Slawomir Kupczak. Pozoruhodná kompozice současného polského skladatele nořící se do zvláštností všedních dní. Připravil Michal Rataj.
Natočeno v roce 2015. Premiéra 6. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 30 min) v cyklu Radioateliér.
4. 3. 2015
Páteční večer – Dával přednost kuklám před motýly… (2015)
Pokus o portrét spisovatele Jiřího Muchy ke stému výročí jeho narození. Připravil Jiří Kamen a filmový a literární historik Jan Lukeš.
Natočeno 2015. Premiéra 6. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min).
Obsah: Jiří Mucha, syn slavného otce, malíře Alfonse Muchy – dětství mezi Zbirohem, New Yorkem, Nice a s modelkami – Tramp a začínající spisovatel – Manžel skladatelky Vítězslavy Kaprálové a další podivné lásky – Válečným zpravodajem BBC – Studené slunce – politickým vězněm v 50. letech – Od Slovanské epopeje k Andy Warholovi, štamgast v newyorském hotelu Chelsea – Spisovatel, scénárista, dramatik, překladatel – „Pražské orgie“ v novele Philipa Rotha – život v Muchově domě na Hradčanském náměstí v české a americké literatuře – Dvojí agent? Hrdina? Největší play-boy „Východu“? Umělec čekající na spravedlivé hodnocení svého díla?
Lit.: -jk- (= Kamen, Jiří): Dával přednost kuklám před motýly… In web ČRo 3 Vltava, 5. 3. 2015 (článek). – Cit.: (…) „Můj drahý Jiříku, je mně tě líto, že nejsi mezi námi. Jaro se pomalu otevírá a s ním i naděje, že se zase uvidíme. Já pořád ještě marodím, ale pomocí sluníčka doufám, že i to přemůžu. Ode mne mnoho pozdravů všem našim známým. Ze srdce Tě pozdravuje – a jsem stále duchem s Tebou. Líbá Tě ze srdce, Alfons Tatíček“. Připsáno po straně: „Chraň se nachlazení!“
(Dopis Alfonse Muchy do Paříže Jiřímu Muchovi z roku 1939)
Jiří Mucha se narodil v rodině malíře a grafika Alfonse Muchy, což zásadně ovlivnilo jeho život. V dětství a mládí žil střídavě doma a v zahraničí: na Zbirohu, kde jeho otec dokončoval monumentální Slovanskou epopej, v New York, v Nice. Už během studií (medicína, dějiny umění, orientalistika), která nedokončil, začal publikovat novinové články například v Lidových novinách.
Během druhé světové války se žení ve Francii se skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou, rok po její smrti (1940) si bere skotskou skladatelku Geraldinu Thomsenovou. Působí jako válečný zpravodaj BBC na afrických, asijských a evropských frontách, po válce vydává knihu válečných reportáží Oheň proti ohni – v kontextu české žurnalistiky i literatury zcela ojedinělý počin.
Do Československa se vrátil v roce 1945. Na začátku padesátých let byl odsouzen za špionáž pro Američany. Ve vězení pracoval v uhelných a uranových dolech. Teprve v roce 1968 vyšlo Studené slunce, Muchův deník z vězení.
Po svém propuštění z vězení v roce 1955 se živí jako filmový scénárista, překladatel a spisovatel. Stará se o odkaz Alfonse Muchy, připravuje výstavy jeho výtvarných děl, monografii. Vydává román Pravděpodobná tvář, podle kterého píše s Janem Němcem filmový scénář. Film podle Pravděpodobné tváře nebyl natočen. Knihu uzavírá pasáž: „Kráčel dál dlouhou noční ulicí a pátral mezi vzpomínkami, zda by ve své někdejší podobě mohl objevit pravděpodobnou tvář dneška (… ) Jaké jsem měl naděje, které hrdiny? (…) Vzpomněl si na klauna, kterého kdysi viděl v cirku. Vyšel z manéže, chystal se pronést ohnivý projev, ale šlápl si na kabát a upadl. Vstal, znovu rozpřáhl ruce, ale zakopl o kbelík. Upadl přes natažený provaz, nastavenou nohu, přes vlastní klobouk. A lidé se smáli. Pravděpodobná tvář dnešního člověka anebo život klauna.“ V Němcových Démantech noci vystupuje i jako herec.
