Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 10. 2021

Vzkříšení Fjodora Michajloviče Dostojevského (2021)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 22:56

Pavel Molek. Původní rozhlasová hra. Zvukový mistr Jonáš Rosůlek. Hudba Miro Tóth. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Vít Vencl.

Osoby a obsazení: Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Marek Adamczyk), Michail Michajlovič Dostojevskij, jeho bratr (Petr Lněnička), Vissarion Grigorjevič Bělinskij (Luboš Veselý), Ivan Sergejevič Turgeněv (Aleš Procházka), Apollon Nikolajevič Majkov (Alexandr Rašilov), Nikolaj Alexandrovič Spešněv (Honza Hájek), plukovník (Zdeněk Velen), číšník (Vladimír Hrabal), policista (Miloš Mazal), dozorce (Tomáš Karger), Michail Vasiljevič Butaševič – Petraševskij (Petr Stach), P. D. Antonelli (Miloslav König), generál Nabokov, vedoucí vyšetřovací komise (Jan Vlasák), mnich (Martin Finger) a Alexej Nikolajevič Pleščejev (Pavel Neškudla).

Natočeno v roce 2021. Premiéra 13. 11. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 68 min.) v cyklu  a Sobotní drama.

Lit.: Fleyberková, Klára: Na Vltavě začíná Měsíc s Dostojevským. 200 let od narození velikána připomenou premiérové Běsi, hra Pavla Molka a desítky dalších pořadů. In web ČRo 3 Vltava, 2. 11. 2021 (článek). – Cit.: Se jménem Fjodor Michajlovič Dostojevskij se obvykle setkáme už ve věku, kdy s námi jeho texty příliš nehnou. Útočí na nás pak ale z různých stran tak vytrvale, že se mu většina nevyhne ani v dospělosti. A pak s námi najednou pohne. A hýbe s námi už dvě stě let. (…)

Vévodit jim budou – jak jinak – dramatické řady. Vedle téměř desítky her z rozhlasového archivu se ve vysílání objeví také premiérový původní text Pavla Molka Vzkříšení Fjodora Michailoviče Dostojevského. Drama pojednává o životní epizodě, která vyvrcholila Dostojevského zatčením, uvězněním a odsouzením.

„Je to neuvěřitelně dramatické období v nejlepším slova smyslu. Snad neprozradím příliš, když to období shrnu do pár slov: vražda, pokus o sebevraždu, revoluční spiknutí, hromadná poprava… To opravdu nezní jako, obrázek ze života ruského klasika“, jak bychom si ho představili z učebnic,“ říká Molek. Rozhlasovou inscenaci natočil režisér Vít Vencl, hlavní role si zahráli Marek Adamczyk, Jan Hájek, Petr Lněnička nebo Jan Vlasák. (…)

Lit.: Venclová, Renata: Vzkříšení Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nová hra Pavla Molka inspirovaná dramatickým osudem ruského velikána. In web ČRo 3 Vltava, 13. listopad 2021 (článek). – Cit.: Dílo jednoho z největších ruských spisovatelů F. M. Dostojevského, od jehož narození uplynulo právě 200 let, si na Vltavě připomínáme řadou archivních nahrávek i premiérovou četbou na pokračování z románu Běsi. Rozhlasová hra Vzkříšení Fjodora Michajloviče Dostojevského, kterou napsal Pavel Molek, se věnuje osobnosti spisovatele a dramatické životní epizodě, která předcházela jeho zatčení, uvěznění a odsouzení.   (…)

Krátce po vydání své prvotiny, novely Chudí lidé, se Dostojevskij stal přes noc literární hvězdou vítanou v petrohradských salónech. Tehdy se zapojil do debat o budoucnosti Ruska, o potřebě jeho reforem a roku 1846 se tak dostal do kroužku Petraševců, kde se probíraly otázky utopického socialismu a všeobecné nápravy poměrů v zemi. Páteční setkání u Petraševského neunikla pozornosti ruské tajné policie a v roce 1849 byli jejich účastníci zatčeni a obviněni z protistátního spiknutí. Následoval proces, v němž byla většina odsouzena k smrti, teprve na popravišti jim byl rozsudek zmírněn na nucené práce a vyhnanství.

