Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

23. 8. 2011

Štěpánčiny pohádky (1992)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 15:38

Olga Hejná a Alois Mikulka. Úprava textu Štěpánka Haničincová a Pavel Cmíral. Režie Ivan Holeček. Hudba Václav Zahradníček.

Účinkují Štěpánka Haničincová a Jan Přeučil.

Vydalo vydavatelství Invence v roce 1992 (1 MC).

Obsah: 1. Úvod – 2. Olga Hejná – Popletený domeček za stříbrným mostem. – 3. Alois Mikulka – O kometě a Cililink Autíčku. – 4. Olga Hejná – O kočičce a ptáčkovi. – 5. Alois Mikulka – O velrybě, která vvšechno snědla. – 6. Olga Hejná – O chrapákovi. – 7. Alois Mikulka – O měsíci a velblouďátku. – 8. Olga Hejná – O strašlivém draku Marmelajdovi a princezně Pepince. – 9. Alois Mikulka – O smutném tygrovi. – 10. Závěr.

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou IV. – Rozhlasová realizace filmovými prostředky

Filed under: Historie rozhlasových her,Historie rozhlasu — Přemek @ 14:53

Mgr. Přemysl Hnilička

Článek ze seriálu pro Týdeník Rozhlas 35/2011

 

Rozhlasové premiéry dvacátých a třicátých let měly vždy jepičí život: odezněly přímým přenosem, dozněly – a uchovaly se jen ve vzpomínkách posluchačů. Ani samotný herec neměl možnost ověřit si kvalitu svého výkonu – podobně jako na divadle. (Výjimkou byla nahrávací činnost Karla Högera, který si nechával zaznamenávat své výkony přímo z živého vysílání v soukromých nahrávacích studiích.) Rozhlas se své pomíjivosti samozřejmě bránil: od počátku třicátých let zaznamenával kratší pořady či jejich části na želatinové fólie podobné gramodeskám. Zásadní změna však přišla s příchodem nahrávacího stroje, zvaného blattnerphon.

Jiří Hraše o něm píše: „Objevil se v pražském rozhlase v roce 1935, měl velikost slušného mandlu a dva kotouče o průměru cca 60 centimetrů. Kotouč s téměř třemi kilometry ocelového pásku o šířce 3 mm a „tloušťce“ 0,1 mm vážil 12 kilogramů a obsáhl 30 minut záznamu. Nahrávka i reprodukce byly podobné jako u standardního magnetofonu: mazací, záznamová a snímací hlava. Záznam nebylo možno vracet, opravovat nebo stříhat, místo opravovat se celá půlhodinka musela natáčet znovu. Pásy blattnerphonu (anglické výroby) se užívaly pro hudební nahrávky, pro pořady s plánovaným reprízováním (například kabarety) a pro hry s velkým obsazením.“

Přes drobné technické potíže tedy nabízel blattnerphon velké možnosti: zaznamenat a v případě úspěchu zreprízovat jakýkoliv zachycený pořad. Jedním z úspěšných pořadů bylo třídílné dramatické zpracování románu Alexandra Dumase Tři mušketýři, které zachytil na blattnerphon režisér Miloslav Jareš. S herci začal zkoušet v červnu 1938 a  (citujme opět Jiřího Hrašeho) „…natočil na konci sezony 1937/38 Tři mušketýry pro vysílání o prázdninách, kdy by se mu herci v Praze nesešli.“

Premiéra proběhla ve třech večerech: 18. a 26. července a 2. srpna 1938. Dramatizaci připravil dramaturg Vladimír Müller (1904-1977), hudbu složil Miroslav Ponc (1902-1976). Obsazení bylo hvězdné: d“Artagnanem byl Ladislav Boháč, Athose ztvárnil Jan Pivec, Porthose František Salzer a Aramise Svatopluk Beneš. Proradného kardinála Richelieu  hrál Karel Beníško, krále Bohuš Záhorský a královnu Annie dnes zapomenutá, tehdy ovšem velmi populární rozhlasová herečka Sylva Kleinová (ještě se s ní v tomto seriálu jistě setkáme). V dalších rolích vystoupili herec a rozhlasový režisér Jiří Vasmut, Renata Libertinová, Jaroslav Průcha či Václav Vydra mladší.