Cestuje po světě. Vydává knihy inspirované pobyty v cizině: Bílý a černý New York, Lloydova hlava, ve kterých vzpomíná i na svá setkání s Andy Warholem.
V knize Podivné lásky „rekonstruuje“ svůj příběh s Vítězslavou Kaprálovou. Ve svých literárních opusech stále (si) potvrzuje svou reportérskou průpravu a permanentní autobiografické zaujetí. Sám se stává předobrazem literárních postav. Jeho život, především jeho světoobčanství, vztahy s ženami, pověstné večírky v domě na Hradčanském náměstí a podezření, že se angažoval jako špión pro komunistický režim, nejspíše ovšem v duchu Greenova špióna z Našeho člověka v Havaně, inspirovalo vedle Josefa Nesvadby třeba i americké spisovatele Philipa Rotha nebo Arthura Millera.
Rozhlasový portrét Jiřího Muchy tvoří čtyři linie: především muchovské komentáře a úvahy literárního historika Jana Lukeše, pasáže z knihy Studené slunce, Muchovy vzpomínky na život s Alfonsem Muchou, hudba Vítězslavy Kaprálové a také Muchova rozhlasová stopa: úryvky z četby z knihy básníka Ivana Jelínka Jablko se kouše o přátelství s Jiřím Muchou a z dokumentu Zdeňka Boučka natočeného s Geraldinou Muchovou.
„Konám a myslím spoustu věcí, které bych asi nenapsal. K čemu? Ten, kdo vystavuje na veřejnost všechny své skryté povahové kazy, není ani tak upřímný, jako domýšlivý. Věří, že si může dovolit ukazovat se ve špatném světle.“ Podle Jana Lukeše je možná tento aforismus ze Studeného slunce šifrou celého Muchova života a díla.
Tsunami blues 1/13 (2015)
Markéta Pilátová. Četba na pokračování z románu současné české prozaičky, překladatelky a novinářky. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Dana Černá a Jiří Schwarz.
Natočeno 2015. Premiéra 1. dílu 6. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min). Repríza 4. dílu 16. 7. 2022 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Četba s hvězdičkou; 1. dílu 15. 10. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Pozn.: Mladou trumpetistku Karlu Klimentovou připravily ničivé vlny tsunami na Vánoce roku 2004 nejen o rodiče, ale také o schopnost hrát a komponovat hudbu. Něco jí ale přesto zůstalo: kubánský jazzman Lázaro Milo ji kromě blues naučil také svou rodnou španělštinu, díky níž se rozvrácená dívka ocitla „v péči“ charismatické profesorky Jenůfy Topinkové. Veteránka české hispanistiky v sobě nosí vlastní tajemství a odváží Karlu na nečekanou výpravu. Tsunami blues je kniha o ztrátě mládí a iluzí, o českých stopách na Kubě, ale i o cestě, která vede k novému životu. (anotace)
Lit.: anonym: Markéta Pilátová: Tsunami blues. In web ČRo 3 Vltava, 5. 3. 2015 (článek). – Cit.: (…) Spisovatelka, překladatelka a novinářka Markéta Pilátová (1973) vystudovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kde pak šest let působila jako odborná asistentka. Dva roky pracovala jako lektorka na katedře slavistiky ve španělské Granadě.
V roce 1997 odjela do Mexika na stáž, během níž překládala román mexické spisovatelky N. Lazo do češtiny a psala doktorskou práci z lingvistiky. Později procestovala jako novinářka řadu latinskoamerických zemí. Románová prvotina Markéty Pilátové s názvem Žluté oči vedou domů čerpá z autorčina pobytu v Brazílii, kde učila česky potomky českých emigrantů.