Pro Dostojevského spisovatele a myslitele byla zkušenost z procesu a skutečnost, že přežil svou smrt a byl „vzkříšen“ pro další život a tvorbu, naprosto zásadní. Hra Pavla Molka vede paralelu mezi Dostojevského zážitky s revolučním radikalismem petraševce Spešněva s pasážemi z jeho pozdějšího velkého románu Běsi, kde vylíčil vznik ilegální skupiny Petra Verchovenského.

Rozhlasovou inscenaci natočil režisér Vít Vencl, který na výsledném tvaru spolupracoval s hudebním skladatelem a zvukovým designérem Mirem Tóthem a mistrem zvuku Jonášem Rosůlkem. Hlavní role si zahráli Marek Adamczyk (Fjodor M. Dostojevskij), Jan Hájek (Nikolaj A. Spešněv), Petr Lněnička (Michail M. Dostojevskij) a Jan Vlasák (generál Nabokov).

Přečtěte si rozhovor s autorem hry

Podle čeho jste volil období ze života F. M. Dostojevského, na které jste se při psaní zaměřil?

To je velmi jednoduché: je to neuvěřitelně dramatické období v nejlepším slova smyslu. Snad neprozradím příliš, když to období shrnu do pár slov: vražda, pokus o sebevraždu, revoluční spiknutí, hromadná poprava… To opravdu nezní jako „obrázek ze života ruského klasika“, jak bychom si ho představili z učebnic, že?

Kolik se toho vůbec o Dostojevském ví? Jak je jeho biografie a zvlášť v období, o kterém hra pojednává, zmapovaná? Z jakých pramenů jste mohl čerpat?

Je to trochu jak v petrohradských intelektuálních debatách v té polovině 19. století: mnoho slov a málo pevné půdy pod nohama. O Dostojevském byla napsána řada monografií, biografií, vzpomínek současníků. Ale všechny jsou neuvěřitelně protichůdné. Jeho současníci se nedokázali shodnout ani na tom, jakou měl barvu očí, natož na jeho povaze…

Čtenářům Dostojevského neunikne, že se ve hře objevují citáty z jeho různých děl. Vedle těch přiznaných, jako jsou dopisy nebo Chudí lidé, je tam celá řada volnějších a skrytých citátů nebo odkazů na motivy z jeho děl. S jakým záměrem jste je do textu vkládal a podle čeho vybíral?

Já se vlastně vždycky snažím, aby moje hra ladila s tím, o kom vypráví. Takže když jsem psal o Komenském, snažil jsem se to psát jako „hru v obrazech“ a používat barokní obrazy, když píšu o hudebních skladatelích, používám jejich hudbu a u spisovatele, jako je Dostojevskij, se samozřejmě nabízí používat citace z jeho děl. Je pak na posluchači, aby posoudil, zda mezi těmi citacemi a mým původním textem nejsou slyšet „švy“, jestli to, co jsem já napsal o Dostojevském, ladí s tím, co napsal sám Dostojevskij. Navíc jsem současně s psaním hry hodně četl Dostojevského a v jeho dílech se mi přímo vnucovaly některé pasáže; jako by je Dostojevskij přímo napsal, nebo alespoň promyslel, právě ve chvíli, kdy se odehrává nějaká konkrétní scéna.

Řekl byste, že byl Dostojevskij v nějakém smyslu postavou ze svých románů? Do jaké míry psal o sobě a čerpal z vlastních zážitků?

Na otázku, zda byl „postavou ze svých románů“, radši neodpovím, vždyť se o to hádají odborníci už přes sto let. Ale čerpal ze svých zážitků velmi mnoho, proto jsem naopak já mohl čerpat z jeho děl i ty neoznačené citace. Například celý román Běsi popisuje, byť v trochu jiném časovém kontextu, právě tu společnost, která na jedné straně vede „neškodné liberální šplechty“, ale část z ní zároveň funguje jako tajné revoluční bratrstvo.

Ve vězení Dostojevskij ve vaší hře čelí velké úzkosti i výčitkám svědomí. Jsou tyhle vnitřní pocity vaší autorskou fabulací nebo jste pro ně našel nějaké podklady např. v jeho korespondenci nebo dalších materiálech?

Kdybych měl Dostojevského povahu subjektivně označit několika slovy, pak slova „výčitky svědomí“ a „úzkost“ by v té charakteristice určitě nechyběla, spolu s „exaltovaností“ či „soucitem“. A v té epizodě, kterou zobrazuje naše hra, se jeho „výčitky svědomí“ a „úzkost“ ještě znásobují tou strašnou situací, v níž se ocitá. A je to opravdu i pocit, který je cítit z jeho korespondence z vězení, zejména to mučivé vědomí: kdybych měl ještě rok, měsíc, den života, co já bych všechno mohl s touhle zkušeností dokázat! V jistém smyslu to musí být velmi obohacující prožitek, taková situace, která nám ukáže vlastní život a jeho smysl či nenaplněnost pohledem blížící se smrti. Kdo ví, třeba se nám podaří i posluchače k téhle otázce nad vlastním životem dovést…

 

29. 10. 2021

Akcia Modré meče (Akce Modré meče, 1977)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 15:16

Lev Ovalov. Rozhlasová hra pro mládež. Úprava Karel Zajíček. Odpovědný redaktor Emil Fillo. Technici Alena Čermáková, Ivan Kulašík. Režie Mikuláš Bugár.

Osoby a obsazení: Pronin (Dušan Tarageľ), Kovrov (Imrich Jenča), Maslov (Anton Korenči), Viťa (Igor Kováč), Kolja (Peter Mišík), Feďa (Ĺuboš Mikulský), Borecká (Mária Prechovská), Raskin (Dušan Jamrich), Razmaninov (Ondrej Jariabek), Semion (Július Paluš), Jelkin (Gustáv Legéň), Zadov (Jozef Dánai), velitel (Július Pántik), Gríša (František Obžera), Orešnikov (Juraj Paška), muž (Vladimír Durdík I.), dělník (Peter Jezný), chlapec (Peter Pilc), dívka (Eva Kvietiková), vypravěč (Ladislav Chudík).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava 9. 12. 1977. Premiéra nezjištěna.

Medený gombík (Měděný knoflík, 1963)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 15:13

Lev Ovalov. Rozhlasová hra pro mládež. Úprava Karol Urbánek. Odpovědný redaktor Emil Fillo. Zvuk Peter Štolc, Alexander Havetta. Režie Oto Varečka.

Osoby a obsazení: Andrej Nakarov (Ctibor Filčík), Žofia Vikintievna (Mária Prechovská),  Gasche-Major Pronin (Ivan Romančík), Viktor Železnov (Ĺudovít Ozábal), Ceplis (Alojz Kramár), Marta, pomocnice v domácnosti (Beta Poničanová), Edinger, velitel gestapa (Jozef Budský), Pohlman, druhý velitel gestapa (Juraj Paška), profesor Gröner) Samuel Adamčík), Clemence Talyor (Martin Gregor), major Herlich (Joze Šimonovič), Arnold Janovič Ozola (Karol Skovaj), Gonzales (Jozef Sodoma), dívka, agentka (Eva Kvietiková), Zina (Erika Bauerová), Lunakin (Ondrej Nemčok), Miller (Pavol Feigler), Straus (Juraj Šebok), Gaus (Míla Beran), hlas z rádia (Ján Klimo), Stamm (Štefan Dobrovodský), vrchní číšník (Ján Géc), vrátný (Štefan Drobný), žena (Zuzana Šimečková), správce domu (Eugen Senaj).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava 16. 11. 1963. Premiéra 23. 11. 1963 (90 min).

Pozn.: Medený gombík, bol natočený podľa románu Medené tlačidlo (Медная пуговица) sovietskeho spisovateľa Leva Sergejeviča Šapovalova ( pseudonym Lev Ovalov). Zaujímavosťou je, že opisuje dobu v ktorej bol v gulagu (v roku 1941 bol odsúdený za vlastizradu na 15 rokov nútených prác v gulagu a až v roku 1956 sa vrátil do Moskvy a bol rehabilitovaný). Rozhlasová hra je zrealizovaná podľa spomienok sovietskeho štábneho dôstojníka na vojnové udalosti. Hlavným motívom sú zákulisné intrigy a veľký boj rozviedok, kontrarozviedok niekoľkých štátov v priebehu 2. svetovej vojny. (anotace z www.csfd.cz, užívateľ Volodimir2)

Cikády (1965)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 15:08

Ingeborg Bachmann. Rozhlasová hra. Dramaturgie Michal Príbus. Překlad Ladislav Obuch. Technici Peter Breuer, Július Lavo. Režie Ivan Teren.

