Stručné úvahy o podstatě a smyslu realismu. Připravil prof. Dalibor Tureček. Režie Zdeněk Kozák.
Čte autor.
Připravilo Brno v roce 2010. Premiéra 11. – 14. 10. 2010.
Obsah: 1. Karel Havlíček aneb Paradox realisty mytologizovaného. – 2. Nerudovy Povídky malostranské aneb Tragika pod starosvětským povrchem. – 3. Kalibův zločin: Vražda na realistický způsob. – 4. Maryša aneb Psychologie pod krojovanou fasádou. (4 x 15 min.)
Houslistka, redaktorka, copywriterka, scénáristka, knižní autorka a textařka Barbora Baronová o těšínském jazyce, kultuře a hlavně muzice. Redaktor Klokánek (Honza Šípek). Použitá hudba Jaromír Nohavica (písničky z představení „Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe“ – Těšínské nebe) a Beata Bocek (písničkářka z Dolního Žukova u Českého Těšína).
Připravilo Radio Akropolis v roce 2005. Premiéra 22. 1. 2005 (1:31 hod., živé vysílání) v cyklu Jitro kouzelníků.
Pozn.: Titul tohoto pořadu je 4. verš Nohavicovy písně „Těšínská“.
Anotace: Když přijedete do Těšína („Češyna“), nebudete babkám na náměstí rozumět ani slovo. Mluví „Ponaszimu“ („ponašimu“ vyslováno), zvláštní příhraniční směsí češtiny, polštiny, němčiny, jidiš a slovenštiny. Nezasvěcenému uchu to zní jako polština, ale ani Poláci jim nerozumějí. A v každé vesnici mluví tímto jazykem trochu jinak. A k tomu muzika, kterou v ponazsimu zpívá Beata Bocek.
Robert Mirzyński. Původní rozhlasová hra o událostech 28. června 1956 v Poznani. Hudba Marek Zgaiński. Zvuk Irena Goszczyńska. Režie Robert Mirzyński.
Osoby a obsazení: lékař (Roland Nowak), řidič (Tadeusz Drzewiecki), zdravotník (Radosław Elis), zdravotní sestra (Katarzyna Węglicka), vypravěč (Waldemar Szczepaniak). Dále účinkují Wojciech Deneka, Bogdan Ferenc, Sebastian Grek, Zbigniew Grochal, Paweł Hadyński, Wojciech Kalwat, Lech Kaczmarczyk, Piotr Kaźmierczak, Teresa Kwiatkowska, Andrzej Lajborek, Piotr Łukawski, Aleksander Machalica, Jakub Papuga, Łukasz Pawłowski, Mariusz Puchalski, Ildefons Stachowiak.
Nastudovalo Radio Merkury v roce 2006. Premiéra 25. 6. 2006 na stanici Radio Merkury(41 min.)
Pozn.: Rozhlasová hra byla natočena stanicí Radio Merkury k 50. výročí poznaňského Czerwca ’56.
Z historie: V červnu 1956 se v Poznani konal tradiční mezinárodní strojírenský veletrh. V tamní Leninově lokomotivce však došlo ke sporu o platech, který rychle přerostl v generální stávku. Mimo pracovních požadavků jako vyšší mzdy, se zde objevily i požadavky politické. Konec kolektivizace, občanské svobody a státní samostatnost.
V památný čtvrtek, 28. červen 1956, protestující obsadili ústředí tajné policie a radnici. Zapálili vězení a zaútočili na budovu výboru Polské dělnické strany. Na rozkaz sovětského maršála Konstantina Rokossovského (v té době polský ministr obrany s titulem Maršál Polska), který nařídil ozbrojený zásah proti poznaňským dělníkům, začaly povolané jednotky polské armády (více než 10 000 vojáků a 360 tanků) přímo před očima zahraničních návštěvníků veletrhu střílet do demonstrantů. Zabito bylo přes 70 a zraněno přes 500 civilistů.
Demonstrace v Poznani byla potlačena, nepokoje v Polsku však pokračovaly. 28. červen 1956 se v polských dějinách stal známým jako tzv. „Černý čtvrtek“. Tato demonstrace byla předzvěstí událostí v Maďarsku 1956. (more…)
Připravil Stanislav Motl. Jsou kořeny světově proslulého francouzského herce ve Francii, anebo v Čechách nedaleko Nového Města nad Metují?
Účinkují Stanislav Motl, spisovatel Jiří Žák, učitel Milan Richter, Olga Richterová a Marie Voborníková.
Premiéra 2. 10. 2010 ( ČRo 2 Praha) v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 30 (30 min.). Repríza 10. 7. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).
Lit.: Motl, Stanislav: Jean Marais nebo Jan Mareš? In web ČRo 2. 10. 2010 (anotace). – Cit.: V prvních říjnových Stopách, faktech, tajemstvích … se vydáme za francouzským hercem Jeanem MARAISEM, který nám stále zůstává v paměti. Přestože od jeho smrti uplynulo už více než 10 let, stále se s ním, hlavně prostřednictvím filmů, které stihl za svůj život natočit, můžeme setkávat a stále obdivovat…
Nezapomenutelný představitel romantických hrdinů, herec, který se stal idolem několika generací. Byl ale také sochařem, keramikem, malířem, spisovatelem. Nelze nevzpomenout jeho stěžejní filmy – například Hrbáč, Hrabě Monte Christo, Železná maska či jeho pozdější role v sériích komedií o Fantomasovi. Ale i on, jak už to u slavných lidí bývá, měl jedno své velké tajemství. A toto tajemství nikomu nikdy nevyjevil. Je to tajemství jeho původu.
Jean Marais, který zemřel 8. listopadu 1998, patří právem do toho nejvzácnějšího kulturního dědictví, které Francie světu nabízí. Co když ale kořeny Jeana Maraise nejsou ve Francii, ale jinde: V Čechách! Nedaleko Nového Města nad Metují.
Je možné, aby Jean Marais pocházel z rodiny bohuslavických Marešů? Alfred Villain – Marais se narodil v roce 1882. Byl snad oním tajemným Janem Marešem? A nebo to byl někdo úplně jiný? Někdo další, se kterým měla Jeanova matka milostný vztah? A kromě toho – jméno Marais je ve Francii vcelku běžné. Znamená „bažina, bláto.“ Podobnost jmen Mareš a Marais nemůže být tedy věrohodným důkazem. Jsou jiné důkazy? Autor pořadu Stanislav Motl se pokusí najít odpovědi.
Připravil Stanislav Motl. Kounovské kamenné řady.
Účinkují Stanislav Motl, Jaroslav Helšus, geolog Antonín Hluštík, Ing. Ivan Mackerle, psychotronik Rudolf Pitra, badatel Jiří Klinger, publicista Jaroslav Lenk.
Premiéru vysílal ČRo 2 Praha 18. 9. 2010 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 28 (30 min.). Repríza 9. 10. 2023 (ČRo 2 Praha, 18:04 h.).
Lit.: (anonym): Kamenný otazník u Kounova. In web ČRo 18. 9. 2010 (anotace). – Cit.: Celý svět obdivuje bretaňskou obec Carnac, kde je možné spatřit víc než 3000 neolitických menhirů, které se tu všude v okolí nacházejí. Carnac podobně jako například britský Stonehenge vzrušuje především archeology, geology a další vědce mnoha oborů. Ti všichni se ptají: Kdo tyto kameny vztyčoval? A proč z nich tvořil pravidelné řady? Proč tyto kameny kdysi tvořily velké komplexy?
Málokdo ví, že podobná záhada existuje i v naší zemi. Jedná se o Kounovské kamenné řady. Nacházejí se v přírodním parku Džbán na náhorní plošině Rovina nad Kounovem nedaleko Mutějovic. Kounovské řady bývají považovány za pravěkou megalitickou observatoř, za kultovní místo. Skeptici v nich naopak vidí meze polí z novověku.
Záhadné místo objevil kounovský učitel Antonín Patejdl. V roce 1934 kounovské řady prozkoumal, změřil a upozornil na ně archeology. Původně se předpokládalo, že jde výlučně o geologický úkaz. Jak ovšem vysvětlit, že kopec, na kterém se řady nacházejí, je složený ze zvětralé opuky, zatímco kameny jsou z křemence, který je navíc mnohem starší než samotný vrch? Co vedlo pradávné obyvatele k naskládání více než 2000 kamenů? O tom už bude vyprávět další z pořadů seriálu Stanislava Motla Stopy, fakta, tajemství. Reportáž pracuje se třemi hypotézami, které by měly objasnit podstatu této pozoruhodné a stále záhadné stavby.
Připravil Stanislav Motl.
Účinkuje Stanislav Motl, pamětnice Jitka Neumannová-Rousová, pamětník dr. Zdeněk Doležel, archivář Jaroslav Kotík, pamětnice Jarmila Dvořáková-Mikisková, Rudolf Malik, Alfred Münster, Gerhard Goebel, vrchní státní zástupce Wiesburg Kurt Schrimm.
Premiéru vysílal ČRo 2 Praha 11. 9. 2010 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 27 (30 min.).
Pozn.: Byly to vlastně ještě děti. Jednoho dne dostaly do rukou zbraň a rozkaz zabíjet. Stalo se tak pouhý jeden den před koncem II. světové války ve Velkém Meziříčí… (anotace ČRo)
Připravil Stanislav Motl. Tajemství Haasova osobního života.
Účinkují Stanislav Motl, Haasova manželka Maria Bibikoff-Haasová, živopisec Dr. Aleš Fuchs, herec Jiří Štěpnička, žurnalista Fedor Skotal a ze záznamu Hugo Haas.
Premiéru vysílal ČRo 2 Praha 4. 9. 2010 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 26 (30 min.).
Pozn.: Znali jsme ho jako jedinečného herce, který rozdával radost a smích. Málo se už ví, také vzhledem k tomu, že ze své rodně země odešel v roce 1939, aby se již nikdy natrvalo nevrátil. Jaký byl vnitřní život Huga Haase? (anotace ČRo)
Připravil Stanislav Motl. Nenávistný útok na Jana Svitáka, filmového herce, režiséra a producenta na konci II. světové války.
Účinkuje Stanislav Motl, režisér Otakar Vávra, filmový historik dr. Petr Bednařík, vedoucí Archivu Kanceláře prezidenta republiky dr. Pavel Zeman, akad. arch. Karel Černý, kameraman Jaromír Holpuch a Vilém Sviták.
Premiéru vysílal ČRo 2 Praha 25. 9. 2010 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 29 (30 min.).
Lit.: Motl, Stanislav: Lynč. In web ČRo 25. 9. 2010 (anotace). – Cit.: Poslední zářijové Stopy, fakta, tajemství dostaly podtitulek Lynč. Ve čtvrtek 10. května 1945, pouhý den po skončení druhé světové války, vlekl po pražské dlažbě zfanatizovaný dav bezbranného člověka. Kdosi ho označil za kolaboranta a to stačilo…
Hodní a slušní otcové rodin, obětavé a milující manželky, ti všichni měli v očích nenávist a tloukli ocejchovaného nešťastníka vším, co jim zrovna přišlo pod ruce. Tak ho dokopali až ke kostelu svatého Martina. A tam ho nechali zabít.
Onen mrtvý muž se jmenoval Jan Sviták. Ve své době známý filmový herec, režisér a producent. Mezi jeho slavné filmy, které režíroval, patří mimo jiné Hlídač číslo 47, kdy se na režii podílel s Josefem Rovenským a dodnes slavná komedie Přednosta stanice s nezapomenutelným Vlastou Burianem v hlavní roli.
Proč musel Jan Sviták zemřít? Proč zrovna tak potupným způsobem? A byl opravdu kolaborant? Co když naopak musel zemřít proto, že hodně věděl a leckdo měl zájem na tom, aby už nikdy nepromluvil. Právě o tom je další pokračování cyklu Stanislava Motla.
Martin Kukučín. Dvě povídky.
Čte Božidara Turzonovová.
Natočeno 2010. Vydalo nakladatelství Kniha do ucha ve spolupráci s farmaceutickou společností Bausch & Lomb v roce 2010 při příležitosti Světového dne zraku.
Pozn.: Audiokniha je distribuována zdarma a je možné si ji stáhnout z internetu – zde.
Antonín Přidal. Medailon připravila Alena Blažejovská.
Tři nové básně recituje autor.
Nastudovalo Brno v roce 2010. Natočeno 4. 10. 2010. Premiéra 16. 10. 2010 (ČRo Brno, 17:00 h.) v pořadu Zelný rynk.
Pozn.: Srdečně blahopřejeme Antonínu Přidalovi k 75. narozeninám, které oslavil 13. října!
Antonín Přidal vystudoval na brněnské filozofické fakultě anglistiku a hispanistiku. V letech 1960-70 pracoval jako redaktor literárně-dramatické redakce brněnského rozhlasu. Po ztrátě zaměstnání, související s politickými důsledky roku 1968, zůstal až do r. 1990 spisovatelem a překladatelem ve svobodném povolání. Od r. 1968 je členem Sdružení Q. V letech 1990-91 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov. Od r. 1990 přednáší na Divadelní fakultě JAMU, kde až do současnosti vedl ateliér rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. V roce 1993 byl jmenován profesorem. V letech 1956-70 přispíval Antonín Přidal do Hosta do domu; od r. 1964 byl externím redaktorem rubrik Kouzlo nechtěného a Zelený host. Publikoval i v časopise Světová literatura a dalších periodikách. Jeho samizdatové sbírky z 80. let Nahý v trní a Hlavy nehlavy – později zařazené společně s cyklem Dvojice do sbírky Sbohem, ale čemu – vznikaly jako básnický protipól ke kresbám Bohumíra Matala. V době svého redaktorského působení připravil pro Československý rozhlas několik populárně naučných cyklů jako Malá škola poezie, Shakespeare pro začátečníky, Potulky knihami a hudbou. Je také významným autorem rozhlasových her a v 80. letech byly realizovány jeho filmové scénáře Půl domu bez ženicha a Straka v hrsti . V letech 1990-93 spolupracoval externě s Československou a poté Českou televizí jako autor a moderátor debatních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí, ale i jako scenárista a posléze i režisér televizních inscenací. Významnou součástí tvorby Antonína Přidala je jeho práce překladatelská, kterou zprostředkoval českému čtenáři anglicky i španělsky psanou poezii, drama a zejména řadu děl prozaických. Oblíbené jsou mj. jeho česká přebásnění limericků a nonsensů Edwarda Leara a překlady prózy Lea Rostena. Pokud jde o činnost ediční: nedávno v antologii Kouzlo nechtěného soustředil texty naivistických autorů, které 60. letech začal sbírat pro časopis Host do domu.
Powered by WordPress