Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 9. 2016

Za T. G. Masarykem (1937)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky,Radiodokument — Premek @ 11:15

Karel Čapek. Nekrolog.  Smuteční slova spisovatele a novináře Karla Čapka pronáší Ferdinand Pour.

Natočeno 1937. Premiéra 20. 9. 1937. Obnovená premiéra 1. 10. 2016 (20:27 h.) v rámci cyklu Rádio Retro – Barvy podzimu. Repríza 1. 3. 2017 v rámci pořadu Rádio Retro – Magická moc sedmiček.

Pod znakem orla (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:08

Simon Scarrow. Audiokniha nezkrácená. Překlad Jan Mrlík. Režie a zvuk Miloš Vrána.

Čte Marek Holý.

Natočeno 2016. Vydala Audiotéka v roce 2016 (celková délka 12 hodin 44 minut).

Quintus Licinius Cato #1

Pozn.: Píše se rok 42 našeho letopočtu a ke II. legii, nejúdernější jednotce celé římské armády, právě dorazil do Germánie nový rekrut Quintus Licinius Cato. Mladý voják, který se až dosud potýkal především s knihami, se musí vyrovnat nejen se všemi těžkostmi tuhého vojenského režimu, ale také čelit odporu svých spolubojovníků – poté, co vyjde najevo, že díky svým kontaktům u císařova dvora byl jmenován do vyšší hodnosti než oni. Stává se zástupcem Macrona, neohroženého centuriona a zkušeného bojovníka, a musí v nadcházejících vojenských akcích prokázat mnohem více schopností než všichni ostatní vojáci. Ti zjišťují, že po krvavých střetech s bojovníky germánských kmenů, je další tažení je zavádí do země, které se v divokosti žádná jiná nevyrovná – do barbarské Británie. Po dlouhém pochodu na západ musí Cato a Macro splnit zvláštní úkol, díky němuž proniknou do nejhlubších tajů spiknutí, které nemá za cíl nic menšího než svržení císaře… Dokonalá audiokniha pro všechny milovníky Cornwellových románů, kteří ocení její smysl pro detail a úžasný dějový spád.

Simon Scarrown (1969) se narodil v Nigerii. Po návratu do Británie vystudoval historii na University of East Anglia a poté učil tento obor na city College Norwich. Specializoval se zejména na římské dějiny a pořádal pro své studenty poznávací cesty po římských památkách a muzeích, během nichž si své znalosti ještě prohloubil. Nakonec se rozhodl, že všechny tyto poznatky zúročí a začne psát takové knihy, jaké by si sám rád přečetl – napínavé vojenské příběhy z období římské invaze do Británie. Je známý především díky sérii Orel, římské vojenské fikci stanovené na území Římské říše, která se týká druhé invaze do Británie a následné dlouhodobé kampaně Julio-Claudijské dynastie. K dnešnímu dni existuje jedenáct knih. Proslavil se sérií románů, jejichž hlavními hrdiny jsou dva římští vojáci – zkušený bojovník Lucius Cornelius Macro a jeho zástupce – nadějný mladý rekrut Quintus Licinius
Cato, kteří bojují pod znakem orla. Kromě toho nyní pracuje na nové řadě „Revoluce“, jejíž děj se odehrává v období Napoleona a Wellingtona. Pedagogické kariéry se nakonec vzdal a psaní se stalo jeho hlavní pracovní náplní. Je ženatý, má dva syny a žije v Norfolku.

Marek Holý (1979) se narodil v Brně a vystudoval brněnskou konzervatoř. Po absolvatoriu na konzeravoři přijal angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Poté působil několik let v Divadle Na Fidlovačce. Od sezóny 2012/2013 je členem hereckého souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2013 se stal držitelem Ceny Thálie v oboru opereta za titulní roli v muzikálu Zorro. Věnuje se také dabingu a načitání audioknih.

Azincourt (2016)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 11:02

Bernard Cornwell. Audiokniha nezkrácená. Překlad Jiří Beneš. Mistr zvuku Jan Kacian. Režie Jakub Tabery.

Čte Dušan Sitek.

Natočeno 2016. Vydala Audiotéka v roce 2016 (celková délka 19 hodin 21 minut).