Osoby a obsazení: vypravěč (Karol Machata), Robinson (Ctibor Filčík), vězeň (Jozef Kroner), Antonio (Stano Dančiak), Benedikt (Jozef Budský), Helena Brownová (Mária Kráľovičová), Charles Brown (Martin Gregor), Salvatore (František Dibarbora), princ Ali (Ján Jamnický), Jeanette (Mária Prechovská), Stefano (Ĺubo Roman), něžný ženský hlas (Emília Vášáryová), starý ženský hlas (Hana Meličková), mužský hlas (Ondrej Nemčok); členové Slovenského národního divadla a rozhlasové herecké družiny v Bratislavě.

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava 16. 10. 1965. Premiéra  23. 10. 1965 (Československo I, 19:00 – 20:30 h.; 101 min).

 

27. 10. 2021

Kocour v botách (1973, 2021)

Mluvené slovo Kocour v botách (1973)Charles Perrault. Rozhlasová dramatizace francouzské pohádky. Dramaturgie a rozhlasová úprava Věra Provazníková. Zvukový mistr Miloš Kot. Natáčecí technik Miloslava Čápová. Asistent režie Vlasta Slavíková. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení: kocour (Miroslav Masopust), princezna (Jana Drbohlavová), kocourův pán (Petr Kostka), strážný (Josef Beyvl) a král (Karel Höger).

Natočeno 1973 (58 min.). Repríza 10. 6. 2023 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).

Vydala Radiotéka, říjen 2021 (MP3, CR.ES.2021.406).

26. 10. 2021

Hoří (2021)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 14:10

Sudabeh Mohafez. Úspěšné hudební producentce Mané vyhoří byt a její psychický stav se setrvale zhoršuje. Kdo je Ólina, která s ní vede vyčerpávající noční rozhovory? Psychologický thriller s detektivními prvky podává sugestivní zprávu o člověk, pro kterého byla kdysi hudba vším. Přeložila Tereza Semotamová. Rozhlasová dramatizace Matěj Samec. Zvukový mistr Dominik Budil. Hudba Jakub Kudláč. Hudební design Martin Kuhn. Dramaturgie Lenka Veverková. Produkce Radka Tučková, Eva Vovesná. Režie Natália Deáková.

Osoby a obsazení: Mané (Anita Krausová), Ólina (Veronika Lazorčáková), Sebastián (Jan Honza Hájek), Klára (Zuzana Ščerbová), Hjartan (Adam Ernest), Koralína (Coco Rafajová), Schneiderová (Daniela Kolářová) a Jannik (Matěj Samec).

Natočeno 2021. Premiéra 26. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 56 min.) v cyklu Večerní drama. Festivalové uvedení 12. 10. 2022 (Olomouc, Umělecké centrum UP, Filmový sál – 3. patro, 12:20 h.). Repríza 11. 11. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

1.  místo na Prix Bohemia Radio 2022 v sekci Drama. Nominace na shortlist BBC v sekci Best European Drama, později se dostala mezi tři finalisty v kategorii Best European Drama.

Pozn.: Rozhlasová verze divadelní inscenace Meet Factory (režie Natália Deáková, dramatizace a dramaturgie Matěj Samec, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Jana Smetanová, hudba Jakub Kudláč, zvuk Martin Kuhn, produkce Dominika Andrašková, foto Tereza Havlinková, účinkují Anita Krausová, Jiří Konvalinka, Zuzana Ščerbová, Diana Toniková, premiéra 12. 6. 2016).

