František Hrubín. Pohádka. Údaje o tvůrcích nezjištěny.
Účinkují Igor Dostálek, Adriana Růžičková a Dušan Baur.
Připravilo Radio Proglas. Premiéru vysílalo Radio Proglas 11. 2. 2001 (30 min.).
22. 12. 2010
Ošklivé káčátko (2009)
Hans Christian Andersen. Klasický příběh tolik podobný lidskému trápení. Jak uvěřit, že moje utrpení a nepřijetí okolím můžou vést k něčemu dobrému? Možná i díky téhle pohádce s dobrým koncem, kde utrpení přináší růže. Údaje o tvůrcích nezjištěny.
Účinkují Milan Šoba, Dušan Baur, Adriana Růžičková, Josef Polášek, Magda Hauserová, Dana Holubová, Ivana Pejchalová.
Připravilo Radio Proglas v roce 2009 (26 min.). Premiéra 20. 9. 2009 (Radio Proglas). Reprízy 20. 2. 2011 (Radio Proglas), 24. 12. 2014 (Radio Proglas), 15. 1. 2017 v cyklu Nedělní pohádka (Radio Proglas).
Tři kapky živé vody (2006)
Marie Šlahařová. Pohádka z knížky Pohádky pro koťata. Údaje o tvůrcích nezjištěny.
Osoby a obsazení: vypravěč (Dana Pilchová), princ (Dušan Baur), jeho přítel Tomáš a král (Milan Šoba) a kouzelnice (Adriana Růžičková).
Připravilo Radio Proglas v roce 2006. Premiéra 5. 7. 2006 na stanici Radio Proglas (20 min.).
Čert a Kača / Baba a čert (Čert a Káča, Bába a čert, 2009)
Božena Němcová. Dramatizace Ĺuba Vančíková. Autor hudby Rastislav Dubovský. Dramaturgie Elena Matulayová. Zvuková režie Ing.Andrej Sloboda. Výtvarný návrh Miroslav Regitko, 2009. Režie Ĺuba Vančíková.
Osoby a obsazení: rozprávačka (Eva Matejková, 1, 2), Kača (Petra Kolevská, 1), čert (Robert Roth, 1), valach Mišo (Maroš Kramár, 1), knieža (Peter Sklár, 1), matka (Eva Rysová, 1), radcovia (Ladislav Konrád, Ivan Letko, 1), muž (Ján Kramár, 1), žena (Lenka Košická, 1), lucifer (Ján Mistrík, 1).
Vydalo vydavatelství A.L.I. v roce 2009 v edici Z rozprávky do rozprávky č. 44 (1 CD, 44SPA0044-2).
Pozn.: Čerta vraj netreba na stenu maľovať ani ho spomínať. Ale bolo raz jedno odvážne dievčisko, ktoré sa ani čerta, ani pánov nebálo. Svojím ostrým jazykom kritizovalo všetkých a všetko sprava doľava. A svojou chuťou do tanca umordovalo aj samotného Lucifera. Kača sa veru čertov báť nemusela, lebo ani v pekle si ju nechceli nechať, najradšej by sa pred jej jazykom prepadli ukryli ešte hlbšie pod zem. No našiel sa medzi ľuďmi aj taký mladík, ktorému sa jej temperament a odvaha hovoriť vždy na rovinu veľmi zapáčila… (anotace vydavatele).
Rozprávanie spod Salatína (Vyprávění zpod Salatína, 1978)
Kliment Ondrejka, Božena Bernátová-Čahojová. Dramaturgie Elena Matulayová. Scénická hudba Milan Dubovský. Hudební režie Milan Vašica. Režie Lubo Vajdička.
Osoby a obsazení: rozprávač 1 (Teodor Piovarči), rozprávač 2 (Gustáv Valach), rozprávač 3 (Jozef Kroner), rozprávačka 1 (Naďa Hejná), rozprávačka 2 (Eva Krížiková), rozprávačka 3 (Mária Prechovská), kráľ (Karol Machata), najstaršia jeho céra (Libuša Trutzová), stredná jeho céra (Anna Javorková), najmladšia jeho céra (Viera Richterová), mládenec (Alfréd Swan), Jurko (Jozef Bednárik), brat (Dušan Jamrich), pán 1 (Peter Debnár), pán 2 (Štefan Miškovič), pán 3 (Ivan Romančík), pán 4 (Štefan Halás).
Vydal Opus v roku 1978 (1 LP).
Jedna pětka na týden? Dlouhý lovec (1981)
Pásmo s podtitulem Dálky v našich očích představuje život, osudy a dílo významného cestovatele Alberto Vojtěcha Friče. Napsal Jiří Jan Navrátil.
Účinkují Viktor Vrabec, Dagmar Sedláčková.
Natočeno 1981.
Lit.: tom: V rozhlase. In Tvorba 31/1981 (5. 8. 1981), s. 23 (recenze).
O mužovi, ktorý si chcel doniesť domov Nový rok (O muži, který se chtěl donést domů Nový rok, 1995)
Peter Glocko st. Montáž pohádek pro dospělé. Redakce Jana Hevešiová. Režie Magda Grandtnerová.
Čte Jozef Šimonovič.
Natočil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 1995 (29 min.). Repríza 1. 1. – 7. 1. 2025 (SRo 8 Rádio Litera).
Lit.: Šaráková, Lucia: Janko Jesenský – večný kritik spoločnosti. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Litera, 29. 12. 2024 (článek). – Cit.: Je tu symbolický týždeň, v ktorom ukončujeme rok 2024 a vstupujeme do nového roka – 2025. Pripomíname si aj 150. výročie narodenia Janka Jesenského, ktorý bol významným slovenským básnikom, prozaikom, prekladateľom i advokátom. Narodil sa 30. decembra 1874 v Martine. Patril ku klasikom druhej vlny slovenského literárneho realizmu. Vo svojich textoch sa často venoval ľudským slabostiam a jeho repertoár obsahoval všetky prvky komiky. Od obyčajného ľudského úsmevu až po ostrý satirický osteň. Nasledujúce dni sa v programe Rádia Litera venujeme predovšetkým jeho dielu, ale nezabudneme reflektovať aj príchod Nového roka. (…)
Jmelí (2003)
Ignát Herrmann. Vánoční povídka klasika české literatury. Technická spolupráce Mirka Sychrová. Režie Jan Sulovský.
Účinkuje František Řehák.
Natočeno v ČRo Olomouc v roce 2003. Repríza 23. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 22 min.) v cyklu Noční bibliotéka; 23. 12. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Chlévská lyrika aneb zvířata nám odcházejí ze života (2010)
Verše z básnicko-fotografické antologie, kterou uspořádali Zdeněk Volf a Jindřich Štreit, s komentářem editorů. Připravila Alena Blažejovská.
Natočeno 2010. Premiéra 25. 12. 2010 (ČRo Brno) v pořadu Zelný rynk.
Pozn: Básník Zdeněk Volf v roli editora vám v Zelném rynku představí antologii s názvem Chlévská lyrika. Jejím spoluautorem je Jindřich Štreit, který ve chlévech – ale zdaleka ne jen tam – čtyřicet let fotografoval. V antologii se však vedle dobytka a dalších domestikovaných zvířat objevují například i ryby, velbloud, laboratorní myši či želva. A tak se v době Vánoc, kdy se děti i dospělí chodí dívat na betlém, pokusíme upozornit vás – slovy amerického básníka Philipa Levina – že: „zvířata nám odcházejí ze života“. Jak píše editor knihy: „S každým vymizelým rostlinným či živočišným druhem, jakož s každou dojnicí, vepřem či koněm, pod nimiž už nestahujeme hnůj a jimž nepřinášíme ještě před snídaní krmení, v nás dochází ke ztrátě citlivosti. Té citlivosti, která přivádí k přirozené posvátnosti života.“ Brněnská prezentace antologie se konala 13. prosince v Mahenově památníku. Velice půvabně ji přivítal psycholog Karel Plocek a Zdeněk Volf, povoláním inseminátor krav, provedl „porod knihy“ do slámy. Přestože, jak píše: „zvířata byla vždy součástí našich mýtů, zosobněním projevů božstev, průmětnou lidských vlastností v bajkách či metaforou krocení mysli“, pro něj samotného má chlévská lyrika konkrétní souvislost s jeho každodenním životem a prací. Kromě komentáře obou editorů a spoluautorů sborníku uslyšíte výběr veršů od našich i zahraničních básníků.
Netíkův betlém (2010)
Zdeněk Grmolec. Esej. Připravila Alena Blažejovská. Čte autor.
Natočeno 2010. Premiéra 25. 12. 2010 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno).
Pozn.: PhDr. Zdeněk Grmolec se narodil v Kyjově na Štědrý den roku 1947. Vyrostl na Slovácku v Čejči. Vystudoval pedagogickou (1969-1973) i filozofickou (1980-1985) fakultu brněnské univerzity. Působil nejprve jako učitel, od roku 1985 je středoškolským profesorem v Brně. V 60. letech psal básně, později publikoval knižně zejména povídky. Roku 1989 vydal povídkovou sbírku Půlnoční verbuňk, roku 1993 soubor Výběrová osamělost. V roce 2002 vyšla v boskovickém nakladatelství Albert jeho kniha Ošklivé káčátko a v roce 2007 soubor esejů Konfese baroku. Výbor z próz Vymítání anděla vydalo r. 2009 nakladatelství Host. Jeho nejnovější knihou je Divoká bolest Viléma Mrštíka (Listen 2010).
Úryvek z eseje: Jak už u sochaře není možné ani jinak, pozval mě Mistr Netík do svého atelieru. A jelikož jsou jeho sochy zhotoveny především ze dřeva, i toho mého oblíbeného ořechového, jeho vůně byla tím prvním, co jsem vnímal. A pak betlém, figurky vystavované už v mnoha kostelích. Při jejich prohlídce napadla mě slova: neokázalost, prostota, pokora, zobrazení lidí takových, jací byli prvotní křesťané. Jaký protiklad k nabubřelosti dnešních nejen církevních, ale jakýchkoliv hodnostářů, již získají nad lidmi byť jen ždibec moci. Snad byl autor při práci na těchto sochách inspirován zážitkem zasazeným někde hluboko v podvědomí, jelikož byl prožit před mnoha lety. Ještě mladý Netík navštívil rodinu Josefa Floriana ve Staré Říši na Moravě. Přišel tehdy v poledne, a aniž se ho někdo na cokoliv ptal, pozvali ho k obědu, pohostili a teprve poté s ním začali rozmlouvat. Laskavě, taktně, jak u nich bylo zvykem. Možná právě ve výrazu tváře sv. Josefa se projevila lidskost a pokora, jež je pro mě atributem tohoto muže, který zapřel svoji pýchu a mužskou ješitnost, aby se obětoval pro dobro věci, o které byl přesvědčen, že je správná. Kolik takových lidí potkáme dnes?