Mirek Kobza a Pavel Peterka. Rozhlasové pohlednice.
Připravuje Český rozhlas Olomouc od roku 2002.
Pozn.: K poslechu připraveno na webových stránkách ČRo.
Pozn.: „Neexistuje místo, které by nebylo něčím zajímavé a pozoruhodné“ – s tímto mottem se vydává na cestu krajinou autor rozhlasových pohlednic z kraje Mezi Pradědem a Hanou Mirek Kobza. Cestou potkává památky významné i méně známé, staré stromy, půvabnou krajinu, daleké výhledy i pozoruhodné historické peripetie. A jako správný přítel posílá ze svých cest pohlednice všem přátelům, kteří o to stojí. Pohlednice není dlouhá, je však pozvánkou na místo, které je pro nás neznámé, případně na které jsme již v denním shonu dávno zapomněli. Nechte se tedy i vy pozvat na procházku regionem, který ještě zdaleka nevydal všechna svá tajemství. (anotace ČRo)
Některé díly: 5. 1. 2007 Kostelík sv. Jiří v Přerově, 11. 1. 2007 Jedová, 12. 1. 2007 Hučivá Desná, 18. 1. 2007 Osamělá socha nad Hněvkovem, 19. 1. 2007 Poutní místo nad Jaroměřicemi u Jevíčka, 21. 10. 2008 Z Ramzové do Branné, 17. 10. 2008 Mořice, 23. 10. 2008 Do kraje vodopádů, skal a lesů kolem Bílé Opavy, 30. 10. 2008 Štíty, , 31. 10. 2008 Břest, 6. 11. 2008 Dolní Moravice, 7. 11. 2008 Jívová, 13. 11. 2008 Kokory, 14. 11. 2008 Potůčník, 20. 11. 2008 Kaple sv. Rocha v Úsově, 27. 11. 2008 Křelov, 4. 12. 2008 Fürstenwalde, 5. 12. 2008 Tučín, …, 21. května 2010 0521 dolováni na Hřebči, 27. května 2010 Jeskyně Průchodnice, 28. května 2010 Mořské oko u Karlovic, 3. června 2010 Stará Ves u Rýmařova, 4. června 2010 Panna Maria ve Skále, 8. června 2010 Laškov, 10. června 2010 Lupěné, 11. června 2010 Dřevohostice, 18. června 2010 Černá voda, 25. června 2010 Kaple sv. Trojice pod Jeřábem, 2. července 2010 Kostel v Jevíčku, 15. července 2010 Medlovský kostel, 23. července 2010 Chropyňské rybníky, 29. července 2010 Jánské koupele, 30. července 2010 Z Petříkova na Hradečník, 5. srpna 2010 Mlékárna Palonín, 12. srpna 2010 Bývalá vesnice Lesy nad Kužberskou přehradou, 13. srpna 2010 Židovský hřbitov v Úsově, 19. srpna 2010 Sv. Trojice pod Jeřábem, 20. srpna 2010 Hanácký Mount Blanc, 27. srpna 2010 Kostel v Měrotíně, 2. září 2010 Nové Heřminovy, 3. září 2010 Cesta přes Studenou Loučku, 9. září 2010 Pusté Žibřidovice, 10. září 2010 Olšany u Prostějova.
Lit.: Kobza, Miroslav: Úsovský zámek stojí na místě dávného hradu, který střežil obchodní stezku i panství. In web ČRo Olomouc, 3. květen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Lovecko-lesnické muzeum na zámku v Úsově na Šumpersku je častým cílem výletů, zejména rodin s dětmi. Obdivují zejména rozsáhlé sbírky, které zde za staletí nastřádali jak šlechtičtí majitelé sídla, tak i pozdější správce Muzeum v Šumperku. Tak trošku v pozadí je samotný objekt zdejšího zámku, který má za sebou pozoruhodnou historii.
Zámek totiž stojí v areálu někdejšího hradu. Pravděpodobně jej založil zeměpán v první polovině 13. století. Potvrzuje to i nejstarší dochovaná zmínka o hradu z roku 1260, kdy byl držitelem úsovského panství olomoucký purkrabí Jiljí ze Švábenic. Historikové tvrdí, že právě on byl stavitelem hradu, který ale možná vznikl na místě staršího hradiště, o němž však nemáme důvěryhodné zprávy.
I když byl hrad občas zastavován, sloužil třeba i markraběti Prokopovi jako důležitý obranný bod při válkách o Moravu. Už v polovině 14. století je v Úsově uváděno mýto, které potvrzuje, že tudy vedla obchodní stezka a zároveň objasňuje i původ hradu – byl postaven nejen jako centrum panství, ale i pro ochranu této stezky.
V 15. století úsovské panství získávají do zástavy pánové z Vlašimi. Právě tento rod dal hradu podobu, která se do jisté míry zachovala dodnes. Zejména zadní trakt hradního areálu je dodnes chráněn mohutnou hradbou s válcovými věžemi. I proto vypadá Úsov ze severní strany spíše jako hrad dodnes. Hradní areál byl navíc obehnán příkopem, který zvyšoval jeho obranné možnosti. Erby pánů z Vlašimi najdeme právě na starší části hradu.
Na počátku 16. století se stává zástavním a později i definitivním majitelem úsovského panství, a tedy i hradu, rod pánů z Boskovic. Ti koupili panství zejména jako perspektivní základnu horního podnikání. Předpokládalo se, že v horách severně a východně od Úsova se skrývá velké bohatství stříbra. To se ale nepotvrdilo, ale i tak Boskovicové drží panství až do roku 1597, kdy se sňatky dcer Jana Šembery z Boskovic s Karlem a Maxmiliánem z Lichtenštejna dostává panství do majetku tohoto rodu. To bylo ještě před Bílou horou, a Úsov se tak stal základnou pro pozdější rozšiřování dominia konfiskacemi majetku nekatolické šlechty v okolí.
Již Boskovicové začali s přestavbou hradu na zámek a současnou podobu pak dostal právě za panování Lichtenštejnů, v letech 1692 – 1699, podle návrhů Domenica Martinelliho. Knížata z Lichtenštejna na zámku přebývala jen výjimečně. Sloužil zejména jejich úředníkům. V letech 1852 – 1867 zde působila první lesnická škola na Moravě a zajímavé je, že později tu našla místo škola mlynářská, obchodní a kupodivu také česká menšinová škola.
Lichtenštejnské sbírky byly základem expozice
V roce 1898 schválil Jan II. z Lichtenštejna zřízení lesnického a loveckého muzea v zámku a svezl sem lichenštejnské sbírky z mnoha panství u nás i v zahraničí. A tak vznikl základ dnešní expozice, která návštěvníkům doslova vyrazí dech. Nejenže zde najdeme mnohé trofeje z lesů v okolí Úsova, ale také expozici trofejí z Alp, z Jeseníků a dalších oblastí.
Samostatnou kapitolu tvoří trofeje z loveckých výprav Lichtenštejnů do Polska, Itálie, Afriky a Indie. Z těch zde najdeme například vypreparovaného lva, trofeje zubrů, hrochů či antilop. Čestné místo v expozici mají třeba i upravené nohy afrického slona, jeho oháňka či šedesát kilo vážící kly.
Najdeme zde ale i mnoho zajímavých zástupců hmyzí říše od nás i ze zahraničí. Dozvíme se také mnoho o tom, jak funguje lesní společenství. Zejména pány pak zaujme zdejší sbírka loveckých zbraní, které doplňují i důmyslné zbraně zabavené lichtenštejnskými hajnými pytlákům.
Když máte štěstí, na krásném schodišti vás přivítají fanfáry lesních rohů a přesunete se v čase do doby, kdy hony byly neoddělitelnou součástí života panstva v celé Evropě. A není to špatný pocit zavřít oči a vyrazit alespoň v duchu v sedle koně do rozsáhlých lesů Doubravy. Není třeba nic ulovit, jen se kochat tím opojným pohybem lovce dávných časů.
Tomáš Janovic. Pohádka. Hudba Ali Brezovský. Režie František Obžera. Dramaturgie Elena Matulajová. Štúdiový orchester řídí Ali Brezovský. Hudební režie Martin Burlas. Zvuk Juraj Filo.