Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Obsáhlé interview s básníkem Petrem Hruškou Hruškovy vzpomínky patří k nejplastičtějším popisům normalizační každodennosti: na rozdíl od mnoha profesionálních „analytiků moderních dějin“ se Hruška nesoustředí na hlouposti (t.j. například na rostoucí počet barevných televizí, škodovek a ledniček), nýbrž popisuje někdejší temnou tvář rodného hornického města, líčí, co v „reálném socialismu“ prožíval, co se dělo s ním a s jeho duší. V Ostravě natáčel a pořad připravil Adam Drda.

Natočeno 2016. Premiéra 22. 5. 2016 (ČRo Plus).

Lit.: -adr- (= Drda, Adam): Ostrava nebyla město, ale místo… In web ČRo Plus, květen 2016 (článek + nahrávka k poslechu + ukázky k poslechu /Hruška čte báseň Palivo a svůj text o Ostravě/). – Cit.: V československých komunistických poměrech měla hornická Ostrava zvláštní postavení a pověst: státní aparát horníky nutně potřeboval, a tak je dobře platil, uděloval jim řády socialistické práce a v propagandě je přestavoval jako svou oporu, což se přenášelo na celý region.

Jak se ale na Ostravsku za normalizace žilo? Během dubna jsme s kolegy z Post Bellum natáčeli v Ostravě mnoho rozhovorů, mezi nimi i interview s básníkem a literárním vědcem Petrem Hruškou, jemuž jsou věnovány nedělní Příběhy 20. století.

Petr Hruška přišel na svět v Ostravě v roce 1964 v rodině chemického inženýra a zdravotní sestry. Má bratra-dvojče, literárního historika Pavla Hrušku, s nímž prožil část dětství v Doksech u Máchova Jezera. (more…)

Připravil Stanislav Motl. Na pořadu spolupracovali Libor Vacek, Bronislava Janečková, Jitka Borkovcová. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer. Režie a spolupráce na scénáři Vlado Príkazský.

Natočeno 2016. Premiéra 23. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h) v cyklu Stopy, fakta, tajemství… (279). Repríza 16. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.); 16. 8. 2021 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.); 7. 9. 2026 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.).

Pozn.: Ze školy víme, že slon je největší žijící suchozemský savec. Má neuvěřitelnou sílu – dokáže prý zvednout i jednotunový náklad. Z historie známe, že sloni se dokonce v minulosti stali aktéry mnoha krvavých válek. Faktem je, že slon vládne také mimořádnou inteligenci. Právě o chytrosti a moudrostí slonů se po celá staletí vyprávějí legendy. Třeba o sloní paměti, o sloní komunikaci. A co když na světě existují jedinci, kteří se slony dokáží komunikovat. Náš příběh nás zavede až na indicko-nepálskou hranici. Za ženou, která tuhle schopnost, rozumět řeči slonů, možná opravdu ovládá…

Perplex podle slovníku cizích slov znamená bezradný, zmatený, popletený, vyvedený z míry. A z míry čtenáře poezie v dobrém slova smyslu už deset let vyvádí malé nezávislé opavské nakladatelství Perplex. O Opavě – městě básníků a o psaní, čtení i vydávání poezie promluví básník a šéfredaktor nakladatelství Dan Jedlička. Připravila Eva Lenartová.

Připravil ČRo Ostrava v roce 2016. Premiéra 23. 5. 2016 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.).

Napsala Jana Soprová.  Režie Bela Schenková.

Účinkují Magdalena Sidonová a Martin Dejdar.

Natočeno 2016. Premiéra 23. – 27. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min.).

Obsah: 1. Ženy nemají smysl pro humor? – 2. Kluk ušatá – 3. Prkna kabaretu – 4. Šibal a superstar – 5. Smutný konec hvězdy.

Lit.: Soprová, Jana – Luptáková, Věra: Daltonismus, maniodeprese a nemanželská dcera… Příběhy slavných: Vlasta Burian. In web ČRo 2 Praha, květen 2016 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Vlasta Burian trpěl maniodepresivní psychózou. Měl strach z lidí, který dokázal překonat jen na divadle. Byl někým jiným. Bavil lidi i několik hodin, zatímco ostatní trapně čekali v zákulisí.

„Je to talent, který tady nenajdete. Produkce sice obhroublá, čpí předměstím a pouličním vtipem, ale provedení kromobyčejné,“ prohlásil Karel Hašler. Burianův humor nebyl intelektuální. Taky byl spíš „pro chlapy“. I do divadla se dostal přes sport a hospodu. První vystoupení míval po zápasech u piva. Prostě jen stavěl gagy. Komik od Boha. Právě proto si ho Hašler asi vzal k sobě do nového kabaretu Rokoko. Vyplatilo se…

Vždy byl hubený, stavěný tak nějak ledabyle (i s nosem jakoby vypůjčeným od vrány nebo havrana). Viděl jen černobíle. Měl daltonismus. Tím se dají vysvětlit i jeho pozdější deprese nebo proč tak miloval bílý sport, tenis. Na scéně byl živel, v soukromí stydlín, kterému před ženami rudnou uši.

Rodina v Liberci reprezentovala vlasteneckou menšinu. Otec byl šprýmař, harmonikář, divadelník a taky krejčovský mistr. Vlasta tak byl na jevišti od mala. Jako herec nebo nápověda. Pozornost získal hlavně ve 20 letech v Praze. Měl skvělý instinkt pro to, co lidé chtějí. I když to byly jednoduché fórky.

Úspěšná válečná léta

Zápas se židlí, kokrhání, napodobování nástrojů… S tím vystačil celý život. I ve filmu. V době první světové hrál v divadle, natáčel filmy a reklamy, hromadil majetek. Penězi se rád chlubil, což se mu pak stalo osudným. Po válce si vzal Františku Červenkovou. Děti neměli. Nemanželskou dceru Emilku vychovávali jeho rodiče.

Kolaborant?

V roce 1925 založil vlastní divadlo (dnes divadlo Komedie), točil doslova jeden film za druhým. Dabing neexistoval, a tak se točila ve stejných kulisách česká a německá verze. Němci ho milovali. A Burian se jich nestranil. Po válce ho za kolaborantství odsoudili ke třem měsícům vězení a milionové pokutě.

Smutný konec hvězdy

To ale představovalo celý majetek Burianů. Navíc ho pak všichni odmítli zaměstnat, a tak dělal dělníka. To ho zlomilo. Zemřel v 69 letech (1962). Manželka ho přežila jen o rok. Pak se na něj zapomnělo, rehabilitován byl až v roce 1994.