Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ivana Růžičková. Rozhlasová sonda do ojedinělé a dynamicky se proměňující krajiny Mostecka. Dramaturgie Gabriela Albrechtová.

Natočeno 2012. Premiéra 27. 5. 2012 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) v cyklu Čajovna – Hry a dokumenty mladé generace. Repríza 18. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) v rámci cyklu To nejlepší z Čajovny; 13. 3. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Dokument.

Pozn.: Po premiéře pořadu následovala beseda.

Lit.: Růžičková, Ivana: Jezerní běh mosteckou krajinou s Ivanou Růžičkovou. In web ČRo Čajovna, 27. 5. 2012 (článek). – Cit.: Krajina podkrušnohorské hnědouhelné pánve se stala symbolem měsíční krajiny. Vyuhlené díry přitom dnes už spíš než vyprahlou poušť připomínají zelenou džungli. Vrátili se sem ptáci, zvěř i obojživelníci. Lidé však jen nedůvěřivě přihlížejí zpovzdálí. Dokument o krajině výsypek, jezer a rypadel a lidem, kteří v ní přesto nacházejí nevšední kouzlo, natočila Ivana Růžičková. Její Krajinu paradoxu vysíláme v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace ve vltavské Čajovně v neděli 27. května 2012 od 19.00.

Smutná, měsíční, divoká, jezerní, uhelná, industriální, rozechvělá, rodící se, divná. Takové mohou být přívlastky krajiny mezi městem Most a Zámkem Jezeří v Krušných horách, přes kterou 16. června povede zážitkový sportovní happening s názvem Jezerní běh. Jeho trasa povede přes rekultivované výsypky, nově se rodící jezera, skládky a důlní propadliny až do bučin Krušných hor kolem Zámku Jezeří. Účastníci uvidí apokalyptická industriální panoramata ale i romantická zátiší a tůňky plné obojživelníků. Tahle krajina povětšinou návštěvníky neláká. Chodí sem jen kočárkáři sbírat železo, fotografové zvěčňovat ošklivost, mostecká mládež kouřit a biologové mapovat unikátní živočichy. Místní obyvatelé tuto zónu raději objíždějí po silnici č. 27 z Litvínova do Mostu. Že kolem ní právě projíždějí, jim připomínají jen výstražné značky s nápisem: Rozsvítí-li se červené světlo, vypněte motory, nekuřte!

Jedním z organizátorů Jezerního běhu je i spisovatel a dokumentarista Martin Ryšavý. Už rok na Mostecku natáčí film s názvem Na vodě, a jak říká v pořadu, nejvíc ho na místní krajině fascinují četné diskuse o tom, jak by měly severní Čechy vypadat. Nikdo to pořádně neví. Všichni se ale shodují na tom, že by měly vypadat „jinak“ než jaké jsou teď.

Na startu Jezerního běhu potkáte i litvínovského ornitologa Michala Porteše. V dokumentu hovoří o ptačích pozorovatelnách na Mostecku, které mapoval už jeho děda. On sám v jeho práci pokračuje. Když ale v jeho zápiscích narazí na místa, která už neexistují, přepadá ho úzkost. Vyuhlené liduprázdné jámy a výsypky sice poskytují ptákům ideální podmínky pro život, ale dokáže tu žít i on sám, když mu za okny hučí těžební stroje a pod rypadlem nenávratně mizí místa jeho dětství?

Jiný rodák z Mostu, který se vypravil na trasu Jezerního běhu, v tom už má jasno. Fotograf severu Ibra Ibrahimovičse raději odstěhoval a žije v Praze. Jezdí sem už jen dokumentovat zmar a vzpomínat na dětství. Proměnu místní krajiny už skoro třicet let pozoruje z vlaku i sudetský poutník a hudebník Petr Linhart. Jak svěřuje mikrofonu, vždycky chtěl mezi Mostem a Chomutovem z vlaku vystoupit a nechat se spolknout měsíční krajinou. Tehdy to nešlo. Dnes se prochází kolem jezera Most, vnímá křehkost a mladost bujně zelených náletových travin podél břehů a brouká si píseň Zatopené doly. Také on se jako chodec šestnáctého června vypraví do útrob výsypek zdolat trasu dlouhou 23 a půl kilometrů.

Pouť za smyslem Mostecké krajiny zakončí jako ostatní účastníci na zámku Jezeří. A právě tady končí i putování krajinou „s přívlastkem“.

Lit.: Růžičková, Ivana: Krajina paradoxu. Dokument o krajině výsypek, jezer a rypadel. Ale i o lidech, kteří v ní našli kouzlo. In web ČRo 2 Praha, březen 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Podkrušnohorská hnědouhelná pánev se stala symbolem měsíční krajiny. Vyuhlené díry přitom dnes už spíš než vyprahlou poušť připomínají zelenou džungli. Vrátili se sem ptáci, zvěř i obojživelníci. Lidé ale jen nedůvěřivě přihlížejí zpovzdálí.

Smutná, měsíční, divoká, jezerní, uhelná, industriální, rozechvělá, rodící se, divná. Takové mohou být přívlastky krajiny mezi městem Most a Zámkem Jezeří v Krušných horách, přes kterou 16. června 2012 vedl zážitkový sportovní happening s názvem Jezerní běh.

 Jeho trasa směřovala přes rekultivované výsypky, nově se rodící jezera, skládky a důlní propadliny. Přes apokalyptická industriální panoramata i romantická zátiší a tůňky plné obojživelníků až do bučin Krušných hor kolem Zámku Jezeří.

Unikátní živočichové

Tahle krajina povětšinou návštěvníky neláká. Chodí sem jen kočárkáři sbírat železo, fotografové zvěčňovat ošklivost, mostecká mládež kouřit a biologové mapovat unikátní živočichy.

Místní obyvatelé tuto zónu raději objíždějí po silnici č. 27 z Litvínova do Mostu. Že kolem ní právě projíždějí, jim připomínají jen výstražné značky s nápisem: „Rozsvítí-li se červené světlo, vypněte motory, nekuřte!“

Jak by měly severní Čechy vypadat?

Jedním z organizátorů Jezerního běhu byl i spisovatel a dokumentarista Martin Ryšavý. Na místní krajině ho nejvíc fascinují četné diskuse o tom, jak by měly severní Čechy vypadat. Nikdo to pořádně neví. Všichni se ale shodují na tom, že by měly vypadat „jinak“ než jaké jsou teď.

O ptačích pozorovatelnách na Mostecku, které mapoval už jeho děda, v dokumentu hovoří i litvínovský ornitolog Michal Porteš. On sám v jeho práci pokračuje. Když ale v jeho zápiscích narazí na místa, která už neexistují, přepadá ho úzkost.

Jámy ideální pro ptáky

Vyuhlené liduprázdné jámy a výsypky sice poskytují ptákům ideální podmínky pro život, ale dokáže tu žít i on sám, když mu za okny hučí těžební stroje a pod rypadlem nenávratně mizí místa jeho dětství?

Jiný rodák z Mostu, který se vypravil na trasu Jezerního běhu, v tom má už jasno. Fotograf Ibra Ibrahimovič se raději odstěhoval a žije v Praze. Jezdí sem už jen dokumentovat zmar a vzpomínat na dětství.

Březen patří na Dvojce dokumentům z vltavského cyklu Rozhlasové hry a dokumenty nové generace. Debut Ivany Růžičkové vznikl v rámci tohoto cyklu v roce 2012. Poslechněte si práci autorů, kteří hledají možná trochu jiná témata, jiný způsob zpracování, jiný pohled, než jste na Dvojce zvyklí. To vše v dramaturgii Gabriely Albrechtové.

Nechat se spolknout krajinou

Proměnu místní krajiny už skoro 30 let pozoruje z vlaku i sudetský poutník a hudebník Petr Linhart. Jak svěřuje mikrofonu, vždycky chtěl mezi Mostem a Chomutovem z vlaku vystoupit a nechat se spolknout měsíční krajinou. Tehdy to nešlo.

Dnes se prochází kolem jezera Most. Vnímá křehkost a mladost bujně zelených náletových travin podél břehů a brouká si píseň Zatopené doly. Také on se jako chodec vypravil do útrob výsypek, aby pouť za smyslem Mostecké krajiny zakončil jako ostatní účastníci na zámku Jezeří