Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Imre Kertész. Z meditativních záznamů maďarského nositele Nobelovy ceny za literaturu vybral Jan Němec. Režie Lukáš Kopecký.

Čte František Derfler.

Nastudovalo Brno v roce 2015. Premiéra 1. – 5. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 5 x 15 min) v cyklu Psáno kurzívou.

Lit.: anonym: Imre Kertész: Někdo jiný. Kronika proměny (1/5). In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (anotace). – Cit.: Kdo vlastně jsem? Tak se ptá ve svých deníkových záznamech maďarský nositel Nobelovy ceny Imre Kertész – a odpovídá si už názvem knížky: Někdo jiný. A podtitul – Kronika proměny – ještě přesněji charakterizuje tyto neobvyklé meditativní texty.

Richard Glazar.  Četba na pokračování z knihy českého vězně vyhlazovacího tábora Treblinka, kterému se odsud jako jednomu z mála podařilo utéci. Připravil Petr Balajka. Režie Vít Vencl.

Účinkuje Ivan Řezáč.

Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 1. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 27 min) v cyklu Hrdina.cz . Premiéra 12. dílu 16. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 1. dílu 26. 7. 2023 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Lit.: anonym: Richard Glazar: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky (1/12). In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Dnes již klasické dílo memoárové literatury zachycuje hrůzy nacistické genocidy Židů. Příběh vzpoury a útěku z vyhlazovacího tábora Treblinka sepsal Richard Glazar hned po válce, v roce 1945. Knihu se mu nepodařilo vydat a poprvé vyšla až v německém překladu roku 1992 (česky 1994). 

Pro čtenáře jsou tyto paměti dokumentem, před nímž bledne každá románová fikce: autor jako ojedinělý svědek pekla vyhlazovacích táborů zachytil lidské dispozice ke zlu, ale i věčnou touhu člověka po svobodě. 

Richard Glazar (1920-1997) původem z Prahy a Kolína dospíval na sklonku 30. let a jelikož z rasových důvodů nemohl studovat, pracoval jako dělník. V září 1942 byl deportován do Terezína a měsíc poté na východ. Ocitl se ve vyhlazovacím koncentračním táboře ve středním Polsku a náhodou byl vybrán do pracovního komanda na třídění šatů. Díky nezlomné víře v nutnost vydat svědectví a díky solidaritě mezi vězni se v táboře rozvinula ilegální činnost. 

2. srpna 1943 propuklo dlouho připravované povstání, jehož se zúčastnilo také šest českých a slovenských Židů. Dvěma z nich – Richardu Glazarovi a Karlu Ungerovi – se podařilo z Treblinky uprchnout. Shodou šťastných náhod se oba dostali od polské řeky Bug až do německého Mannheimu, kde s novou identitou získali práci v místní kovárně a pracovali až do osvobození americkou armádou. 

Glazar po válce vystudoval ekonomii, cizí jazyky, pracoval v zahraničním obchodu, ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a nakonec v ČSAV. 

V šedesátých letech svědčil v düsseldorfském procesu proti bývalým věznitelům z Treblinky a své svědectví vydal i v Lanzmannově filmu Šoa. Po sovětské okupaci v roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde trvale žil až do poloviny 90. let. V říjnu 1997 obdržel od českého prezidenta řád TGM. Na sklonku roku 1997, po smrti své ženy tento statečný muž, který byl smrti tolikrát nablízku, aby z ní měl strach, odešel dobrovolně ze života. 

Goncalo M. Tavares. Četba na pokračování z prózy současného portugalského spisovatele. Překlad Martina Čáslavská. Připravila Eva Willigová.

Účinkují Jiří Hromada a Michal Pavlata.

Natočeno 2015. Premiéra 1. – 4. a 8. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 5 x 19 min)  v cyklu Kabinet.

Lit.: anonym: Goncalo M. Tavares: Pan Kraus a politika (1/5). In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Přestože se portugalský spisovatel Gonçalo M.Tavares narodil roku 1970 v někdejší portugalské kolonii Angole, žije a pracuje v Lisabonu. Na sto šedesát překladů z jeho knih v třiceti šesti zemích z něj v současnosti činí nejvyhledávanějšího představitele střední generace kosmopolitních autorů. 

Přízeň čtenářů si Tavares získává díky svému literárnímu stylu. Sám o něm říká:“Vždycky usiluji o jazyk čistý, téměř biblický. Jestliže se mi na jeden popis nabízejí dvě slova, zvolím pokaždé to prostší. V tomhle ohledu jsme hodně konzervativní.“ K autorovu propracovaně jednoduchému, neokázalému stylu nutno doplnit, že výstižnost sdělení se kloubí s jeho strohostí, která přechází až do aforistické úsečnosti. 

Tavaresovu pomyslnou Čtvrť obývají významní a výjimeční světoví spisovatelé – poznáme je už podle názvů kapitol. Pan Kraus je kavárenský glosátor politiky, pan Brecht je dramatik a moralista, pan Valéry je básník a logik. Pan Kraus je hrdinou knihy, který píše fejetony o neschopnosti, hlouposti a omezenosti Šéfa a jeho dvou podlézavých podržtašek. Pan Brecht přichází vyprávět své historky do téměř prázdného sálu – a když skončí, sál je tak nabitý lidmi, že Pan Brecht neví, jak se dostat ven. Pan Valéry má svoji básnickou logiku paradoxu, která je nakonec – navzdory reálným příčinám a následkům – tím nejpravdivějším odrazem reality.