Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Má vaše dítě problém se šikanou ve škole nebo jiném kolektivu? Ať si nejdřív poslechne samo Linku důvěry v Klubu Rádia Junior od 19 hodin a pak si počkejte na radu pro dospělé. Jak šikanu odhalit a jak ji pomoci dítěti řešit? Odpoví pondělní Atrium s psycholožkou Barborou Downes. Moderuje Romana Růžičková.

Natočeno 2015. Premiéra 5. 10. 2015 (ČRo Rádio Junior, 21:15 h.).

Lit.: Šorelová, Magdalena : Sebepoškozování – stále vzrůstající fenomén. In ČRo Rádio Junior, říjen 2015 (článek). – Cit.: Alespoň malá úleva, chvilka zapomnění nebo nuda. Pár důvodů, které vedou k tomu, aby dítě vzalo do ruky kružítko a propichovalo si nohu, žiletku a pořezalo si předloktí anebo špendlík a píchalo se po celém těle.

Dítě se může začít sebepoškozovat ve chvíli, kdy prožívá vnitřní psychickou bolest nebo se neumí vyrovnat s traumatickou událostí. Díky krátkodobé fyzické bolesti má alespoň na chvilku šanci zapomenout a oddechnout si. Dalším důvodem může být snaha na sebe upozornit, napodobit ostatní, anebo naopak se odlišit.

Ten, kdo si ubližuje, často skrývá své chování do poslední chvíle, má problém se svěřit a cítí se osamělý. Většina dětí, které sebepoškozováním řeší určitou situaci, netrpí duševní nemocí. Jen u některých se může rozvinout deprese nebo závislost.

Nejčastější způsobem impulzivního sebepoškozování dětí je pořezání. Rodiče se proto často obávají sebevraždy. Podle psycholožky Barbory Downes ale není přímá souvislost mezi sebepoškozováním a sebevraždou.

Sebepoškozování je poranění vlastního těla za účelem vypořádání se s nepříjemnými duševními stavy – Foto:  Hendrike, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported Sebepoškozování je poranění vlastního těla za účelem vypořádání se s nepříjemnými duševními stavy ©

Velmi časté je sebepoškozování u prvňáčků

Sebepoškozování v širším smyslu existuje už u batolat, zejména u dětí deprivovaných, jimž nahrazuje nedostatek podnětů. Pak se může objevit třeba kývání, které může přerůst v tlučení hlavou o zeď, a pak už hovoříme o sebepoškozování.

U předškoláků a mladších školáků bývá sebepoškozování spojeno s nudou, může se u nich objevit kousání nehtů, škrábání, loupání kůže u rukou, píchání pravítkem či kružítkem. Velmi často se s těmito poruchami setkáváme u prvňáků. Souvisí to s tlakem na sebeovládání a hodnocením, kterému jsou děti v novém prostředí vystaveny.

 Sebepoškozování u dětí. Proč si děti ubližují? Jak tomu předejít? A jak situaci řešit, pokud už nastala? Na otázky Magdaleny Šorelové odpovídá psycholožka Barbora Downes.

Jak reagovat, když zjistíte, že se vaše dítě sebepoškozuje?

1. nevyvádějte, zůstaňte v klidu, nedávejte najevo zděšení a šok
2. nekritizujte
3. nezakazujte – v dítěti by tak jen vzrůstal pocit selhání z toho, že zákaz porušilo
4. zkuste projevit pochopení – vzpomeňte si na svoje dospívání, na to, jak jste se vypořádávali s problémy
5. nabídněte alternativní činnost – dítěti, které si kouše nehty, nabídněte například šňůrku korálků nebo míček na mačkání
6. dávejte víc najevo, že vás dítě zajímá
7. pokládejte hodně otevřených otázek, zjišťujte, co dítě baví a nebaví
8. učte se mluvit o pocitech – pojmenujte pocit, ale nehodnoťte ho, stačí říct „jsi smutný“, „zlobíš se“
9. sourozencům dítěte, které se sebepoškozuje, vysvětlete, co se děje, a srozumitelně jim řekněte, že to neznamená, že se bratr nebo sestra chce zabít – z toho mívají sourozenci obrovský strach
10. pokud se stupňuje intenzita sebepoškozování, poraďte se s odborníkem

A nezapomeňte, že vyhlídky jsou optimistické – sebepoškozování je možné se zcela zbavit.

Dvořák, Lukáš: Dobrý den, dnes jsem zavolal do studia… In Facebook, 12. 10. 2015 (příspěvek). – Cit.: Dobrý den, dnes jsem zavolal do studia na pevný telefon s příspěvkem k tématu „šikana“. Bohužel, operátorka (nebo někdo na druhém konci telefonu) mě odbyla, jsem totiž dospělý. Sice jsem jí zdůraznil, že nevolám do vysílání a že mám jen docela důležitou (podle mě :)) připomínku k tématu, ale nebylo to nic platné. Paní mi řekla, že je vysílání pro děti a že pro dospělé bude od 20:00, že si můžu zavolat potom. Skoro jsem se divil, že mi nenařídila vypnout rádio, když je to vysílání pro děti. Prosím zkuste se zamyslet, jestli je nutné, chovat se jak robot, který neslyší, nevnímá, a navíc reaguje mimo souvislost konverzace. A teď k mé poznámce. Myslím si, že šikana se netýká pouze oběti a toho kdo šikanuje, často zásadní roli hraje (nebo může sehrát) okolí, obecenstvo, přihlížející, svědci (i nepřímí) šikany. A nemyslím tím jen to, že nějaké statečné dítě se zastane (slovem, nebo třeba i obranou před útočníkem) oběti. Myslím tím i to, že už jenom projev nezájmu nebo nesouhlasu okolí často útočníka odradí. Stejně tak jak někdo šikanuje proto, že čeká na reakci oběti, tak čeká i na reakci přihlížejících. Pokud žádná není, nebo je dokonce nesouhlasná, často útočník přestane. Stejně tak není jednoduché pro šikanované děcko, aby si řeklo o pomoc, nebo se jen někomu svěřilo. Naopak, daleko jednodušší je to pro „nezúčastněného“ svědka šikany, když o tom promluví doma s rodiči (kteří by také neměli být hluší) nebo s učitelem/učitelkou ke kterému mají důvěru. O roli svědků šikany jsem toho v pořadu mnoho neslyšel, proto vám píšu tuto poznámku. Hezký večer. A všem dětem ODVAHU čelit nespravedlnosti.

Rychterová, Jana: Dobrý den, Lukáši… In Facebook, 12. 10. 2015 (odpověď na příspěvek). – Cit.: Dobrý den, Lukáši, dovolte mi, abych reagovala na Váš příspěvek. Pokud má člověk co dodat, ví něco doplňujícího k problematice, je samozřejmé, že ho takové odmítnutí operátorky rozhořčí. Jenže ona má jasný pokyn. Už se totiž nejednou stalo, že pro velký zájem dospělých volajících se k nám nedovolaly děti, které potřebovaly pomoc a bezprostřední odpověď v danou chvíli. Právě proto jsme se rozhodli navázat na Linku důvěry pro děti ještě vysílání pro dospělé v pořadu Atrium. Stejně jako Vy, i mnozí další posluchači mají co říci k danému tématu – pro Vás i pro ně nabízíme tento vysílací prostor, moderátorka Romana Růžičková i psycholožka Barbora Downes zůstávají ve studiu (zatím z technických důvodů jen na e-mailu atrium@rozhlas.cz. Pořad začíná ve 21.15 na internetovém a digitálním vysílání Rádia Junior (např. na www.radiojunior.cz) a je zde místo právě pro takové připomínky a doplnění. Pokud to půjde, vezmeme z toho to dobré do dalšího vysílání pro děti. Moc Vám děkuji za pochopení a přeji hezký večer.