Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Napsala Jana Soprová. Režie Bela Schenková.

Účinkují Ivana Chýlková a Jan Potměšil.

Natočeno 2016. Premiéra 9. – 13. 1. 2017 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Lit.: Soprová, Jana – Luptáková, Věra: Čapkově mamince se nelíbila a nejspíš ji dohnali k interrupci. Příběhy slavných: Olga Scheinpflugová. In web ČRo 2 Praha, leden 2017 (článek+  nahrávky k poslechu). – Cit.: Olga Scheinpflugová hrála desítky postav a tisíce představení. Psala divadelní hry, scénáře, romány a básnické sbírky. Pro veřejnost byla ale pořád „ta roztomilá blondýnka od Čapka“. Přežila ho o 30 let.

Olga, Olenka, milovaná panenka, hérečka, upovídaná bába… Tak ji v dopisech oslovoval Karel Čapek. Po jeho boku strávila 20 let života, vdaná za něj byla ale jen tři roky. Jejich společný život byl plný rozchodů, lásky i rozčarování, stínů nemoci, přízně i nepřízně rodiny a zásahy politické moci…

Co bylo před Čapkem

Olga Scheinpflugová (3. 12. 1902─13. 4. 1968) se narodila jako třetí dítě. Vždycky prý měla „hlavu v oblacích“. Maminka jí zemřela, když jí bylo 8. Otec Karel byl jako spisovatel a novinář zvyklý mít vždy „svůj názor“. A stejně vychovával i své děti. Musel povolit, když Olga místo do vyšších ročníků gymnázia zamířila na hodiny herectví do Prahy.

Současně ale musela navštěvovat kurzy těsnopisu, němčiny a francouzštiny. To byla otcova podmínka. Její umělecká dráha tak začala už v necelých 15. V začítcích jí pomáhala divadelní hvězda Marie Hübnerová. Ve Švandově divadle brzy přešla i k velkým rolím. A pak přišel rok 1920.

Karel Čapek: Loupežník

Tehdy jí Karel Čapek nabídl roli ve svém Loupežníkovi. Pro svou Mimi prý potřeboval dívku, která by měla hlas jako sýkorka. (Nejen) společná práce je pak spojila. „Byla jsem prudká a vášnivá ve svých vznětech a reakcích. On zase rozvážný, zušlechtěný vzdělaností a svědomitostí myslitele,“ napíše později ve své autobiografii.

Olgu ale nepřijala Čapkova rodina. Mladičká herečka byla pro rodinu lékaře „málo“. Nabídka ke sňatku tak mohla přijít až po smrti „matinky“, po víc než 15leté známosti. Mezitím se partneři i rozešli. Proč? Snad kvůli Olžině interrupci pod nátlakem tchýně. Svatební obřad v roce 1935 tajili i před jeho sourozenci.

Život po Čapkovi

Na podzim 1938 se politická situace vyhrotila natolik, že Čapek chtěl emigrovat. Olga se ale v herecké šatně nějak prořekla, a tak nikam neodjeli. Na konci toho roku (25. prosince) Karel Čapek zemřel na zápal plic. Olga skončila v sanatoriu. Později se už nikdy nevdala, i když nežila sama.

„Jakou měl Čapek ženu nevím, ale vdovu má dobrou,“ říkala o sobě. Život ale neměla jednoduchý: nesměla hrát divadlo, byla politicky perzekuována a omezována i ve svém psaní. Do konce války se stáhla z veřejného života. Ani pak ji ale v Národním divadle zrovna nevítali.

Smrt na jevišti

Až Alfréd Radok jí nabídl spolupráci. Zahrála si i pár filmových a televizních rolí. Ta největší přišla v 60. letech v seriálu Eliška a její rod. Její poslední rolí byla symbolicky Matka v Čapkově hře. Hrála ji dva roky, ale už jako těžce nemocná. V kapesníčku si na jeviště nosila i nitroglycerin. Infarkt dostala přímo na jevišti.

Rozhovor s moderátorem a spisovatelem Ondřejem Suchým o nejnovější knize Pan Voskovec z Manhattanu, kterou právě vydal se svým bratrem Jiřím. Moderuje Patricie Strouhalová.

Hovoří Ondřej Suchý.

Natočeno 2017. Premiéra 7. 1. 2017 (ČRo 1 Radiožurnál, 10:05 h.).

Lit.: -pst- (= Strouhalová, Patricie): Ondřej Suchý: Při psaní knihy Pan Voskovec z Manhattanu nám pomohl Facebook. In web ČRo 1 Radiožurnál, 7. 1. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Spisovatel a moderátor Ondřej Suchý napsal po knize Pan Werich z Kampy spolu se svým bratrem Jiřím pokračování věnované Jiřímu Voskovcovi, které pojmenovali Pan Voskovec z Manhattanu. Říká, že pro jeho bratra bylo psaní jednodušší, protože s Voskovcem vedl korespondenci a věděl o něm víc než on.

„Musím říct, že skvělý je Facebook. Já jsem na Facebooku napsal, že kdo mi může něco zajímavého říct nebo poslat, ať to učiní, protože píšu s bratrem knížku. To nejdůležitější přišlo z Vídně od filmařky česko-rakouského původu Zuzany Brejchové, která se tam s tatínkem, který byl kdysi šéfem filmového archivu, přestěhovala po roce 1968. Byla svědkem posledního setkání Voskovce a Wericha,“ vypráví Ondřej Suchý.

Zuzana Brejchová v dopise pro Ondřeje Suchého o tomto setkání, které proběhlo v roce 1974, napsala: „Bylo dojemné vidět, jak pan Voskovec panu Werichovi nahrává, jak ho šetřil, a ze všeho nejvíc bylo vidět, jak se ti dva mají rádi. Bylo to vzácné přátelství. Nedivili jsme se, když pan Voskovec o mnoho nepřežil. Měla jsem to štěstí, že jsem oba pány poznala osobně.“  (more…)