Anton Marec. Slovenská lidová pohádka. Dramaturgie Beáta Panáková. Zvuková realizace Eva Irmanová a Katarína Halušková. Režie Táňa Tadlánková.
Vypráví Leopold Haverl.
Přirpavil Československý rozhlas v roce 1991 (9 min.).
28. 10. 2011
Čarodejná valaška (Čarodějná valaška, 1978)
Ján Štiavnický. Pohádková hra. Scénická hudba Svetozár Stračina. Dramaturgie Emília Drugová. Hudební redaktorka Dana Reková. Zvuk Ada Rehorová. Technická spolupráce Ondrej Purdeš, Ján Backstuber. Režie Viera Weidlerová.
Účinkují Július Pántik, Štefan Kvietik, Emília Vášáryová, Alojz Kramár, Jozef Kroner, Karol Strážnický, Pavol Mikulík, Stano Dančiak a Soňa Ulická.
Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 1978 (37 min.).
27. 10. 2011
Hvězdný prach Karla Vlacha (2011)
Před 100 lety, 8.10.1911 se narodil významný český dirigent a popularizátor swingové hudby Karel Vlach. S úsměvem a nostalgií zavzpomínají např. Karel Štědrý Yvetta Simonová nebo Soňa Červená. Kromě známých písniček a orchestrálních skladeb uslyšíte i samotného Karla Vlacha v několika unikátních nahrávkách, které se dosud nikdy nevysílaly. Připravil Jan Herget.
Natočeno 2011. Premiéra 30. 10. 2011 (ČRo 2 Praha, 25 min.) ke 100. výročí narození Karla Vlacha (8. října 1911-26. února 1986). Repríza 3. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).
Lit.: -jht- (= Herget, Jan): Hvězdný prach Karla Vlacha. In web ČRo 2 Praha, červenec 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Stardust, Šňůra perel nebo Měsíční serenáda… Swingové evergreeny, které českému publiku představil orchestr Karla Vlacha. Kolegové mu říkali Strejdo. V dokumentu vzpomínají Karel Štědrý, Yvetta Simonová nebo Soňa Červená. Uslyšíte i samotného Karla Vlacha v několika unikátních nahrávkách.
„Pan Vlach vždycky říkal: Já jsem se vyučil v drogérii u Žida. A on strašně obdivoval tu židovskou obec. A když chtěl udělat nějakej fór, tak mi onikal, já jemu taky. Moc se mu to líbilo.“
Karel Štědrý
„Někdy měl moc práce nad hlavu a říkával: Myslím, že tohle by mi lidi záviděli. Protože dělal práci, kterou měl rád, při které byl šťastný a které měl hodně, takže byl spokojený. Já jsem po jeho boku prožila víc než 20 let a bylo to nádherný. Dodnes, když slyším Stardust, tak to je pro mě Karel Vlach.“
Yvetta Simonová
„Začínal v poválečném Osvobozeném divadle muzikálem Divotvorný hrnec a pak přes ABC až po ten Karlín. A to byly tituly jako Hello, Dolly!, My fair lady, Kabaret nebo Balada z Hadrů. On uměl respektovat potřeby jeviště a to je dar, to je kumšt.“
Antonín Hardt, exředitel Hudebního divadla Karlín (more…)
O lazebníku a barvíři (1983)
Na motivy pohádek z „Tisíce a jedné noci“ napsala Helena Philippová. Režie autorka.
Vypráví Miroslav Moravec.
Natočeno 1983 (10 min.).
Vměšování do vlastních záležitostí (2011)
Jürgen Fuchs. Portrét básníka a politického vězně z časů NDR z vlastních překladů připravil Josef Rauvolf. Režie Jaroslav Kodeš.
Natočeno 2011. Premiéra 30. 10. 2011 (60 min.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Dobrá vůle – Život na zámku (2011)
O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Už třináct let se Miroslava Šusová společně se svou rodinou a přáteli snaží obnovit zámek v Čečovicích na jižním Plzeňsku. Stovky odpracovaných brigádnických hodin se na požárem zničeném objektu projevují jen pomalu. Zámek ale přesto postupně ožívá díky řadě kulturních akcí, které se zde Miroslava Šusová pořádá. Připravil Dominik Mačas. Dramaturgie Lenka Svobodová. Režie Yvona Žertová. Mistr zvuku Miloš Kot.
Natočeno 2011. Premiéra 30. 10. 2011 (25 min.).
Biofil (2011)
Hana Roguljič. Rozhlasová hra. Režie Martina Schlegelová. Dramaturgie Hana Hložková.
Osoby a obsazení: Doktor (Jiří Vyorálek), Antonín (Tomáš Kobr) a Matka (Ivana Hloužková).
Nastudoval ČRo Brno v roce 2011. Premiéra 30. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 19:00 – 20:00 h.) v pořadu Čajovna společně s rozhlasovou hrou Kateřiny Malečové Sukové Břichomluvec.
Lit.: Hložková, Hana: Dvě hříčky- Břichomluvec a Biofil. Hry a dokumenty nové generace (anotace). – Cit.: Experiment Dvě hříčky zahrnuje dva bizarní příběhy, z nichž je každý koncentrován přibližně do deseti minut. Jejich tématem jsou epizody ze života neobvyklých či podivných individualit, pointované pokaždé v tom žánru, jenž si vyžádal stylově odlišné autorské pojetí. Kateřina Malečová Suková napsala groteskní miniaturu Břichomluvec, odehrávající se v atmosféře jarmareční atrakce, Hana Roguljič zasadila svou anekdotickou mikrohru s názvem Biofil do lékařské ordinace.
Hostem nedělní Čajovny tentokrát nebudou autorky, ale v rozhlase debutující režisérka Martina Schlegelová, která Dvě hříčky natočila. Diskuse se bude vztahovat nejen k miniaturám Břichomluvec a Biofil a jejich rozhlasové realizaci. Zaměří se také na problematiku uvádění původních textů a na Centrum současné dramatiky, ve kterém režisérka působí.
Inscenace vznikly v Českém rozhlase Brno. Režii měla Martina Schlegelová, dramaturgii Hana Hložková, mistrem zvuku byl Lukáš Dolejší. Do hříčky Břichomluvec složil hudbu Stanislav Halbrštát, účinkovali: Václav Vašák (Egon, břichomluvec), Jana Glocová (Ema, jeho manželka) a Jiří Kniha (Doručovatel). Ve hříčce Biofil účinkovali: Jiří Vyorálek (Doktor), Tomáš Kobr (Antonín) a Ivana Hloužková (Matka).
O autorkách
Kateřina Malečová Suková (1981) je absolventkou Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na divadelní fakultě JAMU. V průběhu studia vytvořila dokument Mám říct, že jsem Němka, ve kterém sudetská Němka vzpomíná na vysídlování pohraničí, a pásmo o Velikonočním ostrově Návrat na Rapa-nui. Živila se jako grafička, nyní působí v redakci Strakonického deníku.
Hana Roguljič (1979) studovala architekturu, od té ale zběhla na divadelní fakultu JAMU, kde absolvovala v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Rozhlasu se věnovala okrajově a spíše v oblasti dokumentu či feature (Nezpochybnitelní, Dominikáni). Nejprve pracovala jako redaktorka v časopisech o architektuře a bydlení (ABS, Home), poté zamířila do televizního prostředí. Na Nově byla dramaturgyní seriálu Ordinace v růžové zahradě, ke kterému později psala i scénáře. Pro ČT vytvořila dokumenty Sinusoida a Amen, tati, jako autorka a režisérka se tamtéž věnuje publicistice v rámci pořadu Fokus ČT24. Mimo to začala psát povídky a také i rozhlasovou hru.
Břichomluvec (2011)
Kateřina Malečová Suková. Rozhlasová hra. Režie Martina Schlegelová. Hudba Stanislav Halbrštát. Dramaturgie Hana Hložková.
Osoby a obsazení: Egon, břichomluvec (Václav Vašák), Ema, jeho manželka (Jana Glocová) a Doručovatel (Jiří Kniha).
Nastudoval ČRo Brno v roce 2011. Premiéra 30. 10. 2011 (ČRo 3 Vltava, 19:00 – 20:00 h.) v pořadu Čajovna společně s rozhlasovou hrou Hany Roguljič Biofil.
Lit.: Hložková, Hana: Dvě hříčky- Břichomluvec a Biofil. Hry a dokumenty nové generace (anotace). – Cit.: Experiment Dvě hříčky zahrnuje dva bizarní příběhy, z nichž je každý koncentrován přibližně do deseti minut. Jejich tématem jsou epizody ze života neobvyklých či podivných individualit, pointované pokaždé v tom žánru, jenž si vyžádal stylově odlišné autorské pojetí. Kateřina Malečová Suková napsala groteskní miniaturu Břichomluvec, odehrávající se v atmosféře jarmareční atrakce, Hana Roguljič zasadila svou anekdotickou mikrohru s názvem Biofil do lékařské ordinace.
Hostem nedělní Čajovny tentokrát nebudou autorky, ale v rozhlase debutující režisérka Martina Schlegelová, která Dvě hříčky natočila. Diskuse se bude vztahovat nejen k miniaturám Břichomluvec a Biofil a jejich rozhlasové realizaci. Zaměří se také na problematiku uvádění původních textů a na Centrum současné dramatiky, ve kterém režisérka působí.
Inscenace vznikly v Českém rozhlase Brno. Režii měla Martina Schlegelová, dramaturgii Hana Hložková, mistrem zvuku byl Lukáš Dolejší. Do hříčky Břichomluvec složil hudbu Stanislav Halbrštát, účinkovali: Václav Vašák (Egon, břichomluvec), Jana Glocová (Ema, jeho manželka) a Jiří Kniha (Doručovatel). Ve hříčce Biofil účinkovali: Jiří Vyorálek (Doktor), Tomáš Kobr (Antonín) a Ivana Hloužková (Matka).
O autorkách
Kateřina Malečová Suková (1981) je absolventkou Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky na divadelní fakultě JAMU. V průběhu studia vytvořila dokument Mám říct, že jsem Němka, ve kterém sudetská Němka vzpomíná na vysídlování pohraničí, a pásmo o Velikonočním ostrově Návrat na Rapa-nui. Živila se jako grafička, nyní působí v redakci Strakonického deníku.
Hana Roguljič (1979) studovala architekturu, od té ale zběhla na divadelní fakultu JAMU, kde absolvovala v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Rozhlasu se věnovala okrajově a spíše v oblasti dokumentu či feature (Nezpochybnitelní, Dominikáni). Nejprve pracovala jako redaktorka v časopisech o architektuře a bydlení (ABS, Home), poté zamířila do televizního prostředí. Na Nově byla dramaturgyní seriálu Ordinace v růžové zahradě, ke kterému později psala i scénáře. Pro ČT vytvořila dokumenty Sinusoida a Amen, tati, jako autorka a režisérka se tamtéž věnuje publicistice v rámci pořadu Fokus ČT24. Mimo to začala psát povídky a také i rozhlasovou hru.
Telefonotéka – Co to je feature? (2011)
Jak se točí a stříhá v německém, belgickém nebo norském rozhlase? V čem tkví masový úspěch amerických rozhlasových dokumentárních seriálů? Diskusi na téma zahraniční inspirace připravila a moderuje Jaroslava Haladová. Hosté: rozhlasový dokumentarista Daniel Moravec, hudební režisér Ladislav Železný a britská filmařka a organizátorka veřejných prezentací rozhlasových dokumentů Nina Garthwaite.
Natočeno 2011. Premiéra 30. 10. 2011 (73 min.) v cyklu Přemýšlení mikrofonem – Přehlídka dokumentů na ČRo 3-Vltava.
Soňa Červená: Vše dobré i zlé se vám vrátí (2011)
Dokument připravil Jan Herget. Hovory se Soňou Červenou na témata nadčasová i aktuální. Redaktor Michal Lázňovský.
Natočeno v roce 2011. Premiéra 30. 10. 2011 (59 min.) v cyklu Přemýšlení mikrofonem – Přehlídka dokumentů na ČRo 3-Vltava. Repríza 21. 8. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.); 7. 5. 2023 (ČRo Plus, 19:07 h.) k úmrtí Soni Červené; 25. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.
Pozn.: Rozhlasový dokument Jana Hergeta se pokouší nahlédnout za kulisy. V otevřeném rozhovoru se Soňou Červenou poznáváme nejen její náturu a názor na současnou českou společnost, ale i její životní filozofii. S postavami, které v současné době hraje, tato filozofie někdy souzní, jindy se od nich zase diametrálně odlišuje. Zajímá vás, co dělá Soně Červené radost, co má nejvíc ráda ve své rodné Praze a co ji naopak dopaluje? (anotace)
Lit.: Švejda, Martin J.: Fragmenty rozhlasu – Pozoruhodná to žena. In Divadelní noviny 19/2011 (15. 11. 2011) (recenze). – Cit.: V přehlídce rozhlasových dokumentů Přemýšlení mikrofonem zazněl i portrét Soni Červené Vše dobré i zlé se nám vrátí, který připravil Jan Herget (Český rozhlas 3 – Vltava premiérově 30. října).
Herget ve svém portrétu nepostupuje životem Červené nějak chronologicky, ale člení jej do tří dějství (pojmenovaných po inscenacích, ve kterých Červená v posledních letech v Čechách vystupovala: Návštěva staré dámy, Zítra se bude…, Věc Makropulos) a v nich se věnuje určitým tematickým okruhům (návrat do vlasti, Milada Horáková a komunistický režim obecně, stárnutí), nikoli však striktně, a tak jeho dokument nakonec tvoří spíš nesystematickou než systematickou skládanku. Autor také různě střídá způsoby dotazování: od nezávazného rozmlouvání nad všedními věcmi k až „klinicky“ soustředěnému kladení otázek. Někdy sklouzává do téměř trapné figury nepoučeného zvídavého školáčka, ale popravdě: je to možná lepší a prospěšnější, než kdyby vystupoval jako (pře)kultivovaný tazatel, vedoucí rozhovor „na úrovni“. Dokument sice v úvodu trpí zbytečnou artistností (různé experimentující zvukové efekty) a rychlým, až překotným střihem, ale záhy se tato vymyšlenost srovná a Herget upře pozornost na to podstatné: na samotnou Červenou, její slova. A ta, neředěna zbytečně dlouhými ukázkami z tvorby umělkyně či jakýmikoliv jinými „oddychovými“ vsuvkami, umožnila vznik neobyčejně soustředěného a intenzivního tvaru. Portétu osobnosti, jíž dominuje operou zušlechtěný hlas, člověku s vysoce kultivovanou češtinou, vzdělanému, sebevědomému, vitálnímu, s nezdolným životním optimismem. V úhrnu: osobnosti, kterou můžeme považovat za jeden (chceme-li být vznosní) z pilířů české kultury, za ztělesnění její kontinuity a odkazu prvorepublikového niveau. Červená v Hergetově dokumentu nemluví o vlastní rodině, o stávajících společenských a politických poměrech – zajisté by měla co říct; (jinak) ale mluví ochotně a rovně, neuhýbavě, bez sentimentu… Pozoruhodná to žena.