Harold Pinter. Překlad Renata Světecká. Mistr zvuku Jiří Emil Silovský. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkují Igor Bareš a Pavel Kikinčuk.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2011. Veřejná předpremiéra 22. 2. 2011 (Velké činoherní studio ČRo Plzeň, 18:00 h.). Premiéra 8. 3. 2011 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.). Repríza 12. 9. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.
Lit.: anonym: Český rozhlas Plzeň Vás zve na první letošní veřejný poslech rozhlasové hry. In web ČRo Plzeň, 16. 2. 2011 (anotace). – Cit.: „Pinterova rozhlasová hra Nádraží Victoria je vystavěna jako dialog dispečera s řidičem taxi. Řidič svojí laxní netečností irituje dispečera, generuje v něm podrážděnost, zlost, vztek. Řidič na jasné dispečerovy otázky nedokáže relevantně odpovídat. Dispečer výrazně artikuluje, řidič setrvává ve stroze ustrnulé mechanice slov, zatavený v pouzdře apatie. Dispečerova zášť se projeví pohrůžkou sadistické představy jezdeckého bičíku, s nímž by prohnal a vyplatil řidiče. Řidič neví nebo nechce vědět, kde je Nádraží Victoria, kam ho dispečer posílá vyzvednout zákazníka a odmítá tam jet“, přibližuje obsah hry její režisér Miroslav Buriánek.
Lit.: Buriánek, Miroslav: Nádraží Victoria. In Čtvrtletník Klubu Vltava 1/2011, s. 4 (článek).
Lit.: anonym: Harold Pinter: Nádraží Victoria. In web ČRo 3 Vltava, březen 2011 (článek). – Cit.: Dispečer nočních londýnských taxíků nemůže uvěřit svým uším: taxikář, kterého poslal pro zákazníka k nádraží Victoria, tvrdí, že nejznámější londýnské nádraží vůbec nezná. Taková je základní situace hry britského dramatika Harolda Pintera Nádraží Victoria. V premiéře ji vysílá Český rozhlas 3 – Vltava v úterý 8. března ve 21.30 hodin. V režii Miroslava Buriánka účinkují Igor Bareš a Pavel Kikinčuk.
Harold Pinter byl jedním z nejznámějších britských dramatiků.Svůj dramatický talent dokazoval i v dalších disciplinách: působil jako herec i režisér, psal scénáře pro film. Byl aktivní celé půlstoletí a napsal 29 divadelních her, 27 filmových scénářů i úctyhodnou řadu dramatických skečů, rozhlasových a televizních her. Psal i povídky, poezii a eseje,a dokonce jeden román. Za svůj život obdržel 50 cen za své dílo, v roce 2005, tři roky před smrtí pak Nobelovu cenu za literaturu.
Počátky jeho tvorby byly ovlivněny absurdní dramatikou, záhy si však vypěstoval svůj osobitý, dobře rozpoznatelný styl. Pinterovy postavy hledají těžko ukotvení ve světě, který je nepřijímá, protože jsou příliš nekonvenční a charakterově nejednoznační.
Pinter se politicky klonil k levici a od 80. let psal převážně hry s politickými tématy, jeho vyhraněné politické postoje se staly předmětem časté domácí kritiky.
Jednoaktová hra Nádraží Victoria vznikla v roce 1982 a kritici ji řadí do skupiny, kterou nazvali „hry o paměti“. V těchto hrách ukazuje Pinter lidskou paměť jako nespolehlivý pramen výpovědí o „soukromých dějinách“ svých divadelních postav, které svoji minulost interpretují subjektivně a nejednoznačně.
Nádraží Victoria je postaven na dialogu dispečera a taxikáře, který od anekdotického motivu přechází k překvapivé pointě. Závěrečné gesto dispečera, který opouští své pracoviště, aby na vlastní oči spatřil záhadnou cestující v taxikářově autě, bude jistě blízké všem posluchačům, kteří si v životě nejvíce považují velkorysosti a svobody.