Berco Trnavec. Výběr ze světového humoru na téma Vánoc. Redakce Ján Petrík. Hudební redaktor Alexander Berta. Zvuk Renáta Miškovičová. Režie Mária Jarkovská.
Účinkují Beata Drotárová, Ivan Krúpa, Jozef Úradník, Henrieta Kecerová, Peter Himič, Róbert Šudík a Alena Ďuránová.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2006 (53 min.). Repríza 26. 12. 2015 (SRo 3 Rádio Devín).
Peter Palik. Původní rozhlasová hra pro děti. Dramaturgie Egon Tomajko. Hudba Kamil Žiška. Hudební spolupráce Ĺubomír Šamo. Zvuk Peter Janák. Režie Peter Palik.
Osoby a obsazení: herec, ocko (Radoslav Kuric), herečka, mamička (Ivana Kivaderová), Klára, Maruška (Ivana Kováčová), superman (Juraj Smutný), spiderman (Tomáš Mišura), batman (Michal Ďuriš), Ján Uár (Vladimír Rohoň), Majo (Pavol Sedlačko) a Julo (Richard Sanitra).
Připravil Slovenský rozhlas Banská Bystrica pro RTVS v roce 2015 (45 min.). Premiéra 26. 12. 2015 v cyklu Rozhlasová hra pre deti (SRo 3 Rádio Devín). Repríza 26. 3. 2016 (SRo 9 Rádio Junior).
Pozn.: Fantázia nepozná hranice. Prekračujú ich deti a prekračujú ich aj dospelí. Keď sa raz dvaja herci nudili, vymysleli si rozprávku, ktorá by sa mohla stať každému, Jasmínke, Izabelke, Tobíškovi alebo Kláre…. A mohla by v sebe mať hrdinovi z amerických komiksov aj slovenských ľudových rozprávok. Presne ako v prípade Petra palika v rozhlasovej hre pre deti a mládež s názvom „Klára a 12 mesiačikov“. (anotace SRo)
Odvážný katolický kněz – a normalizační autor pokleslých veršů, oslavujících vládnoucí komunistickou stranu. To vše v jedné osobě spojil Josef Jelen. Příspěvek připravil David Hertl.
Natočeno 2016. Premiéra 4. 2. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.; 25 min.). Repríza 22. 4. 2019 (ČRo Plus, 10:05 h).
Lit.: Hertl, David – Bartoněk, Jan: Josef Jelen, kněz i normalizátor. In web ČRo Plus, únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Odvážný katolický kněz – a normalizační autor pokleslých veršů, oslavujících vládnoucí komunistickou stranu. To vše v jedné osobě spojil Josef Jelen.
Kněz, kazatel, vězeň…
Rodák (1921) ze Strakonic pocházel ze zbožné rodiny, otec byl malířem a pozlacovačem. Po maturitě na pražském arcibiskupském gymnáziu v roce 1941 odešel do theologického učiliště redemptoristů v Obořišti, kde studoval i jeho starší bratr. Roku 1946 byl Jelen vysvěcen na kněze a odešel do kláštera redemptoristů v Plzni. Záhy se z něj stal oblíbený kazatel. Státní bezpečnost zjistila, že na mše, při nichž kázal, chodilo i tisíc pět set věřících, zatímco ostatní kněží měli v kostele během mše kolem dvou stovek katolíků.
Jelen měl básnický přednes, věřící také po únoru 1948 čekali, až se v jeho kázáních objeví narážky na politickou situaci nebo citace z vysílání londýnského rozhlasu. Jelen patřil mezi odvážné kněze, v létě 1949 věřícím přečetl pověstný pastýřský list Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky. Biskupové v něm varovali před politikou komunistické strany, která se snažila omezovat práva a svobody katolíků. Čtení pastýřského listu se komunistická Státní bezpečnost snažila všemožně bránit. V říjnu 1949 byl Jelen zatčen a po několikaměsíčním vyšetřování odsouzen na tři roky. Z vězení vyšel na podzim 1952. (more…)
Připravil Jan Sedmidubský. Bedřich Geminder – z rozhlasu na popraviště. Vrstevník a snad možno říci přítel Rudolfa Slánského. U Slánských Bedřich Geminder bydlel v listopadu 1951, kdy si pro oba přišly zatýkací „orgány“ komunistické strany.
