Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Rozhlasové vzpomínky znalkyně antického a středověkého latinského divadla. Připravila Alena Zemančíková. Technická spolupráce Jan Brauner.

Natočeno 2016. Premiéra 11. – 15. 4. 2016 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min). Repríza 17. – 21. 6. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min).

Lit.: anonym: Osudy Evy Stehlíkové. In web ČRo 3 Vltava, duben 2016 (článek). – Cit.:  Rozhlasové vzpomínky znalkyně antického a středověkého latinského divadla. Eva Stehlíková je (podle slovníkového hesla) klasická filoložka, překladatelka a teatroložka, profesorka pražské Karlovy univerzity a Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se především antickým a středověkým divadlem a moderními inscenacemi řeckého a římského dramatu. Slovník ovšem už neuvádí, že kromě toho se neúnavně věnuje studentům a všem, kdo se zajímají o divadlo a kladou otázky po jeho podobě a smyslu. Ve svém oboru je znalkyní světového formátu a díky tomu je také česká divadelní věda v živém kontaktu se zahraničními univerzitami a vědeckými pracovišti.

Jako jedna z mála ve své době vystudovala latinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Řadu let pracovala Ústavu pro klasická studia v Československé akademii věd, později v Akademii věd České republiky. Od roku 1994 přednáší antické a středověké divadlo na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Přeložila z latiny Senecovy tragédie Faidra a Král Oidipus, Plautovy komedie, Catullovy verše, ze starořečtiny Menandrovy komedie a Euripídovu tragédii Trójanky. S Karlem Hubkou a Josefem Topolem se podílela na překladu Euripídovy tragédie Ifigenie v Aulidě.

Studenti divadelních oborů a inscenátoři her jak autenticky starověkých či takových, které si v antice berou témata a inspiraci, vyhledávají radu a odbornou pomoc Evy Stehlíkové, povzbuzováni jejím přátelským a kolegiálním přístupem ke každému tvůrci a k lecjakému experimentu. Po roce 1990 napsala moderní dějiny antického divadla a pro odborná periodika i divadelní programy dlouhou řadu studií o nejrůznějších aspektech antického divadla a jeho odkazu.

Méně známe Evu Stehlíkovou jako znalkyni divadla středověkého a také jako vykladačku moderní literatury, Juliem Zeyerem počínaje a konče u současných názvuků antických témat. Eva Stehlíková vypráví v Osudech o svém životě s divadlem jako živým, proměnlivým a neustále žhavým uměním, které má sílu a schopnost odrážet dobu. Osudy Evy Stehlíkové jsou příběhem života originální vědecké osobnosti i ženy se smyslem pro humor, realitu a dějinnou perspektivu.

Ivan Němec. Geniální tanečník, zpěvák a herec. Málokdo i dnes dokáže nosit cylindr, lakýrky a frak s karafiátem v klopě tak, jako on. Režie Lubomír Koníř.

Účinkují Sandra Černodrinská a Michal Pavlata.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2016. Premiéra 11. – 15. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 9:40 h.; 5 x 5 min).

Díly: 1. Sotva začal chodit, musel na balet, 2. Slavná dvojice Adele a Fred, 3. Holywood, 4. Nová partnerka a nový úspěch, 5. Ginger a Fred.

Lit.: Němec, Ivan – Luptáková,Věra: Partnerky střídal jak na běžícím pásu. A přece! Hollywoodská star, o níž se moc neví. In web ČRo 11. 4. 2016 (anotace). – Cit.: O Fredu Astairovi píše historik filmu Miloš Fikejz jako o hollywoodské hvězdě, která si chránila soukromí a nedávala rozhovory. Největší zájem vzbudil, když se ve svých 80 letech oženil s o 46 let mladší žokejkou.

Fred Astaire se narodil v americké Omaze 10. května 1899. Jméno dostal po otci Fredericku Austerlitzovi, původem Rakušanovi. Fredovi bylo teprve pět, když ho maminka dala spolu s jeho starší sestrou Adele na tanec a balet. První peníze si tak sourozenecké duo vydělalo už v šesti ve varieté.

Několik let pak s vlastním pořadem jezdili po USA i Kanadě. Každý večer vystupovali jinde. Pohybovali se mezi klauny a kouzelníky. V roce 1907 dostali nabídku z Brodwaye, která je měla vynést na vrchol: hudební komedie mladičkého George Gershwina Buďte na mne hodná, paní! (prosinec 1924).