Dokonalá a blízká znalost prostředí inspirovala autorku k napsání sedmi povídek pro pořad Příběhy z konce světa z vltavského cyklu Pokračování za pět minut. Pro Český rozhlas Vltava napsala i povídku Dlužníci upíra, inspirovanou pobytem na Kubě, kam se dostala jako účastnice humanitární mise. V roce 2009 vyšel autorčin druhý román Má nejmilejší kniha, jemuž byl věnován rozhlasový pořad Schůzky s literaturou (2010).
Kubánské zkušenosti a kontakty posloužily jako inspirace při psaní třetího románu s názvem Tsunami blues (Torst 2014). Příběh je zasazen do současnosti, ale jeho kořeny spočívají hluboko ve 20. století: Mladá trumpetistka Karla přijde v roce 2004 v Thajsku kvůli vlnám tsunami o rodiče i o schopnost hrát a komponovat hudbu. Díky kubánskému emigrantovi Lázarovi se Karla naučí španělsky.
Znalost španělštiny jí pak umožní vyrazit se stárnoucí hispanistkou Jenůfou, jejíž život skrývá nejedno dávné tajemství, na dobrodružnou výpravu na Kubu. Cesta, jejímž cílem je podpora odpůrců totalitního režimu, se nevyvíjí dobře a na scénu vstupují mocné stíny minulosti…
Autorka osvědčila vynikající znalost každodenního kubánského života a dokázala vytvořit dobře promyšlenou zápletku s prvky špionážního románu.
Slovo o historii – Zahálka je nepřítel duše 1/2 (2015)
Benedictus Nursias a jeho Regula Benedicti. Benediktinským klášterem nás provede archeolog a medievalista Petr Sommer. Pořad připravila Eva Ocisková.
Natočeno 2015. Premiéra 6. 3. a 13. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).
Obsah: 1. První kláštery benediktinů a benediktinek u nás. Refektář, dormitář, povinnosti opata i převora… – 2. Architektura kláštera. Refektář, dormitář, povinnosti opata i převora…
Cestička (2015)
Marian Palla. Povídka současného českého výtvarníka a spisovatele. Připravila Eva Willigová. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Aleš Procházka.
Natočeno 2015. Premiéra 5. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 16. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:31 h.) v cyklu Kabinet; 13. 4. 2021 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: anonym: Marian Palla: Cestička. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (anotace). – Cit.: Marian Palla je výtvarník, docent na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně a spisovatel krátkých groteskních příběhů a fejetonů. Málokdo ví, že vystudoval konzervatoř v oboru kontrabas a přes patnáct let hrál v orchestru Janáčkovy opery v Brně. Je členem několika uměleckých skupin, a též autor několika knih a performer. Povídku Cestička napsal pro humanitární organizaci Adra a vyšla v knize Milionový časy.
Uvízlé věty Karla Hvížďaly – O vynálezech a vynálezcích (2015)
Karel Hvížďala. Esej v autorské interpretaci. Režie Dimitrij Dudík.
Natočeno 2015. Premiéra 4. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 2. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h) v cyklu Esej.
Lit.: anonym: O vynálezech a vynálezcích. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (anotace). – Cit.: Říká se, že za vynálezy může lenost člověka, jenže není tomu tak, že za veškerou tvořivost může žárlivost mužů na ženy? Tak se Karel Hvížďala ve svém pravidelném eseji.
Myšlenku rozvíjí a připouští, že na ní možná něco je, že snaha něco vynalézat či tvořit, pramení jen z marné touhy mužů vyrovnat se ženám, protože ty jsou nesmrtelné díky svým dětem a mohou si tak být jisté. Muži, i když něco stvoří, je vždy bez záruky, že to jako dílo nějakou delší dobu přežije nebo zanechá stopu. A jak je to se vznikem a přežíváním států?
Pracovna (2015)
Lenka Lagronová. Minutová hra. Horor z Ikey. Zvukový mistr Marek Hoblík. Režie Tomáš Soldán.
Osoby a obsazení: obsluha (Josef Kaluža), Božena (Tereza Cisovská), Vlastík (Marek Cisovský).
Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2015. Premiéra 4. 3. 2015. Repríza 17. 4. 2015. K poslechu zde.