Lit.: Veverková, Lenka: Sudabeh Mohafez: Hoří. Anita Krausová v psychologickém thrilleru o spálené duši. In web ČRo 3 Vltava, 26. říjen 2021 (článek). – Cit.:  Všechno to začne výbuchem. Úspěšné hudební producentce Mané vyhoří byt, ona jako zázrakem přežije, ale její psychický stav se setrvale zhoršuje a na povrch pozvolna vyplouvá hluboko zasutá minulost… Psychologický thriller s detektivními prvky podává sugestivní zprávu o člověku, pro kterého byla kdysi hudba vším.  (…)

Uznávaná a nezávislá, nebo jen zoufalá a fatálně osamělá? Po požáru se jí život převrátil vzhůru nohama. Byt i nahrávací studio jsou pryč a Mané se nemůže naplno věnovat hudbě. Své úzkostné stavy, které dříve odsouvala prací, nyní řeší bezcílnými projížďkami na kole, nekonečnými návraty k ruině vyhořelého domu či upnutím se k malé holčičce Koralíně vyrůstající s věčně opilou matkou.

A do toho se začnou ozývat hlasy, které nelze umlčet. Kdo je Ólina, s níž Mané vede vyčerpávající noční rozhovory? Kdo je Hjartan a proč měl potřebu se mstít? A kdo vlastně založil požár? Íránsko-německé autorce Sudabeh Mohafez se v knize Hoří podařilo vystavět do detailu propracovaný příběh, jenž nás drží neustále ve střehu. Vzpomínky mísící se s realitou se proplétají se vzrůstající intenzitou, hlasy v hlavě připomínající minulost se ozývají čím dál častěji. (..)

Lit.: anonym (= Veverková, Lenka): Hoří. Anita Krausová v psychologickém thrilleru o spálené duši. In web Prix Bohemia Radio, 30. září 2022 (článek + scénář). – Cit.:  (…)  Mané se po požáru převrátí život vzhůru nohama. Její byt i nahrávací studio shořelo a ona nemůže pracovat. Své úzkostné stavy, které dříve odsouvala prací, nyní řeší bezcílnými projížďkami na kole, nekonečnými návraty k ruině vyhořelého domu či upnutím se k malé holčičce Koralíně vyrůstající s věčně opilou matkou. A do toho se začnou ozývat hlasy, které nelze umlčet. Kdo je Ólina, s níž Mané vede vyčerpávající noční rozhovory? Kdo je Hjartan a proč měl potřebu se mstít? A kdo vlastně založil požár?

Íránsko-německé autorce Sudabeh Mohafez se v knize Hoří podařilo vystavět do detailu propracovaný příběh, jenž nás drží neustále ve střehu. Vzpomínky mísící se s realitou se proplétají se vzrůstající intenzitou, hlasy v hlavě připomínající minulost se ozývají čím dál častěji. Mané utrpěla šok, který otevřel zdánlivě vytěsněné, ale spíše hluboko zasunuté trauma. Autorka nám pozvolna odkrývá mysl člověka, jehož bychom možná označili za blázna. Vyprávění v ich formě a důkladná introspekce nám však umožňuje se na situaci dívat z pohledu hlavní hrdinky a postupně pochopit její způsob přemýšlení a chování. (…)

Právě forma monologu a výtečná práce s rytmem jazyka k dramatizaci přímo vybízí. „Když jsme se s Natálií Deákovou rozhodli adaptovat román Hoří pro divadlo, připadalo nám inspirativní, že bude možné pracovat v rámci inscenace s rozhlasovými principy,“ vysvětluje dramaturg divadla MeetFactory Matěj Samec. V inscenaci z roku 2016 tvůrci využívali mikroporty modulující hlasy. Postavy pak mluvily buď přímo samy za sebe, nebo jejich hlas zněl v hlavě Mané. „Je úžasné, že jsme po letech získali možnost připravit tuto látku také pro rozhlas. Psychologická studie hlavní postavy, nacházející se ve velmi neutěšeném stavu, umožňuje v tomto nastudování práci s větším detailem a k hlavní hrdince je ještě daleko krutější,“ dodává Samec, jenž na rozhlasové hře opět pracoval s režisérkou Natálií Deákovou a Anitou Krausovou v hlavní roli.

Krausová v roli Mané klade důraz na slovo a temporytmus a nesklouzává k afektu ani ve vyostřených scénách. Vnitřní boj se složitými psychickými stavy, u kterých není zcela jasné, co je realita a co představa, herečka ztvárňuje civilně, úsporně. Rozhlasová hra ještě více zdůrazňuje, jak moc jsou pro hudební producentku důležité sluchové vjemy. Šumění, hučení, houkání sirén, praskání, šelestění, pískání, rozbíjení skla… nepříjemné zvuky a především všudypřítomné hlasy Mané obklopují ze všech stran a my díky tomu můžeme nahlížet do mysli zoufalého člověka, který se vzpírá čelit svým strachům.

