Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

18. 6. 2015

Klaunovy názory 1/10 (2015)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 22:39

Heinrich Böll. Četba na pokračování. Připravil Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký.

Nastudovalo Brno v roce 2015: Premiéra srpen 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Němec, Ludvík: Klaunovy názory. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 18 (článek). – Cit.:  Hans Schnier, 27 let, svobodný, bezdětný, „žádné církvi nepoplatný“, má problém. Přesněji: problémy. A  to jak existenčního, tak existenciálního druhu. Jeho umělecká kariéra klauna je ve vážné krizi, zbývá mu všehovšudy poslední marka – a přišel o Marii, jedinou ženu, kterou je schopen milovat. Marie od něj odešla, podle Schniera mu byla spíše odlouděna, ba téměř unesena svými katolickými přáteli, aby začala jiný, méně hříšný vztah, vtah „s  perspektivou“. A  zoufalý (a  rozlobený) klaun se o  ni rozhodne bojovat. Telefonicky: se všemi, kteří mu jeho lásku odloudili. Že u stejných lidí současně žebrá o peníze, on, synek z bohaté uhlobaronské rodiny, aby si nakonec protestní kariéru žebráka skutečně zvolil, je jedním ze smutných paradoxů tohoto slavného románu.

„Dávno jsem už přestal s  kýmkoli mluvit o  penězích nebo o  umění. Kde se ty dvě věci setkají, tam něco nehraje: umění bývá bud přepláceno, nebo nezaplaceno. Jednou jsem viděl v jednom anglickém putovním cirkuse klauna, který uměl řemeslně dvacetkrát a umělecky desetkrát tolik co já, a nevydělával za večer ani deset marek: jmenoval se James Ellis, byl už k padesáti, a když jsem ho pozval na večeři – měli jsme omeletu se šunkou, salát a jablečnou paštiku – udělalo se mu zle: deset let toho už tolik najednou nesnědl. Od té doby, co jsem poznal Jamese, nemluvím už o penězích a o umění. Beru to, jak to leží a běží, a počítám se stokou.“ (more…)

Motýlek 1/15 (2015)

Filed under: Četba na pokračování,Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 22:30

Henri Charriére. Četba na pokračování. Příběh muže, který se nikdy nevzdal. Překlad Sergej Machonin. Připravila Eva Lenartová. Hudební spolupráce Nikos Engonidis. Režie Tomáš Soldán.

Čte Norbert Lichý.

Nastudoval ČRo Ostrava a ČRo Olomouc, červenec 2015. Premiéra 1. dílu 10. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Vydal Radioservis v roce 2015 (1 CD MP3, 6 hod. 32 min.; CR0763-2, EAN  8590236076327).

Lit.: Lenartová, Eva: Henri Charrièr: Motýlek. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 11 (článek). – Cit.:  „Obžalovaný, jelikož porotci odpověděli ,ano‘ na všechny otázky kromě jediné, zda šlo o  čin úmyslný, odsuzujete se k  trestu nucených prací na doživotí.“

Když před časem v  jednom z  rozhovorů dostal ostravský herec Norbert Lichý otázku, co rozhlasového by rád „udělal“, řekl, že Motýlka. Tedy četbu z proslulé autobiografické knihy Henriho Charrièra. Nebývá to obvyklé, ale v tomto případě se Norbertu Lichému přání vyplnilo.

A tak zatímco jeho herečtí kolegové mají prázdniny, Norbert Lichý tráví dny zavřený v  potemnělém studiu, kde na sebe u rozhlasového mikrofonu bere identitu jednoho z nejslavnějších trestanců euroamerické moderní civilizace.

Pro jistotu přece jen připomeňme, že Henry Charrièr byl 26. října roku 1931 odsouzen za vraždu k  nuceným pracím na Ďábelských ostrovech Francouzské Guyany, měl tedy zbytek svého žití strávit ve věznici, kde řada galejníků nepřežila ani první rok trestu. Sami vězni říkali tomu místu suchá gilotina. Henry Charrièr se narodil v roce 1906 v Ardèche. Jeho rodiče byli učitelé a Charrièr prožíval až do svých jedenácti let šťastné dětství. Pak ale přišel o milovanou matku a záhy se stal dítětem, jež otec jen obtížně zvládal. Dal proto syna k  námořnictvu. Henry však skončil v  kárné jednotce na Korsice, odkud se vrátil jako skutečný darebák. Armádu musel opustit a od té doby bylo jeho světem pařížské podsvětí. Rozsudek, který jej zanedlouho poslal na galeje, považoval Charrièr za nespravedlivý a proces za zmanipulovaný. Cítil se nevinným. Pravda je, že i policisté, vyšetřující tehdy případ smrtelného zranění jednoho z členů pařížské galérky, považovali trest za příliš krutý. A  to, co vězně čekalo, se skutečně blížilo peklu. (more…)

Ciemności kryją ziemię (Temnota kryje zemi, 1980)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 15:39

Jerzy Andrzejewski. Rozhlasová dramatizace Anna Sudlitz. Zvuková realizace Alina Langiewicz. Režie Zdzisław Dąbrowski.

Osoby a obsazení: vypravěč (Zbigniew Zapasiewicz), Rodrigo de Castro (Paweł Wawrzecki), Lorenzo de Montesa (Krzysztof Wakuliński), bratr Diego Manente, dominikán (Marek Kondrat), bratr Mateo Dara, dominikán (Tomasz Zaliwski), kanovník (Józef Duriasz), velký inkvizitor Tomas Torquemada (Gustaw Holoubek), Manuel De Hojeda (Tomasz Marzecki), posel ze Saragossy (Eugeniusz Robaczewski), Blasco de la Cuesta, převor řádu dominikánů (Włodzimierz Bednarski), don Carlos de Sigura, kapitán gardy Velkého inkvizitora (Gustaw Lutkiewicz), bratr Alvaro, dominikán (Marek Obertyn), bratr Pedro (Piotr Krasicki). Dále účinkují Maciej Borniński, Czesław Lasota, Maciej Staszewski.

Natočeno 1980. Premiéra 7. 1. 1981 (72 min.).

Psi z romské osady (2015)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 13:47

Vojtěch Berger. Reportáž.

Natočeno 2015.

Pozn.: 2. místo v jarní části přehlídky Report 2015.

Nekropolis (2013)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 13:42

 Marek Nowakowski. Rozhlasová hra. Úprava a režie Waldemar Modestowicz. Zvukový mistr Maciej Kubera. Hudba Tomasz Obertyn.

Osoby a obsazení: vypravěč (Olgierd Łukaszewicz), mladík (Paweł Ciołkosz), 1. hlas – Międzyrzecki / Sokorski (Adam Ferency), 2. hlas – Szpotański / Milczewski (Łukasz Lewandowski), 3. hlas – Ratoń / Hłasko (Marcin Bosak), 4. hlas – Brycht / Wojdowski (Grzegorz Damięcki), 5. hlas – Andrzejewski / Ważyk (Henryk Talar), 6. hlas – Stryjkowski (Zdzisław Wardejn), 7. hlas – Grochowiak / Woroszylski (Jarosław Gajewski), 8. hlas – Mach (Leon Charewicz).

Natočeno 2013. Premiéra 14. 12. 2013 (Program 1, 17:08 h).

Lit.: anonym: O Warszawie jakiej już nie ma. In Polskie Radio – Program 1, 11. 12. 2013 (anotace). – Cit.: Zapraszamy na słuchowisko według wydanych w zbiorze „Nekropolis“ felietonów Marka Nowakowskiego. (…) W słuchowisku Nekropolis „zobaczymy“ w radiu sugestywny obraz dawnej Warszawy oczami jej największego, obok Tyrmanda, literackiego piewcy, Marka Nowakowskiego.

 

 

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Dvě (až čtyři) variace na jedno zmizení

Filed under: Historie rozhlasových her — Premek @ 13:26

Přemysl Hnilička

 (vyšlo v Týdeníku Rozhlas 24/2015)

Po Srpnu 1968 nebylo mnoho témat, která by mohl ambiciózní rozhlasový dramaturg otevírat – navíc byl-li v hledáčku svých nových normalizačních nadřízených. Tento problém tehdy řešilo mnoho tvůrčích lidí, včetně brněnského dramaturga Karla Tachovského.

Ten nebyl u nových rozhlasových šéfů příliš dobře zapsán: během své práce v brněnském studiu dokázal kolem sebe nashromáždit velké množství autorů, kteří se často původně nevěnovali dramatické tvorbě, pod jeho vedením však vytvořili pozoruhodné texty – ať už šlo o Antonína Přidala (Všechny moje hlasy, Sudičky) nebo Miloše Rejnuše, který napsal celou sérii textů ovlivněných atentátem na J. F. Kennedyho (UrHamlet, Děsně moc práce), Ludvíka Kunderu (Zvědavost, Naprosto lhostejné, Bezpodmínečný horizont, Večer všech dnů, Dva ve vánici)… Sám Tachovský pak napsal několik rozhlasových her, o jejichž protitotalitním vyznění nemohlo být sporu (Kudy bloudí Odysseus, Upoutaný Prometheus, Chatrná paměť pana Z.). Jaký div, že musel počátkem sedmdesátých let našlapovat velmi opatrně.

Tachovský se tehdy pokusil o pozoruhodný experiment; mezi „své“ autory rozeslal v podstatě banální námět: : v rozhlasové pátrací relaci je zveřejněna výzva k pátrání po jisté staré paní, šestapadesátileté Marii Pokorné, která se ztratila ze svého bytu a její rodina po ní pátrá. Jak toto nenápadné hlášení rozvinout v dramatický příběh, nechal Tachovský plně na autorech.

Osloveni byli Antonín Přidal, Ludvík Kundera, Zdeněk Rotrekl, Jaroslav Střítecký či Věra Podhorná (jeden z pseudonymů Věry Hormanové, známé také jako Květa Legátová). Většina z nich texty skutečně odevzdala, projekt však na několik let zmizel z realizačního plánu; snad tu bylo příliš „podezřelých“ jmen, Tachovský musel navíc v roce 1970 z rozhlasu odejít. Nadále s ním však spolupracoval: v letech 1970-1971 byl natočen cyklus Vraždy z archivu, v němž Tachovský (ovšem pod pseudonymem Karel Kalenda) oživil staré kriminální případy z Brna 19. století…

K „variacím na jedno zmizení“ se vrátil až v roce 1971 dramaturg Jaromír Ptáček. Došlo však k výraznému zeštíhlení textů: nerealizovala se Stará žena Zdeňka Rotrekla ani Malé smutné štronzo Ludvíka Kundery. Do rozhlasového studia se dostaly jen dvě dramatické hříčky: Spolužačky (Věra Podhorná) a Jmenovaná Marie Pokorná (Jaroslav Střítecký).

Oba autoři k námětu přistoupili víceméně podobně: za náhlým zmizením staré paní Pokorné stojí v podstatě banální důvod: důchodkyně starající se jen o vnoučata a bez vlastních koníčků či zájmů náhle začne hledat nový smysl života (v příběhu Věry Podhorné tento proces spustí návštěva filmu Světáci). Obě hry byly nakonec realizovány pod názvem Dvě variace na jedno zmizení a herecké příležitosti tu dostali Jana Janovská, Josef Husník, Milan Vágner, Karel Kabíček, Miroslav Středa, Zdena Herfortová či Jana Ebertová. Režijně hry zpracoval Jan Tůma. (more…)

Janek z hory (1994)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:32

Jan Tůma. Pohádka. Kde není odvaha a dobré srdce, tam ani kouzelný javor nepomůže. Hudba Petr Ulrych. Text písní Jan Tůma. Zvukový mistr Josef Daněk. Dramaturgie Alena Blažejovská. Divadelní režie Zoja Mikotová. Rozhlasová režie Zdeněk Kozák.