Ohlas Tří mušketýrů byl víceméně znamenitý. Uznávaný recenzent rozhlasové tvorby Miloslav Havel v červencovém Národním osvobození napsal: „Müller (…) napsal hru charakterem silně filmovou, dynamickou, v níž epicky široký proud autorova vyprávění se rozpadl na celou řadu drobných scén, navazujících na sebe živým a bezprostředním dialogem. Podařilo se mu jistě velmi dobře napsat dobrodružnou rozhlasovou hru, hybnou, plnou bohatého rytmu a toku, sytou a dramaticky působivou. Jareš podtrhl filmový charakter hry a vytvořil rozhlasový film dramaticky nesený čtyřmi hlavními hrdiny…“

 

Recenzent Havel byl spokojen s realizací, ne však s námětem. O dva týdny později mohli zájemci o rozhlasovou hru číst toto: „… I když se nedá najít mnoho uměleckých kvalit v tomto skvěle vypravovanému příběhu, potvrdila nám tato dramatizace jen domněnku, že totiž rozhlasové tvorbě stojí nejblíže vypravování, pestrý a rušný děj – epika. Rozhlas je v tomto případě velmi úzce příbuzný kinematografii. Autoři proto záměrně zpracováním i realisací román provedli filmovými prostředky, což se jevilo především v montáži obrazů. Nyní se může rozhlas poohlédnout i po dílech méně rozšířených, ale literárně hodnotnějších…“

Rozhlasový posluchač – notabene na prázdninách – si však nedal „své“ Tři mušketýry vymluvit a vyžádal si ještě několik repríz. Dnes již nemáme možnost porovnat recenzentovy zápisky se záznamem – nedochoval se nebo o jeho existenci zatím nevíme. Není to však jediná inscenace Dumasova nejslavnějšího románu, a tak se se slavnými třemi mušketýry, co ve skutečnosti byli čtyři, můžeme setkávat v pozdějších nastudováních z roku 1961 (režie Václav Špidla), 1969 (Jan Berger), 1971 a 1978 (obojí Jiří Horčička). Za poslech by jistě stálo i nastudování Svobodné Evropy z roku 1951 v režii Josefa Kodíčka.

Ecce homo – Jiřina Šejbalová (2011)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 9:26

Radiodokument o významné české herečce připravil Libor Vykoupil.

Nastudovalo Brno v roce 2011. Premiéra 23. 8. 2011 (ČRo Brno, 6 min.).

Lit.: Vykoupil, Libor: Ecce Homo – Jiřina Šejbalová. In web ČRo Brno, srpen 2011 (článek + pořad ke stažení). – Cit.: Před třiceti roky zemřela v Praze paní Jiřina Šejbalová, herečka a dáma vysokých morálních hodnot. Přesvědčila o tom své publikum, když s kyticí v ruce stanula v čele zarmouceného zástupu při rozloučení s Janem Palachem.

A tak se stalo, že Národní umělkyně od roku 1965 dostala v roce 1969 poslední roli a Národní divadlo se s ní brzy nato rozloučilo. Odešla do penze a jen občas si na ni ještě vzpomněla televize a film. Když Jiřina Šejbalová v tichosti a osamění odešla, bylo jí 75 let. (more…)

22. 8. 2011

Pekařský učedník ze Znojma 1/26 (2009)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 23:05

Román o životě svatého Klementa Marie Hofbauera. Napsal Wilhelm Hünermann. Další tvůrci nezjištěni.

Čte Igor Dostálek.

Nastudovalo Radio Proglas v roce 2009.

Pozn.: Životopisný román o svatém Klementu Marii Hofbauerovi, chudém chlapci z moravských Tasovic, který bývá nazýván také apoštolem Varšavy a který se stal duchovní oporou Vídně obsazené Napoleonem. Hünermannovo neopakovatelné vypravěčské charisma je zárukou, že knihu přečtete jedním dechem.
Jan, což bylo původní jméno svatého Klementa, se narodil 26. prosince 1751 v Tasovicích nedaleko Znojma. Chtěl jít za Božím hlasem, proto v italském Alatri složil v březnu 1785 řeholní sliby, stal se redemptoristou, a byl vysvěcen na kněze.
Vzhledem k tomu, že ve Vídni tehdy nebylo možné otevřít nový řeholní dům, odešel Klement roku 1786 do Varšavy. Tam působil přes dvacet let a založil první klášter redemptoristů severně od Alp. Roku 1808 se vrátil do Vídně a pět let nato jej vídeňský arcibiskup jmenoval zpovědníkem sester voršilek a rektorem jejich kostela. Klement tak konečně získal vlastní dům, vlastní kostel, kazatelnu a zpovědnici, mohl tedy i zde rozvinout své pastorační dílo. Měl dar poznání lidí, každého přijímal s laskavostí, vžíval se do jeho myšlení. Dne 15. března 1820 Klement Hofbauer umírá. Jeho pohřeb se stal manifestací víry a oddanosti celé Vídně tomuto knězi. Papež Pius X. jej roku 1909 svatořečil. Jeho svátek se slaví ve světě 15. března, v České republice 20. května.

Malý detektív (Malý detektiv, 1972)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 22:57

Martin Rázus. Komedie. Režie Juraj Haľama.

Účinkují Eva Krížiková, Ladislav Chudík, Zdena Grúberová, Emília Vášaryová, Mária Kráľovičová, Lubo Roman.

Natočeno 1972 (64 min.). Repríza 15. – 21. 7. 2024 (SRo 8 Rádio Litera).

Lit.: Šaráková, Lucia: Alternatívny týždeň. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Litera, 15. 7. 2024 (článek). – Cit.: Tento týždeň bude na Litere venovaný rôznym pohľadom na pojem alternatíva, ale budeme tiež spomínať na úspešné Slovenky – tou prvou je spisovateľka, dramatička, autorka literatúry pre deti a mládež, divadelných a rozhlasových hier, dramatizácií, filmových a televíznych scenárov i prekladov z češtiny – Hana Zelinová. Práve 20. júla si pripomíname 110. výročie jej narodenia. Rovnako si pripomenieme nezabudnuteľný prejav herečky Evy Krížikovej, ktorá by 15. júla oslávila 90. narodeniny. (…)

Nasledovať bude rozhlasová adaptácia komédie Martina Rázusa Malý detektív. V hlavnej úlohe si budete môcť vychutnať Evu Krížikovú. V centre vtipného príbehu zo slovenského malomesta sa ocitá poštárka, ktorá naruší zamotané vzťahy medzi miestnymi pármi. (…)

Rozprávka o Šivarovi (Pohádka o Šivarovi, 1972)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Přemek @ 22:52

Ada Rapošová. Arménská lidová pohádka. Sccénická hudba Igor Bázlik. Režie Mikuláš Bugár. Redakce Emília Drugová. Technická realizace Július Galád, Eva Hubková.

Osoby a obsazení: Šivar (Dušan Blaškovič), jeho žena (Darina Vašíčková), sousedka (Hana Kostolanská), had (Vladimír Minarovič), král (Gustáv Valach), ceremoniář (Gustáv Legéň), rádce (Vladimír Kostovič), vévoda (Július Paluš), hlásný (Jozef Husár) a posel (Jozef Longauer).

Natočeno 1972 (41 min.). Repríza 3. 10. 2020 (SRo 9 Rádio Junior, 9:00 hod.); 25. 4. 2022 (SRo Rádio Junior, 19:00 – 19:39 h.).

Varianta názvu: O chmuľovi Šivarovi.

Pozn.: Až do Arménska sa vyberieme za príbehom Rozprávka o Šivarovi. Šivar je chmuľo, jeho žena mu ináč ani nepovie. Ale inak je to dobrák. A preto ho darebáčka vyženie ku kráľovi, aby mu vyložil jeho sen. Na ceste sa mu prihovorí had. Chce mu pomôcť, preto mu poradí, ako sa pred kráľom správať a čo povedať. Šivar vďaka nemu dobre obíde a odmena ho neminie. S hadom by sa mal podľa dohody rozdeliť. Lenže, ako sme už spomenuli, Šivar je chmuľo a jeho žena chamtivá – žiadne varovanie si k srdcu nevezme…

Ako jeho príbeh dopadne, sa dozviete v rozprávkovej hre Ady Rapošovej. Napísala ju na motívy arménskej ľudovej rozprávky. Orientálne tóny do nôt zapísal Igor Bázlik.

 

Na hřbitově (2011)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:07

Eva Lenartová. Zvuková spolupráce Pavel Antonizaci. Režie Eva Lenartová.

Účinkují Alexandra Gasnárková, Miroslav Rataj, Veronika Forejtová, Dana Fialková, Renáta Klemensová a František Večeřa.

Nastudoval Český rozhlas Ostrava v roce 2011. Premiéra 5. 7. 2011 (ČRo Ostrava, 15:00 h.).

Pozn.: Na místě posledního odpočinku člověka lze potkat cokoliv a kohokoliv – manželku mrtvého milence, zloděje, hřbitovního ducha, lásku či naději a možná i smrt.

Lit.: Tichý, F.: Ve svátečním vysílání se objeví i premiéra rozhlasové hry. In web ČRo Ostrava, červenec 2011 (článek).

Tadeášovy záhady (2011)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 15:05

Věra Eliášková. Původní rozhlasová hra. Produkce Dana Reichová. Zvukové efekty Tomáš Pergl. Záznam a střih Alena Vejsadová. Zvukový mistr Milan Křivohlavý. Hudba Jiří Strohner. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Vladimír Gromov.

