Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

William Makepeace Thackeray. Satirické črty anglického spisovatele 19. století. Překlad Břetislav Hodek. Připravil Petr Turek.

Účinkuje Jiří Ornest.

Natočeno 2013. Premiéra 1. dílu 11. 3. 2013 (ČRo 3 – Vltava, 7x 15 min). Repríza 2. – 8. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. O snobu laškovně. 2. Snob královský. 3. Vliv aristokracie na snoby. 4. Čemu se snobi obdivují. 5. O některých snobech vojenských. 6. O snobech univerzitních. 7. O snobech literárních.

Lit.: Turek, Petr: William Makepeace Thackeray: Kniha o snobech. In web ČRo 3 Vltava, únor 2013 (anotace). – Cit.: (…) Anglický spisovatel William Makepeace Thackeray (1811-1863) je znám jako představitel kritického realismu. Ve svých dílech se sžíravou ironií a skepticismem zobrazoval střední a vyšší vrstvy tehdejší stavovské společnosti.  Thackeray již za studií pohrdal stavovskými privilegii, která zamořovala celou strukturu společnosti, a vtipně je pranýřoval ve svých dílech. Jeho Kniha o snobech se sebeironickým podtitulem „od jednoho z nich“ vznikla roku 1848. Svá pozorování o snobech (termín původně znamenal příštipkáře a studenti jím posměšně označovali novou vrstvu maloměšťáckých zbohatlíků, do literatury i do hovorového jazyka jej uvedl autor) původně uveřejňoval v časopise PUNCH. Později je sestavil do jednoho svazku a vydal knižně.      Svobodným a nespoutaným humorem nás Thackeray provází všemi vrstvami anglické společnosti. Všímá si života královského dvora, šlechty, probírá snoby literární, univerzitní, vojenské, obchodní a diplomatické. Autor se s humorem sám označuje za snoba a jeho pronikavé a vtipné postřehy pobaví i dnes.

Sergej Timofejevič Aksakov. Četba na pokračování z románu klasika ruské literatury. Překlad Anna Nováková. Připravila Ilona Jánská. Dramaturgie Dagmar Oravová. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Petr Pelzer.

Natočeno 2003 (?). Vysíláno od 6. 6. 2003 (ČRo Vltava, 18:30 h.).

Lit.: anonym: Rodinná kronika. In web ČRo 3 Vltava, červen 2003 (anotace). – Cit.: Rodinnou kronikou zvěčnil Sergej Timofejevič Aksakov historii svého vlastního rodu. Kromě řady mistrných literárních portrétů svých předků přinesl také věrný obraz života na ruském venkově na konci 18. a v první polovině 19. století. Aksakov chtěl evokovat hlavně poezii ruské přírody a venkovského života, bezděčně však odhalil i stinné stránky fungování nevolnického systému. V režii Vlado Ruska přednese Petr Pelzer.

Sergej Timofejevič Aksakov (1791-1859) byl činný jako překladatel ze světových literatur, účastnil se literárních i politických debat a polemik, byl i štědrým mecenášem, ale aktivně se do literatury pokusil proniknout až ve svých 43 letech. Pevné zakotvení v ruské literatuře mu pak přinesla dvojice jeho románů Rodinná kronika (1856) a Dětství Bagrova-vnuka (1858), které napsal až na sklonku života. Je to beletrizované vyprávění o historii autorova vlastního rodu, který dostal v knize jméno Bagrovovi. Aksakovův dědeček – příslušník starobylého, ale zchudlého šlechtického rodu – se na sklonku 18. století rozhodl přesídlit s rodinou a dvěma stovkami nevolníků ze Simbirské do daleké Ufské gubernie. Doslechl se, že jsou tam „obrovské nedohledné lány pozemků, spousty zvěře a ryb a všemožných plodin, kde se dají od Baškirů za nepatrný peníz snadno získat celé kraje“. (more…)