Osoby a obsazení: Janek z Hory (Jan Bidlas), Krása z růže květ (Klára Sochorová), vítr (Monika Dudková), javor, hospodský, muzikant (Tomáš Matonoha), dobrý duch, děvče (Petra Zvonařová), král, chasník (Vladan Tomeček), děvče, husa (Natálie Drabiščáková), muzikantka, děvče, husa (Lucie Finková), děvče, husa (Lucie Hostačná), děvče, husa (Andrea Traganová), 1. princ, chasník (Patrik Bořecký), 2. princ, chasník (Filip Richtermoc), 3. princ, chasník (Martin Trnavský), muzikant – housle (David Kaloč).

Nastudovalo Brno v roce 1994. Repríza 5. 7. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.).

Lit.: Hložková, Hana: Janek z hory. ČRo Brno, červen 2015 (promo text). – Cit.: Dobromyslný pastevec ovcí Janek z hory by se chtěl oženit, ale děvčatům ze vsi se nezdá dost dobrý a tropí si z něj leda žerty. Svoje trápení si nechává pro sebe do té doby, dokud k němu nepromluví javorové dřevo, které zachránil před řáděním větru severáku. Dřevo mu poradí, aby z něj vyrobil housle a šel nevěstu hledat do světa. Aby získal takovou, která ho bude mít ráda, musí se Janek z pohádkové balady Jana Tůmy utkat nejen s lidskou pošetilostí, ale i s nástrahami, které mu připravuje záludný vítr.

Inscenace Janek z hory vznikla na půdě divadelní fakulty JAMU v režii Zoji Mikotové. Tehdejší studenti činoherního herectví se v ní paradoxně představili v pěveckých partech a to nejen sborových, ale i sólových. V rozhlasové inscenaci je právě proto dominujícím prvkem hudba Petra Ulrycha, prostřednictvím které herci vypráví folklórní příběh o pastevci a princezně s půvabným jménem Krása z růže květ.

Kabaret v éteru – Komediomat (2015)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:27

Druhé rozhlasové vydání improvizačního pořadu skupiny Komediomat. Výběr toho nejlepšího ze zábavné improvizační show, odehrávající se v přítomnosti publika v brněnském rozhlasovém studiu.  Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Ladislav Cmíral.

Účinkují Marcela Máchová, Roman Blumaier, Alexandr Stankov, Barbora Vyskočilová, Ondřej Klíč (kytara), Jan Kyncl (saxofon, flétna), Michal Chovanec (bicí nástroje), Štěpán Švestka (violoncello), Marek Švestka (akordeon, kontrabas) a Ladislav Cmíral (moderace).

Nastudovalo Brno v roce 2015. Premiéra 25. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Pozn.: Volné pokračování pořadu Komediomat na rozhlasových vlnách.

Lit.: Hložková, Hana: Kabaret v éteru – Komediomat. ČRo Brno, červen 2015 (promo text). – Cit.: V netradičně komponovaném večeru nazvaném Kabaret v éteru, se tentokrát představí improvizační skupina, vystupující v pořadu nazvaném Komediomat. S tvorbou této skupiny se posluchači Českého rozhlasu mohli setkat už v roce 2013, kdy byla v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace uvedena zábavná show nazvaná: Komediomat na rozhlasových vlnách.

Ačkoliv se skupina věnuje zejména jevištnímu vystupování, v brněnském studiu vytvořila verzi, cíleně zaměřenou na rozhlasové publikum. V éteru díky tomu zazní výběr toho nejlepšího, co vzniklo ve dvou večerech, odehrávajících se v přítomnosti publika ve studiu č. 7 na Beethovenově ulici v Brně, kde rozhlas sídlí.