Alternativní verze názvu: Pracovna aneb Horor z Ikey . (more…)
Moje anglická babička 1/5 (2015)
Hana Parkánová-Whitton. Četba na pokračování. Všední i nečekané zážitky babičky Marie, která v osmdesáti letech opustí Prahu, aby žila se svou vnučkou v anglické vísce Kingstone. Pro rozhlas připravila Kateřina Lešková-Dolenská. Dramaturgie Zuzana Vojtíšková. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkuje Taťjana Medvecká.
Natočeno 2015. Premiéra 2. – 6. 3. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 5 x 24 min). Repríza 15. – 19. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).
Vydal Radioservis, říjen 2015 (2 CD, CRO780-2; EAN 8590236078024; celkem 113 min.).
Lit.: anonym: Hana Parkánová-Whitton: Moje anglická babička (2/5). In web ČRo 2 Praha, březen 2015 (článek). – Cit.: Co se stane, když se téměř 80letá dáma přestěhuje z Prahy na anglický venkov? Humoristický příběh pro vás čte Taťjana Medvecká. Vysíláme v premiéře. Autobiograficky laděný příběh z pera české autork žijící ve Velké Británii. S vtipem dokládá, že život v cizině je potřeba brát s nadhledem a že se na něj jen tu a tam dají použít česká měřítka. Ovšem tím spíš při něm může být větší zábava.
Jak Češka ovládne konzervativní Kingston
Nečekaná životní etapa téměř osmdesátileté dámy. Na pozvání vnučky se přestěhuje z Prahy na anglický venkov. Oproti očekávání se s neznámým prostředím, cizím jazykem a konzervativními obyvateli Kingstonu sžije obdivuhodně rychle.
Hana Parkánová-Whitton (* 1950 v Praze) vystudovala češtinu a angličtinu na Karlově univerzitě a 25 let působila v nakladatelstvích (např. jako šéfredaktorka Knižního klubu). Přeložila přes 60 knih. Napsala i vlastní humorné knihy ze své života v anglické vísce: Jak si na anglické zahrádce vypěstovat českého trpaslíka, Jak se po anglicku vytratit v Anglii, Jak se dostat z Anglie do Zywce a zase zpátky.
Oblíbí si ji i lady Sarah z worthského panství, o jejíž přízeň by stál nejeden Angličan. S čím jí dokáže moudrá babička Marie pomoc? A bude její doporučení správné? A jak se babička zachová, když se jí začne dvořit zachovalý a okouzlující milionář Neville?
Nos (2015)
Rjúnosuke Akutagawa. Mnich Zenči Naigu má velké trápení – jeho nos vypadá jako dlouhá tenká klobáska a všichni se mu kvůli němu posmívají. Připravil Dominik Mačas. Překlad Vlasta Hilská. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje Zdeněk Rohlíček.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2015. Premiéra 2. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 30 min) v cyku Moderní povídka. Repríza 22. 10. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 1. 8. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Konec světa (2015)
Lubomír Martínek. Esej českého spisovatele a překladatele. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2015. Premiéra 2. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 16. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h.) v cyklu Esej.
Lit.: anonym: Lubomír Martínek: Konec světa. In web ČRo 3 Vltava, únor 2015 (anotace). – Cit.: Texty prozaika a esejisty Lubomíra Martínka (nar. 1954) jsou v Českém rozhlasu dobře zastoupeny: z jeho díla zde byly uvedeny četby na pokračování, Schůzky s literaturou, eseje z jeho knih Mys dobré beznaděje, Nomad’s Land a Palimpsest i eseje z rukopisu. Zkušenost exilu a s ní úzce spjaté poznatky a prožitky hledání identity – životní, sociální, jazykové apod., schopnost či neschopnost zakotvení v určitém prostředí, představují hlavní témata Martínkovy dnes už značně rozsáhlé románové i esejistické tvorby.
V eseji s názvem Konec světa se Lubomír Martínek zaobírá nejrůznějšími aspekty fenoménu „konce světa“. Jeho úhel pohledu přitom není pouze antropocentrický, autor nezapomíná ani na smutný úděl vyhynulých, respektive vystřílených druhů zvířat.