Dagmar Findová. Původní pohádka na severské motivy. Hudba Jiří Váchal. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: skřítek hospodáříček (Vlastimil Brodský), Ederland (Jarmila Švehlová), sestry (Miroslava Hozová, Simona Stašová), král (Jaroslav Satoranský), obryně (Jana Andresíková) a královna hus (Blanka Bohdanová).
Natočeno v roce 1989 (50 min.). Repríza 5. 3. 2016 (ČRo Rádio Junior, 20:00 h).
Jiří Suchý & Jiří Šlitr. Texty písní Jiří Suchý, V+W. Hudba Jiří Šlitr, Jiří Suchý, Jiří Bažant a zahraniční autoři. Hraje Rytmická skupina divadla Semafor ve složení Jiří Bažant (klavír), Karel Turnovský (bicí), Ladislav Štaidl (kytara) a Stanislav Zeman (kontrabas). Režie Jiří Suchý, Jiří Šlitr.
Účinkují Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Vlasta Kahovcová a skupina Jiřího Bažanta.
Premiéra divadelního představení 1. dubna 1964. Kompletní záznam nespecifikovaného představení Vydal And The End Record v roce 2006 (2 CD, HR 270011, 45:53 a 49:05).
Pozn.: Výběr z Recitalu byl vydán na LP Divadlo Semafor 1959-1969 (Supraphon, 1978), CD To byl Jiří Šlitr (B&M Music, 1999), Po babičce klokočí (Multisonic, 2002).
Pozn. 2: Po menší roli klavíristy ve hře Jonáš a tingltangl dospěl Jiří Šlitr v 
plnohodnotného komika – protějšek Jiřího Suchého právě v Recitalu 64.
Obsah: CD 1 – 1. Blues touhy po světle (píseň), 2. Úvod Jiřího Suchého, 3. Dívka, kterou zkazil svět (píseň), 4. Půl párku (píseň), 5. Blues o stabilitě (píseň), 6. Úvod Jiřího Šlitra, 7. Klokočí (píseň), 8. Představení skupiny Jiřího Bažanta, 9. V kašně (píseň), 10. Černá vrána (píseň), 11. Není-li tu ta (píseň), 12. Množení (píseň), 13. Študent s rudýma ušima (píseň), 14. Labutí píseň (píseň); CD 2 – 1. intro skupiny J. Bažanta, 2. Modrá nálada (píseň), 3. Tento tón mám rád (píseň), 4. Už dávno nejsem dítě (píseň), 5. Jiří Šlitr o pultu osobnosti, 6. Pramínek vlasů (píseň), 7. Souboj dvou nejlepších zpěváků, 8. Oči sněhem zaváté (píseň), 9. Bassin Street Blues (píseň), 10. Anna von Cléve (píseň), 11. Kdybych byla andělem (píseň), 12. Zvuky slovenského pralesa (píseň), 13. Big Bad John (píseň), 14. Len túto noc (píseň), 15. Tulipán (píseň), 16. Golem (píseň), 17. Morality (píseň), 18. Klementajn (píseň), 19. Vzpomínky Vlasty Kahovcové (bonus).
Zdena Bratršovská a František Hrdlička. Rozhlasová hra. Překlad Zoja Rajčoková. Dramaturg Milan Materák. Režie Milan Semík.
Osoby a obsazení: otec (Ladislav Chudík), Richard (Ĺubo Roman), Eda (Dušan Tarageľ) a paní (Eva Krížiková).
Nastudovala Bratislava v roce 1985. Premiéra 25. 3. 1985.
Text in: Bratršovská, Zdena – Hrdlička, František: Hlasy k podkování. Praha: Protis (Roman Polák), 2010, 193 s.
Zdena Bratršovská a František Hrdlička. Rozhlasová hra. Překlad Zoja Rajčoková. Dramaturg Milan Materák. Režie Eva Galandová.
Osoby a obsazení: Kamila (Zuzana Tlučková), Martin (Boris Farkaš) a rybář (Slávo Zahradník).
Nastudovala Bratislava v roce 1984. Premiéra 23. 4. 1984.
Text in: Bratršovská, Zdena – Hrdlička, František: Hlasy k podkování. Praha: Protis (Roman Polák), 2010, 193 s.
Zdena Bratršovská a František Hrdlička. Rozhlasová hra. Překlad Elena Materáková. Dramaturg Milan Materák. Režie Magda Grandtnerová.
Osoby a obsazení: Slípka (Ladislav Chudík), Kohoutek (Elo Romančík), sestra Jarmila (Zuzana Franglová), redaktor Lebeda (Ivan Romančík).
Nastudovala Bratislava v roce 1988. Premiéra 29. 12. 1988. Repríza 25. 5. 1989 (Bratislava, 20:00 – 21:00 h).
Text in: Bratršovská, Zdena – Hrdlička, František: Hlasy k podkování. Praha: Protis (Roman Polák), 2010, 193 s.
Zdena Bratršovská a František Hrdlička. Rozhlasová hra. Překlad Zoja Rajčoková. Dramaturg Milan Materák. Režie Vladimír (Vlado) Rusko ml.
Osoby a obsazení: Fousek (Emil Horváth), Jitka (Zdena Studénková), Václav (Peter Bzdúch), doktor (František Kovár), Majolenka (Ĺudmila Mandžárová), vlasáč (Vlado Černý), muži (Pavol Topoľský, Jozef Šimonovič a Vladimír Durdík.
Nastudovala Bratislava v roce 1991. Premiéra 25. 8. 1991.
Text in: Bratršovská, Zdena – Hrdlička, František: Hlasy k podkování. Praha: Protis (Roman Polák), 2010, 193 s.
Zdena Bratršovská a František Hrdlička. Rozhlasová hra. Překlad Zoja Rajčoková. Dramaturg Milan Materák. Režie Magda Grandtnerová.
Osoby a obsazení: Outrata (Ĺudovít Moravčík), Mlčoch (Miroslav Trnavský), hlas z amplionu (Soňa Ulická)
Nastudovala Bratislava v roce 1993. Premiéra 15. 3. 1993.
Text in: Bratršovská, Zdena – Hrdlička, František: Hlasy k podkování. Praha: Protis (Roman Polák), 2010, 193 s.
Zdena Bratršovská a František Hrdlička. Rozhlasová hra. Překlad Vanda Feriancová. Hudební spolupráce Katarína Bielčíková. Mistr zvuku Ĺuboš Klásek. Technická spolupráce Emília Miháleková. Dramaturg Milan Frolo. Režie Magda Grandtnerová.
Osoby a obsazení: Kateřina (Oľga Solarová), Jakub (Juraj Sarvaš), Marta (Marta Sládečková), Olga (Lucia Vráblicová), soused (Július Palus).
Nastudovala Bratislava v roce 1996 (71 min.). Premiéra 16. 5. 1996. Reprízy 11. 12. 1997, 22. 7. 2004, 23. 12. 2006.
Pozn.: Malebná monodráma plná lásky, žiaľu i citovej krutosti. (anotace)
Text in: Bratršovská, Zdena – Hrdlička, František: Hlasy k podkování. Praha: Protis (Roman Polák), 2010, 193 s.
Lit.: anonym: Zbohom a šatôčka, alebo Kašľal ťa pes. In Televízia a rozhlas 20/1996, str.15 (anotace). – Cit.: Malebná monodráma o intelektuálke, večne a neúspešne hľadajúcej pravdu o svete lásky a jednoduchého porozumenia, ktorý sa jej úspešne vyhýba. A keď si už konečne myslí, že vzťah za niečo stojí, zistí zúfalá, ako to už býva nielen v prípade intelektuálok, že chlapi sú nevyspitateľní podliaci a tento konkrétny si ju dokonca ani nezaradil do svojho herbára milostných listov. A tak sa počas tajnej nočnej návštevy v prázdnom byte dotyčného rozhodne konať. Z množstva spomienok stárnuceho sukničkára ostáva iba tá minulosť, ktorú mu sama vybrala.
Alžběta Šerberová. Vánoční povídka.
Účinkuje Eliška Balzerová.
Natočeno v roce 1986 (11 min.).
Zdeněk Kozák. Rozhlasová hra na motivy staré klasické pohádky. Hudba Karel Cón. Texty písní Zdeněk Kozák. Zvukový mistr Lukáš Dolejší. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Zdeněk Kozák.
Osoby a obsazení: zlatník (Pavel Zatloukal), Popelka, jeho dcera (Hana Holišová), macecha (Ivana Hloužková), Žaneta, její dcera (Petra Bučková), mladý král (Jiří Vyorálek), kancléř (Zdeněk Dvořák), šašek (Jaroslav Kuneš), královský kurýr (Zdeněk Junák), ženský hlas / holubička (Sandra Riedlová), psíček (Petr Panzenberger).
Nastudovalo Brno v roce 2010. Premiéra 1. 1. 2012 (ČRo 2 Praha, 41 min.). Repríza 25. 12. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 18. 8. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h).
Pozn.: Popelka žije se slabošským otcem zlatníkem, vypočítavou macechou a nafoukanou nevlastní sestrou Žanetou v domácnosti, kde slouží za děvečku. Radost má většinou ve společnosti zvířecích kamarádů psíčka a holubičky. Ani na zámku, kde sídlí mladý král, není zrovna veselo, neboť panovníkovi chybí královna. Intrikánský kancléř a moudrý šašek, nejbližší lidé, jejichž názorům král naslouchá, se shodnou, že by se měl oženit. Do výběru vhodné nevěsty tak zasahují nejen pletichy kancléře a macechy, naštěstí i kouzlo zázračných oříšků. Díky síle dobrého srdce a bystrého rozumu se nakonec osudy krále a Popelky šťastně spojí.
Zdeněk Kozák napsal rozhlasovou verzi Pohádky o Popelce na motivy klasické pohádky o dívce, ke které se po smrti matky nejprve svět otočil zády, aby po překonání ústrků a křivd nalezla nevýslovné štěstí. Pohádkovým textům se věnuje dlouhodobě, v Českém rozhlase byly natočeny mj. Zpívající housle, O bojácném Floriánkovi a Český Honza.
Lit.: Ledvinková, Václava: Vyberte si z vysílání – Silvestr a Nový rok. In web ČRo 2 Praha, 30. 12. 2011 (článek). – Cit.: (…) Premiéru nového zpracování klasického příběhu Pohádka o Popelce nabídne Dvojka Českého rozhlasu na Nový rok. Jde o novou verzi příběhu autora a zároveň režiséra Zdeňka Kozáka, která si pohrává s jazykovými hříčkami a jejímž postavám, ať sympatickým či komicky záporným, nechybí temperament ani smysl pro poetično, které se projevují mj. i v písničkách.
Pohádka vznikla v brněnském studiu ČRo v roce 2011 a titulní roli ztvárnila Hana Holišová, mladého krále Jiří Vyorálek, zlatníka Pavel Zatloukal a macechu Ivana Hloužková.
V rozhlasové verzi Zdeňka Kozáka se ocitneme v domácnosti slabošského otce zlatníka, jenž svou dceru neuchránil od ústrků vypočítavé macechy a nevlastní dcery Žanety. Vlastní dítě – Popelku tak ponechá na pospas dvěma fúriím a nezasáhne ani v momentě, kdy z ní učiní služebnou sílu. Jediné radostné chvilky, jinak chmurného života, zažívá Popelka ve společnosti zvířecích kamarádů psíčka a holubičky.
Ani na zámku, kde sídlí mladý král, není zrovna veselo, neboť panovníkovi chybí královna. Intrikánský kancléř a moudrý šašek, nejbližší lidé, jejichž názorům král naslouchá, se shodnou, že by se měl oženit. Do výběru vhodné nevěsty tak zasahují nejen pletichy kancléře a macechy, naštěstí i kouzlo zázračných oříšků.
Síla dobrého srdce a bystrého rozumu zvítězí i v pojetí Zdenka Kozáka. Sympatickým anebo komickým postavám, které si pohrávají s vtipnými jazykovými hříčkami autora a režiséra inscenace, nechybí temperament ani smysl pro poetično, které projevují také v písničkách.
Lit.: Hložková, Hana: Poslechněte si pohádku o Popelce. In web ČRo 2 Praha, 25. prosinec 2017 (článek). – Cit.: Původní rozhlasová hra Zdeňka Kozáka Pohádka o Popelce vznikla na motivy klasického příběhu o dívce, ke které se po smrti matky nejprve svět otočil zády, aby po překonání ústrků a křivd nalezla nevýslovné štěstí. Popelka žije se slabošským otcem zlatníkem, vypočítavou macechou a nafoukanou nevlastní sestrou Žanetou v domácnosti, kde slouží za děvečku. Jediné radostné chvilky, jinak chmurného života, zažívá ve společnosti zvířecích kamarádů psíčka a holubičky.
Ani na zámku, kde sídlí mladý král, není zrovna veselo, neboť panovníkovi chybí královna. Intrikánský kancléř a moudrý šašek, nejbližší lidé, jejichž názorům král naslouchá, se shodnou, že by se měl oženit. Do výběru vhodné nevěsty tak zasahují nejen pletichy kancléře a macechy, naštěstí i kouzlo zázračných oříšků. Díky síle dobrého srdce a bystrého rozumu se nakonec osudy krále a Popelky šťastně spojí.
Zdeněk Kozák (1952) se pohádkovým textům věnuje dlouhodobě. Kromě úspěšných titulů uvedených na divadle a v televizi, byly v Českém rozhlase, vždy v jeho režii, natočeny Čert nikdy nespí, Zpívající housle, O bojácném Floriánkovi, Český Honza, O ševci Ondrovi a komtesce Julince a Čáry báby Cotkytle. Dramatické texty autora jsou charakteristické vtipnými jazykovými hříčkami a humornými i poetickými písňovými texty. Jeho pohádkovým postavám, ať už sympatickým či komicky záporným, nechybí temperament ani smysl pro uvažování v rámci zdravého rozumu.
Powered by WordPress