Astrid Saalbachová. Aktovka. Překlad František Fröhlich. Rozhlasová úprava Lída Engelová a Klára Novotná. Dramaturgie Klára Novotná. Zvuk Radek Veselý. Záznam a střih Jana Fišerová. Hudební spolupráce Petr Mandel. Zvukové efekty Josef Plechatý. Asistentka režie Dana Reichová. Režie Lída Engelová.
Osoby a obsazení: Rie (Vilma Cibulková).
Natočeno 2012. Natáčení skončeno 2. 2. 2012. Premiéra 20. 3. 2012 (ČRo 3 Vltava, 21:30 – 22:45 h.; 59 min.). Repríza 2. 3. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 26. 3. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli k narozeninám Vilmy Cibulkové.
Pozn.: Aktovku Pieta hrálo v sezóně 2008/2009 také Divadlo Na Fidlovačce, v hlavní roli Eliška Balzerová.
Lit.: Novotná, Klára: Pieta. In Čtvrtletník Klubu Vltava 1/2012, s. 25 (článek). – Cit.: Dánská dramatička a prozaička Astrid Saalbachová (nar. 1955) je považována za jednu z nejvýraznějších osobností dramatické literatury své generace. Její hry byly přeloženy do více než deseti jazyků a patří v cizině k vůbec nejhranějším dánským dílům. V roce 1981 autorsky debutovala rozhlasovou hrou Spor i sandet (Stopy v písku), za kterou obdržela Severskou cenu za rozhlasové drama. V tvorbě pro divadlo na sebe výrazně upozornila trilogií Morgen og aften (Ráno a večer, 1993), Det velsignede barn (Požehnané dítě, 1996) a Aske til aske, støv til støv (Popel k popelu, prach k prachu, 1998) či u nás rovněž opakovaně inscenovanou hrou Dansetimen (Taneční hodina, 1986 – uvedeno také pod názvem Baletky). Za hru Verdens ende (Konec světa, 2003 – česky inscenováno s titulem Transit) získala v roce 2004 prestižní Cenu severských dramatiků. Zatím nejnovějším dramatickým titulem je Rødt og Grønt (Červená a zelená, 2010). Astrid Saalbachová je rovněž autorkou úspěšných próz. Naposledy, v roce 2011, vydala román Fordrivelsen (Vyhnání). V rámci probíhajícího Severského roku budou mít posluchači Vltavy možnost seznámit se s tvorbou Astrid Saalbachové prostřednictvím u nás dosud neuvedeného monodramatu Pietà (Pieta, 2006). Jeho hrdinkou je Rie, žena středního věku, které se život poněkud vymkl z rukou. Pije, a proto postupně ztratila všechno, na čem jí záleželo – manžela, dceru, zaměstnání. Řítí se po šikmé ploše a v rámci své střemhlavé jízdy se jednoho rána probouzí v hotelovém pokoji vedle mladého neznámého muže. Nevzpomíná si vůbec na nic a její společník nevypadá, že by jí dovedl pomoci…
Pieta je náročným úkolem, ale zároveň vynikající příležitostí pro herečku mimořádných řemeslných kvalit, schopnou zvládnout všechny rozpory, které s sebou postava Rie nese – drsnost se u ní mísí s cituplností, tragiku vyvažuje smysl pro humor a sebeironie. A ničím z toho, co vypráví, si nemůžeme být úplně jistí. Obsazení Vilmy Cibulkové je příslibem velkého posluchačského zážitku.
Lit.: Kopřivová, Kristýna: „Dialog“ s mlčícím. In Týdeník Rozhlas 12/2012 (anotace). – Cit.: Žena se probudí v hotelovém pokoji. Strašně ji bolí hlava, patrně toho příliš moc vypila. Snaží se rozpomenout na předchozí večer. Co by tomu asi tak řekl její muž, pomyslí si. Rie, hrdinka hry Pieta, jejíž premiéru uvede v úterý 20. března Český rozhlas 3 – Vltava, se nejdříve jeví jako někdo, koho dobře známe. Táže se po smyslu zaběhnutých stereotypů, například proč se lidé vychloubají svými dětmi a vymýšlejí si. Postupně se stává čím dál tím radikálnější, až trochu nahání hrůzu. Chvilkami se zdá, že by byla dobrým soustem pro psychoanalytika. Prostřednictvím monologu, který vede s mrtvým mužem – jenž ji už nemůže štvát, nadávat jí, může jen mlčet – zjišťujeme, že má v sobě jakousi destruktivní energii, takže se nakonec bojíme i o ni.
„Někdy člověk musí spadnout na dno, aby se zase odrazil,“ říká hrdinka hry Pieta, již v rozhlasovém nastudování ztvárnila Vilma Cibulková
Rie představuje vlastně typickou hrdinku dánské spisovatelky, dramatičky a někdejší herečky Astrid Saalbachové. Je moderní a emancipovaná, časem se však její názory radikalizují. „Její vztah k mužům je takový, jaký vídám u moderních žen: je tak silná, že se jí žádný muž nevyrovná. Nejsme spokojeny s žádným mužem, není-li mladý, hezký – a mrtvý. Pak ho můžeme milovat neomezeně,“ říká autorka.
Astrid Saalbachová (1955) patří ke střední generaci dánských prozaiků a dramatiků. Začínala jako herečka a přes psaní rozhlasových her se vrátila k divadlu, znovu ale jako dramatička. Divadelní hru Pieta napsala v roce 2006. Českému publiku se představila také na jaře roku 2008 v Praze, kam zavítala na knižní veletrh, aby zde pokřtila třísvazkové dílo severských dramat.
Hru Pieta pro rozhlas zpracovaly Klára Novotná a režisérka Lída Engelová. V roli Rie se představí Vilma Cibulková. Právě výrazný zastřený hlas této herečky velmi dobře vystihuje hrdinku hry. „Někdy člověk musí spadnout na dno, aby se zase odrazil,“ promlouvá Rie. Hudebně do hry posluchače uvede zvonivý soprán někdejší hollywoodské hvězdy třicátých let Jeanette MacDonaldové spolu s Eddiem Nelsonem.
Ovšem u Astrid Saalbachové nejde pouze o negativní pocity, jimž se někdy neubrání nikdo z nás. Její dílo je jakousi sociální sondou, v níž rezonují témata jako workoholismus, alkoholismus či erotismus, problematika vztahů a emancipace. A právě Pieta nabízí na mnohé z těchto otázek zajímavý a nenucený pohled.
Lit.: Kendíková, Hana: Astrid Saalbachová. In ILiteratura, 2. 6. 2008 (slovníkové heslo). – Cit.: Astrid Saalbachová (1955) je dánská dramatička a prozaička. Po absolutoriu na dánské Státní divadelní akademii (Statens teaterskole) v roce 1978 působila Astrid Saalbachová několik let jako herečka.
V roce 1981 debutovala jako dramatička, a to rozhlasovou hrou Spor i sandet (Stopy v písku), za kterou o dva roky později obdržela Severskou cenu za rozhlasové drama (Nordisk Radiospilspris). Následovaly další dvě rozhlasové hry a jedna hra televizní a v roce 1985 se autorka úspěšně uvedla jako prozaička sbírkou povídek Månens ansigt (Tvář měsíce). Jedná se o scény z každodenního života, jejichž dramatičnost spočívá v dobných nečekaných událostech a psychologických zvratech.
Zdeněk Svěrák. Další kniha povídek z pera známého českého spisovatele, písničkáře, scénáristy a herce.