Stojím tu ako taká… (Stojím tu jako taková…, 2021)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 9:32

Ján Mičuch. Rozhlasová hra. Dramaturgie Hana Kolbašská- Rodová. Zvukový mistr Peter Krajčovič. Hudební dramaturg Michal Kentoš. Režie Hana Rodová.

Osoby a obsazení: moderátorka (Alena Ďuránová), Bohuš, strojvedoucí (Miroslav Bodoki), havran (Peter Lejko), Soňa, produkční (Tatiana Poláková), Júlia, Bohušova manželka (Adriana Ballová), Igor, majitel televize (Miroslav Kolbašský), hlas 1 (Jakub Kuka), hlas 2 (Lukáč Takáč).

Natočeno 2021. Premiéra 26. 10. 2021 (SRo Rádio Devín, 20:00 – 20:52 h.) v cyklu Dramatické Rádio Devín. Repríza 2. – 8. 11. 2021 (SRo 8 Rádio Litera). K poslechu zde.

Pozn.:  Na dnešný večer sme pre vás v Dramatickom Rádiu Devín pripravili premiéru rozhlasovej hry Jána Mičucha Stojím tu ako taká… Ján Mičuch  je ako rozhlasový autor  známy svojím  briskným humorom, netradičnými zápletkami, ale aj záľubou vo vytváraní paralelných svetov. A tentoraz sa v jeho čiastočne autobiografickom  príbehu dostaneme do momentu, keď sa zhasínajúca televízna hviezdička rozhodne celkom netradične spáchať samovraždu, samozrejme, pod drobnohľadom kamier.  Netreba sa ale obávať drámy, práve naopak , v tragikomickom príbehu sa  dostaneme do momentu medzi životom a smrťou, v ktorom zistíme i o sebe množstvo zaujímavých informácií.

Pôvodná rozhlasová tragikomédia hovorí o momente, keď sa samovrahyni pred skokom pod vlak, stretnú oči s rušňovodičom. Čo všetko sa môže odohrať v jednej sekunde? Čo takému fatálnemu rozhodnutiu predchádza?

24. 10. 2021

Han som skrev Shakespeare (Ten, který napsal Shakespeara, 1982)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 14:02

Anton Gill. Rozhlasová hra.

Natočeno 1982.

23. 10. 2021

Svjetionik (Maják, 2021)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 10:43

Helena Eliášová. Rozhlasová hra. Překlad Adis Zuberović.  Zvukový mistr Dženita Fakić. Dramaturg Miralem Ovčina. Produkce a režie Mirza Skenderagić.

Účinkují Iva Šimić, Merima Lepić-Redžepović a Damir Kustura.

Natočeno 2021. Premiéra 21. 10. 2021 (BR Radio 1, 20:03 h.).

Lit.: anonym: Češka radiodrama „Svjetionik“ premijerno u programu BH Radija 1. In web BH Radio 1, 19.10.2021 (článek). – Cit.:  U srijedu, 20. oktobra, u terminu od 20:03 sati, možete premijerno poslušati radiodramu „Svjetionik“ autorice Helene Eliášove, a u prijevodu Adise Zuberović, koju je Dramski i dokumentarni program BH Radija 1 snimio u koprodukciji sa Ambasadom Republike Češke u Bosni i Hercegovini.

Drama “Svjetionik” uvrštena je u antologiju savremene češke drame na bosanskom jeziku, te kao takva predstavlja pravu umjetničku poslasticu za sve slušatelje BH Radija 1, s obzirom da se ljubitelji teatra u BiH, nažalost, nemaju prilike često susretati sa predstavama koje dolaze iz Češke. Riječ je o radiofonski posebno intrigantnom komadu čija je radnja smještena na pusti otok sa svjetionikom kao jedinim svjedokom, a na kojem troje prijatelja, Michael, Alice i Greta, kao u komadima čuvenog Harolda Pintera, razgovaraju o svojim životima, analiziraju svoje sudbonosne odluke, sjećaju se proživljenog, oživljavaju stare romanse i bude uzavrele strasti.

U radiodrami igraju Iva Šimić, Merima Lepić-Redžepović i Damir Kustura. Producent i reditelj radiodrame je Mirza Skenderagić, ton majstor Dženita Fakić, dok je urednik projekta Miralem Ovčina.

Helena Eliášová je rođena u Pragu 1987. godine, gdje je studirala dramaturgiju na DAMU-u i studije medija na Karlovom Univerzitetu. Dramskom književnošću se bavi od svoje osamnaeste godine. Najčešće teme njenih drama uključuju pitanja supkultura, potragu za vlastitim identitetom, nemogućnost integracije u društvo, uništavanje i raspadanje ljudskih odnosa, modernu tehnologiju itd. Godine 2007. osvojila je nagradu na dramskom takmičenju Zlatna pozorišna žaba za tekst “Metal4ever”, koji odražava pitanje jednakih mogućnosti za žene i muškarce.

Lit.: anonym: Česká rozhlasová hra „Maják“ na BH Radiu 1. In web MZV,  20. 10. 2021 (článek). – Cit.: Velvyslanectví České republiky v Bosně a Hercegovině finančně podpořilo uvedení rozhlasové hry současné české autorky Heleny Eliášové s názvem „Maják“ v rámci dramatického a dokumentárního programu veřejnoprávního BH Radia 1.

Není to poprvé co Velvyslanectví České republiky v Bosně a Hercegovině a dramatická redakce BH Radia spolupracují. Již v minulosti měli diváci možnost poslechnout si  „Povídky z jedné a druhé kapsy“ Karla Čapka či rozhlasovou hru „V pasti“ české autorky Terezy Verecké.

Tentokrát se místnímu publiku představuje česká dramatička Helena Eliášová a její dramatický text „Maják,“ zpracovaný do audiopodoby,  který se zařadil do antologie současného českého dramatu. Helena Eliášová se narodila v Praze v roce 1987, absolvovala studium dramaturgie na DAMU a obor Mediální studia na Karlově Univerzitě. Od osmnácti let se věnuje dramatické tvorbě. Mezi nejčastější témata jejích her patří problematika subkultur, hledání vlastní identity, neschopnost zařazení se do společnosti, destrukce a rozklad lidských vztahů, moderní technologie aj. Vysílání se premiérově uskuteční ve středu, 20. října ve 20:03 hodin.

21. 10. 2021

wir schlafen nicht (my nespíme, 2004)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 21:43

Kathrin Röggla. Rozhlasová hra. Hudba Oliver Doerell. Režie Barbara Schäfer.

Účinkují Franziska Ball, Julia Jentsch, Christiane Roßbach, Leopold von Verschuer, Paul Herwig, Wolfgang Pregler.

Nastudoval BR v roce 2004. Repríza 26. 11. 2017 (Bayern 2, 54 min.).

Lit.: anonym: Hörspiel Pool. „wir schlafen nicht“ von Kathrin Röggla. In web BR.de, 24. 11. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Kick-off-Meetings und Powerpoint-Präsentationen im tageszeitlosen Neonlicht. Ein Hörspiel über die schöne neue Arbeitswelt, das auf einer Messe spielt. Kommunikation, Leistung, Effizienz, und keiner, der ein Auge zumacht. Sie schlafen nicht. Sie erzählen von ihrer Arbeitswelt. Der Unternehmensberater, der IT-Supporter, die Online-Redakteurin oder die Key Account Managerin kommen zu Wort. Denn es geht um Organisation, um Content, um Durchsetzungskraft, vor allem aber um die eigene Identität. (…)

Lit.: Pfeiferová, Dana: Konec spílání Rakousku a věrnost experimentu, 2. část. In iLiteratura, 20. 10. 2021 (článek).- Cit.: (…) V kontextu současné rakouské literatury si nepochybně zasluhuje pozornost také Kathrin Röggla (nar. 1971). Protože pomocí jazykových hříček ukazuje ztrátu individuality ve světě zaměřeném na výkon, bývá označována za pokračovatelku Elfriede Jelinek. Ta už v raném románu Die Klavierspielerin (1983, č. Pianistka, 2004) ukazuje, jak společenské normy pokřivují osobní život. Na rozdíl od nobelistky formuje témata její obdivovatelky velkoměstské prostředí Berlína, kde Röggla žije. (more…)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress