Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Hans Christian Andersen.  Pohádka. Dramatizace Alena Riegerová.  Režie Mária Křepelková.

Osoby a obsazení: pohádkář (Pavel Soukup), chlapec (Michal Doležal), chlapcova matka / Bezová matička (Naďa Konvalinková).

Natočeno 199? (12 min.). Repríza 29. 10. 2015 (Rádio Junior, 10:00 h).

Eduardo de Filippo. Když ani po letech známosti muž nepožádá o ruku, vyřeší to jedině „svatba po italsku“. Komedie o třech dějstvích. Překlad Oldřich Kautský. Dramaturg Hynek Pekárek. Rozhlasová úprava a režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: Filumena (Simona Stašová), Domenico (Viktor Preiss), Alfredo (Jaroslav Satoranský), Rosalia (Miroslava Pleštilová), Umberto (Jan Meduna), Riccardo (Marek Holý), Michelle (Lukáš Jurek), Nocella (Ladislav Županič), Diana (Lucie Pernetová) a pikolík (Viktor Dvořák).

Natočeno 2011. Premiéra 25. 12. 2011 (ČRo 3 Vltava, 13:50 – 14:55 h.; 64 min.). Repríza 21. 3. 2015 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h); 16. 12. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:05 h.); 14. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Podle této hry se točil slavný film Manželství po italsku s Lorenovou a Mastroiannim.

Lit.: Pekárek, Hynek: Filumena Marturano. In Čtvrtletník Klubu Vltava 4/2011 (článek). – Cit.: Italskou kinematografii dovedli její tvůrci v padesátých a šedesátých letech na samý vrchol. Nejlepší italští režiséři přišli s nezaměnitelným stylem, scenáristé psali děje a postavy, s nimiž se mohli ztotožnit i diváci za hranicemi Itálie, a tváře italských hereček a herců se nadlouho staly ikonami filmového průmyslu i estetickým ideálem. Italové excelovali nejen ve vážných tématech, které přinášel zejména poválečný neorealismus, ale i v komediích. Točili je s typickým italským temperamentem, zalidňovali je pestrou škálou postav od krasavic a krasavců až po bizarní typy jako by zrovna přišlé z ulice nějakého rušného italského náměstí, nebo naopak z ospalého venkova. Na celé řadě těchto komedií se jako scenárista podílel v Itálii již tehdy velmi oblíbený dramatik Eduardo de Filippo. Dialogy jeho divadelních komedií psané často v neapolském nářečí znali jeho diváci nazpaměť a de Filippovi neřekli jinak než Eduardo. De Filippo skvěle ovládal techniku stavby komediálního děje i dialogu. Nasával ji už jako dítě, v prostředí divadla jako syn herce a kostymérky doslova vyrostl. Od pěti let, kdy se jako herec sám objevil na jevišti, získával cit pro vytváření komického efektu, poznával, na co divák takzvaně zabírá. Komedie Filumena Marturano svázaná opět s neapolským prostředím byla jednou z jeho nejpopulárnějších, přes veškerou komiku se dotýkala i jevů soukromého života Italů svázaného tradiční katolickou morálkou v oblasti erotiky a manželství. Na první pohled se proto Filumena Marturano může jevit jako poněkud lokální komedie. Přesto její příběh, kde se nevázaná komika často ředí slzami, oslovil milióny diváků po celém světě. Zásluhu na tom má pochopitelně film, ve kterém protagonisty příběhu o nekonvenčním vztahu bývalé prostitutky Filumeny a bohatého neapolského obchodníka Domenica sehrál „filmový pár snů“: Sophia Lorenová a Marcello Mastroianni. Oba skvělí herci propůjčili hlavním  postavám svou půvabnou tvář a zahráli jejich role s věrohodností i citem pro jejich charakter.
Zápletka komedie přitom není nijak složitá. Filumena, která s Domenicem po léta žije v neposvěceném vztahu, předstírá vážnou nemoc, aby liknavého Domenica konečně donutila k sňatku. Domenico podlehne, ale když Filumena zázračně vstane ze smrtelné postele, urazí se a dělá vše proto, aby sňatek zrušil. Filumena, aby sňatek zachránila, přizná Domenicovi, že se ke lsti uchýlila jenom proto, aby zajistila řádnou rodinu pro své tři děti, jejichž narození dosud tajila a z nichž jedno je Domenicovo. Domenica tím poněkud nalomí, ale aby si ho pojistila, nikdy mu neprozradí, který ze tří chlapců je skutečně jeho. „Děti jsou přece děti, všechny jsou stejné“, říká Filumena Domenicovi a ten její pravdu  nakonec přijme. Příběh končí happy endem – skutečnou, dobrovolnou, nekamuflovanou svatbou.
Jako vždy u de Filippa jsou komické efekty vyvažovány nezbytnou dávkou sentimentality, na niž slyší a jistě bude i nadále slyšet to nejširší publikum. De Filippovi se podařilo to, co se v divadle podaří málokomu, byl respektován kritikou a milován širokou obcí diváků. Filumenu Marturano režírovala Lída Engelová, která ji kdysi na počátku své kariéry inscenovala v olomouckém divadle. Do hlavních rolí obsadila Simonu Stašovou a Viktora Preisse. Nejen oni, ale i další angažovaní herci si v nestárnoucí komedii zahráli s velkou chutí a nasazením, atmosféru v karlínském studiu po celý čas natáčení jakoby prohřívalo slunce z autorovy rodné Neapole.

Lit.: anonym: Eduardo de Filippo: Filumena Marturano. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (anotace). – Cit.: Až do centra italského jihu Neapole nás uvede komedie Eduarda De Filippa Filumena Marturano. Příběh o dlouholetém a velmi svérázném partnerském soužití, který skončí pravou a hlučnou svatbou, slavil svoje úspěchy nejen na jevištích, ale byl i úspěšně zfilmován.