Lubomír Martínek. Esej spisovatele a překladatele. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2011. Premiéra 5. 1. 2012 (15 min.).
2. 1. 2012
Akademie – „Praha mě lákala…“ (2011)
O pražském působení německého dirigenta Josepha Keilbertha. Napsala a uvádí Vlasta Reittererová. Spoluúčinkují Pavel Soukup a Jan Vlasák. Režijní spolupráce Markéta Jahodová a Libor Dřevikovský.
Natočeno 2011. Premiéra 4. 1. 2012 (105 min.). Repríza 17. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 21:25 h).
Očista 1/12 (2011)
Sofi Oksanen. Četba na pokračování z románu finské spisovatelky. Překlad Jan Petr Velkoborský. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Aleš Vrzák.
Účinkují Miroslav Táborský, Daniela Kolářová a Magdaléna Borová.
Natočeno 2011. Premiéra prvního dílu 2. 3. 2012 (27 min).
Pozn.: Původně byla premiéra prvního dílu plánována na 4. 1. 2012; po úmrtí Josefa Škvoreckého však došlo ke změně programu.
Lit.: Bezdíčková, Vladimíra: Četba na pokračování z románu Sofi Oksanen Očista. In web ČRo, leden 2012 (článek + ukázka z 1. části) – Cit.: Děj románu finské autorky Sofi Oksanen Očista se začíná odvíjet v západním Estonsku v létě roku 1992 krátce poté, co se rozpadl Sovětský svaz a země opět získala nezávislost. Na pozadí nedávných historických událostí se odehrává dramatický příběh jedné rodiny. Témata knihy jsou ovšem platná univerzálně, protože mluvíme o vině či nevině, zlu a násilí, zradě a očištění. (more…)
Historický klub – Kalendář, každodenní, samozřejmý, nezbytný společník člověka (2011)
Je střed uprostřed? (2011)
Rudolf Křesťan. Fejeton v autorské interpretaci. Režie Dimitrij Dudík.
Natočeno 2011. Premiéra 4. 1. 2012 (15 min.).
Jak se vařilo a žilo u Čapků 1/5 (2011)
Vendy Vrbatová. Četba na pokračování z cyklu Jak se vařilo a žilo. Rozhlasová úprava Jan Weichert. Režie Vlado Rusko.
Účinkují Apolena Veldová a Jolana Nováková.
Natočeno 2011. Premiéra 2. – 6. 1. 2012 (5 x 25 min.).
Lit.: anonym: Vendy Vrbatová: Jak se vařilo a žilo u Čapků – 4. ledna. In web ČRo, leden 2012 (anotace). – Cit.: V prvním týdnu nového roku nahlédneme do života rodiny Čapků, a to očima ženy, jejíž rodiče pracovali pro světově proslulého spisovatele od 30. let minulého století až do konce jeho dní.
V knize Vendy (Václavy) Vrbatové autorka čtivě a srozumitelně odhaluje nejen „tajemství kuchyně“ velkého spisovatele a novináře, ale popisuje také životní styl, dobové zvyky i zvláštnosti Čapkovy domácnosti. To vše díky tomu, že její matka byla panskou ve vinohradské vile a otec zahradníkem a šoférem.
Spisovatelka po letech nechává ožívat vzpomínky na vyprávění svých rodičů. S taktem a vnímavostí ve své knize přináší nejen konkrétní plastický obraz jednoho domu, jeho obyvatel a návštěvníků, ale i všednodenní život a styl první republiky.
Pohádky z daleka 1/7 (2011)
Původní pohádkový seriál napsala Melita Denková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Yvona Žertová.
Vypráví Jitka Molavcová.
Natočeno 2011. Premiéra 2. – 6. 1. 2012.
Obsah: 1. Poprvé a málem naposledy. (10 min) – 2. Klokaní král. – 3. Mlčení znamená souhlas. – 4. Řeči. – 5. Kulatý pestrý svět. – 6. Drahý krokodýl Ignác. – 7. Levhart v mé zahradě.
Lit.: Vojtíšková, Zuzana: V prvním lednovém týdnu bude Hajaja vyprávět „Pohádky z daleka“. In web ČRo, leden 2012 (anotace). – Cit.: Rozhlasový skřítek Hajaja má velkou moc: dokáže den co den uspávat malé školáky a předškoláky. Autoři, kteří pro něj píší pohádky, jsou různorodí.
Najdeme mezi nimi i ty, co napsali svou první pohádku pro Hajaju a postupně se z nich stali osvědčení a oblíbení literární tvůrci. To je také případ spisovatelky knih pro děti Melity Denkové. Rozhlasovému skřítkovi zůstává věrná a pro dětské posluchače napsala nový sedmidílný seriál nazvaný Pohádky z daleka.
Díky němu se podíváme například do Grónska a budeme přítomni prvnímu setkání Eskymáka s pelikány; dozvíme se, jak v Austrálii přišli o klokaního krále, i co se dělo v moři, když se velryba vypravila z domu a vyplula nad mořskou hladinu, aby se koukla na lidi. Podíváme se také do Afriky, kde se rozplynul jeden nešťastný a hloupý mráček kvůli řečem pruhované zebry s nenápadnou želvou. Další pohádkový příběh Melity Denkové nás zavede opět do mořského světa, tentokrát za sardinkami a v šestém se seznámíme s podivuhodným dobrodružstvím rodiny krokodýlů z afrického Nilu. Závěr pohádkového seriálu, který nám bude vyprávět Jitka Molavcová, nás zavede do pralesa za levhartem, který se plíží zeleným šerem mezi liánami.
Kritický klub – Jako sedmiletý Proust (2011)
Jeden z nejvýznamnějších románů americké literatury, Říkej tomu spánek od Henryho Rotha, líčí příběh židovského chlapce v přistěhovalecké čtvrti New Yorku v době velké hospodářské krize. O knize, kterou v češtině vydalo nakladatelství Rybka Publishers, debatuje Hana Ulmanová, Josef Jařab a Petr Onufer. Redakčně připravila Blanka Stárková.
Natočeno 2011. Premiéra 2. 1. 2012 (30 min.).
Severský rok – Trpěliví hledači pokladů 1/15 (2011)
Portréty překladatelů ze severských literatur připravila Vladimíra Bezdíčková.
Ukázky čte Stanislav Rubáš.
Natočeno 2011. Premiéra 2. – 6. 1., 9. – 13. 1. a 16. – 19. 1. 2012.
Obsah: 1. Dagmar Hartlová. (10 min) – 2. Vladimír Piskoř. – 3. Jarka Vrbová. – 4. Robert Novotný. – 5. Karolína Stehlíková. – 6. Miluše Juříčková. – 7. Zbyněk Černík. – 9. Helena Kadečková. – 10. Kateřina Krištůfková. – 11. František Fröhlich. – 12. Daniela Zounková. – 13. Lenka Fárová. – 14. Helena Březinová. – 15. Pavla Maxová.
Osudy – Jiřina Šiklová 1/5 (2005)
Rozhlasové vzpomínky ženy, jejíž cit pro pravou tvář doby v níž žijeme, ji učinil osobností mimořádného veřejného vlivu. Připravila Alena Zemančíková. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer.
Natočeno 2005. Premiéra 1. dílu 16. 1. 2006 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 2. – 6. 1. 2012 (5 x 30 min).
Lit.: Zemančíková, Alena: Osudy Jiřiny Šiklové. In web ČRo 3 Vltava, leden 2006 (článek). – Cit.: V rámci vltavských Osudů vysíláme reprízu pětidílného vzpomínkového vyprávění české socioložky, publicistky, vysokoškolské pedagožky Jiřiny Šiklové. V roce 2005 je s Jiřinou Šiklovou natočila Alena Zemančíková a opatřila je podtitulem „rozhlasové vzpomínky ženy, jejíž cit pro pravou tvář doby, v níž žijeme, ji učinil osobností mimořádného veřejného vlivu.“
Jiřina Šiklová vypráví o svém životě v domě a v bytě v Klimentské ulici v Praze, v němž se narodila a kde bydlí dodnes. Její životní příběh je v mnohém ohledu příznačný pro lidi její generace: dětství prožité za války a středoškolská léta těsně po ní, postupné prozírání k vlastnímu, na ideologii nezávislému názoru, studium u profesorů s přetrvávajícím duchem první republiky a její sociálně laděné vzdělanosti, léta šedesátá s krátkým otevřením světa rozčeřeného studentskými revoltami, sovětské tanky a pak takzvaná normalizace – období, kdy šlo zejména o to, odstranit všechny nezávislé a samostatně myslící lidi z jakéhokoli veřejného života.
Ve vyprávění Jiřiny Šiklové jde ovšem také o případ samozřejmé rovnoprávnosti ženy, která se plně angažovala jak ve sféře profesní, tak ve svém mateřství a rodinném životě. Osudy Jiřiny Šiklové potvrzují, že má-li společnost být zdravá a spravedlivá, musí ženy působit na vlivných místech vedle mužů .