V květnu 1932 se ale dvojice rozpadla. Fredovi bylo 33, kariéra na vzestupu, Adele se ale rozhodla vdát. Fred novou partnerku hledal dlouho. Našel ji až v Hollywoodu, kde zase začínal od píky. Nejdřív malými roličkami, dokud nepřišla komedie Letíme do Ria, kde poprvé tančil s Ginger Rogersovou.

V roce 1933 se tak zrodila nová taneční dvojice. Fred dokázal, že zvládne hned tři zásadní složky: dialog, tanec a zpěv. Nakonec spolu před filmovou kamerou strávili pět úspěšných let. V letech 1934-1939 spolu natočili hned osm filmů. Za snímky Svět valčíků nebo Námořníci jdou dostali i ceny.

Nakonec Freda ale opustila i Ginger. Toužila hrát dramatické role. Ve 40. a 50. letech natočil rok co rok nejméně jeden film. Pohybovaly se v dobrém průměru, ale trhák už žádný. Po Ginger se jeho nejzajímavější partnerkou stala Rita Hayworthová, která ale po čase odešla taky.

V 60. letech Fred opustil žánr hudebních filmů. Netančil, nezpíval, jen hrál. Svůj poslední film natočil v roce 1981, když mu bylo 82. V červnu 1987 zemřel na zápal plic. 

Folklor, politika a sex. Jak vypadal aprílový humor v časech reálného socialismu? Poslechněte si jedinečné archivní záznamy. Připravil Pavel Hlavatý.

Natočeno 2016. Premiéra 1. 4. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.) v cyklu Archiv Plus. Repríza 29. 3. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.); 30. 3. 2018 (ČRo Plus, 12:33 h). K poslechu zde nebo zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Aprílový humor v časech reálného socialismu. In web ČRo Plus, duben 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zlatou érou rozhlasových aprílových pořadů byla šedesátá léta. V pořadu uslyšíte: Miroslav Horníček jako lidový vypravěč…

Aprílové žertíky spojené s 1. dubnem mají u nás – a to i mediálně – zakořeněnou tradici. Přestože tato tradice platí i pro 30. dubna, není toto datum v dnešní době s aprílem téměř vůbec spojováno.

V rozhlasovém archivu se nám nepodařilo dohledat žádné aprílové pořady z padesátých let, doba byla možná příliš vážná a odvysílané aprílové estrády se zřejmě nezaznamenávaly. Zato se dochovalo něco jiného – v duchu řízeného návratu tohoto období k folklóru, který skutečně autentickému folklóru více ublížil, než prospěl, se nachází v rozhlasovém archivu záznam aprílových zvyků, šprýmů a písní z Chodska. Nahrávka je minimálně zajímavá a ukázka z ní si uslyšíte v pořadu.  (more…)

Šetření v době reálného socialismu mělo řadu různých podob: šetřilo se individuálně, kolektivně i takříkajíc celospolečensky. Šetřily se nejenom peníze, ale také elektřina, plyn, benzín, čas a kdovíco ještě. Připravil Pavel Hlavatý.

Natočeno 2016. Premiéra 8. 4. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.; 27 min.) v cyklu Archiv Plus. K poslechu zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Archiv Plus: Když mě někdo ošidí o padesátník, tak se ozvu. In web ČRo Plus, duben 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Varování: v pořadu jsme také použili ukázky věnované systémovému okrádání zákazníků.

Kdo šetří, má za tři. Pořekadlo i název tohoto dílu, ve kterém opět Pavel Hlavatý zapátral po unikátních archivních nahrávkách.

Uslyšíte materiál o nově zřízeném prémiovém spoření mladých z roku 1970 a rozhovory k nově zřízené novomanželské půjčce z roku 1973. Z velmi populárního a dobově podmíněného (plýtvání prakticky všude) šetření elektřinou jsme vybrali zajímavý dokument z roku 1964.

Šlo o Československým rozhlasem řízenou a moderovanou soutěž mezi regiony v úspoře elektrické energie. Vypínalo se sice hlavně v domácnostech, ale z reportáže je patrné, že se rovněž vypínalo pouliční osvětlení, společné osvětlení v domech, a také osvětlení výloh a veřejných budov (to vše je ovšem pouhý zlomek oproti reálné spotřebě v průmyslu).  (more…)