Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

21. 3. 2022

Pod mliečnou horou (Pod mléčným lesem, 1969)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 12:34

Thomas Dylan. Rozhlasová hra. Dramaturgie Mária Terenová. Překlad Juraj Vojtko. Zvuk Alojz Janeček, Ivan Kulašík. Režie Dušan Zimen.

Osoby a obsazení: Voľky-Nevoľky (Ivan Krivosudský), paní Voľky-Nevoľky (Oľga Vronská), Sindbád námořník (Anton Mrvečka), Anna námořnice (Hana Meličková), pan Pugh (Juraj Paška), paní Pughová (Oľga Sýkorová), Lily Malá (Eva Kvietiková), Cherry Owen (Dušan Blaškovič), paní Owenová (Jela Lukešová), Mae Rose Chalúpková (Jožka Kurucová), Bessie Hlaváňová (Emília Haľamová), mlékař Ocky (Gustáv Legéň), Dai Chlieb (Vladimír Durdík), paní Chlebová č.1 (Viera Bálinthová), Polly Podväzková (Eva Krížiková), paní Chlebová č.2 (Eva Poláková), Boyo Nemohúci (Jaroslav Ďuríček), Lord Krištáľ (Karol Skovay), rybář (Bohuslav Rapoš), stařec (Ondrej Košút), pijan (Ján Kákonyi), děvčátko (Maja Habovštiaková), Ewans Smrtka (Vladimír Minarovič).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1969. Premiéra 25. 12. 1969 (Bratislava, 19:00h.; 85 min).

Lit.: Terenová, Mária: Pod mliečnou horou. In Rozhlas 52/1969, roč. 25, s. 3 (článek) – Cit.: Rozhlasová hra anglického básnika Dylana Thomasa Pod mliečnou horou patrí už dnes, 16 rokov po premiére, k rozhlasovej klasike. Uviedli ju desiatky rozhlasových staníc na celom svete a rozhlasoví teoretici o nej popísali stovky článkov. Autor hry sa premiéry nedočkal. Zomrel ako 39-ročný roku 1953 v New Yorku, kam odišil z finančných dôvodov na básnické turné. Je to jediná rozhlasová hra básnika-búrliváka. Dylan Thomas sa zaradil medzi popredných anglických básnikov 20. storočia, hoci jeho básničké dielo je rozsahom neveľké. Jeho mnohostranné literárne nadanie sa prejavilo aj v próze, v krátkych poviedkach, skečoch, v scenáristickej práci a v rozhlasovej interpretácii poviedok z Walesu.

Pod mliečnou horou je hra pre hlasy – ako znie jej podtitul. Nie je dramatická dejom, ale témou, tým, že uvádza, oživuje a básnicky evokuje život waleského prímorského mestečka za jarnej noci, kde v páperových perinách snov sa prevaľujú túžby a spomienky, nádeje a životná próza drobných obyvateľov. Autor portrétuje desiatky postáv nám tak blízkych s ich slabôstkami, akoby ich vystrihoval priamo z našich spomienok, z nášho vedomia. Vykresľuje realistické figúrky, ale svojou humornou básnickou fantáziou ich nadnáša, čaruje v magickej, biblicky čiernej noci, a potom ich prebudí do bieleho rána a dovolí nám pozorovať ich za všedného dňa. Keď doznie hra, ostane nám vo vedomí teplý, hrejúci pocit ľudského súručenstva a spolupatričnosti.

Pani úsvitu (Paní úsvitu, 1967)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 12:31

Alejandro Casona. Rozhlasová hra. Úprava Mária Terenová. Překlad Vladimír Oleríny. Scénická hudba Igor Bázlik. Odpovědný redaktor Mária Terenová. Technici Zuzana Kubíková, Eva Jančulová. Režie Elena Bauerová.

Osoby a obsazení: poutnice (Mária Prechovská), Telva (Hana Meličková), matka (Beta Poničanová), Adela (Viera Topinková), Angelika (Eva Poláková), Dorina, děvčátko (Gabika Kružliaková), 1. dívka (Hana Kostolanská), 2. dívka (Erika Bauerová), 3. dívka (Mária Úradníčková), děda (Samuel Adamčík), Martin Narcés (Karol Machata), Quico ze mlýna (Jozef Sodoma), Andrés, chlapec (Milan Ftáčnik), Falin, chlapec (Ĺubo Barák), 1. mládenec (Vladimír Minarovič), 2. mládenec (Štefan Dobrovodský).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava 13. 7. 1967. Premiéra 26. 12. 1967 (85 min).

Lit.: Terenová, Mária: Pani úsvitu. In Rozhlas 35/1967 (anotace). – Cit.: Je to poetická rozprávka, v ktorej vystupuje Pani Smrť, vyrovnávajúca, vyvažujúca sila, verný protipól života. Kde život ukrivdil, ona poláska. Casona má rád harmoniku, je lyrický a nežný ako staré španielske romance, ktoré ožívajú v jeho básnickom videní. Láska je spolupútničkou nenávisti, za zradou kráča trest, šťastie treba vykúpiť bolesťou, bolesť utišuje láskavá ruka Smrti – tak sa reťazí sláva a bieda života v Casonovom dramatickom ponímaní, ktoré je v jadre hlboko optimistické a pozitívne. Casonove postavy ľúbia celým srdcom, trpia celou bytosťou, ale vždy víťazí láska a spravodlivosť. Básnická reč moderného dramatika dýcha na nás horúcim dychom vášní južnej krajiny.

Výhru zhrabol tretí (Výhru shrábl třetí, 1992)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 10:27

Ivan Verner. Krátká rozhlasová hra. Režie Milan Semík.

Účinkují Zuzana Kocúriková, Eduard Bindas, Ĺubo Gregor, Michal Gučík, Jozef Longauer, Peter Marcin, Vladimír Minarovič a další.

Natočeno 1992. Repríza 25. 3. 2022 (SRo 8 Rádio Litera, 2:30 – 3:22 h.).

Lit.: Šaráková, Lucia: Netočka, manželia Langerovci a dobré detektívky. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Lietra, 20. 3. 2022 (článek). – Cit.: Veríme, že tento týždeň potešíme tých, ktorí majú radi detektívky, ale aj tých, ktorí nám píšete, ako obľubujete Dostojevského, rozprávky a vnímate dobu, ktorú žijeme a ktorú sme žili. Fanúšikovia Dostojevského sa môžu tešiť na päť častí jeho Netočky Nezvanovovej. Budeme však stále ponorení aj v akejsi triezvej reflexii našich dejín a súčasnosti. Určite si preto nenechajte ujsť rozhlasovú hru Petra Pavlaca podľa predlohy Žo Langerovej Vtedy v Bratislave. „Langerovej kniha nie je len svedectvom doby. Je to aj dobrá literatúra a má všetko, čo má takáto literatúra obsahovať – fakty, osobný pohľad, emócie, detaily, v ktorých sa zrkadlí celok a v neposlednom rade humor, trpký, ale o to pôsobivejší“ (M. Lasica). Priaznivci detektívok si určite naladia hru Ireny Ondrisovej Tri neznáme a Ivana Vernera Výhru zhrabol tretí. Priaznivci poézie sa môžu tešiť na pásmo Silvie Kaščákovej a literárne chute vám pohladí pásmo Veroniky Dianiškovej o Borgésovi.

(…) Kulisy kaviarne, popíjanie whisky a detektívna zápletka – všetko toto sa spojí v krátkej rozhlasovej hre Ivana Vernera Výhru zhrabol tretí z prostredia herne a vášnivých kartárov. Nič však nie je tak, ako sa na prvý pohľad zdá. Odhalíte klamára včas? V réžii Milana Semíka účinkujú Zuzana Kocúriková, Eduard Bindas, Ĺubo Gregor, Michal Gučík, Jozef Longauer, Peter Marcin, Vladimír Minarovič a ďalší. Detektívka je z roku 1992. (…)

17. 3. 2022

Žena so zlatou pokožkou (Žena se zlatou kůží, 1967)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 10:43

Alexander Grin. Rozhlasová hra. Dramaturgie Emil Kočiš. Překlad Zdena Prútková. Úprava Michal Príbus. Zvuk Helena Lovasová. Technik Július Lavo. Režie Milan Semík.

