Karel Jaromír Erben. Z Kytice Karla Jaromíra Erbena. Hudba Josef Suk (úryvek ze Čtyř skladeb pro housle a klavír).
Recitují Zdeněk Štěpánek a Marie Tomášová.
Vydal Československý spisovatel a Supraphon v roce 1969 jako SP přílohu stejnojmenné knihy v edici Klub přátel poezie, 9. roč., 4. sv., základní řada (1 SP, 0 39 9855, 45 ot./min.).
Obsah: 1. strana – Mateřídouška; 2. strana – Vodník.
Halas František. Hudba Iša Krejčí.
Recituje Radovan Lukavský (1), hovoří František Halas (2).
Nahráno v Lucerně 1. 4. 1966. Vydal Československý spisovatel a Supraphon v roce 1966 jako SP přílohu stejnojmenné knihy v edici Klub přátel poezie, 6. roč., 4. sv., základní řada (1 SP, SP 20378, 45 ot./min., 9:40).
Obsah: 1. strana – výběr z básní; 2. strana – Jak jsem začal psát básně (dokumentární záznam z r. 1936).
Pro rozhlas napsala Alena Riegerová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Ivan Holeček.
Vypráví Alois Švehlík.
Natočeno v roce 1992. Repríza 31. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.) v cyklu Naučte své děti poslouchat pohádky (10 min) a v cyklu Hajaja.
Renáta Vosecká. Pátrání po významu a smyslu odborného pojmu aktivace seniorů. Dramaturgie Gabriela Albrechtová a Renata Venclová.
Natočeno 2014. Premiéra 31. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h; 59 min) v cyklu Čajovna a Hry a dokumenty nové generace.
Nad knihou básní v próze patera Františka Lízny se sešel s autorem Karel Vepřek.
Ukázky čte Jan Vlasák.
Natočeno 2014. Premiéra 31. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).
Pozn.: František Lízna (*1941), jezuitský kněz, vězeňský duchovní správce, po roce 1989 působící především mezi Romy a lidmi na okraji společnosti. V totalitních dobách bez tzv. státního souhlasu, pracoval v dělnických profesích a ve zdravotnictví u těžce nemocných. Opakovaně byl za své přesvědčení a duchovní činnost komunistickým režimem vězněn.
Kniha „Jak jen teskná je noc“ je souborem 93 básní v próze, vybraných editorem Igorem Ficem z většího množství duchovně inspirativních, poeticky silných textů, které jsou místy až demlovskými apostrofami prostých věcí, prodchnutými Duchem, který „vane, kam chce“, jakož i hlubokým citem lidské solidarity. V doslovu píše editor k převažujícímu ladění sbírky: „Téma osamocení a odcizení je staré jako kultura, ne-li lidstvo samo. Lze je předpokládat v každém skutečném, tedy inspirací posvěceném uměleckém díle. … Člověk se zcela po právu cítí být vyhnán z ráje a touží po návratu do domu otcova.“ Své závěrečné slovo pak končí: „… V Líznových textech je motiv odcizení a stesku rozpracován v mnoha variantách… S vidinou blížícího se konce života a s vědomím posledního soudu je neustále zpřítomňován a oživován. Georges Bernanos v Deníku venkovského faráře napsal: „Hřích proti naději – nejsmrtelnější ze všech a snad nejochotněji přijímaný, navíc laskavý. Jest třeba mnoho času, než jej člověk rozezná, a smutek, který jej ohlašuje a předchází, je tak sladký!“ K lásce nevede jiná cesta než přes víru a naději. Lízna to ví, a proto je jeho kniha důležitá.“ (anotace)
Lit.: Vepřek, Karel: Jak jen teskná je noc. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: V dnešním Slovu mezi nebem a zemí s názvem: „Jak jen teskná je noc“ uslyšíme poezii Otce Františka Lízny. Ten se nedávno svou skromnou sbírkou básní v próze přiřadil ke jménům, jako je například Jakub Deml, František Daniel Merth nebo Anastáz Opasek. To byli také katoličtí kněží, kteří psali poezii.
František Lízna dnes žije na faře ve vesničce Vyšehorky, kam odešel v roce 1995, aby to měl blízko k odsouzeným do věznice Mírov. Spolu s ním tam přebývá vždy několik bezdomovců a o všechny se tam obětavě stará hospodyně Josefka.
Za posledních 10 let František Lízna mimo jiné udělal, jak on sám říká, kříž přes Evropu svými pěšími poutěmi. Karel Vepřek nás teď zve na návštěvu k otci Líznovi do Vyšehorek spojenou s ochutnávkou jeho poezie, kterou čte Jan Vlasák.
Z dopisů a vzpomínek, které svému bratrovi, malíři Jindřichu Pruchovi (1886 – 1914), adresovala sestra Vojslava, a dalších pramenů vybral a připravil Petr Veselý. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Petra Bučková, Michal Bumbálek, Vladimír Hauser, Vladimír Krátký a Zuzana Ščerbová.
Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 31. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 59 min) v cyklu Souzvuk.
Lit.: Blažejovská, Alena: Kulturní výročí: Jindřich Prucha. In web ČRo Brno, srpen 2014 (článek). – Cit.: Před sto lety, v nedožitých dvaceti osmi letech, 1. září 1914 v Haliči u obce Komarovo, padl na bojišti malíř Jindřich Prucha.
Narodil se 29. září 1886 v Uherském Hradišti. V roce 1901 koupil jeho otec nad Běstvinou v Železných horách samotu zvanou Županda. Ještě před tím se rodina přestěhovala do Čáslavi, kde Jindřich začal studovat na gymnáziu. Železné hory se mu staly malířským osudem.
Později jeho sestra Vojslava vzpomínala: „V posledních dvou létech gymnazijních se stala s Jindřichem velká změna. Začal malovat. Přestali kamarádi, stačil si sám, začal objevovat nový svět a já dychtivě se přimykala k němu. (more…)
Připravil a uvádí Tomáš Černý.
Natočeno 2014. Premiéra 30. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 118 min) v cyklu RozHraní a Léto rozhlasových legend.
Pro rozhlas napsala Alena Riegerová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Ivan Holeček.
Účinkuje Alois Švehlík.
Natočeno v roce 1992. Repríza 30. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h) v cyklu Dvojka čte dětem.
Pro rozhlas napsala Alena Riegerová. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Ivan Holeček.
Vypráví Alois Švehlík.
Natočeno v roce 1992. Repríza 29. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.; 10 min.) v cyklu Naučte své děti poslouchat pohádky. Dvojka čte dětem.
Gabriel García Márquez. Četba z románu kolumbijského spisovatele, nositele Nobelovy ceny za literaturu. Překlad Blanka Stárková. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Lukáš Hlavica.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2014. Premiéra 29. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min.) v cyklu Pokračování za pět minut. Repríza 14. 8. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min.) v cyklu Pokračování za pět minut.
Lit.: anonym: Gabriel García Márquez: Zpověď trosečníka. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2014 (článek). – Cit.: Sám autor označuje žánr tohoto díla jako true novel, literární zpracování skutečné události. Márquez popisuje příhodu z roku 1955, kdy po neštěstí na torpédoborci kolumbijského válečného námořnictva bylo pohřešováno osm námořníků.
Po několikadenní neúspěšné pátrací akci byli všichni námořníci oficiálně prohlášeni za mrtvé. Týden nato se však jeden objevil polomrtvý na opuštěné pláži severní Kolumbie.
Luis Alejandro Velasco se poté stal téměř národním hrdinou, ale samotná příčina námořní katastrofy zůstala utajena. Márquez tehdy pracoval jako reportér kolumbijského deníku El Espectador v Bogotě. Námořník nabídl listu, že svůj příběh znovu převypráví, ale dle skutečnosti.
V oficiálních dokumentech totiž zaznělo, že neštěstí na lodi způsobila bouře.
Jenže podle výpovědi námořníka žádná bouře nebyla. Do té doby nikým nezveřejněná pravda byla taková, že loď se v silném vlnobití pod náporem větru naklonila na bok, z paluby se uvolnil špatně uložený náklad a oněch osm námořníků spadlo do moře. (more…)
Powered by WordPress