R. Amos. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1968 (?). Vysíláno 14. 6. 1968 (Československo II, 9:30 – 11:00 h.).
19. 2. 2011
Představte se nám – Eduard Goldstücker (1968)
Hovoří dr. Eduard Goldstücker. Další tvůrci nezjištěni.
Natočeno 1968. Premiéra 12. 7. 1968 (Praha, 16:40 – 17:00 h.).
Jan Werich – Poklady z archivu (2011)
Jan Werich. Výběr z archivu ČRo a z vlastního soukromého archivu Ondřej Suchý.
Hovoří Jan Werich a Jiří Voskovec.
Vydal Supraphon 2011 (1 CD).
Obsah:
1. O přírodě
2. Millenium Judaicum Bohemicum
3. O štěstí
4. O Vydrovi a Vojtovi
5. O tajemství a údivu
6. O kontrašpionáži
7. O básníku Villonovi a Baladě z hadrů
8. Hej, pane králi!
9. Ozvěna z New Yorku
Pozn.: Supraphon pravidelně vydává archivní nahrávky s Janem Werichem, má jich již pěknou sbírku. Nyní se tvůrci kolekce opět ponořili do hlubin archivních fondů a předložili veřejnosti záznamy, které stojí za to připomenout.
Řada z nich je z anonymních, nedatovaných zdrojů, některé jsou naopak velmi přesně označeny, jako celek však opět upozorňují na tak podivuhodnou a nadprůměrnou osobnost, jakou Jan Werichy byl. Mezi nahrávkami vévodí Werichova řeč k výstavě Milenium Judaicum Bohemicum z roku 1968 z archivu Jindřicha Kučery, několik málo známých záznamů z archivu Ondřeje Suchého, z rozhlasového Gramotingltanglu pochází přemítání o kontrašpionáži a supraphonské fondy se přidaly úvahou o básníku Villonovi a následnou písní Hej, pane králi.
Bonus připomíná alter ego Jana Wericha anglickým projevem Jiřího Voskovce, jímž odpovídal na Werichův proslov k tisíciletí judaismu v Čechách. Tenká hranice mezi tragickým a komickým, elegance ducha a stále aktuální obsah je oběma intelektuálním druhům vlastní a trvale fascinující. (anotace)
:
Lit.: –pes- (= Peňás, Jiří): Nové CD Supraphonu – Jan Werich ožívá ve výškrabcích ze dna archivů. In Týden, 14. 2. 2011 (článek). – Cit.: Vydavatelství Supraphon pokračuje ve svém výlovu zvukových archivů a hledá záznamy hlasu Jan Wericha. Pod názvem Poklady z archivu vychází další CD, na němž Werich mimo jiné hovoří o tisíci letech židovství nebo oblíbeném básníkovi Villonovi.
Mezi nahrávkami na novém CD je stěžejní Werichova řeč k výstavě Milenium Judaicum Bohemicum z roku 1968 z archivu Jindřicha Kučery. Dále několik málo známých záznamů z archivu Ondřeje Suchého, přemítání o kontrašpionáži z rozhlasového Gramotingltanglu nebo úvaha o básníku Villonovi. Bonus obsahuje anglický projev Jiřího Voskovce, jímž odpovídal na Werichův proslov k tisíciletí judaismu v Čechách. Vydavatelství albem navazuje na CD Werich neznámý a loňský titul Delikatesy.
Suchý, Ondřej: Jan Werich – Poklady z archivu. In web Šemánovice, únor 2011 (článek). – Cit.: Ve druhé polovině února vydává Supraphon další CD s neznámými (anebo s téměř neznámými) nahrávkami s Janem Werichem, které s Naďou Dvorskou sestavil a ze svého archivu doplnil Ondřej Suchý. (more…)
18. 2. 2011
Nádraží Victoria (2011)
Harold Pinter. Překlad Renata Světecká. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkují Igor Bareš a Pavel Kikinčuk.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2011. Veřejná předpremiéra 22. 2. 2011 (Velké činoherní studio ČRo Plzeň, 18:00 h.). Premiéra 8. 3. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.). Repríza 12. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.
Lit.: anonym: Český rozhlas Plzeň Vás zve na první letošní veřejný poslech rozhlasové hry. In web ČRo Plzeň, 16. 2. 2011 (anotace). – Cit.: „Pinterova rozhlasová hra Nádraží Victoria je vystavěna jako dialog dispečera s řidičem taxi. Řidič svojí laxní netečností irituje dispečera, generuje v něm podrážděnost, zlost, vztek. Řidič na jasné dispečerovy otázky nedokáže relevantně odpovídat. Dispečer výrazně artikuluje, řidič setrvává ve stroze ustrnulé mechanice slov, zatavený v pouzdře apatie. Dispečerova zášť se projeví pohrůžkou sadistické představy jezdeckého bičíku, s nímž by prohnal a vyplatil řidiče. Řidič neví nebo nechce vědět, kde je Nádraží Victoria, kam ho dispečer posílá vyzvednout zákazníka a odmítá tam jet“, přibližuje obsah hry její režisér Miroslav Buriánek.
Lit.: Buriánek, Miroslav: Nádraží Victoria. In Čtvrtletník Klubu Vltava 1/2011, s. 4 (článek).
Lit.: anonym: Harold Pinter: Nádraží Victoria. In web ČRo 3 Vltava, březen 2011 (článek). – Cit.: Dispečer nočních londýnských taxíků nemůže uvěřit svým uším: taxikář, kterého poslal pro zákazníka k nádraží Victoria, tvrdí, že nejznámější londýnské nádraží vůbec nezná. Taková je základní situace hry britského dramatika Harolda Pintera Nádraží Victoria. V premiéře ji vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v úterý 8. března ve 21.30 hodin. V režii Miroslava Buriánka účinkují Igor Bareš a Pavel Kikinčuk.
Harold Pinter byl jedním z nejznámějších britských dramatiků.Svůj dramatický talent dokazoval i v dalších disciplinách: působil jako herec i režisér, psal scénáře pro film. Byl aktivní celé půlstoletí a napsal 29 divadelních her, 27 filmových scénářů i úctyhodnou řadu dramatických skečů, rozhlasových a televizních her. Psal i povídky, poezii a eseje,a dokonce jeden román. Za svůj život obdržel 50 cen za své dílo, v roce 2005, tři roky před smrtí pak Nobelovu cenu za literaturu.
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny absurdní dramatikou, záhy si však vypěstoval svůj osobitý, dobře rozpoznatelný styl. Pinterovy postavy hledají těžko ukotvení ve světě, který je nepřijímá, protože jsou příliš nekonvenční a charakterově nejednoznační.
Pinter se politicky klonil k levici a od 80. let psal převážně hry s politickými tématy, jeho vyhraněné politické postoje se staly předmětem časté domácí kritiky.
Jednoaktová hra Nádraží Victoria vznikla v roce 1982 a kritici ji řadí do skupiny, kterou nazvali „hry o paměti“. V těchto hrách ukazuje Pinter lidskou paměť jako nespolehlivý pramen výpovědí o „soukromých dějinách“ svých divadelních postav, které svoji minulost interpretují subjektivně a nejednoznačně.
Nádraží Victoria je postaven na dialogu dispečera a taxikáře, který od anekdotického motivu přechází k překvapivé pointě. Závěrečné gesto dispečera, který opouští své pracoviště, aby na vlastní oči spatřil záhadnou cestující v taxikářově autě, bude jistě blízké všem posluchačům, kteří si v životě nejvíce považují velkorysosti a svobody.
Vítr se stočí k jihovýchodu (2010)
Hana Bělohradská. Rozhlasová dramatizace Tamara Salcmanová. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkují Lenka Krejčíková a Bronislav Kotiš.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2010. Premiéra 18. 11. 2010. Repríza 28. 5. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 30 min.). Veřejný poslech 22. 2. 2011 (Velké činoherní studio ČRo Plzeň, 18:00 h.).
Lit.: anonym: Český rozhlas Plzeň Vás zve na první letošní veřejný poslech rozhlasové hry. In web ČRo Plzeň, 16. 2. 2011 (anotace). – Cit.: {Povídka} vypráví příběh manželské dvojice třicátníků – kunsthistoričky a chirurga, zklamaných „pseudoúspěchy“ ve svých profesích, kteří tráví nudnou dovolenou v malém venkovském hotýlku. Je žhavé léto, vyprahlé stejně, jako jejich vzájemný vztah. Až domnělá tragická událost poněkud rozčeří stojaté vody jejich manželství…
Lit.: anonym: Hana Bělohradská: Vítr se stočí k jihovýchodu. In web ČRo 2 Praha, květen 2016 (článek). – Cit.: Je žhavé léto, vyprahlé jako jejich vzájemný vztah. Manželská dvojice třicátníků (kunsthistorička a chirurg) zklamaná pseudoúspěchy ve svých profesích, tráví nudnou dovolenou v malém venkovském hotýlku. Je žhavé léto, vyprahlé jako jejich vzájemný vztah. Až domnělá tragická událost rozčeří stojaté vody jejich manželství.
