Mathew Adkins. Připravil a slovem provází Michal Rataj.
Natočeno v roce 2011. Premiéra 5. 2. 2011 (30 min.) v cyklu Radioateliér.
3. 2. 2011
Novinky z edice Radio France Signature – Five Panels (2011)
2. 2. 2011
Páteční večer – Ostrava – město stvořené z příchodů (2010)
Připravila Marina Feltlová. Režie Radovan Lipus.
Účinkují Veronika Forejtová, Jan Fišar a Martin Jemelka.
Připravila Ostrava v roce 2010. Premiéra 4. 2. 2011 (120 min.).
Lit.: Lipus, Radovan: Ostrava, město stvořené z příchodů. In web Ostrava 2015, b. d. (článek). – Cit.: Jsou města určená mořem. Přístavem. Loděmi, které do něj vplouvají, vůní koření a vzácných dřev. Křikem nosičů a skřehotáním racků. Jsou města určená přílivem a odlivem. Škeblemi vyvrženými na písčitou pláž, zápachem tmavých chaluh, sesychajících jako končící den v mihotavě zapadajícím slunci.
Jsou města určená císaři a králi. S pyšnou, pevně rozvrženou osnovou, přísnou dominancí královského hradu, paláce či biskupského chrámu. Města zmlklých gotických chrličů, matně zelených barokních kupolí a překvapivě kypivých kašen. Města stinných zahrad. Žloutnoucích, drobně popsaných foliantů v renesančních knihovnách a ještě neúplných glóbů, na kterých dosud scházejí kusy kontinentů i celá souostroví.
Jsou města určená vojevůdci, generály a stratégy. Na strmém ostrohu v ohbí prudké řeky stojí pevnost, až po bradu zasekaná do skály. Pozoruje okolí štěrbinami střílen a pod víčky má černé zornice hlavní kanónů. Obytnými domy jsou zde kasárna, pravoúhlou šachovnici ulic naruší jen nevysoká vížka kostela sloužící nikoliv ke chvále Boha, ale jako pozorovatelna blížících se nepřátel. Jinde zas rovinatou krajinu protkává sestava obranných příkopů a kanálů. Při pohledu z nebe jsou dobře čitelná souhvězdí bastionů a ravelinů. Města přehledná. Mírou vzdálenosti je dostřel.
Jsou města určená brodem. Kupeckou stezkou. Křižovatkou cest. Strohou a přímou císařskou silnicí. Tržištěm, které protíná. Bachratými kupeckými domy s doširoka rozkročenými mázhausy zaklenutými diamantovou klenbou. Města skladů soli, obilí a plátna. Města s patrovými sklepy plnými dubových sudů se španělskými víny, v barvě zčernalé zasychající krve. Jsou města určená tím, co je pod nimi. Stříbrnými doly. Mědí a zlatem. Diamanty. Uhlím. (more…)
Ostravské příchody 1/??? (2009-2011)
Jsem grafik, který nemohl nefotografovat (2010?)
Jaroslav Krejčí. Fragmenty z výroků fotografa, pedagoga a grafika, zaznamenaných v diplomové práci Ireny Vodákové. Připravil Petr Turek. Režie Petr Mančal.
Účinkuje Ilja Racek.
Natočeno 2010 (?). Premiéra 4. 2. 2011 ČRo 3 Vltava, 10:00 h.;15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 22. 7. 2014 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Pozn.: Grafik, který nemohl nefotografovat – tak označoval sám sebe Jaroslav Krejčí. Grafik, pedagog a fotograf, který se zásadním způsobem zapsal do historie divadelní fotografie, totiž ovlivnil nejen řadu svých následovníků, ale i mnohé divadelníky, kteří se octli před jeho objektivem.
Jaroslav Krejčí patří k nejvýraznějším osobnostem divadelní fotografie. Do té doby více méně statické pojetí obrazové informace o divadelním představení doplnil o svébytný výtvarný zážitek – někteří hovoří dokonce o metafyzické nadstavbě. Jeho fotografie jsou tak nejen významným dokumentem doby, ale mnohé z nich jsou zároveň samostatnými obrazy.
Jaroslav Krejčí se narodil ve Znojmě v roce 1929, ale celý život žil a pracoval v Praze. Zprvu se věnoval grafice, ale již v polovině šedesátých let začal fotografovat divadlo. V jeho tvorbě se tyto dvě samostatné disciplíny – divadlo a fotografie – vzájemně obohacují. Jeho fotografie nesou čitelný rukopis svého autora a jsou nesnadno zaměnitelné. „Svým vytříbeným smyslem pro kompozici zbavoval zachycený obraz popisnosti a všeho zbytečného. K tomu mu dopomohl i jeho charakteristický způsob vyvolávání jak negativů, tak pozitivů v temné komoře,“ objasňuje Viktor Kronbauer.
Vždy mu šlo také o to, aby fotografie měla své tajemství, příběh, obsah a napětí. O jeho nadání a schopnostech svědčí ocenění, která získal na soutěži Triennale divadelní fotografie v Novém Sadu (1977-zlatá, 1980-zlatá, 1983-stříbrná a1989-stříbrná), a četné výstavy ať už u nás či v zahraničí. Od roku 1975 do roku 1995 vyučoval na pražské FAMU divadelní fotografii a grafickou úpravu a za dobu svého dvacetiletého působení ovlivnil svým výtvarným cítěním stovky studentů.
Za fotografický odkaz Jaroslava Krejčího platí vedle dalších pěti knižních titulů monumentální kniha Divadelní jarmara Alfréda Radoka a Jana Grossmana, která vyšla péčí Divadelního ústavu v Praze roku 2003. Vybrána byla z toho, co přečkalo povodeň, která v srpnu 2002 vyplavila Krejčího známý a hojně navštěvovaný ateliér na pražské Kampě, včetně bohatého archivu autora. Jaroslav Krejčí zemřel 5. února 2006 v Praze. (anotace)
Sled snů (2010?)
Hermann Hesse. Lyricko-epická koláž spisovatelových snů s autobiografickými prvky. Pro rozhlas připravila Tereza Adámková. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Jiří Vyorálek, Michal Bumbálek, Petra Bučková, Zuzana Ščerbová a Pavel Zatloukal.
Připravilo Brno v roce 2010 (?). Premiéra 3. 2. 2011 (30 min.) v cyklu Moderní povídka. Veřejná přehrávka 20. 7. 2012 v rámci cyklu Audiokabinet – Měsíc autorského čtení, Brno (Divadlo Husa na provázku, 17:30 h.). Následovala beseda s Terezou Adámkovou, moderovala Alena Blažejovská.
Linny z Prahy (199?)
Připravil Zdeněk Bouček.
Natočeno 199?
Pozn.: Obnovená premiéra v rámci dokumentu Pocta Zdeňku Boučkovi (2011).
Skořápkáři (199?)
Připravil Zdeněk Bouček.
Natočeno 199?
Pozn.: Obnovená premiéra v rámci dokumentu Pocta Zdeňku Boučkovi (2011).
Pocta Zdeňku Boučkovi (2011)
U příležitosti pátého výročí úmrtí zakladatele moderního českého radiodokumentu Zdeňka Boučka zařazujeme dva jeho kratší dokumenty z 90. let: Skořápkáři a Linny z Prahy. Hovoří Zdeněk Bouček a další.
Natočeno 199? a 2011. Premiéra v tomto celku 2. 2. 2011 (30 min.).
Historický klub – „Cizinec a „cizí“ v Praze v 19. století (2011)
Kdo a jak do Prahy cestoval, jak ji vnímal a jak byl přijímán. Hovoří historička všedního dne Pavla Vošahlíková. Připravila a uvádí Eliška Závodná.
Natočeno 2011. Premiéra 2. 2. 2011 (30 min.).
Proč se neřekne pravda? 1/10 (2010)
Jindřiška Smetanová. Pro rozhlas připravil Josef Veselý. Režie Petr Dufek.
Účinkují Igor Bareš, Věra Zástěrová a Vladimír Krátký.
Nastudoval ČRo Brno v roce 2010. Premiéra prvního dílu 31. 1. 2011 (25 min.).
Lit. anonym: Proč se neřekne pravda? In web ČRo, leden 2011 (anotace). – Cit.: V Četbě na pokračování budeme listovat knihou Jindřišky Smetanové „Proč se neřekne pravda.“ Třetí z celkem deseti dílů poslouchejte po 22:05 hodině na vlnách ČRo 2 – Praha.
Autorka beletristicky upravila vzpomínky svého strýce dr. Antonína Schenka na jeho působení ve funkci osobního sekretáře prezidenta Masaryka. Na začátku nebylo slovo, ale kufr plný slov. Od poloviny 60. let je až téměř do své smrti vyťukával po obou stranách konceptního papíru dr. Antonín Schenk. Ten muž od konce 20. let až do roku 1937 pracoval (a většinu dnů i žil) v prostředí lánského zámku jako osobní tajemník prvního československého presidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Kufr plný písemností, knižních kapitol i diářů pak ležel desetiletí na půdě jednoho vršovického domu, a to až do roku 1989, kdy paní Jindřišce Smetanové řekla majitelka oné půdy, onoho kufru a kromě toto i sestra spisovatelky: „Co kdyby ses do toho kufru podívala? Jsou to paměti našeho strýce a přes takové věci jsi v rodině ty.“ Paní Smetanová se pak do kufru nejenom podívala, ale napsala velice čtivou knihu o posledních deseti letech života i Masarykova působení ve funkci hlavy státu, pro kterou použila vlastní prezidentova slova: „Proč se neřekne pravda?“ (Těmi reagoval na pokusy utajit jeho zhoršující se zdravotní stav).