Rozhlasové vzpomínky ženy, jejíž cit pro pravou tvář doby v níž žijeme, ji učinil osobností mimořádného veřejného vlivu. Připravila Alena Zemančíková. Technická spolupráce Tomáš Gsöllhofer.
Natočeno 2005. Premiéra 1. dílu 16. 1. 2006 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.). Repríza 2. – 6. 1. 2012 (5 x 30 min).
Lit.: Zemančíková, Alena: Osudy Jiřiny Šiklové. In web ČRo 3 Vltava, leden 2006 (článek). – Cit.: V rámci vltavských Osudů vysíláme reprízu pětidílného vzpomínkového vyprávění české socioložky, publicistky, vysokoškolské pedagožky Jiřiny Šiklové. V roce 2005 je s Jiřinou Šiklovou natočila Alena Zemančíková a opatřila je podtitulem „rozhlasové vzpomínky ženy, jejíž cit pro pravou tvář doby, v níž žijeme, ji učinil osobností mimořádného veřejného vlivu.“
Jiřina Šiklová vypráví o svém životě v domě a v bytě v Klimentské ulici v Praze, v němž se narodila a kde bydlí dodnes. Její životní příběh je v mnohém ohledu příznačný pro lidi její generace: dětství prožité za války a středoškolská léta těsně po ní, postupné prozírání k vlastnímu, na ideologii nezávislému názoru, studium u profesorů s přetrvávajícím duchem první republiky a její sociálně laděné vzdělanosti, léta šedesátá s krátkým otevřením světa rozčeřeného studentskými revoltami, sovětské tanky a pak takzvaná normalizace – období, kdy šlo zejména o to, odstranit všechny nezávislé a samostatně myslící lidi z jakéhokoli veřejného života.
Ve vyprávění Jiřiny Šiklové jde ovšem také o případ samozřejmé rovnoprávnosti ženy, která se plně angažovala jak ve sféře profesní, tak ve svém mateřství a rodinném životě. Osudy Jiřiny Šiklové potvrzují, že má-li společnost být zdravá a spravedlivá, musí ženy působit na vlivných místech vedle mužů .