Přemysl Hnilička
(Za některé údaje v tomto článku děkuji Janu Rychlíkovi.)
(vyšlo v Týdeníku Rozhlas, červen – červenec 2016)
I. Počátky rozhlasové verneovky
Málokterý autor se v našem rozhlase dočkal tolika dramatizací a úprav jako Jules Verne. Už v roce 1931 připravil dr. Miloš Kareš dramatizaci Cesty kolem světa. Podle dobové recenze „dobrodružný román Verneův, jehož látka měla motorický pohyb, dynamické napětí a vzruch zvukových efektů, přeložil {Kareš} do přítomnosti, užil v ní nejmodernějších dopravních prostředků a zvukovou složku učinil logickou složkou hry“. V roce 1935 vznikla rozhlasová montáž Jaroslava Seiferta Verneova Cesta kolem světa, kterou režíroval pozdější významný teoretik rozhlasu Václav Růt. Šlo o relativní úspěch, o čemž svědčí například recenze z časopisu Svět mluví: „Verneova cesta kolem světa splnila všechny předpoklady dobré rozhlasové montáže. Jaroslav Seifert a Václav Růt snažili se několika úryvky z Verneových románů ukázat, jak Verne dávno před epochou aut, letadel, ponorek a letů do stratosféry tušil nynější technický pokrok lidstva; vhodně vybrané dialogy z románů, vhodná zvuková kulisa i vhodné průvodní slovo měly jen jednu, spíše režijní, vadu: mnohá scéna přecházela tak přímo ve scénu druhou, že si často posluchač uvědomil přechod až při scéně třetí; kdyby této chyby nebylo, byl by býval úspěch jinak pečlivě sestavené montáže dokonalý.“ O dva roky později byly premiérovány Dva roky prázdnin v dramatizaci K. M. Walló.
Další hry měly premiéru až po válce: v roce 1946 dramatizoval Miloš Kosina román Robur Dobyvatel pod názvem Vzducholodí kolem světa a Pavel Skála připravil pro režiséra Ludvíka Pompeho a soubor Pražského divadla pro mládež Míly Mellanové Dva roky prázdnin. V roce 1948 – ke 120. výročí narození Julese Vernea – připravil Československý rozhlas také Ocelové město. Oficiálně byl jako režisér veden Bohuš Hradil, ve skutečnosti to bylo jinak: svou první režii si tu odbyl Jiří Horčička. Později na to vzpomínal: „Když jsem asistoval režiséru Hradilovi, jako by ve mně vytušil moje budoucí zaměření. Účinkoval často i jako herec v epizodních rolích ve filmu a věděl o mé touze stát se řesisérem a udělal jeden fantastický krok. Točila se nějaká verneovka, už si nevzpomínám jaká, a on mi řekl: Hele, Jirko, já potřebuji tři dny volna. Tady máš text, obsaď si to, jak chceš, nazkoušej to a natoč. Já si to potom přehlídnu.“ Byla to „první hra, kterou jsem natočil podle svého. On ji potom vzal a předvedl tehdejšímu šéfrežisérovi Bezdíčkovi. A ten mu říká: Bohoušku, to je zajímavé, ale je to udělané úplně jinak, než ty jsi zvyklý pracovat. A on: Bodejť by ne, vždyť to dělal ten kluk! Na to Bezdíček slyšel. Tehdy byla velká konkurence, ale on mě na základě téhle hry vybral jako profesionálního asistenta. 11. října 1948 jsem podepsal první a poslední zaměstnaneckou smlouvu svého života.“ (more…)
