Mária Michalková. Autor na dnes. Hudební redaktorka Katarína Bielčíková. Zvuk Martin Macko. Redakce Róbert Šedivý.
Účinkují prof. Soňa Šimková a Mária Michalková. Ukázky interpretuje Alfréd Swan.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2011 pro cyklus Autor na dnes (15 min.). Repríza 18. 12. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
Ester Caspar. Rozhlasové minidrama. Dramaturgie Martina Vannayová. Hudební dramaturgie Katarína Bielčíková. Zvuk Milan Greguš. Režie Laco Kerata.
Čte Lucia Vráblicová.
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roce 2011 (22 min.). Repríza 17. 12. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
Milan Čarňanský. Ukázka z románu o „pýche a páde“. Redakce Jana Hevešiová. Hudební dramaturgie Oldo Fiala. Zvuk Andrej Klimits. Režie Táňa Tadlánková.
Uvádí Milan Čarňanský. Čte Miroslav Trnavský.
Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2010 pro cyklus Čitáreň (25 min.). Repríza 17. 12. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
John Braine. Úryvek z románu. Tvůrci nezjištěni.
Čte Alfréd Swan.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 20?? pro cyklus Svetová čítanka (13 min.). Repríza 17. 12. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
Anton Marec. Esej. Hudební spolupráce Lýgia Vojtková. Redakce Peter Glocko ml. Režie Igor Hrabinský.
Čte Karol Machata.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2004 (15 min.). Repríza 17. 12. 2014 (SRo 8 Rádio Litera); 18. 12. 2018 (SRo Rádio Litera, 19:35 – 19:49 h).
Pozn.: „Vianoce sú najmä výzvou,“ píše vo svojej eseji Anton Marec, ktorý nešetrí kritickými slovami na margo nášho nepochopenia podstaty týchto jedinečných sviatkov. Skúsme si teda na pozadí naliehavých otázok autora aspoň na pätnásť minút vstúpiť do svedomia. (anotace)
František Pavlíček. Pohádková hra. Zvuková spolupráce Milan Greguš a Peter Daniška. Redakce Emília Drugová. Režie Viera Weidlerová.
Osoby a obsazení: tetka (Eva Krížiková), Šálek (Jozef Cút), Snehulienka (ZUzana Jurigová Kapráliková), Kosán (Július Pántik), Janík (Richard Stanke) a Fero (Pavol Topoľský).
Připravil Slovenský rozhlas v roce 199? (34 min.). Repríza 17. 12. 2014 (SRo 9 Rádio Junior).
Pozn.: Česká verze: Sněhurka ze Županovic (1990).
O současné polské poezii. Připravila, s polskými autory a vydavateli hovoří a komentáře čte Lucie Zakopalová. Spolupráce na pořadu Jiří Vondráček.
Účinkuje Milan Kačmarčík (1-7, 9-10), Apolena Veldová (3, 5, 8-10).
Natočeno 2014. Premiéra 15. – 19. 12. a (ČRo 3 Vltava, 13:11 h.; 10 x 10 min.) v cyklu Polský rok.
Obsah: 1. Z Parnasu dolů – 2. Básně na prodej. – 3. Elektronický věk. – 4. Divoké Slezsko. – 5. Nové diskursy. – 6. Angažovaní napravo i nalevo. Účinkuje Milan Kačmarčík (9 min). – 7. Přelom nebo tradice? Účinkuje Milan Kačmarčík (10 min). – 8. Báseň je rodu ženského. Účinkuje Apolena Veldová. – 9. Ironie, brutalita a milostné básně. Účinkují Apolena Veldová a Milan Kačmarčík (9 min). – 10. Pohled básníků. Účinkují Apolena Veldová a Milan Kačmarčík
Vzpomínky hudebního skladatele a publicisty, někdejšího šéfa československého oddělení BBC, který stačil těsně před spuštěním železné opony odejít do svobodného světa a už sedmé desetiletí žije v Londýně. Připravil Petr Veber.
Natočeno 2014. Premiéra 15. – 19. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 5 x 30 min) v cyklu Rok české hudby. Repríza 14. – 18. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h).
Lit.: Veber, Petr: Osudy: Karel Janovický. In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek + ukázky k poslechu). – Cit.: Vzpomínky hudebního skladatele a publicisty, někdejšího šéfa československého oddělení BBC, který stačil těsně před spuštěním železné opony odejít do svobodného světa a už sedmé desetiletí žije v Londýně.
Karel Janovický je český hudebník a publicista žijící už plných šest desetiletí v britské metropoli. Je skladatelem a klavíristou a po léta také „kouče“, který učí operní pěvce a sborového zpěváky češtinu, ale byl také rozhlasovým pracovníkem. V 80. letech vedl československé vysílání BBC.
Pětidílný pořad Osudy zachycuje jeho vzpomínky na dlouhý život v exilu, postřehy z Británie i z polistopadových návratů do vlasti, ale také zážitky související s dramatickým opuštěním republiky na přelomu 40. a 50. let a s několikaletým pobytem v německých uprchlických táborech. (more…)
Dvanáct českých šlechticů, mezi kterými byli otec a dědeček, dva dny před Mnichovskou dohodou prohlásili, že trvají na celistvosti této země a slibují věrnost svému národu. A protože většina svůj slib dodržela, nacisté jim jejich zámky, polnosti a lesy zabavili. Po válce, když svůj majetek znovu získali, přišli komunisté, kteří se chovali stejně jako před tím nacisté. Připravil Mikuláš Kroupa.
Natočeno 2014. Premiéra 14. 12. 2014 (ČRo Plus, 20:10 h.; 50 min).
Harold Pinter. Rozhlasová adaptace divadelní hry. Jedinečná groteska o absurdním, poněkud katastrofickém chodu jedné zbytečné instituce. Překlad Milan Lukeš. Rozhlasová úprava a dramaturgie Klára Novotná. Režie Natália Deáková.
Osoby a obsazení: ředitel Roote (Viktor Preiss), Gibbs (Martin Finger), Lamb (Marek Holý), slečna Cuttsová (Andrea Elsnerová), Lush (Martin Stránský), Tubb (Miroslav Hruška) a Lobb (Ladislav Frej).
Natočeno 2014. Premiéra 3. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 – 15:00 h.; 52 min.). Repríza 10. 1. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 11. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); 25. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Pozn.: Česká premiéra Pinterovy absurdní grotesky.
Lit.: Venclová, Renata – Novotná, Klára: Nalaďte si o svátcích – V hlavní roli třikrát Viktor Preiss. In Týdeník Rozhlas 52-1/2014-2015, s. 11 (článek).
Lit.: Novotná, Klára: Harold Pinter: Pařník. In web ČRo 3 Vltava, leden 2015 (článek). – Cit.: „Pařník jsem napsal v zimě roku 1958. Odložil jsem ho s tím, že se k němu vrátím, a ani jsem se nepokusil zadat ho k inscenaci. Pak jsem dopsal Správce. Roku 1979 jsem si hru přečetl znovu a řekl jsem si, že stojí za uvedení. Během zkoušek jsem provedl pár změn, zvláště škrtů.“ Tak píše v poznámce ke hře Pařník její autor, Harold Pinter, anglický dramatik, spisovatel, básník, herec a politický aktivista, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 2005.
Velkou část Pinterova díla lze řadit do oblasti absurdního dramatu, tedy žánru, který zobrazuje lidskou skutečnost jako nesmyslnou či alespoň pokřivenou, nejčastěji právě skrze nástroje a mechanismy moderní civilizace – slovo tu neslouží k dorozumění, pohyb k jednání, vnitřní svět nahrazují fráze.
Pařník patří k Pinterovým raným hrám, označovaným také jako „komedie hororu“. Příběh v nich vychází ze zdánlivě nevinné situace, která se v důsledku hrozivého a pro diváka zdánlivě absurdního chování určitých postav, zvrhne v katastrofu. V případě Pařníku se jedná o komickou, ale ve své podstatě nemilosrdnou obžalobu byrokracie a nesmyslných mocenských struktur, o obraz absurdity vytvořené zbytečnou, směšnou institucionalizací všedních a přízemních potřeb.
Ocitáme se v instituci, o jejíž podstatě se, přesně v souladu s naznačeným tématem, můžeme jen dohadovat – snad je to jakýsi „dům odpočinku“, zotavovna nebo sanatorium, kde jsou pacienti označováni anonymně čísly, nikoli jmény. Ničím nerušený běh tohoto poněkud obskurního podniku naruší ale nečekané události. Na stůl povinnostmi i životem znaveného ředitele Roota se dostává zpráva o smrti jednoho z pacientů a o těhotenství a porodu jedné z pacientek. Ambiciózní asistent Gibbs dostane za úkol vypátrat pachatele. Že by měl v případu prsty podlézavý Lush, ubohý naivní Lamb nebo svůdná slečna Cuttsová? Nebo… že by to byl sám šéf?
Hra je zasazená do období Vánoc, ale vřelost a důstojnost sváteční chvíle tu nahrazuje černý humor, grotesknost pramenící z neschopnosti postav vzájemně si naslouchat a porozumět i krutá ironie, s níž autor nahlíží a komentuje jejich sebestřednou důležitost, nedůstojnou užvaněnost, všechna myšlenková, slovní i situační klišé.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Hattrick Viktora Preisse. In Týdeník Rozhlas 5/2015,s . 21 (recenze). – Cit.: Když Renata Venclová s Klárou Novotnou připravovaly propagační článek pro předvánoční Týdeník Rozhlas, nemohly vybrat příhodnější název: V hlavní roli třikrát Viktor Preiss. Skutečně, během vánočních svátků se v programové nabídce sešly hned tři premiérově uvedené inscenace, v nichž tento herec účinkoval.(…)
Konečně první lednovou sobotu uvedla Vltava rozhlasovou verzi absurdní grotesky Harolda Pintera Pařník (dramaturgie Klára Novotná, režie Natália Deáková), pranýřující byrokratičnost a zrůdnost jedné podivné instituce, která bez nějakého vnitřního smyslu a zcela mechanicky shromažďuje, zadržuje a mučí lidi. Zároveň se tu – jak jinak v byrokracii – hraje o moc, ba dokonce o život.
I v tomto případě jde především o inscenaci hereckou. Viktor Preiss zde vede svého ředitele v nebývale expresivním duchu; jeho Roote je unavený šéf zcela zbytečné instituce, který při každém náznaku problému okamžitě vybuchuje vztekem či zuřivostí, řve na své podřízené jako buldok, jako by ani neartikuloval. Rooteova přímého podřízeného Gibbse ztvárnil Martin Finger ve dvou polohách: strohý a strojený je ve scénách s ředitelem, uvolněný až žoviální (především pak ke kolegyním) v těch ostatních. Vyšší ligu zákeřnosti a vypočítavosti hraje další z podřízených – Lush; v podání Martina Stránského má onu přesně odměřenou dávku podlézavosti a jakéhosi zvráceného šarmu.
Všechny tři inscenace nabídly posluchači to, co asi o vánočních prázdninách očekával: kvalitní a nepodbízivou zábavu. Odhlédneme-li však od premiérového zařazení, musíme se začít ptát po dramaturgické aktuálnosti všech tří her. Co přimělo dramaturgyně k zařazení do tvůrčího plánu? U Pinterova dramatu se nabízí nejen téma boje s byrokraty, ohrožujícími podstatu lidskosti, ale také jistá návaznost na dřívější rozhlasové realizace Pinterových dramat (Rodinné hlasy, 2011; Nádraží Victoria, 2011). U dalších dvou je však dramaturgický přínos spornější. Nutno se tedy spokojit s kladem, který je společný pro všecky tři inscenace: nabídly vynikajícímu herci v krátkém časovém období hned tři rozdílné postavy.
Powered by WordPress