Konkrétní improvizační způsob, kterému se tato skupina věnuje, vychází z principu krátkého časového úseku, v němž musí být odehrána zadaná scénka. Typ hry a její zadání určuje konferenciér, jde tedy o řízenou improvizaci, do které však může zasahovat publikum. Diváci ve studiu tak pomáhali při zadávání úkolů, které se účinkující dozvídali těsně před výstupem. Díky tomu je ze záznamu možné slyšet autentické reakce obou stran. Z pestré palety disciplín a žánrů, které se aktérům podařilo slovy, zvuky a zpěvem ovládnout, jmenujme např. hříčky: řeknu ti to bajkou, odborník ve studiu, melodram, reklama do rádia, překlad rozhovoru, reportáž z terénu a hudební žánry. (more…)

O Válce s Mloky (1936)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 10:55

Karel Čapek. Přednáška.Čapek, Karel - O Válce s Mloky (1936)

Natočeno 1936. Premiéra 29. 3. 1936.

Pozn.: Úryvek z tohoto textu byl použit jako prolog rozhlasové inscenace Válka s Mloky (1958, režie Jiří Horčička).

Plná moc pro Josefa Topola a Jana Třísku (1965)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 8:35

Rozhlasové odpoledne, jak si je v roce 1965 vymysleli a jak jím společně provázeli dramatik a herec – Josef Topol a Jan Tříska. Použitá hudba Adam Michna z Otradovic, Emil František Burian, americké lidové písně a anonymní madrigaly. Použité texty Anton Pavlovič Čechov, Jakub Deml a Ladislav Landa.

Spoluúčinkuje Otomar Krejča.

Natočeno 1965. Premiéra 26. 12. 1965 (Československo I, 14:00 h.). Obnovená premiéra 18. 7. 2015 (web ČRo 3 Vltava) u příležitosti úmrtí Josefa Topola.

Lit.: anonym: Josef Topol ve vysílání Vltavy. In web ČRo 3 Vlava, 17. 6. 2015 (anotace). – Cit.: V pondělí 15. června zemřel ve věku osmdesáti let dramatik, básník, překladatel a esejista Josef Topol. Výjimečná osobnost, vzpírající se se svým dílem povrchním a snadným zařazením; tvůrce s darem nádherného jazyka a schopností přiblížit se neokázalými prostředky živé podstatě věcí.

Divadelní dráhu začal v roce 1953 jako lektor v Divadle E. F. Buriana, následně jej režisér Otomar Krejča a dramaturg Karel Kraus vyzvali k autorské spolupráci pro Národní divadlo. V roce 1965 stál Topol právě s Krejčou a Krausem u zrodu Divadla za branou, pro něž napsal mimo jiné hry Slavík k večeři a Hodina lásky. O sedm let později režim zakázal premiéru jeho hry Dvě noci s dívkou a divadlo zrušil. Po podpisu Charty 77 pak byla Josefu Topolovi znemožněna další tvůrčí práce a jeho dílo nesmělo vycházet ani být uváděno. Na divadelní scénu se tak jako autor vrátil těsně před revolucí inscenací hry Hlasy ptáků v Divadle na Vinohradech, která se stala jeho poslední divadelní prací.

(…) Rozhlasové odpoledne, jak si je v roce 1965 vymysleli a jak jím společně provázeli dramatik a herec, jinak přátelé. Do studia pozvali též Otomara Krejču. Z hudebního archivu si vybrali madrigaly a americké lidové písně, Adama Michnu z Otradovic a E. F. Buriana; z knihovny A. P. Čechova, Jakuba Demla a básně z rukopisu sedmnáctiletého Ladislava Landy. Navíc si zajeli do Poříčí nad Sázavou, kde zastihli několik lidí, které běžně nepotkáváme. (…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress