Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

11. 3. 2013

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XL. – Krutá pravda ve spleti milosrdných lží

Filed under: Historie rozhlasových her,Historie rozhlasu — Přemek @ 16:36

Mgr. Přemysl Hnilička

(vydáno v Týdeníku Rozhlas 4/2013)

Na počátku rozhlasové hry Daniely Fischerové Zapřený Albert, aneb příběh o žalu a lži (1989) je jedna cesta do rodného městečka, jeden hotel, jeden telefon a jeden stárnoucí muž – Albert Brixi (Eduard Cupák), který odmítá převzít odpovědnost za svého ještě nenarozeného syna. Jeho telefonický rozhovor s těhotnou přítelkyní nám jej ukazuje jako necitelného, sobeckého člověka – do okamžiku, kdy řekne „Ne, už nechci ničí život, už odmítám odpovědnost, už nechci nikoho na svědomí – bože, jak můžu mít dítě, když jsem zabil vlastního otce?“. Takovému pozvání k příběhu lze ovšem těžko odolat, takže se jako posluchači ocitáme uprostřed dějů, které ani my, ani jednající postavy nemohou ovlivnit a které spějí k děsivému konci…

Text Daniely Fischerové, který je velmi promyšlený a komplikovaný a zároveň narativně srozumitelný, nás zavádí do téhož městečka před několika desítkami let – do roku 1942. Starému muži je osm let a vrací se domů ze sanatoria. Na nádraží jej čeká jen jeho otec (Jiří Adamíra), vážný a nemocný muž, který před několika dny pohřbil chlapcovu maminku. Nechce chronicky nemocného syna vystavit takové ztrátě – a tak si vymyslí první ze série milosrdných lží. Brixi starší vytváří z domácnosti ostrůvek ne-reality, zoufale se snaží udržet rodinné status quo; navzdory zuřící válce, které se alespoň symbolicky snaží bránit odmítáním masa v jídelníčku a odpojením rozhlasového přijímače. Pravda je zavřená za zdí. Za zdí, kde žijí sousedé – židé, kde se střílí, popravuje, plynuje.. (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – XLIII. Neděle není pro misogyny

Filed under: Historie rozhlasu,Historie zvukového záznamu — Přemek @ 16:30

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 10/2013)

Hra Daniely Fischerové Neděle má v podstatě velmi jednoduchý syžet: k Vandě (Dana Syslová), která se stará o svou starou a dementní maminku (Blanka Bohdanová), přichází na návštěvu věštkyně Eva (Lucie Vorlová – Trmíková), kterou poslala Vandina sestra Blanka. Záhy se vyjevuje, že stárnoucí, manželem i sestrou opuštěná Vanda je naprosto deprimovaná nekonečnými dvěma lety soustavné denní i noční péče o nemohoucí matku a že si mladou, téměř dětsky vyhlížející věštkyni pozvala proto, aby zjistila, kdy její „galeje“ skončí – kdy matka zemře. Se zvyšující se opilostí se zvětšuje i její míra upřímnosti, jež Evu znechucuje a děsí. Jen na krátkou chvíli opouští Vanda pokoj – a Eva se setkává s Vandinou matkou, která se zcela zmatená ptá po milované dceři Blance. Eva pak s nevinně krutou upřímností (podobně jako u malého Alberta ve hře téže autorky Zapřený Albert) prozradí to, co navenek cynická Vanda z lásky k matce tají; že Blanka je již dlouhou dobu v Anglii (ne náhodou v Shakespearově rodišti – Stratfordu nad Avonou) a že tedy dnes – v neděli – určitě nepřijede… Bůh – či náhoda? – pak Vandě oklikou odpoví na její pocit marnosti; matka na několik vzácných chvilek získá ztracenou inteligenci a po dlouhé době svou dceru osloví pravým jménem…

V režii Hany Kofránkové, která krom jediné realizace natočila veškeré původní rozhlasové hry Daniely Fischerové, se na malé ploše čtyřiceti minut objevily dva vynikající herecké výkony; Dana Syslová s neomylnou hereckou inteligencí předvádí zoufale osvobozující pád do opilé upřímnosti a Blanka Bohdanová dojímá přirozenými přechody mezi škálami „od zastrašené zmatené stařenky po náhlou panovačnou ráznost osoby, zvyklé poroučet“, jak se ve zkratce píše v autorských poznámkách scénáře. Vše zvukově obepíná soulová skladba a nekonečné odříkávání automatu na přesný čas. (more…)

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou XLII. – Když nadešel den hromu

Filed under: Historie rozhlasových her,Historie rozhlasu — Přemek @ 16:28

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 8/2013)

Byl krásný srpnový den. Hirošima, město na západě ostrova Honšú, si chtěla připomenout dvousté výročí katastrofálních záplav, které zničily skoro celé město. Nikdo netušil, že přijde katastrofa, která svou pověstí překoná dávnou tragédii. To když se nad městem objevily tři bombardéry B-29…

6. srpna 1945 byla na Hirošimu svržena atomová bomba zvaná Little Boy. Cílem bylo zdecimovat vojenské objekty a také morálku Japonců, kteří byli ochotni bojovat s Američany do posledního. Z vojenského hlediska tedy hirošimská bomba splnila svůj účel; Japonsko se vzdalo a Spojené státy ušetřily tisíce životů svých vojáků. Z lidského hlediska však smrt více než stovky tisíc lidí zůstává více než diskutabilní.

Tato historická událost je samozřejmě zpracována mnohými historiky, existuje však i osobní svědectví lékaře a ředitele hirošimské nemocnice Mičihiko Hačiji (1903-1980). Jeho soukromé deníky popisují otřesné zážitky z doby od 6. srpna do 30. září 1945. Původně nebyly určeny ke zveřejnění, jejich vydání však způsobilo skutečnou senzaci.

Deník z Hirošimy vyšel česky již v roce 1956 a podle vydavatele „líčí šílený strach a hromadnou zkázu tisíců bezbranných obyvatel, tápání lékařů bez zkušeností s průběhem následné choroby, čekání na smrt těch, u nichž se projevily petechie“. Deník, neurčený původně k tisku, se tak „stává drastickým protestem proti těm, kteří použili a chtěli by znovu použít atomové energie pro válku“.

Svržení atomové bomby se stalo velmi důležitým a nosným tématem i pro tvůrce Československého rozhlasu. Jaroslav Putík například napsal rozhlasovou hru Případ Oppenheimer, v níž se zabývá svědomím profesora, který se podílel na vynálezu atomové bomby. (O hře jsme psali v Týdeníku Rozhlas 46/2012.)

Nové české vydání Deníku z Hirošimy z roku 1978 se stalo hned dvojí rozhlasovou inspirací. V roce 1979 vzniklo stejnojmenné literární pásmo, které připravil František Velíšek a režíroval Petr Adler. Josef Chvalina a Olga Čuříková v něm četli výňatky z Hačijovy knihy. Premiéru v cyklu Schůzky s literaturou mělo 7. 8. 1979.

Podle stejné knihy dopsal v lednu 1979 rozhlasovou hru faktu „Den hromu“ Vladimír Remeš. (more…)

Zamurovaný (Zazděný, 2002)

Filed under: Povídky,Slovenské — Přemek @ 15:43

Günter Grass. Povídka německého prozaika, básníka a dramatika. Redakčně připravil Vladimír Dobrík. Režie Táňa Tadlánková.

Účinkuje Ján Gallovič.

Natočeno 2002. Repríza 11. 3. 2013 (Rádio Devín, 7:40 h.; 9 min.).

Telátko popleta 1/6 (2013)

Filed under: Seriály — Přemek @ 14:44

Petr Hudský a Karolína Anna Hudská. Krátká dramatická hra v nejširším slova smyslu. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkují Martina Hudečková, Marika Procházková a Jiří Knot.

Natočeno v cyklu minutových pohádek v roce 2013. Premiéra 6.-11. 3. 2013 (ČRo Rádio Junior).

Obsah: 1. Telátko uklízí v pokojíčku. – 2. Pozdrav. – 3. V divadle. – 4. Jak hráli fotbal. – 5. Na nákupu. – 6. Jak jeli na výlet.

Její pastorkyňa (1956)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:13

Gabriela Preissová. Drama z venkovského života moravského. Rozhlasová úprava Dalibor Chalupa. Hudba Emanuel Kuksa. Režie Vladimír Vozák.

Osoby a obsazení: kostelnička Buryjovka (Jarmila Urbánková), stařenka Buryjovka (Anděla Novotná), Jenůfa (Vlasta Fialová), Laca Klemeň (Otakar Dadák), Števa Buryja (Rudolf Krátký), stárek (Rudolf Chromek), rychtář (František Šlégr), rychtářka (Jarmila Kurandová), Karolka (Eva Kubešová), selka Kolušina (Vilma Nováčková), služka Barena (Viola Javůrková), pasák Jano (Lída Štětinová), tetky, strýci, šohaji, rekruti a zpěvačky (kompars) a Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů.

Nastudovalo Brno v roce 1956. Premiéra 11. 3. 1956 (Praha, 20:00 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery Tylova roku. Repríza 17. 5. 1956 (Praha II, 20:00 h.); 23. 3. 1962 (Praha, 15:15 h.). Obnovená premiéra 23. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.;  100 min.).

Sami máme málo, dáváme vám přece (2013)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 10:42

Hana Roguljič. Rozhlasová hra. Hudba Martin Evžen Kyšperský a skupina Květy. Mistr zvuku Josef Daněk. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Radim Nejedlý.

Osoby a obsazení: První dáma (Zuzana Slavíková), Prezident (Ladislav Frej), Tajemník (Jiří Valůšek).

Nastudovalo Brno v roce 2013. Premiéra 31. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 43 min) v cyklu Čajovna. Hry a dokumenty nové generace.

Pozn.: Kampaň před prezidentskými volbami. Politik, jeho manželka a zaměstnanec. Absurdní drama podle neskutečných událostí. Hra popisuje průběh netradičního volebního klání stávajícího prezidenta nejmenovaného státu. Tento kandidát, podporován ambiciózní a bezskrupulózní manželkou, usiluje o absolutní moc nadevším. Nejmenovaný protivník má podle mínění mocichtivých partnerů natolik nebezpečné altruistické cíle, že je nezbytné ho porazit. „Jak ale volby vyhrát?“ Před touto otázkou nestojí jen prezidentský pár, ale také úslužný tajemník, který se nechtěně zaplétá do špíny, jediné to cesty, vedoucí k vítězství. Co všechno musí podstoupit a jaké to má důsledky na jeho lidský a profesní růst zjistí čtenář záhy poté, co „muž v pozadí“ představí svůj první plán.  (anotace)

Text in: Roguljič, Hana: Sami máme málo, dáváme vám přece. Brno: Větrné mlýny, 2014, 60 s. Edice Rozrazil – Současná česká hra, č. 105.

Lit: Hložková, Hana: Špína, jediná to cesta k vítězství In Týdeník Rozhlas 13/2013 (článek). – Cit.: Sami máme málo, dáváme vám přece – v titulu rozhlasové hry Hany Roguljič jsou citována slova náboženské písně pojednávající o lásce, cti a velkorysosti ducha. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že se hra bude tematicky ubírat religiózním směrem. Autorčin záměr byl ale jiný. Píseň, která ve hře několikrát zazní, je totiž palčivým kontrastem k ději, překvapivě zaměřenému na manipulativní praktiky představitelů státu. Když Roguljič svou hru specifikovala jako „absurdní drama ze zákulisí prezidentské kampaně“, netušila, že se v „běhu dní“ její smyšlené absurdity mohou ocitnout v nebezpečné blízkosti české reality. Snad i v tomto kontextu její hru přesněji vystihne i přídomek „komedie s prvky černého humoru“.

Když Hana Roguljič svou hru specifikovala jako „absurdní drama ze zákulisí prezidentské kampaně“, netušila, že se její smyšlené absurdity mohou ocitnout v nebezpečné blízkosti české reality…

 

Text vznikal v průběhu předchozího roku pro cyklus Hry a dokumenty nové generace a popisuje průběh netradiční volební kampaně stávajícího prezidenta. Podporován ambiciózní a bezskrupulózní manželkou, usiluje náš kandidát o absolutní moc nade vším. Nejmenovaný protivník má podle jejich mínění natolik nebezpečné altruistické cíle, že je nezbytné ho porazit, i kdyby byl třeba Bůh. „Jak vyhrát volby?“ Před touto otázkou nestojí jen prezidentský pár, ale také úslužný tajemník, který se nechtěně zaplétá do špíny, jediné to cestě vedoucí k vítězství. Co všechno musí podstoupit a jaké to má důsledky na jeho lidský a profesní růst, zjistí posluchač záhy poté, co „muž v pozadí“ představí svůj první plán.
Hana Roguljič studovala architekturu, od té ale zběhla na JAMU, kde absolvovala v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Rozhlasu se věnovala okrajově a spíše v oblasti dokumentu (Nezpochybnitelní, Dominikáni). Pracovala jako redaktorka v časopisech o architektuře a bydlení, poté zamířila do televizního prostředí. Na Nově byla dramaturgyní seriálu Ordinace v růžové zahradě, ke kterému později psala i scénáře. Pro ČT vytvořila dokumenty Sinusoida a Amen, tati, jako autorka a režisérka se tamtéž věnuje publicistice v pořadu Fokus ČT24. V roce 2011 začala její intenzivní spolupráce s rozhlasem uvedením anekdotické hříčky Biofil. Poté přispěla do projektu Minutových her více než desítkou námětů se sociálním zaměřením. Momentálně píše biografickou hru o Vítězslavě Kaprálové.
V režii Radima Nejedlého ztvárnili hlavní role Zuzana Slavíková (První dáma), Ladislav Frej (Prezident) a Jiří Valůšek (Tajemník). Hudbu složil a se skupinou Květy nahrál Martin Evžen Kyšperský. Inscenace vznikla ve Tvůrčí skupině Brno, mistrem zvuku byl Josef Daněk. V neděli 31. března v 19 hodin vysílá ČRo Vltava.

Výročí týdne – Raffael Santi (1483-1520)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 10:36

„S jakou štědrostí a dobrotivostí dovede někdy nebe navršit v jediné bytosti nekonečné bohatství svých pokladů i veškeré půvaby a nejvzácnější dary“, takto charakterizoval italského renesančního umělce Raffaela Santiho (1483-1520) Giorgio Vasari. Letos si připomínáme 530 let od Raffaelova narození. Připravil Jaroslav Beránek.

Natočeno 2013. Premiéra 31. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 14.00 h.).

Velikonoce mých dětí (2013?)

Filed under: Poezie — Přemek @ 10:34

Jan Zahradníček. Verše.

Účinkuje Jan Vlasák.

Natočeno 2013 (?). Premiéra (?) 31. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Nedělní verše.

O Jozífkovi (2013)

Filed under: Povídky — Přemek @ 10:32

Jiří Veselý. Dosud nepublikovaná povídka havlíčkobrodského právníka, výtvarníka a literáta, vyprávějící o společném studentském životě s Josefem Toufarem, pozdějším číhošťským knězem, jedné z prvních obětí komunistického totalitního režimu u nás. Z rukopisu připravil Miloš Doležal. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkuje Alfréd Strejček.

Natočeno 2013. Premiéra 31. 3. 2013 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 28 min).

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress