Jazz doprovází poezii, poezie doprovází jazz. Milostné básně českých poetů, ve kterých prší. Připravil a komentář čte Petr Adámek. Hraje Miles Davis s doprovodnou skupinou. Režie Petr Mančal.
Účinkují Radek Valenta, Zdeněk Velen, Petr Stach, Lukáš Král, Tomáš Karger a Marek Holý.
Natočeno 2015 (?). Premiéra (?) 10. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:45 h.; 44 min) v cyklu Jazzový podvečer.
Přemysl Hnilička
(reakce na probíhající debatu o cyklu Hrdinové s otazníkem)
Nutno předsadit; celoroční cyklus Hrdina.cz má u mne jednoznačné plus. Ať už jde o seriál Hrdinové z barikád, drobné cykly i Páteční večery Pavla Hlavatého nebo dramatické opusy (jen škoda té rozmíšky rozhlasu a Pavla Kohouta, Ecce Constantia mohla být pěkná rozhlasová věc).
HRDINOVÉ S OTAZNÍKEM
Prvotní idea (zobrazit diskutabilní osobnosti, hrdiny se škraloupem nebo zbabělce z dobrých důvodů) je samozřejmě respektabilní a nemám proti ní ničeho; pravým peklem je však zpracování. První chybou je délka rozhlasových her (odmítám používat výraz „hraný dokument“); ano, v deseti minutách opravdu nejde pojmout celou šíři (a PŘEDEVŠÍM hloubku) osudů a nutně musejí vznikat hybridy s uřezanými končetinami. (Osobně bych Hrdiny s otazníkem viděl raději jako jednotlivé Páteční večery s pořádným časovým zázemím.)
Protože rozhlas nemůže za dobu, nebudu mu vytýkat hlasování o tom, kdo je či není hrdina (byť trocha citlivosti by neškodila, otázka „Stálo hrdinství Krále Šumavy za utrpení jeho rodiny?“ je hloupá až bučí, neboť připouští bolševické vidění problému: za osud rodiny je vinen převaděč, nikoli režim, který uzavřel hranice a střílí po vlastních lidech). Co mu však vytýkat budu a musím, je klíč k vybírání hostů do diskusí o „hrdinech s otazníkem“ a jejich „vytěžování“. Pokud pozvu do diskuse o Emilu Háchovi historika Pasáka, který má nastudováno a bolševika Skálu, který omílá slavnou lež o tom, že ČSR mohl v roce 1938 zachránit SSSR, pak nejde o názorový pluralismus ve smyslu veřejnoprávnosti, ale chaos ve smyslu „deset minut židi, deset minut Hitler“. Ještě hůř to v debatě o Svobodovi; pominu-li, že samotná desetiminutová hra je víceméně pohádkou (domnívám se společně s historikem Kaplanem, že generál Svoboda byl nastrčenou pátou kolonou již před Únorem 48), nechávají historik Oldřich Tůma i redaktor naprosto bez korekce hovořit místopředsedu Společnosti Ludvíka Svobody Jiřího Stanislava, který toho beze zbytku využívá a lakuje Svobodu na růžovo; k tomu ještě připočtěme, že diskuse skončila těsně předtím, než stačilo zaznít cokoli o ostudné Svobodově úloze po roce 1968, kdy se nechal tento hrdina od Buzuluku vystavovat jako preclík ve výloze socialismu. (more…)
Hlavní host: výtvarník, básník a prozaik Viktor Špaček.
Natočeno 2015. Premiéra 10. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h.; 45 min).
Sabina Vrbková. Brno láká turisty na tři atrakce. Hrad Špilberk, vilu Tugendhat a brněnské podzemí. To vyniká i kostnicí, která je po pařížských katakombách největší v Evropě. Přitom před několika desítkami let věděli Brňané o podzemí jenom z legend. Hrozilo, že zanikne, aniž by ho pořádně někdo viděl na vlastní oči. To, že byla složitá síť sklepů a chodeb zachráněna, je vlastně zásluha jediného člověka – a tím je Aleš Svoboda.
Natočeno 2015. Premiéra 11. 10. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 40 min). Repríza 6. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.
Lit.: Vrbková, Sabina: Brněnské podzemí od Aleše Svobody. In web ČRo 2 Praha, říjen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Brněnské podzemí znali Brňané řadu desetiletí jenom z legend, které se vyprávějí dětem. O skutečný průzkum podzemí nikdo neměl vážný zájem. Dokud v propadu země pod tramvajovou zastávkou nezmizela žena.
„V dětství jsem podobně jako každý Brňan slýchal různé legendy o tom, že Brno je prošpikováno tajnými únikovými chodbami z hradu Špilberk. Chtěl jsem se tam dostat. Nalézt vchod do podzemí, to byla naše oblíbená klukovská hra“, říká Robert Janás, 42letý kunsthistorik z Brna.
Podobné zážitky má většina Brňanů mužského pohlaví, kterým je víc než 40. Na to, jak to v podzemí opravdu vypadá, si Robert Janás musel počkat až do svých 38 let, kdy byl podzemní labyrint odhalen veřejnosti. Tomuto odhalení předcházela řada dramatických událostí.
Městská legenda ožila. Bohužel
Brněnské podzemí znali Brňané řadu desetiletí jenom z legend, které vyprávěli svým dětem. O skutečný průzkum podzemí nikdo neměl vážný zájem. Nebyl důvod. Situace se změnila v roce 1976, kdy se složitá síť sklepů a podzemních chodeb, existujících pod Brnem už od středověku, začala bortit.
Na tramvajové zastávce v Pekařské ulici se zčistajasna protrhla zem. Ženu, čekající na zastávce, strhl do hlubin proud vody z prasklého potrubí, zmohutnělý v řečišti podzemních chodeb. Její tělo záchranáři nenašli. Veřejnost byla znepokojená. Mezi lidmi kolovaly hrůzostrašné historky. Nikdo nevěděl, kde se země propadne příště.
Zalít betonem!
Aby město veřejnost uklidnilo, rozhodlo se prozkoumat a staticky zajistit podzemí. Úkolem byl pověřen Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů, kde byl tehdy jako elév zaměstnán mladý stavební inženýr Aleš Svoboda.
Jeho úkolem bylo brněnské podzemí nejprve zmapovat a potom zazdít. Aby neohrožovalo statiku budov nad zemí a nemohli se do něj propadnout další lidé.
Z ničitele zachráncem
Mladý stavební inženýr, vzdělaný v architektuře, to ale nedokázal přenést přes srdce. Když viděl nádherné cihlové klenby, odolávající zubu času po staletí, nedokázal je prostě jen tak nechat zalít betonem.
Začal podzemí propagovat. Napřed pomocí novinářů, pro které bylo tajuplné podzemí atraktivní téma, později prostřednictvím veřejných přednášek i vlastních knih. Mravenčí pílí se mu podařilo na svou stranu získat nejen novináře, ale i památkáře a odbornou veřejnost.
Unikátní komplex
Za podzemí začalo díky Aleši Svobodovi bojovat několik občanských sdružení. Tisíce Brňanů podepsalo petice, a tak mohl být v roce 2011 pro veřejnost slavnostně otevřen podzemní labyrint pod Zelným trhem a o rok později kostnice pod kostelem svatého Jakuba, po pařížských katakombách největší v Evropě.
To, že město podzemí nezalilo betonem, ale investovalo stovky milionů do jeho rekonstrukce a zpřístupnění veřejnosti, je vlastně zásluha jediného člověka. Aleše Svobody. Sabinu Vrbkovou zaujala jeho odvaha a neústupnost natolik, že se rozhodla natočit o něm dokument.
Marek Šindelka. Povídka o nutnosti změny a obtížnosti rozchodu. Pro rozhlas upravil Jan Sulovský. Režie Tomáš Soldán.
Účinkují Lenka Kočišová, Jan Ťoupalík a Anna Stropnická.
Připravil ČRo Olomouc v roce 2015. Premiéra 10. 10. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 29 min).
Lit.: anonym: Marek Šindelka: Kopie. In web ČRo 2 Praha, říjen 2015 (anotace). – Cit.: Povídka ze sbírky Mapa Anny je působivou analýzou destrukce jednoho milostného vztahu. Matěj a Andrea se rozcházejí, když jejich vztah vychládá, přičemž závislost Matěje na Anně je mnohem silnější.
Ona je schopna si s ním rafinovaně pohrávat a mezitím hledat vztah, který jí bude vyhovovat mnohem víc. Povídka má působivou atmosféru znásobenou prostředním, v němž se odehrává.
Nelibé psaní Pii Juulové. Literární pásmo věnované dánské spisovatelce. Z vlastních překladů připravila Helena Březinová. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkují Ilona Svobodová, Kateřina Fixová, Martina Delišová a Petr Halíček.
Natočeno 2015. Premiéra 11. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 52 min) v cyklu Schůzky s literaturou.
Lit.: anonym: Nové příbory, myši a upovídaní strejci. Nelibé psaní Pii Juulové. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2015 (článek). – Cit.: Piu Juulovou (nar. 1962) staví kritika v Dánsku už léta na literární parnas, její dílo přitom co do rozsahu není nijak obsáhlé. Je autorkou osmi básnických a dvou povídkových sbírek, napsala dva romány. V lyrice i v próze Juulová rafinovaně rytmizovaným jazykem útočí na naše smysly a emoce i na čtenářovu představu o sobě samém.
Texty jsou to zneklidňující, zadírají se pod kůži, v jejím psaní totiž nic není laciné, za slovy tušíme osobní zkušenost. Každá věta je malá perla, ale nikdy nevíme, kdy nás spisovatelka vyvede z míry, ledově zpraží nebo rozesměje.
Jak říká autorka pořadu Helena Březinová, čtenář většinou nedostane to, čemu říkáme srozumitelný příběh, daleko spíše se setkáváme s postavami, které nerozumějí ani sami sobě, jak by tedy mohly účinkovat v příbězích směřujících k logickému vyústění? Čtenářská očekávání Juulová zklamává programově, její texty jsou otevřené, čtenář do nich musí vstoupit a nedořečené významy si doplnit sám. Tím vším autorka jistý druh čtenáře láká a přitahuje, jiný druh odrazuje. Pia Juulová obdržela řadu prestižních ocenění, je členkou Dánské akademie a od státu pobírá doživotní umělecké stipendium.
Emanuel Frynta (+ 11. 10. 1975) očima přítele. Osobní portrét s překvapivými rysy připravil Václav Vokolek. Režijní spolupráce Alena Zemančíková.
Natočeno 2015. Premiéra 10. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h.; 14 min).
Literárně-hudební pásmo o přátelství a nepřátelství výtvarníka Jindřicha Štyrského a básníka Vítězslava Nezvala. Připravil Petr Adámek. Režie Vít Vencl.
Účinkují Martin Myšička, Petr Jeništa a Jiří Schwarz.
Natočeno 2015. Premiéra 11. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.; 59 min) v cyklu Souzvuk. Repríza 29. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Erhart, Gustav: Tragický osud Jindřicha Štyrského (in margine současné výstavy v Domě U Kamenného zvonu) 30. května – 9. září 2007. In web ČRo 3 Vltava, 29. 6. 2007 (recenze knihy). – Cit.: A zabrán v četbu až do kuropění / kdy přejdou střechy v nachovější lesk / Opilý spáči sladké probuzení! / liješ svůj osud zabije tě blesk!
Tyto uhrančivé verše napsal Vítězslav Nezval roku 1928. Jsou z delší básně věnované malíři Jindřichu Štyrskému, který zemřel necelých patnáct let po jejich otištění. Básník Hry v kostky jakoby jimi až jasnozřivě anticipoval budoucí tragický osud tehdejšího svého přítele, a zároveň jedinečně vystihl tajuplné zásvětní vanutí nebezpečně svůdné anihilace, kterou je celé jeho dílo plně prostoupeno.
Ano. Chmurné fátum smrti poznamenává Štyrského nedlouhý život zvláštním, téměř magickým stigmatem, pečetí na jejímž límci je vyryta pulsující krása a na reversu smrt – chladná a přesná jako algebra. (more…)
Jan Zahradníček. Báseň. Na druhou neděli v roce.
Recituje Igor Dostálek.
Natočeno 2004. Premiéra 2. 1. 2005 (Rádio Proglas) v cyklu Střípek poezie. Repríza 8. 1. 2006, 11. 1. 2009 (Rádio Proglas, 13:15 h), 8. 1. 2012, 12. 1. 2014 (Rádio Proglas, 12:38 h) v cyklu Střípek poezie.
Pozn.: Střípek poezie – poetické slovo je nedílnou součástí polední Hudební siesty v sobotu a neděli.
Jan Zahradníček. Ze sbírek Rouška Veroničina a Stará země vybral a úvod napsal Petr Veselý. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Vladimír Hauser a Martin Sláma.
Nastudovalo Brno v roce 2015. Premiéra 10. 10. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 15 min) v cyklu Svět poezie. Repríza 18. 10. 2020 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie.
Powered by WordPress