Ukázky čtou David Schneider a Valérie Racmanová.
Hovoří Jan Sedmidubský a historik Zdeněk Doskočil.
Natočeno 2016. Premiéra 11. 2. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.). Repríza 24. 11. 2016 (ČRo Plus, 20:10 h.). Ke stažení zde.
Lit.: Sedmidubský, Jan: Bedřich Geminder – z rozhlasu na popraviště. In web ČRo Plus, únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu).
Neměl rodinu, žil pro Stranu. Byl Straně zcela oddán, ale nestačilo to. Leccos bylo totiž také na závadu – pocházel z židovské rodiny, vyrůstal v německém jazykovém prostředí a česky se nikdy dokonale nenaučil. Zdánlivé podružnosti, ale byly doby, kdy i takové věci rozhodovaly o životě a smrti. Kosmopolita židovské národnosti – to byl počátkem padesátých let v nejvyšším patře KSČ straně takřka poukaz na popraviště.
Jméno Bedřicha Gemindera opět – tak jako už mnohokrát v Portrétech – patří k těm zapomenutějším. Mladík z dobře situované ostravské obchodnické rodiny se dostal ke komunistické víře jako mladý židovský intelektuál angažovaný v sionistickém hnutí, podobně jako jeho vrstevník a snad možno říci přítel Rudolf Slánský. U Slánských ostatně Bedřich Geminder bydlel v listopadu 1951, kdy si pro oba dva přišly zatýkací „orgány“ komunistické strany.
Bedřich Geminder údajně na své okolí působil přísně, chladně a nepřístupně. Možná tím zakrýval vlastní nejistotu a životní neukotvenost. Už jako mladík v poměrně rychlém sledu vystřídal několik škol – kromě rodné Ostravy studoval techniku a obchod v Děčíně a Berlíně – aniž by dosáhl výjimečných studijních výsledků. Už v Berlíně na sebe upozornil spíš jako mladý bojovný radikál, zvyklý se účastnit pouličních potyček a pohybovat se napůl v ilegalitě. (more…)
Václav Faltus. Odposlechnuté telefony.
Účinkuje Václav Faltus.
Natočeno 1994. Vydal Anais v roce 1994 (1 MC, AA-0009-4 331).
Připravila Jaroslava Haladová. O letošních plánech neziskové organizace reSITE.
Natočeno 2016. Premiéra 14. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h.; 45 min).
Mária Pfeiferová. Dokument. Návštěva českobudějovického Auticentra překvapí. Po několika domácky zařízených pokojích pobíhají děti, které na první pohled vypadají jako ostatní kluci a holčičky. Zarazí až pokus o kontakt s nimi. Působí jako děti z jiné planety. Jejich rodiče je ale nikdy neopustí a postarají se o ně, i když je to stojí hodně sil.
Natočeno 2016. Premiéra 14. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 40 min).
Lit.: Pfeiferová, Mária: Ztracené děti? Jsou jako malí mimozemšťani. Vědí, kdo jsou? A kdo jsou jejich rodiče? In web ČRo 2 Praha, únor 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Okolo autistů jsem kroužila několik let. Téma mně fascinovalo, provokovalo a vzbuzovalo ve mně velkou zvědavost.
Poprvé jsem potkala autistického kluka ve školce před asi 10 lety, kdy se jeho kamarádkou stala má trpělivá a milá dcera Maruška. Donekonečna si s ním hrála jeho hry a byla mu parťákem. A já ho poočku pozorovala v šatně při komunikaci s tátou. Umřel na rakovinu, když mu bylo 12 let.
Životní prostor mimozemšťanů
S maminkami z českobudějovického Auticentra jsem se potkala během uplynulých 5 let několikrát při běžných rozhovorech o Světovém dni autismu, benefici pro autisty a podobně. Zásah do srdce přišel okamžitě s mou první návštěvou Auticentra.
Příjemné a klidné prostředí s pobíhajícími milými mimozemšťany. Kartičky s obrázky a pokyny na zdech a nábytku. Maminky v tichosti popíjející kávu a čaj v kuchyňce. Teplo, vůně a klid. Po prvních rozhovorech jsem byla ohromena příběhy dětí a rodin.
Síla maminek
Sílou matek vzdorovat osudu a vytvořit pro jejich chlapce bez velkých finančních prostředků a podpory státu a kraje dobré a inspirativní prostředí. Všechny ženy, které jsem potkala v Auticentru byly inteligentní, milé a krásné. Většina z autistů zase chlapci.
Ženy byly bezprostřední a ochotné pro dobro věci sdělit mému mikrofonu ty nejintimnější pocity a největší trápení. Začala jsem s natáčením příběhů. Při muzikoterapii 14letého Tomáše Klesnera jsem vypozorovala tolik podobných znaků s mým synem. Chytrým, zlobivým, normálním klukem s ADD syndromem.
Stejné děti, rozdílné osudy
Od maminky Jaroslavy jsem později zjistila, že jsou oba kluci stejně staří a obě jsme měly velké problémy při porodu. Díky výrazně menší poruše mého synka se naše osudy a příběhy vyvinuly úplně jinak.
Já za pomoci manžela a dvou dcer s občas neuchopitelným a lehce porouchaným synem zdárně bojuju. Jaroslavy muž nepřízeň osudu vzdal. Odešel ze života, a ona tak zůstala na výchovu a doprovázení syna Tomáše sama.
„Hluboce mně zasáhla autobiografická reportáž Petra Třešňáka Děti úplňku.“
Matýsek Kadlec je zase stejně starý jako moje nejmladší dcera Róza. Šikovná 7letá školačka, která mi dělá starosti, jen když se hádá se sestrou. Matýsek nemluví, má chytré oči, ale jeho mysl je o několik milionů kilometrů dál.
Kdo komu nerozumí?
Pochopila jsem, že autistům vůbec nerozumíme. Že si nikdo neumíme představit to zoufalství, kdy vaše vlastí dítě, na první pohled zcela normální neslyší na vlastní jméno. Ta nejistota, jestli ví, kdo je. Kdo jsou jeho rodiče.
Okamžitě jsem věděla, že chci s autisty trávit víc času. Že se chci pokusit sdělit nesdělitelné. Že tady jsou. Že potřebují , abychom pochopili jejich jinakost a přijali ji. Že jejich mámy a tátové hrozně trpí. A přitom to neříkají nahlas. Říkají to jejich oči.
V nedělním Klubu Rádia Junior budeme bloudit a hledat cestu … v podtitulu totiž máme napsáno Bludištěm sem a tam. Dozvíme se, jak vznikala bludiště v zámeckém parku Loučeň, vypravíme se i do zrcadlového bludiště a jestli nám cestu z bludiště pomůže najít ozvěna, to zjistíme z minutové Pohádky o ozvěně. Nesmíme v bludišti ztratit cestu k pravidelné soutěži. Těší se na vás a snad do té doby nezabloudí Romana Růžičková.
Natočeno 2016. Premiéra 14. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 19:00 – 19:45 h) v cyklu Klub Rádia Junior.
Marina Cvetajevová. Literárně-hudební pásmo z básnické poémy ruské spisovatelky a básnířky. Překlad Hana Vrbová. Připravil Karel Kolařík. Použitá hudba György Ligeti a Maurice Ravel. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Ivana Uhlířová, Lukáš Hlavica a Jana Franková.
Natočeno 2016. Premiéra 14. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 59 min) v cyklu Souzvuk. Repríza 10. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 59 min) v cyklu Souzvuk; 3. 10. 2022 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Kolařík, Karel: Marina Cvetajevová: Poéma konce. In web ČRo 3 Vltava, únor 2016 (článek). – Cit.: „Teď už čtvrtý večer navlékám do svrchníku kus noční Prahy, mlžnatě blátivé, s cáry výparů a dýmů, s mostem v dálce, teď najednou s Tebou – mám to přímo před očima – jdu za někým, koho mi náhodou nabídl dlouhý sled každodenních událostí nebo paměť, a zlomeným hlasem Tě vzývám v té propasti oslňující lyriky michelangelovské šíře a tolstojovské hluchoty, která se jmenuje Poéma konce. Připomnělas mi našeho Boha, mne samého, dětství, to pouto, jež mě vždycky přimělo dívat se na román jako na příručku a na lyriku jako na etymologii – citu,“ vyznal se Marině Cvetajovové po přečtení její druhé pražské básnické skladby Boris Pasternak. Přiznal tak její poezii schopnost stvořit skutečný svět a vyvolat v čtenáři dojem vlastní přítomnosti v něm.
