Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

MUDr. Ctibor Bezděk. Rozhlasová přednáška.

Účinkuje MUDr. Ctibor Bezděk.

Připravil Československý rozhlas v roce 1931. Úryvek použit v dokumentu Muž, který měl být zapomenut (2012).

Jak pomoci těm, kteří onemocněli smrtelnou nemocí AIDS anebo těm, kteří si před nákazou virem HIV prostě nedávají pozor, protože informace o možnostech přenosu jsou kusé? V době krize se snáze sponzorují charitativní projekty pro ochranu dětí nebo zvířat, nemoc AIDS má punc něčeho, o čem se nemluví. Skupinu lidí v uměleckých profesích proto napadlo spojit dobrovolnictví při získávání peněz pro Dům světla s uměním. A výtěžek putuje do Domu světla pro jeho obyvatele a na preventivní programy proti HIV. Umění tak pomáhá tam, kde bychom to možná nečekali. Připravil Dan Moravec.

Natočeno 2012. Premiéra 27. 5. 2012 (ČRo 2 Praha, 22:05 – 22:58 h.; 53 min.).

Po pořadu následovala beseda: Občanské sdružení Art For Life připravuje pátý ročník charitativních akcí, které mají za úkol vybrat peníze pro Dům světla a na preventivní programy proti HIV. Malá akce se postupně stala prestižní záležitostí, kdy například prvotřídní fotografové fotí celebrity do kalendáře Art for Life, fotky se draží, draží se umělecká díla, pořádají se koncerty, výstavy apod. Jaký bude ten letošní ročník? Co se změnilo a co posunulo? Hosté: kostýmní výtvarník Josef Čechota a redaktorka Bára Trojanová, členka Divadla Sklep. Moderuje Dan Moravec.

Ivana Růžičková. Rozhlasová sonda do ojedinělé a dynamicky se proměňující krajiny Mostecka. Dramaturgie Gabriela Albrechtová.

Natočeno 2012. Premiéra 27. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) v cyklu Čajovna – Hry a dokumenty mladé generace. Repríza 18. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) v rámci cyklu To nejlepší z Čajovny; 13. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Dokument.

Pozn.: Po premiéře pořadu následovala beseda.

Lit.: Růžičková, Ivana: Jezerní běh mosteckou krajinou s Ivanou Růžičkovou. In web ČRo Čajovna, 27. 5. 2012 (článek). – Cit.: Krajina podkrušnohorské hnědouhelné pánve se stala symbolem měsíční krajiny. Vyuhlené díry přitom dnes už spíš než vyprahlou poušť připomínají zelenou džungli. Vrátili se sem ptáci, zvěř i obojživelníci. Lidé však jen nedůvěřivě přihlížejí zpovzdálí. Dokument o krajině výsypek, jezer a rypadel a lidem, kteří v ní přesto nacházejí nevšední kouzlo, natočila Ivana Růžičková. Její Krajinu paradoxu vysíláme v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace ve vltavské Čajovně v neděli 27. května 2012 od 19.00.

Smutná, měsíční, divoká, jezerní, uhelná, industriální, rozechvělá, rodící se, divná. Takové mohou být přívlastky krajiny mezi městem Most a Zámkem Jezeří v Krušných horách, přes kterou 16. června povede zážitkový sportovní happening s názvem Jezerní běh. Jeho trasa povede přes rekultivované výsypky, nově se rodící jezera, skládky a důlní propadliny až do bučin Krušných hor kolem Zámku Jezeří. Účastníci uvidí apokalyptická industriální panoramata ale i romantická zátiší a tůňky plné obojživelníků. Tahle krajina povětšinou návštěvníky neláká. Chodí sem jen kočárkáři sbírat železo, fotografové zvěčňovat ošklivost, mostecká mládež kouřit a biologové mapovat unikátní živočichy. Místní obyvatelé tuto zónu raději objíždějí po silnici č. 27 z Litvínova do Mostu. Že kolem ní právě projíždějí, jim připomínají jen výstražné značky s nápisem: Rozsvítí-li se červené světlo, vypněte motory, nekuřte!

Jedním z organizátorů Jezerního běhu je i spisovatel a dokumentarista Martin Ryšavý. Už rok na Mostecku natáčí film s názvem Na vodě, a jak říká v pořadu, nejvíc ho na místní krajině fascinují četné diskuse o tom, jak by měly severní Čechy vypadat. Nikdo to pořádně neví. Všichni se ale shodují na tom, že by měly vypadat „jinak“ než jaké jsou teď.

Na startu Jezerního běhu potkáte i litvínovského ornitologa Michala Porteše. V dokumentu hovoří o ptačích pozorovatelnách na Mostecku, které mapoval už jeho děda. On sám v jeho práci pokračuje. Když ale v jeho zápiscích narazí na místa, která už neexistují, přepadá ho úzkost. Vyuhlené liduprázdné jámy a výsypky sice poskytují ptákům ideální podmínky pro život, ale dokáže tu žít i on sám, když mu za okny hučí těžební stroje a pod rypadlem nenávratně mizí místa jeho dětství?

Jiný rodák z Mostu, který se vypravil na trasu Jezerního běhu, v tom už má jasno. Fotograf severu Ibra Ibrahimovičse raději odstěhoval a žije v Praze. Jezdí sem už jen dokumentovat zmar a vzpomínat na dětství. Proměnu místní krajiny už skoro třicet let pozoruje z vlaku i sudetský poutník a hudebník Petr Linhart. Jak svěřuje mikrofonu, vždycky chtěl mezi Mostem a Chomutovem z vlaku vystoupit a nechat se spolknout měsíční krajinou. Tehdy to nešlo. Dnes se prochází kolem jezera Most, vnímá křehkost a mladost bujně zelených náletových travin podél břehů a brouká si píseň Zatopené doly. Také on se jako chodec šestnáctého června vypraví do útrob výsypek zdolat trasu dlouhou 23 a půl kilometrů.

Pouť za smyslem Mostecké krajiny zakončí jako ostatní účastníci na zámku Jezeří. A právě tady končí i putování krajinou „s přívlastkem“.

Lit.: Růžičková, Ivana: Krajina paradoxu. Dokument o krajině výsypek, jezer a rypadel. Ale i o lidech, kteří v ní našli kouzlo. In web ČRo 2 Praha, březen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Podkrušnohorská hnědouhelná pánev se stala symbolem měsíční krajiny. Vyuhlené díry přitom dnes už spíš než vyprahlou poušť připomínají zelenou džungli. Vrátili se sem ptáci, zvěř i obojživelníci. Lidé ale jen nedůvěřivě přihlížejí zpovzdálí.

Smutná, měsíční, divoká, jezerní, uhelná, industriální, rozechvělá, rodící se, divná. Takové mohou být přívlastky krajiny mezi městem Most a Zámkem Jezeří v Krušných horách, přes kterou 16. června 2012 vedl zážitkový sportovní happening s názvem Jezerní běh.

 Jeho trasa směřovala přes rekultivované výsypky, nově se rodící jezera, skládky a důlní propadliny. Přes apokalyptická industriální panoramata i romantická zátiší a tůňky plné obojživelníků až do bučin Krušných hor kolem Zámku Jezeří.

Unikátní živočichové

Tahle krajina povětšinou návštěvníky neláká. Chodí sem jen kočárkáři sbírat železo, fotografové zvěčňovat ošklivost, mostecká mládež kouřit a biologové mapovat unikátní živočichy.

Místní obyvatelé tuto zónu raději objíždějí po silnici č. 27 z Litvínova do Mostu. Že kolem ní právě projíždějí, jim připomínají jen výstražné značky s nápisem: „Rozsvítí-li se červené světlo, vypněte motory, nekuřte!“

Jak by měly severní Čechy vypadat?

Jedním z organizátorů Jezerního běhu byl i spisovatel a dokumentarista Martin Ryšavý. Na místní krajině ho nejvíc fascinují četné diskuse o tom, jak by měly severní Čechy vypadat. Nikdo to pořádně neví. Všichni se ale shodují na tom, že by měly vypadat „jinak“ než jaké jsou teď.

O ptačích pozorovatelnách na Mostecku, které mapoval už jeho děda, v dokumentu hovoří i litvínovský ornitolog Michal Porteš. On sám v jeho práci pokračuje. Když ale v jeho zápiscích narazí na místa, která už neexistují, přepadá ho úzkost.

Jámy ideální pro ptáky

Vyuhlené liduprázdné jámy a výsypky sice poskytují ptákům ideální podmínky pro život, ale dokáže tu žít i on sám, když mu za okny hučí těžební stroje a pod rypadlem nenávratně mizí místa jeho dětství?

Jiný rodák z Mostu, který se vypravil na trasu Jezerního běhu, v tom má už jasno. Fotograf Ibra Ibrahimovič se raději odstěhoval a žije v Praze. Jezdí sem už jen dokumentovat zmar a vzpomínat na dětství.

Březen patří na Dvojce dokumentům z vltavského cyklu Rozhlasové hry a dokumenty nové generace. Debut Ivany Růžičkové vznikl v rámci tohoto cyklu v roce 2012. Poslechněte si práci autorů, kteří hledají možná trochu jiná témata, jiný způsob zpracování, jiný pohled, než jste na Dvojce zvyklí. To vše v dramaturgii Gabriely Albrechtové.

Nechat se spolknout krajinou

Proměnu místní krajiny už skoro 30 let pozoruje z vlaku i sudetský poutník a hudebník Petr Linhart. Jak svěřuje mikrofonu, vždycky chtěl mezi Mostem a Chomutovem z vlaku vystoupit a nechat se spolknout měsíční krajinou. Tehdy to nešlo.

Dnes se prochází kolem jezera Most. Vnímá křehkost a mladost bujně zelených náletových travin podél břehů a brouká si píseň Zatopené doly. Také on se jako chodec vypravil do útrob výsypek, aby pouť za smyslem Mostecké krajiny zakončil jako ostatní účastníci na zámku Jezeří

O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším.  Ondrovi bylo osmnáct, když úplně ochrnul a ocitl se téměř „na druhém břehu“. Přesto dodělal školu a věří, že zas povede normální život. Co proto museli udělat jeho nejbližší i on sám? Jak změnil jejich „případ“ život v jinak poklidné valašské vesnici? Pořad oceněný Vládním výborem pro zdravotně a tělesně postižené. Připravil Jakub Šiška.Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Yvona Žertová.

Natočeno 2012. Premiéra 27. 5. 2012 (ČRo 2 Praha, 25 min.).