Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Lloyd Jones. Četba na pokračování. Osudy malé Matildy, holčičky z Šalamounových ostrovů v době, nepokojů a válečného konfliktu jsou výbornou aluzí klasického románu „Nadějné vyhlídky“ od Charlese Dickense. Překlad Ladislav Šenkyřík. Připravila Dagmar Oravová. Režie Aleš Vrzák.

Čte Apolena Veldová.

Natočeno 2013. Premiéra 21. 1. -30. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Zemančíková, Alena: Pan Pip na Šalamounových ostrovech. In Týdeník Rozhlas 4/2014, s. 9 (článek). – Cit.: Kniha novozélandského spisovatele Lloyda Jonese (1955) Pan Pip se v roce 2006 dostala do finále prestižní Man Booker Prize, což způsobilo zásadní průlom v Jonesově dosavadní spisovatelské kariéře a vyneslo mu renomé významného anglicky píšícího autora z jižní polokoule.

Mnohovrstevnatý román Lloyda Jonese Pan Pip je zcela nevšední čtení, nejen pro množství nám neznámých geografických i historických reálií, ale i díky prolínání klasického literárního světa viktoriánské Anglie s realitou konce 20. století na ostrovech v Tichém oceáněPříběh románu Pan Pip, který od 21. ledna jako četbu na pokračování připravil Český rozhlas Vltava, se odehrává na Šalamounových ostrovech v devadesátých letech 20. století. Ohromné zásoby mědi ostrova Bougainville jsou jeho bohatstvím i prokletím. Znečištění Zátoky císařovny Augusty odpadem z dolu Panguna vyvolalo odpor domorodého obyvatelstva a důlní společnost byla nucena těžbu ukončit. Vývoj událostí posílil separatistické tendence, které vyvrcholily vznikem Bougainvillské revoluční armády, následnou blokádou ostrova ze strany Papuy-Nové Guineje a konečně krvavou občanskou válkou. Tolik stručný historický a zeměpisný úvod – v tomto bodě začíná děj románu Lloyda Jonese.
Brzy po začátku nepokojů nastoupí na místo učitele v domorodé vesnici podivínský pan Watts, který je posledním bělochem, jenž ve vesnici zůstal a neuchýlil se do bezpečí australských měst. Říká se mu Bulva a žije tu spolu se svou ženou Grace, o níž se vypráví, že se zbláznila. Učitel, který nemá žádné učebnice ani zkušenosti, se rozhodne dětem předčítat na pokračování kapitoly Dickensových Nadějných vyhlídek. Kniha se ale ztratí a děti ji ve škole po paměti rekonstruují, zatímco probíhá několik přepadení ostrova.
Příběh vypráví dvanáctiletá Matilda, která na jedné straně bere smrtelně vážně osudy Dickensových postav, na straně druhé s věcností až otřesnou popisuje hrůzy války mezi vzbouřeneckými oddíly a oficiální armádou – v krutosti si jedni s druhými nezadají. Důležitým momentem jejího dětského života je hluboká nedůvěra až nepřátelství, které chová její matka k bělošskému učiteli. Matilda prožívá osudovou podobnost s Pipem, literárním hrdinou Dickensova románu, neboť je stejně jako on vystavena útrapám a nebezpečí a později se jí stejně jako jemu dostane zázračného vysvobození.
Důležitým tématem knihy je jazyk a jeho role v osvojování si vlastního světa. Matilda má na počátku vyprávění omezenou slovní zásobu. Postupně se však díky učiteli a Dickensovu románu seznamuje se spoustou nových výrazů a její pohled na život a dění okolo ní prochází značným vývojem. Podobně je to i s učitelem, panem Wattsem: nejprve je ostatními vysmíván jako Bulva a je vlastně vyčleněn z ostrovní komunity, později si získává autoritu a stává se pro děti i část dospělých hrdinou.
Malá Matilda unikne při strašném masakru z ostrova, ztratí matku, setká se s otcem, který pracuje v Austrálii pro velkou globální firmu, vystuduje univerzitu, navštíví Anglii a po celý čas pátrá po skutečné identitě a minulosti svého učitele. Pochopitelně při tom narazí na mnohou lež a dočká se deziluze. Co jí však zůstane, je láska k literatuře.
Mnohovrstevnatý román Pan Pip je zcela nevšední čtení, nejen pro množství nám neznámých geografických i historických reálií, ale i díky prolínání klasického literárního světa viktoriánské Anglie s realitou konce 20. století na ostrovech v Tichém oceáně. Připomíná, jak rozličné podoby má svět, kterého se v 19. století zmocnily koloniální státy Evropy se svými civilizačními vymoženostmi i katastrofami, a jak významově bohaté a nejednoznačné je slovo kultura.