Ruská básnířka Cvetajevová napsala Poému konce během první poloviny roku 1924, kdy žila v Čechách, kam přijela roku 1922 za svým manželem Sergejem Efronem, jenž se sem co bělogvardista uchýlil po sovětském převratu. Třicetiletá básnířka zde nalezla svůj první exil, alespoň dočasný pokoj po trýznivých válečných a revolučních létech, během nichž zahynula její nejmladší dcera. Exil, útočiště, ne však domov, který celoživotně spojovala především s nalezením sebe sama, s nedosažitelným cílem, jenž ji předurčil k věčnému nomádství.
Čtrnáct zpěvů Poémy konce líčí poslední procházku mileneckého páru Prahou a spíše než básnickou povídku připomíná drama ve verších, jehož jednotlivá dějství postupně uvádějí do intimní mytologie vyhasínajícího vztahu a provádějí panoptikální velkoměstskou periferií, územím dvojznačným jako sami loučící se milenci. Jako se v Poémě konce shrnuje vše prožité nepřekonatelným smutkem přítomnosti v zanedbatelnou sumu dní, tak se v ní soustředí i autorčino dosavadní básnické dílo tématy, obrazností i volbou výrazových prostředků. Ústřední pásmo loučící se ženy nepřímo bilancuje její život, zpřítomněný zdánlivě všední chůzí, připomínající zdůrazněnými pašijovými motivy, Křížovou cestu. Dřívější náměty – láska, poezie, jazyk – se neodbytně vracejí jako nerozřešené životní úkoly a neuspokojivý ohled do vlastní minulosti zatemňuje i ty nejbližší kroky.
Iva Peřinová, Vít Peřina. Pohádka. Hudba Marek Doubrava. Zvuk Jitka Kundrumová. Dramaturgie Zuzana Vojtíšková. Režie Petr Vodička.
Účinkují Dalimil Klapka, Matouš Ruml, Miroslav Hanuš, Klára Sedláčková-Oltová, Jitka Smutná, Václav Rašilov, Kristýna Pangrácová Franková, Barbora Mišíková, Jana Kollertová, Ondřej Bauer, Gustav Hašek.
Natočeno v roce 2015. Premiéra 14. 2. 2016 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.). Repríza 12. 2. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 13. 10. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 16. 3. 2025 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Lit.: anonym: Iva Peřinová, Vít Peřina: Janek a kouzelná fazole. In web ČRo 2 Praha, únor 2016 (článek). – Cit.: Příběh o létání s hlavou v oblacích, vyprávění o záchraně hvězdnatého nebe před zlým obrem. S Dalimilem Klapkou, Matoušem Rumlem, Miroslavem Hanušem a Klárou Sedláčkovou-Oltovou v hlavních rolích.
Kouzelný děda vnutí nezkušenému dobrosrdečnému Jankovi za košík vajec jednu fazoli. Takový obchod, zdá se, není pro mladíčka zrovna výhodný, a tak Janek vzteky zadupe fazoli do země. Jenže z půdy najednou vykoukne zelený šlahoun s obrovským listem. Janek na něj vyskočí a ocitne se v nebeském výtahu, který hodoveze až do obrovy ložnice. Krásná Aster mu v ní musí hrát na cello místo toho, aby svými písněmi uspávala hvězdy. Ty pak svítí přes den a v noci spí a na zemi je proto tma tmoucí. Janek možná není tak statečný a zkušený, jak by rád byl. Ovšem i se svou nerozvážností dokáže lecčemus pomoci.
Powered by WordPress