Atmosféra horkého letního dne je chycena ve všech svých smyslových odstínech i nervózních vibracích, pod nehybnou maskou odpočívajících, zpocených lidských těl se odkrývá banální drama hasnoucích a ožívajících citů a malých morálních vražd a sebevražd.
O autorce
Povídka Hany Bělohradské (1929 až 2005) je řazena mezi tzv. bilanční novely. Publikovat začala v první polovině 60. let. Povídka Vítr se stočí k jihovýchodu vyšla poprvé v roce 1963.
17. 2. 2011
Od rána do večera – Noc (1994)
Arnošt Lustig. Zvuk a mix Libuše Podlešáková. Střih Jiří Suchánek. Režie Jiří Šrámek.
Čte Tomáš Töpfer.
Natočeno 1994 (?). Vydal Český rozhlas (Radioservis) v roce 1994 (1 MC, CR 0006-4-801).
Veliký vodní tulák (1991, 2008, 2013)
Ota Pavel. Povídky. Hudební improvizace Mlhoš Kafka. Mistr zvuku Miroš Svatoň. Producentka PhDr. Jindřiška Nováková, 2008. Režie Helena Vaňurová.
Čte Pavel Zedníček.
Natočeno ve studiu historické budovy Národního divadla v Praze v květnu a červnu 1991. Vydalo AudioStory v roce 1991 (1 MC, AY0001, 60 min.). Reedice Popron Music v roce 2008 (1 CD, 54965-2, 59:58). Reedice Audiotéka v roce 2013 (mp3).
Obsah: 1. Koncert. – 2. Moje první ryba. – 3. Souboj o štiky. – 4. Pod Šímovic skálou. – 5. Nejdražší ve střední Evropě. – 6. Bílé hřiby. – 7. Kapři pro Wermacht. – 8. Veliký vodní tulák.
Pozn.: Výběr povídek ze stejnojmenné knížky oblíbeného vypravěče Oty Pavla, jehož zčásti prožité příběhy o rybách a rybaření, ale hlavně o lidech se už staly součástí české klasické prózy. Povídky z Pavlova dětství a mládí přinášíme v působivém, energickém ztvárnění Pavla Zedníčka.
Povídky Oty Pavla (1991)
Ota Pavel. Další tvůrci nezjištěni.
Čte Aleš Jarý.
Vydalo nakladatelství Český lev v roce 1991 (1 MC, 60 min.), č. edice 4.
Obsah: 1. Žluté růže – 2. Halo, taxi! – 3. Alfréd Jindra.
Mauglí 1/2 (1991)
Rudyard Kïpling. Další tvůrci nezjištěni.
Čte Aleš Jarý (1, 2) a Karel Riegel (2).
Vydalo nakladatelství Český lev v roce 1991 (2 MC), č. edice 2.
Obsah: 1. Mauglího bratři – Tygr, tygr! – 2. Vpád džungle – Ryšavý pes.
Životopisy – Hugo Haas 1/5 (2011)
Marta Růžičková. Životopis oblíbeného filmového a divadelního herce, jednoho ze slavných milovníků. Zvuk Leoš Sedláček. Režie Pavel Krejčí.
Účinkují Marie Haasová, Hugo Haas a Pavel Soukup.
Připravil ČRo Hradec Králové v roce 2011 (5 x 12 min.). Premiéra ve dnech 14.-18. 2. 2011 na regionálních stanicích ČRo v cyklu „Životopisy – příběhy slavných i neslavných“. Repríza 17. – 21. 2. 2020 (ČRo Region).
Lit.: anonym: Hugo Haas: noblesní herec. In web ČRo Region, 18. únor 2020 (anotace + nahrávky k poslechu). – Cit.: Příběh charismatického herce Huga Haase, jednoho z našich nejslavnějších milovníků. V pětidílném životopisném seriálu si připomínáme Huga Haase, oblíbeného filmového a divadelního herce. Byl jeden z prvních, ne-li vůbec první, který v počátcích české kinematografie zaujal civilním projevem.