Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

13. 1. 2014

Zkouška sirén (2014)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 12:41

Alena Blažejovská.  Dokument o specifickém fenoménu každoměsíčních zkoušek sirén (nejen) v Brně a jejich oblibě mezi lidmi. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Režie Radim Nejedlý.

V pořadu hovoří V pořadu hovoří prof. Pavel Švanda, dále Milan Zachodil, Renda Peter, Tomáš Němec a další.

Účinkují Michal Bumbálek, Michal Isteník a Jiří Valůšek.

Připravil ČRo Brno v roce 2014. Premiéra 13. 4. 2014 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.). Repríza 7. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.). 10.3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14.00 hodin).

Po skončení dokumentu následovalo Noční mikrofórum na téma Strach. Jak je strach důležitý v našem životě? Bojíme se příliš nebo máme sklony nebezpečí podceňovat? Jak nakládat se strachem. Hostem bude psycholog Karel Humhal. Moderoval Dan Moravec.

Pozn.: Pořad zazněl v rámci projektu Audiokabinet (off-program Měsíce autorského čtení) 17. 7. 2014 v 17:30 h. v Divadle Husa na provázku. Následovala beseda s Pavlem Švandou a Milanem Zachodilem, uváděla Alena Blažejovská.

Pozn: Jak na nás působí pravidelné zkoušky sirén, které v České republice probíhají každou první středu v měsíci v pravé poledne. O svých zkušenostech budou hovořit Pavel Švanda – básník, prozaik, esejista a profesor Janáčkovy akademie v Brně, dále Milan Zachodil – středoškolský pedagog z Hodonína, Renda Petr – zakladatel facebookové fanouškovské skupiny Posluchači pravidelné zkoušky sirén a další „fanoušci sirén“. (anotace)

Lit.: Blažejovská, Alena: Drazí přátelé sirén! In web Facebook, 13. 1. 2014 (vzkaz a prosba ke členům FB skupiny Posluchači pravidelné zkoušky sirén). – Cit.: Drazí přátelé sirén! S radostí vám oznamuji, že již zanedlouho začnu natáčet rozhlasový dokument s názvem Zkouška sirén. Je již přijat do vysílání pro ČRo Dvojka. Měl by se vysílat v dubnu. V rámci natáčení bych se s některými z vás velice ráda setkala osobně a natočila něco o vaší motivaci, přístupu k celé věci, event. využila i vaše zvukové nahrávky a fotografie – budete-li souhlasit (fotky na web, ale hlavní jsou samozřejmě pro rozhlas zvuky). Také bych v únoru a březnu chtěla uskutečnit kolektivní poslech sirén venku někde nejspíš na náměstí (Brno, Praha?), kde bych natočila tuto akci, anketu a event. pak ještě někde v kavárně debaty o sirénách. Prosím, kdo je pro tuhle legraci, napište mi zprávu, nebo sem veřejně navrhujte a slibujte – kdo je ochoten se sejít a kolektivně poslouchat příští zkoušku sirén? Těším se!

Lit.: Blažejovská, Alena: Zkouška sirén. In ČRo 2 Praha, duben 2014 (článek). – Cit.:  Právě proběhla zkouška sirén! Jako každou první středu v měsíci. Není to ale spíš zkouška migrén? Poslechněte si od jejich nefalšovaných facebookových fanoušků.

Slovo „siréna“ pochází z řečtiny. V antické mytologii jsou Sirény kouzelné pěvkyně, které neodolatelným zpěvem vábí námořníky. Na útesech kolem jejich ostrova pak loď ztroskotá.  Volání sirén tak vešlo do povědomí jako předzvěst záhuby. A proto byla se jím pojmenovávají technická zařízení sloužící signalizaci nebezpečí. Užívají se k varování při požáru, přírodních a průmyslových katastrofách. V době války slouží k vyhlašování leteckých či chemických poplachů.

K výstraze před nebezpečím slouží kolísavý tón. Účelem pravidelná zkoušky sirén je ale ověření provozuschopnosti systému, a proto zní nepřerušovaným nekolísavým tónem po dobu 140 sekund.

Za vynálezce sirény se považuje John Robison (1739-1805). Skotský fyzik a matematik, který vyučoval i filozofii na Univerzitě v Edinburghu. Konkrétní podoba a způsob fungování sirén se však v čase proměňuje.

Hrozny hrůzy místo hub

Dnešní fandové s nostalgií sledují ústup rotačních sirén. Jejich nezaměnitelnou podobu kovové houby, jakéhosi kloboučku na nožce pevně zapuštěné do podloží, nahrazují hrozny reproduktorů elektronických sirén.  I tak ale tyto novodobé „pěvkyně hrůzy“ jejich fanoušci nejen fascinovaně poslouchají, ale také fotografují. Pořádají za nimi dokonce výlety, „lovy beze zbraní“.

Budeme mít monografii o sirénách?

Jedním z nich je pan Milan Zachodil z Hodonína, středoškolský pedagog, ale také hudebník. Kdoví, možná se právě tento zpěvák a hráč na nejrůznější nástroje včetně tuby a heligónu stane autorem první knihy o sirénách v České republice.  Zatím svá zjištění publikuje na Facebooku, na stránce skupiny Posluchačů pravidelné zkoušky sirén, kterou založil programátor Peter Renda z Prahy.

Zkáza z nebes za „zpěvu“ sirén

O svých zkušenostech s tzv. koncovými prvky varování vypráví i básník, prozaik, esejista a profesor brněnské JAMU Pavel Švanda. V jeho případě jde ale o prožitky z druhé světové války, zejména z listopadu 1944, kdy sirény varovaly Hodonín i Brno před nálety.

Co to je v naší psychice, co vyvolává tak silné a současně tak ambivalentní pocity, slyšíme-li volání sirén? Dokument Aleny Blažejovské se pokouší když ne odpovědět, tak aspoň napovědět…

Vánoční ozdoby (2013)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 12:27

V jablonecké galerii Belveder je unikátní výstava českých skleněných ozdob se zvířecími motivy Skleněná ZOO. Příběh české vánoční ozdoby vám teď budou vyprávět David Hamr a kurátor jabloneckého muzea skla a bižuterie dr. Petr Nový.

Připravil ČRo Sever v roce 2013. Premiéra 25. 12. 2013 (ČRo Sever, 11:05 h.; 34 min.).

Vánoční rozjímání s hudbou (2013)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 12:26

Jan Slabý. Vyprávění a vzpomínání básníka.

Básně interpretuje Josef Vrána.

Připravil ČRo Pardubice v roce 2013. Premiéra 24. 12. 2013 (ČRo Pardubice, 17:04 h.; 40 min.).

Vzácný čas (2013)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 12:25

Sváteční setkání s hercem připravil Jiří Kasal.

Hovoří Luděk Munzar.

Natočil ČRo České Budějovice v roce 2013. Premiéra 26. 12. 2013 (ČRo České Budějovice, 12:30 h.; 27 min.).

Vánoce, Vánoce přicházejí (1964)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 12:23

Hudební leporelo o několika proměnách a o tom, jak vánoce po roce přicházejí. Štědrovečerní pelmel namíchaný ze všech vůní Vánoc připravil Jindřich Kollman. Rytmickou skupinu řídí Jaromír Vomáčka, na celestu a varhany hraje Mlhoš Kafka. Připravil Jindřich Kollman. Režie Jana Bezdíčková.

Průvodní slovo Jiří Adamíra.

Natočeno v roce 1964 (54 min). Obnovená premiéra 26. 12. 2013 v rámci pořadu Tajuplný ostrov (ČRo 2 Praha, 18:05 h.). Repríza 24. 12. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Steinbruch (Kamenolom, 1989/1990)

Werner Fritsch. Rozhlasová hra.

Nerealizováno.

Pozn.: Vorgeführt wird die Kopfwelt eines Soldaten bei einem Nachtmarsch durch Eis und Schnee und beim Wacheschieben. Die als quälend, demütigend und unmenschlich empfundene äußere Situation schlägt sich nieder in ebenso quälenden, brutalen Gedanken und Phantasien, die immer dichter, immer bedrängender werden. Schließlich entfalten sie einen Sog, dem so wenig zu entkommen ist wie dem Abgrund an Aggressionen. (anotace)

Pozn. 2: Inscenováno jevištně (Nationaltheater Mannheim, premiéra 25. 3. 2000, režie Patrick Schimanski).

Text in: Fritsch, Werner: Steinbruch. Suhrkamp Verlag; 1989, 53 s.

Lit.: Mareš, Jan: Werner Fritsch. In web Kohoutí kříž, b. d. (poznámka). – Cit.: Werner Fritsch, který byl jedním ze tří autorů, oslavujících ve Stifterově roce 2005 šumavského klasika autorským čtením v prostorách Jihočeské vědecké knihovny (Adalbert Stifter uprostřed Evropy, spolu s Edou Kriseovou a Franzem Josefem Czerninem ), narodil se 4. května 1960 ve Waldsassen na řece Wondreb (Odrava), tekoucí odtud dál na sever k ústí do Ohře (Eger) blízko Chebu (německy rovněž Eger). V Mnichově (München) studoval filosofii, germanistiku a národopis. V letech 1980-1984 se věnoval alternativnímu divadlu. Už Cenou rakouské spolkové země Korutany, udělenou v rámci 11. ročníku literární soutěže Ingeborg Bachmannové (1987) a téhož roku získanou Cenou Roberta Walsera upozornil na sebe jako autor. Z jeho děl jmenujme závažný román Cherubim (1987), za který se rovněž stal hned v následujícím roce 1988 držitelem literární ceny Rauriser Literaturpreis, dále prózu a rozhlasovou hru Steinbruch (1989/1990), divadelní hru Fleischwolf (1992), prózu Stechapfel (1995), za níž obdržel stipendium berlínského Senátu, „literární portrét“ Böhmen (1998) spolu s Utou Ackermannovou (narodila se roku 1964 ve východoněmeckých Drážďanech /Dresden/), která se podílela i na další z mnoha jeho her Schwejk?/Hydra Krieg (2003). Roku 1997 se spolu s Volkerem Lüdeckem stal laureátem Ceny Else Lasker-Schülerové a věnoval se i filmové tvorbě. Žije v Hendelmühle a v Berlíně.

Ein Toter am Steuer (Mrtvý u kormidla, 1975)

Anton Wolfram Böhm. Rozhlasová hra z autorovy pozůstalosti.

Text in: Böhm, Anton Wolfram: Ein Toter am Steuer. München : Ledermüller, 1975.

Lit.: Mareš, Jan: Anton Wolfram Böhm. In web Kohoutí kříž, b. d. (poznámka). – Cit.:  (…) V prvých letech po vyhnání, kdy byla vzpomínka na prožitou strast dosud živá a nových strastí bylo nemálo, začal pro útěchu psát. Nejprve to byla poezie (sbírka má název „Elegie im Oktober“), pak i dvojice románů („Verdammt, verloren, verlassen – Aus der Chronik von Agnetenreuth“ a „Wege in Wirrnis“), vše ovšem zveřejněno knižně až v letech 1958-1961. Z pozůstalosti, která se nachází předána vdovou po autorovi Šumavskému muzeu (Böhmerwald-Museum) v Pasově, vyšla k desátému výročí Böhmova skonu roku 1975 i jeho rozhlasová hra „Ein Toter am Steuer“ (Mrtvý u kormidla). Mezi „kameny básníků“ v Offenhausen u hornorakouského Welsu je prý jeden „Dichterstein“ také ten jeho.

Svatí Tři králové na Šumavě (199?)

Filed under: Povídky — Přemek @ 0:25

Hilda Bergmannová. Povídka vyšlá v časopise Sudetendeutsche Monatshefte, 1938.  Překlad Jan Mareš.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 199?.

Lit.: Mareš, Jan – Bergmannová, Hilda: Svatí Tři králové na Šumavě. In web Kohoutí kříž, b. d. (text + poznámka). – Cit.: (…) Překlad textu vznikl vlastně na „vánoční“ objednávku českobudějovického rozhlasu, kde pak byl i vysílán někdy v devadesátých letech minulého století. Originál byl publikován počátkem roku 1938 v časopise Sudetendeutsche Monatshefte, který tehdy řídil Wilhelm Pleyer .

Pouť šumavského děvčete k zázračné studánce do Trojaně (1999)

Filed under: Povídky — Přemek @ 0:15

Hans Watzlik. Úryvek z knihy Erdmut, eine wunderbare Kindheit (1935). Překlad Jan Mareš.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 1999.

Lit.: Mareš, Jan – Watzlik, Hans: Pouť šumavského děvčete k zázračné studánce do Trojaně. In web Kohoutí kříž, b. d. (text + poznámka). – Cit.: (…) Úryvek, vysílaný roku 1999 v tomto překladu českobudějovickým rozhlasem, pochází z knihy Erdmut, eine wunderbare Kindheit (1935), rok nato přeložené pro nakladatelství Vyšehrad katolickým knězem Františkem Odvalilem ještě s autorským schválením Watzlikovým pod názvem Jiřina – podivuhodné dětství děvčátka ze Šumavy. Sluší podotknout, že nepřeložitelné dívčí jméno Erdmuta kupodivu významem zčásti opravdu odpovídá základu mužského jména Jiří – Georgios, jehož první složkou je řecké gé = tj. země. Poslední věta úryvku je v českém překladu, i v tom našem novém nynějším, převzata z Kralického vydání Bible z r. 1613. Kaple v Trojani (Trojas) podlehla po vysídlení německého obyvatelstva ze Šumavy naprosté zkáze jako kdysi v minulosti nedaleký hrad Trojaň blízko Pasovar (Passern) i Světlíku (Kirchschlag). Kostel v obci posledně zmíněné byl zato i zásluhou krajanů v poslední době opraven podobně jako ten v obci Svéraz (Tweras), o které je v úryvku také řeč.

12. 1. 2014

Hviezda vystrihnutého záberu (Hvězda vystřiženého záběru, 2006)

Filed under: Povídky,Slovenské — Martin @ 20:07

Peter Krištúfek. Četba z novely. Redaktorka Dagmar Kinčeková. Hudební dramaturgie Matej Haász. Zvuk Eva Irmanová. Režie Ria Paldiová.

Účinkuje Richard Stanke.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 2006 (23 min.). Repríza 8. 2. 2019 (SRo 8 Rádio Litera, 21:05 – 21:27 h).

Pozn.: Vypočujte si úryvok z novely Petra Krištúfka, HVIEZDA VYSTRIHNUTÉHO ZÁBERU. Čarovný príbeh o dievčati, ktoré si vďaka svojmu hendikepu vytvorilo vlastný svet, nie veľmi vzdialený od života bežných ľudí, a predsa omnoho farebnejší. Ďalšie z Krištúfkových diel prekypujúce invenciou, podloženou znalosťou ľudskej psychiky. (anotace)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress