Přímý přenos z brněnského divadla připravila Olga Jeřábková. Hovoří Petr Oslzlý, hrají a zpívají členové Divadla Husa na provázku Brno.
Natočeno 1998.
31. 8. 2012
Vlníme se aneb Noc-Turné v Městském divadle Brno (1998)
Přímý přenos z brněnského muzikálového divadla připravila Olga Jeřábková. Moderuje Zdeněk Junák. Hovoří Stanislav Moša, hrají a zpívají členové Městského divadla Brno.
Natočeno 1998.
Navždy mne bude víc (1998)
Kateřina Ondroušková a Lucie Bulisová. Dokument zachycující vznik inscenace Romance pro křídlovku (František Hrubín) v Národním divadle v Praze (režie Ivo Krobot). Režie Markéta Jahodová.
Hovoří Vladimír Javorský, Kateřina Winterová, Josef Kovalčuk, Ivo Krobot, Jitka Minaříková a další.
Natočeno 1998.
Lit.: -šká- (= Škápíková, Jitka): Navždy mne bude víc. In Týdeník Rozhlas 1998 (anotace). – Cit.: „Zrod divadelní inscenace je proces, který zůstává běžnému návštěvníkovi skryt. Ono jemné předivo hledání, tvorby, vztahů a někdy i bloudění vnímá divák až v důsledku toho, jak se zobrazí ve výsledném tvaru. A tak divák přichází o možnost poznat nedílnou a velmi podstatnou součást života divadelního kolektivu, který se na několik týdnů či měsíců stává úzkým společenstvím lidí, usilujících o to, aby z dramatického textu vznikl nový svébytný útvar. Aby se zrodila inscenace, která vypovídá právě teď a řečí celého tvůrčího týmu o tom, co našel skryto v dramatikově poselství.
Kateřina Ondroušková a Lucie Bulisová, dvě mladé autorky, které spojuje studium na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, měly to štěstí, že mohly být při tom, když činohra Národního divadla v Praze připravovala inscenaci Hrubínovy Romance pro křídlovku. (Premiéru měla tato hra 27. listopadu loňského roku.) Jejich prostřednictvím budeme mít dnes v podvečer možnost nahlédnout do zákulisí, setkáme se tu s představiteli titulních (sic!) rolí (…), dramaturgem Josefem Kovalčukem, režisérem Ivo Krobotem, dcerou Františka Hrubína Jitkou Minaříkovou a s mnoha dalšími, kteří se na vzniku inscenace podíleli, a alespoň zčásti poodhalit tajemství osobních prožitků, které si každý z inscenátorů nese sám v sobě.“
Turistická divertimenta (1997)
Renaude Noëlle. Rozhlasová hra. Překlad Michal Lázňovský. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1997.
Nevím (1992?)
Michal Lázňovský. Hra o třech aktech. Hudební improvizace Alan Vitouš. Dramaturg Zdeněk Hedbávný. Režie Dobroslav Zborník.
Účinkují Karel Pospíšil a Michal Lázňovský.
Natočeno 1992? (16 min).
Pozn.: Absurdní kafkovské minimonodrama Nevím, jehož hrdina, pohybující se v nekonkretizovaném časoprostoru, marně usiluje pochopit, co se děje, a navázat kontakt s okolím.
Zpověď dítěte středního věku (1999)
Jiří Just. Malá rozhlasová komedie pro dva hlasy. Režie Jan Fuchs.
Účinkují Petr Nárožný a Sabina Langrová.
Natočeno 1999. Premiéra 25. 1. 1999 (Praha, 14:20 – 14:40 h.).
Baví – nebaví aneb 6 P Petra Novotného (1999?)
Rozhlasové publikum si z autorovy nabídky vybírá anekdoty, aforismy, vyprávění, podivné recepty a fiktivní i skutečné rozhovory. Připravila Helena Dubničová. Režie Světla Lohonková.
Účinkuje Petr Novotný.
Natočeno 1999 (?).
Kruté svetlo (Kruté světlo, 1978)
Ján Papp. Původní rozhlasová hra. Dramaturgie Štefan Šmihla. Hudební spolupráce Alexandr Zlámal. Technická realizace Ivan Kostolný. Snímky zhotovil Vladimír Mihok. Režie Ladislav Hyža.
Účinkují Igor Hrabinský, Elena Petrovická, Oľga Solárová, Jaroslav Vrzala, Emil Horváth st., Andrej Vandlík, Ivan Romančík a Ĺubica Očková.
Připravil Československý rozhlas Banská Bystrica v roce 1978 (54 min.). Repríza 27. 4. 2018 (Rádio Pyramída); 17. – 22. 8. 2021 (SRo Rádio Litera).
Pozn.: Hra vyjadruje trpkú pravdu o mocenských hrách a poddajnosti ľudských charakterov. Klade si najmä otázku, či aj človeka, ktorý bojuje za spravodlivosť, je možné uplatit peniazmi alebo přísľubom karierného postupu a spoločenskej prestíže.
Attila – bič boží 1/7 (19??)
József Lengyel. Četba na pokračování. Překlad Milan Navrátil. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 19??.
Pozn.: Dlouhý průvod byzantského poselstva na vozech s kovanými koly, obitých hřeby s hlavami jako knoflíky, táhne s hrkotáním po prastaré římské vojenské silnici. Putuje Dolním Podunajím. Silnice je zanedbaná. Místy bují mezi velikými opracovanými kostkami tráva, tu a tam se některý kámen vyvalil ze svého lůžka: ve spárách se zvedá zeleň šťovíku. A koně táhnou vozy právě k těm prohlubním, snažíce se cestou uškubnout zelený žvanec.
Široké boky těžkých koní s drobnými hlavami a svalnatými šíjemi se jen blýskají. Lesk jejich srsti svědčí, že jsou krmeni ovsem. Klušou pravidelně a pod jejich podkovami jiskří rozměrné dlažební kostky. V čele průvodu projeli těžce odění jezdci, podobní římským equitům, a po nich následuje kočár, krytý jakýmsi baldachýnem, zdobený stříbrem a pečlivě zastřený záclonami ze zeleného aksamitu. Druhý vůz je zastřen kůží, zdobí ho měděné tepání a záclony jsou zapnuty na měděné knoflíky. Oba kočáry provází dlouhá řada prostších, ale bytelných povozů, pokrytých kůží; vezou se v nich sluhové, kuchaři, kuchtici a pak následují vozy vrchovaté potravinami a obrokem. Zadní ochranný voj poselstva tvoří opět menší oddíl equitů; a po obou stranách průvodu klušou jezdci v těžkém odění. Ve voze s aksamitovými záclonami sedí vyslanec Maximinos – zprava i zleva ho rukama, podloženýma pod podušky, podpírají dva mladí otroci sličných tváří, aby ho uchránili otřásáni a prudkých nárazů kočáru.
Mína z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí (1954, 2022)
Gotthold Ephraim Lessing. Veselohra. Překlad Bohumil Mathesius. Rozhlasová úprava Jaroslava Strejčková. Hudba Josef Berg. Zvukový mistr Arnošt Košulič. Natáčecí technik Bohuslav Fiala. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: major z Tellheimu, důstojník propuštěný ze služby (Otakar Dadák), Mína z Barnhelmu (Viola Zinková), hrabě z Bruchsallu, její strýc (Miloš Hájek), Fanynka, její komorná (Helena Kružíková), Just, majorův sluha (Rudolf Jurda). Dále účinkují Bohuš Smutný, Rudolf Chromek, Míla Urbánková, Josef Štefl a Rudolf Krátký.
Nastudovalo Brno v roce 1954 (107 min.). Obnovená premiéra 14. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 106 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Vydala Radiotéka 1. 2. 2022 (MP3, CR.ES.2021.129). Ukázka k poslechu zde.
Lit.: Strejčková, Jaroslava – Venclová, Renata: Gotthold Ephraim Lessing: Mína z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí. In web ČRo 3 Vltava, 14. únor 2021 (článek). – Cit.: Klasická komedie o lásce, překypující upřímným citem, humorem a vírou ve spravedlnost. Mínu v rozhlasové inscenaci režiséra Vozáka hraje Viola Zinková, jejího partnera, majora Tellheima, ztvárnil Otakar Dadák. (…)
Na počátku druhé světové války, v listopadu 1940, uvedla činohra Národního divadla v Praze Lessingovu komedii Mína z Barnhelmu v překladu Bohumila Mathesia. K úspěchu inscenace přispěla nejen stylově čistá Dostalova režie a Sládkova výprava, ale hlavně herecké výkony Jiřiny Šejbalové v titulní roli, Ladislava Boháče jako majora Tellheima a Jaroslava Průchy, který vytvořil postavu sluhy Justa. Komedie o čestném a laskavém majorovi, který byl neprávem propuštěn z armády, a o jeho milující nevěstě Míně, prosvěcovala lidskou čistotou a vírou ve spravedlnost chmurnou atmosféru počátku protektorátu Čechy a Morava.
Mínu z Barnhelmu neboli Vojácké štěstí napsal čyřiatřicetiletý Gotthold Ephraim Lessing jako svoji druhou významnější dramatickou práci. Měla být jakousi vzorovou komedií nového měšťanského německého divadla, o jehož vznik a rozkvět se Lessing tolik zasloužil. Syn protestantského pastora, student teologie, filozofie a medicíny, pozdější kritik, recenzent, autor epigramů, bajek, teoretických spisů o divadle, dramatický autor a otec profese, které říkáme dramaturgie, žil v Německu v letech 1729 až 1781. Jeho zápas o moderní divadelní výraz a o humanitu, lidskou solidaritu a snášenlivost rasovou i náboženskou, je i v dnešní době vzrušující, živý a vysoce aktuální.
Ironický podtitul Vojácké štěstí, který Míně z Barnhelmu Lessing dal, má svůj dobrý důvod. Válka a vojáci silně ovlivňovali jeho život. Sedmiletá válka v letech 1756 až 1763 mu znemožnila odjet do Anglie. V letech 1757 až 1765 byl Lessing sekretářem generála Tauentziena ve Vratislavi a právě v této době napsal svoji veselohru o lásce majora Tellheima a Míny z Barnhelmu. Ačkoliv jeho hra vznikla už v polovině 18. století, přesně řečeno v roce 1763, dodnes zůstává dílem živým, jež se často objevuje na divadelních scénách.
Ve vltavské řadě Hra pro pamětníky uvádíme rozhlasovou úpravu Jaroslavy Strejčkové, kterou v roce 1954 natočil režisér Vladimír Vozák. Později hru do rozhlasové podoby převedl a v roce 2001 natočil také režisér Oto Ševčík s Vilmou Cibulkovou a Jiřím Štěpničkou v hlavních rolích.