Osoby a obsazení: Gnor (Peter Mikulák),  Enewc (Daniel Michaelli), Carmen (Eva Poláková), kapitán (Anton Glézl),  Aligoux (Alojz Kramár), Ross (Ján Géc), Kent (Vladimír Minarovič), číšník (Ján Kákonyi).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1967. Premiéra 2. 9. 1967 (Československo I., 17:00 h.; 51 min).

 

16. 3. 2022

Jupiter s pávom (Jupiter s pávem, 1960)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 13:00

Pavel Hanuš. Rozhlasová hra. Dramaturgie Ján Solovič. Úprava a překlad Ján Solovič. Scénická hudba Miroslav Brož. Zvuk Štefan Buček. Režie Milan Semík.

Osoby a obsazení:  Marek (Vladimír Durdík), Kotrbatý (Elo Romančík), Koukol (Ctibor Filčík), Novotný (Branislav Koreň),  Tlamicha (Alojz Kramár), Michálek (Juraj Paška), Homola (Marián Gallo), Jana (Eva Poláková), Vagantová (Zuzana Šimečková), staršina (Daniel Michaelli), Marta (Viera Bálinthová), číšník (Štefan Dobrovodský), Jaruška (Mária Úradníčková).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava v roce 1960. Premiéra 26. 12. 1960 (Bratislava I., 20:00 h.; 79 min).

Orgovánový sad (Šeříkový sad, 1957)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — retroslovak @ 12:56

Cezar Solodar. Rozhlasová hra. Překlad Viktória Lapárová. Technici Edita Dobáková, Anna Šebová. Režie František Dibarbora.

Osoby a obsazení:  Naďa Rajevská (Alžbeta Cieľová), Gaľa Borodinová (Tatiana Čiklová), Tamara (Eva Poláková),   Mária Antipievna Agafonovová (Emília Došeková), Konstantin Rusakov (Jiří Svoboda),  Šiškin (Igor Hrabinský),   Rybcev (Daniel Michaelli), Jelena Alexandrovna Šorinova (Eva Juríčková), Semion Dušečkin (Ivan Letko),  Vasilij Lukič Šok (Ján Lojdl), Matriona Afanasievna Madlen (Dobroslava Nováková), Zubrik (Igor Galanda).

Nastudoval Československý rozhlas Bratislava 16. 4. 1957 (99 min).

12. 3. 2022

Hlavní přelíčení (2022)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 23:01

Karel Poláček. Dramatizace Lenka Veverková. Hudba Jan Trojan. Zvukový mistr Ladislav Reich. Dramaturgie Klára Novotná. Režie Vít Vencl.

Osoby a obsazení: Václav Neužil (Maršík), Magdaléna Borová (Alžběta), Klára Cibulková (Maršíková), Rostislav Novák (Barchánek), Marek Němec (Týc), Hanuš Bor (strážmistr), Libuše Švormová (paní), Zdeněk Vencl (hospodský), Zdeněk Velen (dozorce), Aleš Procházka (prodavač), Vlastimil Zavřel (hlídač), Tomáš Karger a Martin Veliký (chlapi), Miroslav Táborský (soudce). Dále účinkují Pavel Lagner, Karolína Půčková, Jiří Knot, Kryštof Nohýnek, Zdeňka Sajfertová, Coco Rafajová, Michael Polák, Dana Reichová a Petr

Natočeno 2022. Premiéra 27. 3. 2022 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.; 51 min.) v cyklu Hra na neděli. Repríza 28. 9. 2023 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 21. 1. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Novotná, Klára - Tip týdne. Počíná se hlavní přelíčení... In Týdeník Rozhlas 11-2022

Lit.: Novotná, Klára: Tip týdne. Počíná se hlavní přelíčení… In Týdeník Rozhlas 11/2022 (článek).

Lit.: anonym: Karel Poláček: Hlavní přelíčení. Drama z pražské periférie o falešných iluzích a jedné vraždě. In web ČRo 2 Praha, 27. březen 2022 (článek). – Cit.: Inspirací kriminálního příběhu byl autorovi skutečný soudní proces. Jeho román je ovšem mistrnou sondou do uvažování malého člověka, kterého naivní touha mít se lépe dovede tam, kde nikdy nechtěl být. Premiéru rozhlasové dramatizace známého románu uvádíme ke 130 letům od narození Karla Poláčka, které si připomínáme 22. března. (…)

Román Hlavní přelíčení napsal Poláček v roce 1932 a inspirací mu byl soudní proces, o kterém již dříve referoval jako novinový zpravodaj pro České slovo. Obžalovaným tu je železničář Josef Maršík, prázdný mluvka, kterého slepé představy a plané řeči o lepším životě dovedou tam, kde nikdy nechtěl být.

V touze ukázat svou nezávislost si obstará peníze tím nejnešťastnějším způsobem: pod slibem sňatku je vyláká z naivní staropanenské služebné Alžběty. Sebe i ji zaplétá do sítě lží, jež plíživě, ale nevyhnutelně vedou  ke zločinu.  (…)

 

Lampa (2005)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 22:43

Agatha Christie. Dramatizace povídky z roku 1933. Překlad Grażyna Woyda, Dorota Malinowska. Dramatizace a režie Janusz Kukuła. Zvukový mistr Andrzej Brzoska.

Osoby a obsazení: vypravěč (Krzysztof Gosztyła), paní Lancasterová (Krystyna Królówna), prodejce realit (Krzysztof Kołbasiuk), pan Winburn (Marian Opania) a Geoffrey (Jonasz Tołopiło).

Natočeno 2005 (20 min.). K poslechu na YouTube.

Pozn.: Starý dům ve Weyminsteru je léta neobývaný. Nemluví se o tom, ale všichni vědí, že v něm straší duch m5lého chlapce, který zde zemřel za tragických okolností. Paní Lancasterová na duchy nevěří, proto se do domu nastěhuje se svým otcem a synem Geoffreym. Povídka „Lampa“ je dojemným vyprávěním o nadpřirozených silách; popisuje dům, ve kterém straší, a vzájemnou lásku dvou dětí, nevinnou lásku, která osvobozuje lapenou duši. Události se odehrávají ve starém domě ve Weyminsteru číslo 19, ve městě, které „mělo k duchům odpor a považovalo je za společensky těžko přijatelné s jedinou výjimkou, a to, když tvořili družinu ‚hraběcí rodiny‘“. Proto se u domu číslo 19 neuvádí nic o tom, že v něm straší, ale přesto je léta neobývaný. Paní Lancasterové připadá dům vyhovující a pronajme si ho se vším všudy, duchy nevyjímaje. Do domu se nastěhuje i se svým otcem panem Winburnem a se synem Geoffreym Lancasterem a již zanedlouho se zdá, že slýchá důkazy existence ducha – tedy duchovních pozůstatků malého chudého chlapce, který zemřel za tragických okolností.

8. 3. 2022

Plavci na Sázavě (1990, 2022)

Mluvené slovo Jan Morávek: Plavci na SázavěJan Morávek. Rozhlasová dramatizace  na motivy stejnojmenné románové kroniky. Dramatizace František Pavlíček. Hudbu složil a řídí Jiří Váchal. Asistent režie Dana Reichová. Zvukový mistr František Tománek. Natáčecí technik Jiřina Nováková. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Jan Berger.

Osoby a obsazení: Pamětník (Ota Sklenčka), Loučil, vorařský parták (Jaroslav Konečný), Vincek (Alois Švehlík), jeho děti: Jozífek (Lukáš Hlavica) a Tonka (Daniela Kolářová), Dvořák, vorař (Ferdinand Krůta), Kovářík, vorář (Pavel Pípal), Kalenda, vorař (Josef Velda), Vojtán, vorař (Antonín Hardt), Fanda, jeho dcera (Valérie Zawadská), Dolejš (Karel Urbánek), sedlák Kostečka (Soběslav Sejk), Emilka, jeho sestra (Dagmar Binková), účetní dřevařské firmy (Jiří Samek), parťák horáckých plavců (Petr Pelzer) a hospodský (Mirko Musil).

Natočeno v roce 1990. Obnovená premiéra 20. 3. 2022 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 66 min.) v cyklu Hra pro pamětníky. Repríza 3. 7. 2022 (ČRo Rádio Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.)

Vydala Radiotéka, květen 2022 (MP3, CR.ES.2022.332). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: Venclová, Renata: Jan Morávek: Plavci na Sázavě. Hra pro pamětníky o těžkém životě rázovitých vorařů. In web ČRo 3 Vltava, 20. březen 2022 (článek). – Cit.: Obraz jedné plavecké osady, nenávratně už zmizelý svět a život plavců dřeva po Sázavě. Ve vltavské Hře pro pamětníky uvádíme rozhlasovou dramatizaci Plavci na Sázavě na motivy stejnojmenné románové kroniky Jana Morávka. (…)

Dnes už málo známý, ale generací našich prarodičů oblíbený spisovatel Jan Morávek (1888-1958) je autorem více než dvaceti románů zasazených vesměs do rodného Posázaví. Zachytil v nich nenávratně zmizelý svět vorařů na Sázavě, tvrdých pracantů i furiantů, kteří pro ostré slovo nešli daleko a s nimiž nebylo lehké vyjít. Takové ještě poznal nebo si o nich nechal vyprávět od pamětníků v Kamenném přívoze nedaleko Jílového u Prahy, kde prožil šťastné dětství v rodině místního řezníka a hostinského.

„Vím, že mnozí z vás, putujíce v létě dolním Posázavím, jdou po stopách Plavců, Divočiny a Skalního plemene. Hledají onu veselou ves u řeky, Závoz, a nenacházejí ji. Ovšem, poněvadž se ve skutečnosti jmenuje Kamenný Přívoz. Volil jsem toto jméno, protože bylo kratší, dobře znělo a chránilo mě od všelijakých nepříjemností se strany mých krajanů a nejbližších příbuzných. Oni totiž nebyli vždy rádi, když jsem o nich psal,“ zmínil v úvodu knihy U nás na Sázavě Jan Morávek.

Románem Plavci na Sázavě z roku 1932 dosáhl tehdy čtyřiačtyřicetiletý autor prvního velkého úspěchu – u čtenářů i kritiky. Spolu s Divočinou a Skalním plemenem patří Plavci na Sázavě k nejvýznamnějším i nejoblíbenějším autorovým knihám. Sledujeme v ní osudy vorařských rodů Loučilů a Dolejšů, které vedou tvrdý život na vodě i kolem svých chalup. Dříví ke splavení do Prahy je čím dál méně, což živí letitou řevnivost a žene oba plavecké předáky k tvrdému soupeření. Nepřátelstvím rodičů trpí nejvíc jejich děti. Vincek a Fanda se mají rádi už od dětství, jejich láska by mohla rodinám pomoci vzájemnou nenávist překonat. Ale žádný z furiantů nechce ustoupit jako první. (…)

7. 3. 2022

Horácova prísaha (Horácova přísaha, 1934)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Premek @ 23:33

Henry Murger. Skeč. Režie Emil Rusko.

Účinkuje dramatická družina košické rozhlasové stanice.

Natočeno 1934. Premiéra 9. 10. 1934 (Košice, 20:40 – 21:20 h.) v cyklu Činohra z atelieru.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress