. 5. 1972 (Praha, 19:30 h.; 52 + 50 min.). Repríza 22. a 29. 4. 1975.

Pozn.: Dramatický zápas o navrácení paměti jednomu z českých vězňů nacistického koncentračního tábora, jehož výpověď zajímá internacionální odbojovou síť v lágru, protože je na ní závislá další činnost ilegální komunistické strany v českých zemích za nacistické okupace. Hra spojuje závažný politický obsah s napínavým, takřka detektivním prvkem.  (anotace)

Lit.: ms: Jeden z řady. In Rozhlas 20/1972 (28. 4. 1972), s. 15 (článek).

Eva Marie Kavanová. Rozhlasová hra odehrávající se v období tzv. Protektorátu. Dramaturg Jaroslava Strejčková. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Květa Tichá (Miroslava Slávka Hozová), Bára Kubalová (Dana Medřická), strýc Sýkora (Zdeněk Řehoř), teta Sýkorová (Věra Kubánková), Josef Sýkora (Tomáš Töpfer), hlas dospělé Květy (Lída Engelová), četník (Josef Velda), selka a babka (Jaroslava Drmlová), muž (Vladimír Čech I.), průvodčí a zákazník (Artur Šviha), žena (Jindra Kvardová) a cestující (Pavel Robin).

Natočeno 1982. Premiéra 29. 4. 1982 (Praha, 19:15 h.; 37 min.).

Původní název: Na jménu nezáleží

Pozn.: Příběh z prvních měsíců nacistické okupace Čech; autorka zachytila epizodu ze života dvanáctileté dívky, jejíž rodiče odjeli do Francie. Dítě svěřili tetě a strýci v městečku, kde se dívka poprvé setká s představitelem protifašistického odboje. Začíná chápat krutost útlaku, který ničí lidi i v etické sféře, která poznává lidské „vztahy, měnící se pod hrozbou války; poznává“ poprvé ve svém životě pokrokově smýšlejícího člověka a rozhovor s ním ji utkví v paměti „navždy; ovlivní její názorové formování.“ (anotace)

Lit.: anonym: Eva Marie Kavanová: Malá epizoda. In Rozhlas 18/1982 (19. 4. 1982), s. 4 (článek). – Cit.: Evu Marii Kavanovou znají posluchači jako autorku her Královská noc a Vlny i jako adaptátorku a autorku řady televizních inscenací. Protože Královská noc získala první cenu na festivalu Prix Bohemia 1980 a protože poslední televizní hra Evy Marie Kavanové A na konci je začátek upoutala zaslouženou pozornost, mohlo by se předpokládat, že i nová rozhlasová premiéra Malá epizoda bude závažnou výpovědí o problémech dnešního člověka. Není tomu tak; Malá epizoda je drobná dramatická črta, v jejímž fiktivním příběhu zachytila E. M. Kavanová vzpomínku na první léta druhé světové války.

Hlavní postava — dvanáctiletá dívenka — kterou odtrhly složité poměry od rodičů, poznává v rodině tety a strýce lidské vztahy, měnící se pod hrozbou války; při setkání s bratrancem poznává poprvé ve svém životě i pokrokově smýšlejícího člověka a rozhovor s ním jí utkví v paměti navždy.

Jemný a prostý příběh, nahlížený jakoby dětským pohledem, přesahuje však do dneška nejen jako vzpomínka — ukazuje kořeny názorového formování válečné generace.

Lit.: fr: V rozhlase. In Scéna 18/1982 (5. 5. 1982), s. 18 (recenze).

Petr Marek, Marian Moštík a Johana Švarcová. Rozhlasová nahrávka improvizačního představení.

Natočeno 2016. Premiéra 31. 12. 2016 (ČRo Radio Wave, 20:00 h).

Lit.: Švarcová, Johana: Radio Ivo: Bouchá mentální šampus. In web ČRo Radio Wave, 31. 12. 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Silvestrovský pořad je pořad jako každý jiný, zvlášť když jeho účelem je pobavit i mimo tento výjimečný den. Natáčení proběhlo bez ohledu na velké oslavy nového roku. Přesto se v něm stopy „nálady“ objevují: postavy se ocitají v exotickém prostředí, bouchá alespoň mentální šampus a do toho ten šaman s mnoha údy. Ó, né, nejde o nic lechtivého nebo lépe řečeno dvojsmyslného (neboť i šaman je polechtatelný). Jde prostě o ruce.

A nejen o ně. Člověk se umí opřít o něco, s čímž má už jakous takous zkušenost. A mít šamana, ať s velkým, či malým Š, se vyplatí i našim Evropanům. Ne jako investice do jejich příběhu, či dokonce snad života, ale spíš jako rozptýlení. Vždyť co si budeme nalhávat: ani nejlepší lidé se neobejdou bez těch ostatních.

A to je na trojici hrdinů vždy to nejkrásnější: snaha nevyvyšovat se. Ani v případě, že jsou v letadle. Ale: Bude psychoanalýza po ruce i v pralese? Jak to pomůže mladým homosexuálům v letech? A teď už zase myslíme to letadlo. Víte, čeština je tak bohatý jazyk, že jedna rozhlasová hra to prostě nezachrání.

Lit.: Vitvar, Jan H.: Život nevyřešíš. Ale podle improvizačního divadla Radia Ivo většinou stejně všechno dobře dopadne. In web Respekt, 29. 4. 2017 (článek). – Cit.: Začíná se v Dolních Jirčanech na omezené „dé jedničce“, obratem se divák ocitá na Letišti Václava Havla, pak chvilku stráví v Bruselu, ale to už ho příběh žene do Bánovců nad Bebravou, aby ho po pár minutách přenesl na vrchol Chopku a z něj až do Zambie mezi krokodýly. Během projížďky světem publikum okusí i pocity člověka, pod kterým praská led, vyslechne si zvracejícího pavouka, seznámí se se zájezdem veselých Poláků a stane se svědkem neobratně provedené soulože v autě na pozadí silvestrovské oslavy.

Během téhle hodinové cestovatelsko-zážitkové hry přitom neopustí své židle nejen diváci, ale ani trio herců sedící na jevišti jen za svými počítači a mixážním pultem. Přenést rozhlasové principy na divadelní prkna napadlo před dvanácti lety Petra Marka (43) s Johanou Švarcovou (33), po dvou letech se k nim připojil Marian Moštík (39). Jejich Radio Ivo má za tuhle dekádu zatím na kontě kolem dvou set představení; ta poslední se pravidelně odehrávají před publikem v Českém rozhlase, kde je natáčí Radio Wave.

Každý kus je jiný, protože jde o totální improvizaci. Ale základní poselství mají všechny společné, jak ostatně stojí v jejich podtitulu: Život nedoceníš. Což se dá vyložit i tak, že nikdy nelze odhadnout, kudy se děj divokých kusů, kde si herci dovolují říkat a dělat (respektive říkat, že to dělají) úplně cokoli, bude ubírat. (…)