Ukázka k poslechu

Pozn.: Román Bernarda Cornwella popisuje okolnosti, které vedly k jedné z nejdůležitějších a také nejkrvavějších bitev stoleté války mezi Anglií a Francií, i bitvu samotnou. Došlo k ní 25. října 1415 v den sv. Kryšpína mezi severofrancouzskými vesnicemi Azincourt a Tramecourt. Anglický král Jindřich V. zde na hlavu porazil mnohem početnější vojsko francouzského krále Karla VI., když nově využil bojových schopností svých lučištníků. Vítězství u Azincourtu zajistilo nadlouho anglickou nadvládu nad severní Francií. Téma bitvy u Azincourtu později básnicky zpracoval William Shakespeare ve hře Jindřich V.

Bernard Cornwell se narodil v Londýně v roce 1944 jako „válečné dítě“. Jeho otec byl kanadský letec, matka Angličanka. Byl dán k adopci a osvojen rodinou Wigginsových z Essexu. Vzdělával se na internátní škole, vystudoval Londýnskou univerzitu a potom nastoupil na 10 let do BBC, kde nakonec pracoval jako ředitel zpravodajské televize v Severním Irsku. S manželkou Judy se oženil v roce 1980 a společně se přestěhovali do USA, odkud pocházela. Tam začal psát romány, protože k tomu nepotřeboval pracovní povolení, které mu americké úřady odmítly vydat.
Upoutal čtenáře svými thrillery ze současnosti (Wildtrack, Sea Lord, Crackdown, Stormchild a Scoundrel) a proslavil se historickými romány, většinou již přeloženými do češtiny, které zachycují významné okamžiky anglických a amerických dějin.

Dušan Sitek se narodil roku 1955 v Novém Bohumíně. V roce 1981 absolvoval na pražské DAMU.
První angažmá přijal v Ostravě v Divadle Petra Bezruče. Další herecké zkušenosti získal ve Slezském divadle v Opavě.
V Městském divadle Zlín byl v angažmá dlouhých pětadvacet let. Počínaje divadelní sezónou byl 2010/2011 byl v angažmá Divadla pod Palmovkou v Praze, nyní v tomto divadle hostuje.
Účinkoval také v řadě filmů a televizních seriálů.

Lit.: Martin:  Azincourt – Bernard Cornwell. In blog Naše knihovnička, 13. 4. 2017 (recenze). – Cit.:Román Bernarda Cornwella popisuje okolnosti, které vedly k jedné z nejdůležitějších a také nejkrvavějších bitev stoleté války mezi Anglií a Francií, i bitvu samotnou. Došlo k ní 25. října 1415 v den sv. Kryšpína mezi severofrancouzskými vesnicemi Azincourt a Tramecourt. Anglický král Jindřich V. zde na hlavu porazil mnohem početnější vojsko francouzského krále Karla VI., když nově využil bojových schopností svých lučištníků. Vítězství u Azincourtu zajistilo nadlouho anglickou nadvládu nad severní Francií. Téma bitvy u Azincourtu později básnicky zpracoval William Shakespeare ve hře Jindřich V.

Nenávist mezi Nicholasem Hookem a bratry Perrillovými sahá několik generací zpátky, ale přesto je pořád živá. Navíc natolik silná, že se pokouší jeden druhého zabít. I Hook má bratra, ale ten je o něco mladší a Perrillové ho tolerují. Všeobecně se ví nebo minimálně tuší, že otcem bratrů Perrillových je kněz sir Martin. Jako takový má samozřejmě určitý vliv. Nicholas se ke své smůle zapojil do akce právě s Perrillovými. Mají za úkol upálit nebo oběsit kacíře. Nick musí popravit staršího muže, který je náhodou taky lučištník a ten mu řekne, že se nemůže nazývat lučištníkem, pokud nezabil jiného člověka v bitvě. Před smrtí mu muž řekne, že má dceru (ta je také na náměstí) a poprosí ho o její záchranu. Hook se sice pokusí mladou dívku zachránit, ale bohužel se zalíbila chlípnému knězi siru Martinovi, který jí znásilní a pak ještě nechá Perilla, aby si s ní užil a nakonec jí podřízl hrdlo. Nick ve výbuchu hněvu kněze uhodí. Bohužel jde o zločin, za který by měl jít na šibenici, což kněz moc dobře ví a chce se toho domáhat. Hook nemá jinou možnost než uprchnout a stát se psancem.

Nicholas se už od mala učil střílet z luku. Cvikem získal potřebnou sílu napínat tětivu a střílet. Kromě zvířat zabil šípem pytláka, ale zkušenosti s bojem neměl. Na začátku příběhu začne prvně slýchat hlas v hlavě. Nejdřív ho pokládá za samotného Boha, i když pak váhá jestli mu nenašeptává sám ďábel. Později zachrání dívku, které nerozumí, protože je francouzska. Ale tahle jazyková bariéra se pomalu odbourává a postupně se mezi nimi rodí pevnější a pevnější pouto. Hook se také setkává se samotným králem Jindřichem V., který je velice zbožný.