Osoby a obsazení: Tadeáš (Tobiáš Vacek), Robin (Jiří Keller), František (Ondřej Kobrle), Pavel (Martin Sucharda), Kryštof (Erik Fiala), Sára (Magdalena Podrazilová), Lucka (Lenka Švorcová), učitelka sedmáků (Lucie Pernetová), učitelka páťáků (Klára Doležalová), důchodce Václav (Petr Oliva), důchodce Bedřich (Rudolf Novák), řidič (Tomáš Pergl), lékař (Jaroslav Horák). Dále účinkují Milan Křivohlavý, Sidonia Borkovcová, Anna Rybová, Martina Vachalová, Matěj Divecký, Josef Kaňka a Lukáš Kostka – členové DRDS.

Natočeno 2011. Premiéra 5. 11. 2011 v cyklu Sobotní hra pro děti a mládež (ČRo 2 Praha, 13:05). Repríza 8. 11. 2014 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.); 27. 1. 2018 (ČRo Rádio Junior, 14.00 h.); 5. 5. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.).

Pozn.: Škola v přírodě – někdo možná řekne: pěkná nuda. Jenže když se koná poblíž štoly, v níž se zjevuje děsivý přízrak Hagen… – Ryze dětský dobrodružný příběh vypráví zdánlivě banální historku, jakých se v dětských kolektivech odehrávají stovky. Přesto má pro malé rozhlasové posluchače příchuť opravdovosti a napětí.

Rozhlasová hra pro všechny kluky a holky, které láká dobrodružství, je postavena na příběhu, jakých se v dětských kolektivech odehrají stovky. Toto je jeden z nich a jeho hlavní protagonisté si ho náležitě užijí.

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Tadeášovy záhady. In web ČRo Rádio Junior, 27. 1. 2018 (článek). – Cit.: Tadeáš je záhadolog, tvrdí o něm posměšně kluci ze třídy, jimž vévodí Robin, Tadeášův úhlavní nepřítel. Tajemným Tadeášovým historkám prostě nevěří. Přesto jednu z nich okusí na vlastní kůži a vůbec se po ní nebude cítit dobře. Stane se to na škole v přírodě v Českém krasu, kde v jedné ze starých štol prý žije duch Hagena, německého vojáka z 2. světové války. Stačí ho přivolat úderem do staré kolejnice. Potíž je v tom, že kdo to udělá, pro toho si Hagen přijde a zabije ho. Strašidelná pověra je však pro jedenáctileté kluky neodolatelným pokušením i lákavou výzvou to vyzkoušet, což se také stane. A následky se dostaví.

 

Na kometě (2011, 2014)

na_kometeJules Verne. Dobrodružný muzikál. Z francouzského původního vydání Hector Servadac. Voyages et aventures à travers le monde solaire přeložil Václav Netušil. Scénář a režie Dimitrij Dudík. Texty Bogdan Trojak. Hudba Kryštof Marek. Zvukový design Tomáš Pergl. Mistr zvuku Radek Veselý. Střih Jana Fišerová. Produkce Jana Knappová.

Osoby  a obsazení: kapitán Servadac, Francouz (Viktor Preiss), Ben Zuf, jeho vojenský sluha, Francouz (Ota Jirák), kníže Timašev, Rus  (Michal Pavlata), plukovník Murphy, Angličan (Josef Polášek), major Oliphant, Angličan (Petr Čtvrtníček), Angelika (Lucie Černíková), Pablo, mladý hoch, Španěl (Martin Písařík), Izak Hakhabut, německý žid, zapálený obchodník (Arnošt Goldlflam), Rosette, profesor astronomie, Francouz (Josef Somr), vypravěč (Jan Rosák).

Natočeno 2011.  Premiéra 7. 1. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:00 – 14:00 h.; 58 min.). Repríza 31. 12. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:00 h); 5. 8. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto s Vernem; 23. 2. 2019 (ČRo Rádio Junior, 14.00 h.); 8. 5. 2021 (ČRo Rádio Junior, 10:00 h.).

Vydal Radioservis, listopad 2014 (1 CD; CR0709-2, EAN 8590236070909).

Lit.: view: Smích s trochou hororu. In Týdeník Rozhlas 34/2011, s. 21 (rozhovor s D. Dudíkem).

Lit.: anonym:   Rozhlasová hra: Na kometě. In web ČRo Rádio Junior, 23. 2. 2019 (anotace). – Cit.:  Kometa, která se srazila se Zemí, odnese na svém povrchu i část obyvatel naší planety. Ti se musí smířit s tím, že jsou opravdu na cestě vesmírným časoprostorem, ale i s tím, že návrat bude více než obtížný. Jak může život na takové kometě vůbec vypadat? Poslechněte si hru plnou písniček.

Pozn.: Jules Verne (1828-1905) je považován společně s Herbertem Georgem Wellsem za zakladatele žánru vědeckofantastické literatury (science-fiction). Ve svých dílech předpověděl celou řadu vědeckých a technických objevů, např. dálkové lety řiditelným balonem, velkorážní dělo, videofon, skafandr, kosmické cesty, elektrický motor, tank, vrtulník a další. Jeho romány (Pět neděl v balonu, Cesta kolem světa za osmdesát dní, Vynález zkázy, Tajuplný ostrov, Patnáctiletý kapitán, Děti kapitána Granta, Dvacet tisíc mil pod mořem, Ocelové město a mnohé další) patří dodnes mezi nejčtenější díla dobrodružné literatury, mnohé se dočkaly i filmové podoby. Na kometě (1877, Hector Servadac. Voyages et aventures á travers le monde solaire) je román z jeho cyklu Podivuhodné cesty (Les Voyages extraordinaires). V originále se román jmenuje podle svého hlavního hrdiny, francouzského kapitána Servadaka, podtitul lze volně přeložit jako dobrodružná cesta napříč sluneční soustavou. V češtině román vyšel poprvé v roce 1882 pod názvem Světem slunečním, s názvem Na kometě poprvé v roce 1896. Příběh začíná srážkou Země s kometou, která odtrhne kus zemského povrchu i s jeho tehdejšími obyvateli různých národností. Po mnohých peripetiích se nakonec díky svému odhodlání a statečnosti téměř všichni dočkají šťastného návratu. V roce 1970 román zfilmoval jako poslední ze série „svých“ verneovek český režisér Karel Zeman, který stejně jako u předcházejících filmů Vynález zkázy (1958) a Ukradená vzducholoď (1966) originálním způsobem zkombinoval hraný film s animovaným, založeným na původních francouzských ilustracích k Verneovým románům. (sleeve-note k CD).

Obsah CD
1. Řítíme se neznámo kam – 16:58
2. Naše záchrana! – 10:40
3. Ke kterému druhu patří? – 15:54
4. Ze staré známosti – 14:50

Dítě číslo 44 1/2 (2011, 2015)

Tom Rob Smith. Píše se únor 1953. Do Stalinovy smrti zbývá zhruba měsíc. Zločinnost v zemi sovětů oficiálně neexistuje a tak v pátrání po sériovém vrahovi jsou největším nebezpečím vlastní kolegové. Přeložil Josef Hanzlík. Dramatizace Šárka Kosková. Hudba Petr Mandel. Dramaturgie Jana Paterová.  Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: vypravěč (Jan Vlasák), Lev Stěpanovič Děmidov, důstojník MGB (Martin Myšička), Raisa Děmidovová (Dana Černá), Vasilij (David Novotný), Fjodor (Lukáš Hlavica), Anatolij Brodskij, veterinář (Jan Hartl), Lvova matka (Růžena Merunková), Lvův otec (Stanislav Zindulka), Zina (Miroslava Pleštilová), Zarubin (Ivan Řezáč), děda, Brodského soused (Jaroslav Kepka), stařena (Luba Skořepová), Galina (Helga Čočková), Kuzmin (Jan Novotný), Chvostov, lékař MGB (Miroslav Táborský), Zinoněv (Stanislav Majer), příslušník (Lukáš Příkazký),  děti (Barbora Šrámková a Agáta Faitová), Ťapkin, patolog (Kamil Halbich), Ivan (Aleš Procházka),  major Gračev (Jan Přeučil),  Nestěrov (Pavel Rímský), Andrej (Martin Písařík), Inessa (Ljuba Krbová),  Alexandr (Michal Zelenka), Varlam (Marek Taclík) a Barranov (Jiří Knot).

Natočeno 2011. Premiéra 2. a 9. 2. 2012 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.). Repríza  3. a 10. 12. 2015 (ČRo3 Vltava, 20:00 h.; 62 min.); 1. a 8. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Vydal Radioservis 20. 10. 2015 (2 CD; CR0783-2; EAN 859023607832; celkem 143 min.).

Pozn.: Hra je inspirovaná skutečným případem Andreje Čikatila, který v letech 1982-1990 brutálně ubil třiapadesát ruských dětí. Smith však příběh posouvá do padesátých let dvacátého století, do období několika měsíců kolem smrti Josifa Vissarionoviče Stalina.

Pozn. 2: Premiéra byla původně plánována na 10. a 17. 11. 2011 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.).

Pozn. 3: Podle románu Roba Smithe Dítě č. 44 natočil producent Ridley Scott film Child 44 – v Česku. Více zde.

Lit.: view: Smích s trochou hororu. In Týdeník Rozhlas 34/2011, s. 21 (rozhovor s D. Dudíkem).

Lit.: Velíšek, Martin: Dítě č. 44 – dramatizace napínavého thrilleru ze stalinského Ruska. In web ČRo 3 Vltava, únor 2012 (článek). – Cit.:  Píše se únor 1953. Do Stalinovy smrti zbývá zhruba měsíc. Lva Stěpanoviče Děmidova, bývalého vojáka, nyní příslušníka tajné policie požádá jeho přítel, aby znovu otevřel případ úmrtí jeho syna. Nevěří totiž , že šlo o nehodu. Děmidov je po počátečních pochybách stále více přesvědčen, že je na stopě sériového vraha. Jenže zločinnost v zemi sovětů vlastně neexistuje a tak se dostává do stále větších profesních i osobních potíží.

Román Dítě číslo 44, debut mladého britského autora Toma Roba Smithe, vychází ze skutečného případu sériového vraha Andreje Čikatila. Díky reálnému pozadí nabízí kromě strhujícího kriminálního příběhu i děsivý obraz diktatury. Když se u železniční trati v Moskvě najde mrtvola malého chlapce, zaskočí příslušníka MGB Lva Děmidova – válečného hrdinu, upřímně oddaného režimu – tvrzení příbuzných oběti, že šlo o vraždu. Lev splní rozkaz nadřízených a pomůže zatajit fakta, začnou v něm však hlodat pochybnosti. Brzy poté se jeho život převrátí naruby. Lva degradují a s manželkou Raisou, podezřelou ze špionáže, pošlou do zapadlého města na Urale. Ke svému překvapení Lev zjistí, že k vraždám dětí dochází i tam. Manželé si dobře uvědomují, že později je čeká mnohem tvrdší trest než pouhé vyhnanství. Snad právě proto se rozhodnou riskovat život a pátrat po vrahovi na vlastní pěst.

Tom Rob Smith, po matce Švéd, po otci Angličan, se narodil v roce 1979. Studoval na universitě v Cambridgi a jako stipendista v Itálii. Po studiích se živil psaním a editováním scénářů. Jeho první román, Dítě č. 44, publikovaný v roce 2008, byl inspirován skutečným případem sériového vraha Andreje Čikatyla. Debut svém autorovy vynesl nominaci na prestižní Man Bookerovu cenu a byl přeložen do 36 jazyků. Filmová práva si zajistil Ridley Scott. K hrdinům své prvotiny se Smith vrátil v knize Utajovaný projev.
Žánru zůstal věrný i ve své poslední knize Agent 6. 

Lit.: Velíšek, Martin: Dítě číslo 44. In booklet CD, říjen 2015 (článek). – Cit.: Píše se únor 1953. Do Stalinovy smrti zbývá zhruba měsíc. Lva Stěpanoviče Děmidova, bývalého vojáka, nyní příslušníka tajné policie, požádá jeho přítel, aby znovu otevřel případ úmrtí jeho syna. Nevěří totiž, že šlo o nehodu. Děmidov je po počátečních pochybách stále více přesvědčen, že je na stopě sériového vraha. Jenže zločinnost v zemi sovětů vlastně neexistuje, a tak se dostává do stále větších profesních i osobních potíží.

Román Dítě číslo 44, debut mladého britského autora Toma Roba Smithe, vychází ze skutečného případu sériového vraha Andreje Čikatila. Díky reálnému pozadí nabízí kromě strhujícího kriminálního příběhu i děsivý obraz diktatury. Když se u železniční trati v Moskvě najde mrtvola malého chlapce, zaskočí příslušníka MGB Lva Děmidova – válečného hrdinu, upřímně oddaného režimu – tvrzení příbuzných oběti, že šlo o vraždu. Lev splní rozkaz nadřízených a pomůže zatajit fakta, začnou v něm však hlodat pochybnosti. Brzy poté se jeho život převrátí naruby. Lva degradují a s manželkou Raisou, podezřelou ze špionáže, pošlou do zapadlého města na Urale. Ke svému překvapení Lev zjistí, že k vraždám dětí dochází i tam. Manželé si dobře uvědomují, že později je čeká mnohem tvrdší trest než pouhé vyhnanství. Snad právě proto se rozhodnou riskovat život a pátrat po vrahovi na vlastní pěst.

Tom Rob Smith, po matce Švéd, po otci Angličan, se narodil v roce 1979. Studoval na univerzitě v Cambridgi a jako stipendista v Itálii. Po studiích se živil psaním a editováním scénářů. Jeho první román, Dítě číslo 44, publikovaný v roce 2008 (česky 2009), svému autorovi vynesl nominaci na prestižní Bookerovu cenu a byl přeložen už do 36 jazyků. V roce 2015 měl premiéru film podle této knižní předlohy v produkci Ridleyho Scotta, některé scény se v roce 2013 natáčely také v Praze a u Máchova jezera. K hrdinům své prvotiny se Smith vrátil v knihách Utajovaný projev (2009, česky 2011) a Agent 6 (2011, česky 2013).

Lit.: Fajmon, Kamil:  Vraždy utajené ve jménu šťastné budoucnosti. In web Naposlech.cz, 24.11.2015 (recenze CD). – Cit.: Na železničních kolejích byla v únoru nalezena nahá mrtvola malého chlapce s rozpáraným břichem, podivnou smyčkou kolem kotníku a s pusou plnou hlíny. Očividnou vraždu přesto státní orgány vyhodnotily jako nešťastnou nehodu. Jak je to možné? Odpověď je jednoduchá – případ se odehrál v Moskvě roku 1953, tedy v době, kdy v Sovětském svazu zločinnost oficiálně vůbec neexistovala.

Ideologické přesvědčení horlivého a straně oddaného příslušníka tajné policie, Lva Stěpanoviče Děmidova, zakolísalo už dříve. Na druhou stranu barikády se ale postavil teprve, když odmítl udat svou ženu Raisu. Oba později přišli na další stejně provedené a přitom podobně utajené vraždy. Kolik dětí pachatel vlastně zabil a podaří se manželům nadále čelit krutostem Sovětského svazu a přitom dopadnout skutečného vraha?

Tom Rob Smith se ve své románové prvotině Dítě číslo 44 inspiroval známým rostovským řezníkem Andrejem Čikatilem, který byl v roce 1993 usvědčen z 53 vražd, páchaných v letech 1978-1990. V soudní síni byl Čikatilov držen v kovové kleci, před vynesením rozsudku hlasitě zpíval Internacionálu. Autor knihy se na psaní svého psychothrilleru důkladně připravil. Prostudoval velké množství odborné literatury i autentických deníků. Přesto se však místy neubránil jistému přehánění a neodolal pokušení vytvořit z hlavních postav akční hrdiny.

Toho se vyvarovala zkušená autorka rozhlasových her Šárka Kosková a pro dvoudílnou inscenaci, poprvé uvedenou v roce 2012 na vlnách Českého rozhlasu 3 Vltava, napsala kvalitní scénář, který je oproti knize mnohem racionálnější. Šárka Kosková Smithův příběh nijak nezlehčila, pečlivě se věnovala kriminální zápletce a několika měsícům kolem Stalinovi smrti dala konkrétnější podobu. Jediné, co jí lze vytknout, je drobná nelogičnost v rozhovoru mezi Vasilijem a Fjodorem.

Rozhlasová realizace si vyžádala velkou přípravu. Režisér Dimitrij Dudík obsadil téměř tři desítky herců a každému z nich se důkladně věnoval. Martin Myšička v roli Lva Stěpanoviče Děmidova dokonale vyjádřil psychologický vývoj své postavy, Dana Černá zase Raisu, která chce nejdříve přežít za všech okolností, aby pak v honbě za vrahem riskovala svůj vlastní život. Jan Vlasák v pozici komentátora chladně plnil svůj úkol a atmosféru, díky temným hudebním motivům už tak děsivou, ještě více zmrazil. Ve výčtu bychom neměli opomenout ani výkon Pavla Rímského jako generála Nestěrova, Davida Novotného coby Vasilije, zoufalého veterináře Jana Hartla či nešťastné Lvovovi rodiče zastoupené Stanislavem Zindulkou a Růženou Merunkovou. K rozhlasovému mikrofonu se však díky režisérovi dostaly také osobnosti, které se s ním dnes už tak často nepotkávají, jako například Helga Čočková nebo Luba Skořepová.

Aniž by to tehdy tvůrci tušili, nevědomky zcela předčili stejnojmenný film, který se zaměřil na vykreslení nedávné minulosti a vraždám dětí se věnoval jen okrajově. Jeho úroveň navíc u nás velmi ponížil po všech stránkách zoufalý český dabing. Díky vydavatelství Radioservis si tedy můžete na dvou CD poslechnout nejdůmyslnější zpracování Smithova Dítěte číslo 44.

Lit.: Božík, Palo: Masový vrah v Rusku vraždí deti, je ich minimálne 44. In web Dopočutia.sk, 13. 1. 2016 (recenze). – Cit: Bez zbytočného zveličovania by sme mohli hovoriť o roku 44. Teda o tom roku vlaňajšom. V jeho úvode sa do kín dostal film Dítě číslo 44 a na jeho sklonku zas vydavateľstvo Radioservis vydalo audioknihu, teda konkrétnejšie rozhlasovú dramatizáciu rovnomennej knihy. Tom Rob Smith si ako autor mohol mädliť ruky.

Zhodou okolností ma pred rokmi dosť zasiahol prípad masového vraha Andreja Čikatila, ktorého život sa stal akousi predlohou Smithovho románu. Aj preto som sa začal o Dítě číslo 44 zaujímať viac a videl som jednak film a jednak som počúval audioknihu. Kebyže mám porovnávať, vyberať ešte raz medzi oboma spracovaniami, alebo niektoré špeciálne odporúčať, jednoznačne prikláňam k audioknihe.

Vo filme, ktorý sa v prevažnej miere nakrúcal v susedných Čechách a produkoval ho samotný veľký Ridley Scott som sa párkrát stratil a myslím, že keby som predtým nebol počul audioknihu, niektoré veci mi jednoducho z tohto príbehu uniknú. Radioservis vytvoril za podstatne menej peňazí, oveľa lepšiu a časovo rovnakú verziu, ktorú nemožno prehliadať.

Navyše s hereckým ansáblom v zložení Martin Myšička, Dana Černá, Jan Vlasák, Lukáš Hlavica, Jan Hartl, či Pavel Rímský, ktorý v tomto prípade naozaj získal iba drobný štek, no „dal ho“ bravúrne, netreba hádam pochybovať o tom, že ide o veľký herecký koncert.

Je február 1953. Do Stalinovej smrti ostáva zhruba mesiac. Leva Stepanoviča Demidova, bývalého vojaka, teraz príslušníka tajnej polície, požiada jeho priateľ, aby znova otvoril prípad úmrtia jeho syna. Neverí totiž, že išlo o nehodu. Demidov je po počiatočných pochybnostiach stále viac presvedčený, že je na stope sériového vraha…

Ibaže vražda v Rusku päťdesiatych rokoch minulého storočia vlastne neexistuje… A to je ten problém! Odvážiť sa tvrdiť, že v Rusku úraduje masový vrah, to je odvaha aj medzi kolegami na polícii, nie ešte vyhlásiť to verejne. Demidov sa dostáva do problémov, profesionálnych, i osobných a svojim zanietením strháva do problémov všetkých naokolo.

Tom Robin Smith sa hádam ani tak nepokúša o detektívny román, ako sa skôr snaží poukázať na šialenstvo, ktoré v tom čase vládlo v Rusku, manipulácia, sledovanie a následný (nielen psychický) teror. To všetko sa mu bravúrne podarilo vykresliť prostredníctvom hlavného hrdinu, ktorý sa zmieta medzi dvoma kameňmi. Na jednej strane spoločenské konvencie, na druhej strane jeho vlastné svedomie. Ktorá strana zvíťazí?

Vypočujte si audioknihu Dítě číslo 44, sú to dve hodiny, perfektné spracovanie, vynikajúca dramatizácia, akoby ste počúvali rozhlasovú hru, pri ktorej poslucháčova predstavivosť pracuje na plné obrátky. Snáď sa pán Scott neurazí, ale dovolím si tvrdiť, že jeho kolegovia v Českom rozhlase odviedli tento raz o dosť lepšiu, precíznejšiu a v konečnom dôsledku hodnotnejšiu prácu.

Lit.: Velíšek, Martin: Tom Rob Smith: Dítě č. 44 (2/2). In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2016 (článek). – Cit.: Píše se únor 1953. Do Stalinovy smrti zbývá zhruba měsíc. Zločinnost v zemi sovětů oficiálně neexistuje a tak v pátrání po sériovém vrahovi jsou největším nebezpečím vlastní kolegové. On-line k poslechu do středy 14. prosince 2016.

Tom Rob Smith, po matce Švéd, po otci Angličan, se narodil v roce 1979. Studoval na univerzitě v Cambridgi a jako stipendista v Itálii. Po studiích se živil psaním a editováním scénářů. Jeho první román, Dítě č. 44, publikovaný v roce 2008, byl inspirován skutečným případem sériového vraha Andreje Čikatyla. Debut svému autorovi vynesl nominaci na prestižní Man Bookerovu cenu a byl přeložen do 36 jazyků.

Filmová práva si zajistil Ridley Scott. K hrdinům své prvotiny se Smith vrátil v knize Utajovaný projev. Žánru zůstal věrný i ve své poslední knize Agent 6.

Píše se únor 1953. Do Stalinovi smrti zbývá zhruba měsíc. Lva Stěpanoviče Děmidova, bývalého vojáka, nyní příslušníka tajné policie požádá jeho přítel, aby znovu otevřel případ úmrtí jeho syna. Nevěří totiž, že šlo o nehodu. Děmidov je po počátečních pochybách stále více přesvědčen, že je na stopě sériového vraha. Jenže zločinnost v zemi sovětů vlastně neexistuje a tak se dostává do stále větších profesních i osobních potíží. Díky reálným konotacím nabízí román kromě strhujícího kriminálního příběhu i děsivý obraz diktatury.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress