József Lengyel. Četba na pokračování. Překlad Milan Navrátil. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 19??.
Pozn.: Dlouhý průvod byzantského poselstva na vozech s kovanými koly, obitých hřeby s hlavami jako knoflíky, táhne s hrkotáním po prastaré římské vojenské silnici. Putuje Dolním Podunajím. Silnice je zanedbaná. Místy bují mezi velikými opracovanými kostkami tráva, tu a tam se některý kámen vyvalil ze svého lůžka: ve spárách se zvedá zeleň šťovíku. A koně táhnou vozy právě k těm prohlubním, snažíce se cestou uškubnout zelený žvanec.
Široké boky těžkých koní s drobnými hlavami a svalnatými šíjemi se jen blýskají. Lesk jejich srsti svědčí, že jsou krmeni ovsem. Klušou pravidelně a pod jejich podkovami jiskří rozměrné dlažební kostky. V čele průvodu projeli těžce odění jezdci, podobní římským equitům, a po nich následuje kočár, krytý jakýmsi baldachýnem, zdobený stříbrem a pečlivě zastřený záclonami ze zeleného aksamitu. Druhý vůz je zastřen kůží, zdobí ho měděné tepání a záclony jsou zapnuty na měděné knoflíky. Oba kočáry provází dlouhá řada prostších, ale bytelných povozů, pokrytých kůží; vezou se v nich sluhové, kuchaři, kuchtici a pak následují vozy vrchovaté potravinami a obrokem. Zadní ochranný voj poselstva tvoří opět menší oddíl equitů; a po obou stranách průvodu klušou jezdci v těžkém odění. Ve voze s aksamitovými záclonami sedí vyslanec Maximinos – zprava i zleva ho rukama, podloženýma pod podušky, podpírají dva mladí otroci sličných tváří, aby ho uchránili otřásáni a prudkých nárazů kočáru.