Jiří Kamen. Dokument o Hugo Sonnenscheinovi, židovském německy píšícím básníku z Kyjova, který v roce 1953 zemřel ve věznici na Mírově. Technická spolupráce Milan Křivohlavý.
Účinkují Jiří Ornest, Pavel Rímský a Jan Teplý. O dobových souvislostech hovoří historik František Janáček, překladatelka Lucy Topoľská a básník Lumír Čivrný.
Natočeno v roce 1994. Repríza 1. dílu 20. 7. 2013 (ČRo 3 Vltava, 10:20 h.; 40 min) v rámci pořadu Víkendová příloha stanice Vltava.
Lit.: Kamen, Jiří: Zvláštní chlapík Sonka. In Týdeník Rozhlas 29/2013 (článek). – Cit.: V roce 1945 byl úředník košické vlády, židovský básník Hugo Sonnenschein-Sonka, který přežil Osvětim, obviněn pražskou policií z kolaborace s nacisty, uvězněn a odsouzen k těžkému žaláři. Otazníky zůstávají, dodnes nebyl jeho příběh zcela vysvětlen. I proto se stanice Vltava k Sonkovi vrací: poprvé v sobotu 20. července ve Víkendové příloze, podruhé o týden později.
Po svém zatčení napsal Sonka obsáhlý dopis Rudolfu Slánskému, ve kterém rekapituloval svůj život a obhajoval se. Tušil, že mu přitíží jeho známost s Trockým. „Trockého poznal jsem osobně jako mladý student před první světovou válkou v kroužku ruských revolucionářů ve Vídni. Mimochodem poznal jsem i Kropotkina, Gorkého a jiné evropské osobnosti. Znal jsem osobně i Hitlera ve Vídni, Mussoliniho ve Švýcarsku, Goebbelse v Berlíně… Roku 1930 napsal mi Trocký z Turecka dopis, v němž mě chválil jako básníka – tehdy vyšla moje kniha Der Bruder Sonka… a současně mě žádal, abych mu poradil nakladatele pro německé vydání jeho díla Můj život… Jistě není třeba hájit se proti neodpovědným babským klepům, jimž neušel žádný revolucionář, který šel, jako já, často proti proudu.“
Tanečník Sonka
Poezie tohoto německy píšícího básníka, rodáka ze slováckého Kyjova (1889-1953 věznice Mírov), který chtěl změnit svět, přežil Osvětim a zemřel v komunistické věznici, vyšla v Česku teprve nedávno, výběr z jeho díla přeložil Radek Malý. Sonkovo dílo představuje pro český literární kontext zajímavý fenomén přinejmenším ve zřetelných souvislostech jeho poezie s tvorbou jeho českých vrstevníků. Také jeho četná přátelství s českými spisovateli, o nichž vypovídá jeho korespondence, představují nevšední svědectví o česko-německo-židovských literárních vztazích.
Básníkův život představuje závratný sled dobrodružství: milostných, revolučních, tuláckých, bohémských, uměleckých. Už jako gymnazista vstupuje mezi anarchokomunisty, toulá se po světě. Tuláctví tehdy jaksi patřilo k literárnímu procesu, připomeňme alespoň „tuláka“ Hermanna Hesseho. Vyskytuje se na místech, kde se schyluje k mimořádným událostem, nejčastěji ke vzpourám a revolucím. Pochybuje o svém původu. Z těchto pochybností si „vytvoří“ básnický program. Jednu jeho knihu uvádí motto: Sonka-Judenjunge, Slowakenkind: Kulturbastard. Studuje marxismus, ale není mu cizí buddhismus. Stejně jako básník Erich Mühsam vyznává kult těla. Jako opravdový revolucionář nikdy nepracuje. Podle anarchisty Michala Mareše se nechá živit ženami. Fascinuje je tancem. Ve Vídni je častým hostem kavárny Central. Zná se s Oskarem Kokoschkou. Portrétuje ho Egon Schiele. Stane se předobrazem literárních postav Franze Werfela a Roberta Musila.
„Se Sonnenscheinem jsme uzavřeli na léta vřelé přátelství, jehož ohlasy a jednotlivé fáze mohu dnes velmi dobře sledovati ve svém románu Podivné přátelství herce Jesenia,“ napsal Ivan Olbracht v Rozpravách Aventina. Sonka posloužil Olbrachtovi k vytvoření literární postavy démonického anarchisty, herce Jana Veselého. V době Sonkova věznění na Mírově mu tehdy uctívaný socialistický spisovatel Olbracht posílal balíčky s jídlem.
Takhle Sonku viděl Egon SchielePříchod nového člověka na zemi
Básník v životě i v poezii balancuje na hranici poezie a skutečnosti. Jeho básnické knihy, jejichž verše urážejí křesťanský i židovský jemnocit, jsou konfiskovány. V jeho verších však nalezneme i stopy bratrství ve stylu Otokara Březiny. Sonka autorovi Tajemných dálek posílal své básnické knihy. V jednom dopise Březina poetickou zásilku komentuje: „Znáte tajemství druhého narození, hrůzu vnitřního rozkladu, chaosu, bezmocnosti a skepse; ale i štěstí stavby, jistoty, zákona, žal všech odmítnutých, ponížených, zavržených, znamenaných, příliš brzo narozených; ale i polední mlčení vítězů a sladká slova jasnovidců, ohlašující příchod nového člověka na zemi.“ O sbírce básní Bratr Sonka Lev Trockij jejímu autorovi napsal: „U této knihy musím konstatovat dvojí: zaprvé, že autor je básník; zadruhé, že jeho světový názor je poměrně hodně vzdálen světonázoru komunistickému. Marx však jednou řekl: Básníci jsou zvláštní chlapíci.“
Hugo Sonnenschein začínal jako anarchista. Po Říjnové revoluci se názorově sblížil s Leninem. Byl jedením ze zakladatelů KSČ. Poté ho zaujal Trockij. Nesouhlasil s oficiální linií KSČ. Kritizoval Stalina v souvislosti s moskevskými procesy. Vystupoval proti nacistickému pronásledování spisovatelů na kongresu Pen-klubu v Dubrovníku. Jeho knihy pak hořely na německých náměstích spolu s jinými „zvrhlými“ díly. „Milý strýčku Lve Davidoviči, tentokrát se na Vás obracím s prosbou o pomoc. Situace u nás se vyvíjí tak, že bude nutné odtud odejít. Marně se snažím získat vstupní vízum do vaší hostitelské země. Každopádně vás prosím, abyste mi napsal, jestli jste obdržel tento dopis.“
Sonka versus Fučík
Podle některých žurnalistů se Sonka při výslechu na gestapu stal svědkem Fučíkovy zrady, ve svém dopise Slánskému o ní píše. Tím měl být jeho osud po válce zpečetěn. V roce 1947 byl mimořádným tribunálem lidového soudu odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře, což vzhledem k jeho věku znamenalo doživotí.
Historik František Janáček v komentáři k prvnímu úplnému vydání Fučíkovy Reportáže psané na oprátce po prostudování materiálů z procesu o Sonkově nevině pochybuje. Nicméně jeho glosy nepotvrzují ani nevyvracejí rozsudek soudu. Rozsudek dosud nebyl zpochybněn. Zatím nikdo nepodal žádost o revizi Sonnenscheinova procesu. Otazníky zůstávají.
Osu dvoudílného dokumentu Sonka, který vznikl v roce 1994, tvoří úryvky ze Sonkova dopisu Slánskému, dopisy Trockému, svědectví umělců o Sonkově životě a komentáře historika Františka Janáčka.