-view- (= Vieweghová, Šárka): Radioraport – Novoroční výzvy. In Týdeník Rozhlas 4/2014, s. 21 (rozhovor s Alešem Vrzákem).

Lit.: Oravová, Dagmar: Lloyd Jones: Pan Pip. In web ČRo 3 Vltava, leden 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Knihou současného novozélandského spisovatele Lloyda Jonese Pan Pip představujeme významného anglicky píšícího autora z jižní polokoule.

Připomíná, jak rozličné podoby má svět, kterého se zmocnily v 19. století koloniální státy Evropy se svými civilizačními vymoženostmi i katastrofami a jak významově bohaté a nejednoznačné je slovo kultura.

Jan Potocki. Četba na pokračování z románu polského učence, dobrodruha, šlechtice a spisovatele. Z překladu Jaroslava Simonidese připravila Milena M. Marešová. Režie Ivan Chrz.

Účinkuje Aleš Procházka.

Natočeno 2013. Premiéra 2. 1.-15. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.) v rámci cyklu Polský rok.

Lit.: Doležal, Miloš a Vondráček, Jiří: Polský rok na Vltavě 2014. In Čtvrtletník Klubu Vltava 4/2013, s. 20 (článek). – Cit.: Dramaturgie vysílání stanice Vltava se už řadu let zaměřuje vždy po dobu jednoho roku na určitou národní a jazykovou oblast. Po rocích všech velkých významných evropských a světových národních a jazykových kultur – a v jubilejním roce Českého rozhlasu kultury a literatury české – se nyní přichází k našim sousedům, s nimiž nás pojí od nejstarších historických dob až po moderní dějiny mnoho společných zkušeností a zájmů. Je to neobyčejně silná, rozsáhlá a důležitá kultura, která v oblasti literatury, divadla, hudby, výtvarného umění, rozhlasové tvorby a filmu je velkým obohacením pro celý svět. Polská témata se budou prolínat téměř ve všech programových řadách a podílejí se na nich dramaturgové tvůrčích skupin z Prahy i z regionů.

Zahajujeme od počátku ledna četbou na pokračování z románu šlechtice, diplomata a dobrodruha, učence a spisovatele Jana Potockého Rukopis nalezený v Zaragoze. Zážitky z cest a setkání nejdřív Potocki vyprávěl nemocné  manželce, pak své postřehy sepsal do podoby řetězícího se, zdánlivě nekonečného příběhu. Ten vyšel v letech 1804-1805 francouzsky v Petrohradu v nákladu sta kusů, bez titulu a jména autora. Kniha byla jen v závěru nazvaná „první Dekameron“. Fragmenty kolovaly po petrohradských salonech, byly vydány v Lipsku a v Paříži. Kanonické vydání s názvem Rukopis nalezený v Zaragoze s udáním autora bylo sestaveno dlouho po Potockého smrti. Důvod nejenom dobové obliby díla je nepochybně právě v podobnosti výstavby s vyprávěním Dekameronu nebo Příběhů tisíce a jedné noci. V Rukopise se během šedesáti šesti dnů setkává řada různých postav a každá z nich vypráví své životní osudy. Rukopis nalezený v Zaragoze je vynikající ukázkou literární tvorby období romantismu, jehož byl autor vynikajícím představitelem.

Pavel Šrut a Galina Miklínová. Četba na pokračování. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Hudba Jiří Šlupka Svěrák. Mistr zvuku Radek Veselý. Režie Aleš Vrzák.

Čte Barbora Hrzánová.

Natočeno 2013. Premiéra 1. dílu 23. 12. 2013 (Český rozhlas Vltava, 8:30 h.).

Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Lichožrouti navždy. In Čtvrtletník Klubu Vltava 4/2013, s. 23 (článek). – Cit.: „Vy všichni, kteří občas marně hledáte ‚tu zatracenou ztracenou‘ ponožku, nejste sami! Jsou nás po světě miliony, a to je jedna z bezpočtu otázek a nevyřešených záhad, jichž je svět plný,“ říkají Pavel Šrut a Galina Miklínová v komentáři ke třetímu, závěrečnému dílu své „ponožkožroutí ságy“ Lichožrouti navždy.

Lichožrouti navždy

Lichožrouti, tedy tvorové, jež vidí jen pár vyvolených, kteří se živí ponožkami, a i jejich tělo vypadá, jako by se z ponožek skládalo, jsou i v této knize hrdinové příběhu plného záhad, tajemství a především napětí. Děj tepe rychlostí, jež bývá vlastní detektivním thrillerům, uchopí vás a nepustí až do konce. (more…)