Azincourt je samostatná kniha, která nespadá do žádné série, což je dost osvěžující. Přitom Bernard Cornwell má na kontě hned několik úspěšných sérií. Příběhy britského vojáka Richarda Sharpa (existuje i seriál) čítají už jednadvacet knih. První kniha je rovněž dostupná v audioverzi. Další, tentokrát pouze čtyřdílná, je Hledání svatého grálu. Série Saské kroniky má deset knih. Podle této série vznikl seriál Poslední království pojmenovaný na základě první knihy.

Dušan Sitek je divadelní, seriálový a filmový herec. Také má zkušenosti v dabingu. Své narátorské role se zhostil více než dobře. Hlasově se mohl vyřádit především u zkaženého sira Martina, který je opravdu ďábelský. Ale také u sira Johna, který se s ničím nemazlí a má hrubý hlas. Jemnost ukazuje třeba u krásné Melissandy. V knize se objevují i francouzská slova. Byl jsem trochu překvapený, že audiokniha nemá žádnou hudební složku. Nečekejte žádnou úvodní melodii nebo hudební předěl. Myslím si, že je to škoda. Třeba v závěrečné bitvě se střídají pohledy a místo několikavteřinové pauzy by byl lepší nějaký krátký zvuk. Příběh, který kniha nabízí, spadá do historického žánru a je zaměřený na bitvy. Myslím, že z toho důvodu bude vhodnější pro mužské obecenstvo. Autor se soustředil na všemožné aspekty boje a všemu, co k tomu patří. Než došlo k samotnému boji, bylo potřeba město dlouho obléhat. Navíc v táboře docházelo k nákazám. Střety jsou popisovány krvavě a bez příkras. Například kam myslíte že si mohl ulevit bojovník během bitvy? Hodně důležitou roli hraje víra. Postavy knihy se často modlí k Bohu nebo svatým a případné sliby berou hodně vážně.

Azincourt je audiokniha vhodná pro nadšence ho historie a zvlášť historických bitev. Autor je umí popsat detailně a bez příkras. Nebojí se popisovat i ošklivé věci, kterým se ostatní vyhýbají jako nemoci a vyprazdňování. Je škoda, že knížka nemá žádnou hudební složku.

Dobré jitro – Jiří Suchý (1994)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 10:05

Ranní vysílání z bytu Jiřího Suchého. Připravil a uvádí Karel Tejkal, výběr hudby Jiří Dohnal. Přenosový vůz Václav Honc a Roman Růžička. Redakce Vlasta Špidlová. Mezi tématy jsou vztah k Československu, k českému jazyku, ke svátku 28. října, k hudbě, ke Šlitrovi a podobně. Zpívají Jiří Voskovec, Jan Werich. Na klavír hraje Jaroslav Ježek.

Natočeno 1994. Premiéra 28. října 1994. Obnovená premiéra sestřihu 1. 10. 2016 (14:30 h.) v rámci cyklu Rádio Retro – Barvy podzimu.

Mravoučná povídka (1953)

Filed under: Povídky — Premek @ 9:53

Jaroslav Hašek. Povídka. Režie Jan Kuneš.

Před publikem čte Jiří Dohnal.

Natočeno 19. 11. 1953. Obnovená premiéra 1. 10. 2016 (12:56 h.) v rámci cyklu Rádio Retro – Barvy podzimu.

Hrdina (1953)

Filed under: Povídky — Premek @ 9:52

Jaroslav Hašek. Povídka. Režie Jiří Vasmut.

Čte Karel Höger.

Natočeno 12. 11. 1953. Obnovená premiéra 1. 10. 2016 (12:45 h) v rámci cyklu Rádio Retro – Barvy podzimu.

Rozloučení se Stanislavem Sigmundem (1988)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 9:51

Pořad věnovaný památce zesnulého rozhlasového reportéra. Stanislav Sigmund vzpomíná na své začátky ve sportovní redakci Československého rozhlasu a na své spolupracovníky Josefa Laufera, Rudolfa Gallo, Oskara Manu. Hovoří též o hokeji a Stanislavu Bacílkovi. Připravila Stanislava Dufková. Režie Petr Horák.

Vysíláno 24. 10. 1988. Obnovená premiéra 1. 10. 2016 (9:30 h) v rámci cyklu Rádio Retro – Barvy podzimu.

Pásmo z básní a pohádek Františka Hrubína (1955)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 9:44

František Hrubín. Literární pásmo pro děti, sestavené z básní a pohádek českého básníka. Připravila Olga Štruncová. Hudba Alois Palouček. Režie Jiří Horčička.

Vysíláno 16. 9. 1955.

Obnovená premiéra 1. 10. 2016 v rámci cyklu Rádio Retro – Barvy podzimu.

Rádio Retro – Barvy podzimu (2016)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 9:41

Tomáš Černý představuje rozhlasové nahrávky natočené či odvysílané od září do listopadu.

Natočeno 2016. Premiéra 1. – 2. 10. 2016.

Obsah:

SOBOTA

0:55 Poutník za písněmi – K.J.Erben (1955)

Pásmo o básníkovi a sběrateli národních písní a lidové poezie. Připravil Miroslav Ivanov, účinkují Julie Charvátová, Antonín Zíb, Josef Červinka, Rudolf Pellar, Alena Kreuzmannová a Václav Voska. Vysíláno 14. 9. 1955.

3:00 Rada moudrých o kultuře a umění (1964)

Přímý přenos besedy, která se nikdy nekonala. Pásmo z myšlenek Honoré de Balzaca, Vissariona Grigorjeviče Bělinského, Johanna Wolfganga Goetha, Maxima Gorkého, Vladimíra Iljiče Lenina, Jana Nerudy, Platona a Romaina Rollanda. Napsala Dita Skálová. Besedu řídí režisér pořadu Josef Červinka. Účinkují František Smolík, Antonín Zíb, Vladimír Leraus, Ilja Prachař, Karel Beníško a Richard Lederer. Vysíláno 1. 11. 1964. (more…)

Divadelní okénko – Paní Studánka (1937)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 8:13

K nové premiéře Národního divadla. S. J. Hsiung. Hra o čtyřech jednáních a sedmi obrazech s epilogem (volně upravil pro české jeviště Miloš Hlávka podle textu čínské hry v anglické verzi S. J. Hsiunga, překlad Staša Jílovská). Hudba Jaroslav Ježek. Texty písní Miloš Hlávka. Výprava František Tröster. Režie Jiří Frejka.

Hovoří dramaturg Národního divadla František Götz.

Osoby a obsazení: zahradník Hsieh Ping-Kuei (Jan Pivec), Studánka (Olga Scheinpflugová), princezna  Západních krajů (Jarmila Kronbauerová). Zpívá Jan Pivec.

Premiéra divadelní inscenace 9. 4. 1937.

Lit.: Hubička, Jiří: Reportáže umění – Paní Studánka – další průhled divadelním okénkem z 30. let. In web ČRo archiv, 7. 10. 2016 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: Po minulém vstupu do světa rozhlasových divadelních okének, jímž jsme navštívili Městské divadlo na Královských Vinohradech koncem 30. let minulého století, zavítáme dnes – opět před premiérou a opět ve stejné době – na naši první scénu, tedy do Národního divadla.

Průvodcem tímto divadelním okénkem nám bude tehdejší dramaturg Národního divadla dr. František Götz, který představil v roce 1937 rozhlasovým posluchačům dramatickou novinku, jež dobývala úspěchy na evropských jevištích.
František Götz, žil v letech 1894 – 1974, byl vynikající literární historik, kritik, dramatik, dramaturg a programový mluvčí brněnské expresionistické Literární skupiny. Z Brna do Prahy ho přivolal režisér Karel Hugo Hilar a na konci 20. let ho ustanovil lektorem činohry Národního divadla. Götz pak v letech 1928 – 1944 působil jako dramaturg naší první scény. Po Hilarově smrti v roce 1935 se stal vedoucí osobností činohry ND. Hra čínského autora Hsiunga Paní Studánka měla na Národním divadle premiéru 9. září 1937 (sic!).

V další části úvodu rozebere František Götz velmi podrobně děj i myšlenkový obsah čínské hry, význam jejího uvedení zasadí do dobového společenského kontextu. V režii Jiřího Frejky, vystoupili v hlavních rolích, jak v příští ukázce uslyšíme, Olga Scheinpflugová (Studánka) a Jan Pivec (Hsieh Ping-Kuei). Ale i další role byly obsazeny herci věhlasných jmen. Za všechny uveďme: Wanga hrál Jaroslav Průcha, Chen Antonie Nedošínská, Zlatou Studánku Ella Poznerová, Stříbrnou Studánku Božena Půlpánová, Sua Ladislav Pešek, Wei Stanislav Neumann, Princeznu Západních krajů Jarmila Kronbauerová, Tak-a – taka Josef Gruss.

Na dalším vzácném archivním záznamu je uvedena ukázka ze hry Paní Studánka. V tomto úryvku zazní dosud zcela neznámé ukázky hereckého umění Olgy Scheinpflugové a Jana Pivce. Hudbu k inscenaci napsal Jaroslav Ježek.

Poslední ukázka z divadelního okénka, tedy z pořadu, jímž Československý rozhlas představoval nové divadelní premiéry, bude opět unikátní: píseň ze hry Paní Studánka zazpívá Jan Pivec. Hudbu napsal Jaroslav Ježek, text písně Miloš Hlávka. Snad se mnou souhlasíte – byly to neobyčejně zasvěcené pořady, jimiž ve 30. letech rozhlas uváděl své posluchače do pražského divadelního života.

Lit.: Hubička, Jiří: Rozhlasová dílna – Návrat po zvukových stopách. Pohled divadelním okénkem. In Týdeník Rozhlas 19/2016 /2.5.2016/, s. 25 (článek). – Cit.: Vysílání slavných Okének, která od května roku 1938 připravovali na aktuální témata nejlepší rozhlasoví reportéři (Disman, Kocourek, Očadlík, F. K. Zeman), předcházela okénka divadelní. Pod tímto názvem od roku 1936 pražský Radiojournal vysílal půlhodinové pořady, v nichž dramaturgové předních pražských scén zasvěceně představovali nové hry, hovořili o autorech uváděných premiér, o hereckém obsazení. Po obecném úvodu následovala ukázka z dramatu. Díky tomu, že se rozhlasovému zvukovému technikovi Miloslavu Turkovi podařilo objevit a zrekonstruovat několik dalších, dosud neznámých Divadelních okének, můžeme si dnes přečíst (a zanedlouho i poslechnout) názory takových osobností českého divadla, jakými byli František Gotz, Frank Tetauer nebo Otakar Fischer. A nejen to -ukázky z divadelních premiér v Divadelních okéncích uchovaly hlasy mnoha vynikajících herců. (…)

Lit.: Just, Vladimír: Miloš Hlávka – Světák nebo Kavalír páně? Praha : Akropolis, 2013. – Cit. (ze stránek Miloš Hlávka):  Bylo to tuším poprvé, kdy se Miloš Hlávka ještě za svého života setkal s problémem, jenž bude jeho dramatiku provázet trvale, zejména však po jeho smrti: tím trvalým problémem bude nejasné, zprvu jen z neznalosti nepřesné, po jeho smrti však už často záměrně mu upírané „otcovství“ jeho textů. Bylo to ale určitě poprvé a naposled, kdy se dramatik sám chopil pera, a veřejně se v kritické glose k otcovství přiznal. Jelikož – na rozdíl od jiných textů – není v našich silách skrze nepřehlednou cestu původní staré čínské pohádky přes její novodobé anglické zpracování až k několika verzím Hlávkovy volné úpravy, provést test paternity, nezbývá nám než autorovi věřit a otcovství mu skutečně přiznat. Notabene, když – zvláště v pasážích veršovaných, a zejména pak v motivech snu a reality, v holdu poezii jako takové i v holdu básníkovi, jeho fantazii, právu snít a jeho svobodnému postavení ve společnosti – v textu nalézáme typické hlávkovské motivy, důvěrně známé z jiných autorových her. „Básnit znamená v nejvyšším smyslu být,“ říká ve hře Hsieh – a v té větě je celý Hlávka, žádná Čína. Ostatně, i celou tu „Hlávkovu Čínu“ můžeme chápat jako velkou básnickou metaforu, hra si nehraje na věrnou čínskou rekonstrukci, nalézáme se pevně na půdě evropského divadla, a řešíme evropská témata, takže, jak praví jedna z autorových scénických poznámek, vůbec neuškodí, když vedle jisté záměrně stylizované (metaforické) obřadnosti pronikne do hry i kus jemné ironie. Sám autor v úvodní Poznámce herce nabádá: „Není potřebí českým přestavitelům této hry hloubati o herecké technice čínských herců. Pravda, jisté obřadnosti Paní Studánka vyžaduje, ale v tom postačí několik prostě stylizovaných náznaků, pokud možno arci nejdále od operetní ,Číny‘„. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress